Kapesnii atlas
pTostic
a knsu
Vladimir Javorek
Kapesni atlas
ploStic
1-1 V/-□---
a knsu
Statni
pedagogicke
nakladatelstvi
Praha
OBRAZOVE ATLASY
PRO
V§EOBECNE
VZDELAVACI
§KOLY
Napsal a obrazky nakreslil Vladimir Javorek
Upravili RNDr. Jiri Dlabola, CSc., a ing. dr. Bohuslav Dobsik, CSc.
Recenzovali RNDr. Ludvik Hoberlandt, CSc., RNDr. Pavel Lauterer
a RNDr. Jaroslav Stehlik, CSc.
Vydano jako doplnkova pomocna kniha pro zakladni a stfedni
vseobecne vzdelavaci, zemedelske a pedagogicke skoly.
© Vladimir Javorek, 1978
UVOD
Plostice a krisi path к pocetnym zastupcum nasi
hmyzi fauny. Proto snad prijde verejnosti, hlavne nasi
studujici mladezi, vhod tato nova pubiikace, jejimz
cilem je umoznit aiespon zakiadni orientaci v obou
narodohospodarsky tak vyznamnych hmyzich skupi-
nach.
Zpracovani plostic a krisu nebyio snadne. Veimi mi
pomohii RNDr. Jaroslav Stehlik, CSc., a RNDr. Pavel
Lauterer, pracovnici entomologickeho oddeleni Mo-
ravskeho muzea v Brne. PoskytH mi vsechnu potfeb-
nou, jinak tezko dostupnou literature, pomohii mi ph
vyberu charakteristickych druhu a zapujcili material
ke kresleni. Bez jejich pomoci bych asi tuto praci stezi
uskutecnH. Stejne vdecny jsem RNDr. Jirimu Dlabo-
lovi, CSc., a ing. dr. Bohuslavovi Dobsikovi, CSc.,
kteri cely rukopis upravili, nektere casti prepracovali
a doplnili cennymi poznamkami.
Veimi jsem se rozmyslel, mam-H do pubiikace zara-
dit urcovaci klice. Urcovani plostic a hlavne krisu je
totiz veimi narocne, neobejde se bez dobreho mikro-
skopu a dukladnych morfologickych znalosti. Nako-
nec jsem resit problem kompromisem. Zarazuji pouze
zjednoduseny klic celedi vyobrazenych druhu plostic
a krisu, podle nehoz mohou pracovat pri trose vytrva-
losti i zacatecnici a ktery snad poskytne zajimave na-
mety pro praci i v prirodovednych praktikach stred-
nich skol. Predpoklada to ovsem, ze si vyucujici bio-
logie za soucinnosti studentu opatri vcas vetsi pocet
5
kusu tech druhu, ktere jsou v knizce obsazeny. Klic
a popisy plostic se tykaji dospelcu, a to s pine vyvinu-
tymi kridly. Druhy s ruzne zkracenymi kridly az bez-
kridle nutno predat specialistum к urceni. U druhove
nejpocetnejsich celedi jsou pripojeny strucne klice
podceledi vyobrazenych druhu.
Urcite potize pusobilo ceske nazvoslovi. U krisu
byla prAce snadna, ceske nazvy jsem pfevza! z prace
Dlabolovy. U plostic vsak uvadim jen ty ceske nazvy,
ktere jsou obsazeny v knize Kratochvil, Bartos: Sou-
stava a jmena zivocichu. U ostatnich druhu ponecha-
vam nomenklaturu latinskou.
Velmi obtiznou byla otazka systemu, ktery je dosud
neustaleny. Na radu odborniku jsem seradil plostice
podle prace I. M. Kerznera z roku 1964, system cele-
di Miridae jsem prevza! z dila Wagnera z roku 1967.
(Vsechny tyto publikace jsou presne citovany na str.
388.) Ponevadz se neustale meni i latinske nazvoslo-
vi, uvadim tarn, kde je toho zapotrebi, i jmena, ktera
se pro urcite druhy pouzivala drive. Systematicke po-
radi krisu upravi! dr. P. Lauterer.
Tezis№ prace vidim v barevnych obrazcich. By!
bych stasten, kdyby se mi podarito vzbudit jimi и cte-
naru zajem о vsechnu tu drobnou a skrytou krasu, jiz
priroda hyri.
Vladimir Javorek
6
S YSTE M ATI СКЁ
Z A R A Z E N I
PLOSTIC A KRISU
Plostice a krisi patri do kmene clenovcii — Arthropods,
podkmene vzdusnicovcii — Tracheata, tridy hmyzu — tnse-
cta a podtridy kridlatych — Pterygota.
Plostice tvori samostatny rad zvany rOznokridli — Hete-
roptera, krisi — Cicadinea jsou jednim z 5 podradii radu
stejnokridlych — Homoptera. Uba rady jsou pribuzne a tvo-
fi nadrad bodavi — Rhynchota nebo Hemipteroidea. Do
radu Homoptera patri jeste tyto podrady: mery — Psylli-
nea, molice — Aleyrodinea, msice — Aphidinea a cervci —
Coccinea. Plostice se cleni na 2 podrady: jevnorozi —
Gymnocerata a skrytorozi — Cryptocerata.
Napadne znaky, ktere odlisuji plostice od ostatniho hmy-
zu, jsou:
1	bodec (rostrum) odcleneny na prednim konci hlavy,
2.	kridla, z nichz prvni par vytvari polokrovky a druhy par
je cely blanity,
3.	velky pohyblivy predohrudni clanek, jehoz hrbetni cast
vytvari stit (pronotum).
Prvni par kridel je vetsinou kozovity, na konci blanity.
V klidu jsou kridla slozena (az na nepatrne vyjimky) plose
na hrbetni strane zadecku. Polokrovky i druhy par kridel
byvaji casto v гйгпё mire zkracene, popr. jsou zcela redu-
kovany. Vpredu hlavy lezi celo, ktere je shora viditelne. Vi-
ditelne jsou shora tez po stranach hlavy mandibularni plos-
ky (paraklypel), ktere mohou byt stejne dlouhe nebo delsi
nez celo. Tykadla jsou zpravidla nejvys peticlenna.
Krisi maji oba рагу kridel blanite nebo predni kridla jsou
cela vicemene kozovita. V klidu jsou slozena na zadecku
7
strechovite. Celo je posunuto na spodni stranu hlavy, shora
neni vetsinou viditelne. Bodec odstupuje od hlavy vzadu na
jeji spodine. Tykadla jsou dvouclenna, kratka, zpravidla za-
koncena stetinovitym bicikem. Podle jejich tvaru rozlisuje-
me tuto skupinu od ostatnich stejnokridlych — Homoptera,
tj. od mer, msic, molic a cervcii, jez maji tykadla vice-
clankova, bez dlouheho biciku. Chodidla krisci jsou trojclen-
na, ostatni podrady maji mene clankti nez tri.
Krisi jsou hmyzem ciste suchozemskym sajicim rostlinne
stavy. Plostice naproti tomu osidlily vsechny biotopy nasi
planety, a proto vykazuji nejrOznejsi zpusoby zivota a maji
take ruzne telni tvary. Vyskytuji se od nizin az do hor na
sousi, ve vode a na vode, na lokalitach lesnatych i v otevre-
ne krajine. Plostice zname jako hmyz sajici rostlinne stavy
(vetsina druhti) nebo zivici se stavami zivocisnymi. Naleza-
me mezi nimi druhy drave (loupezive) a paraziticke.
8
TRUCNA MORFO LOGIE,
ANATOMIE, FYZIOLOGIE
A BIONOMIE PLOSTIC
MORFOLOGIE
I'lO&tice jsou tvarove velmi rozmanite. Telo je zpravidla
/plostele, jen zridka znacneji klenute, nekdy mimoradne
hmke a dlouhe. Z vodnich plostic jsou nejvice prizpusobeny
hvotu ve vode klesfankovite.
Illava
lllava (kaput; schema 1 a 2) je zpravidla zplostela, vpredu
ruoblena, vetsinou malo pohybliva, jen u loupezivych dru-
liii je pohyblivejsi. Utvareni hlavy je vetsinou pro kazdou
< oled' typicke.
I Capsodes, hlava zpredu:
I lemeno (vertex), 2 celo (kly
puns + frons), Sslozene oko, 4
lykadlova jamka, 5 paraklypei.
6 klypeus (presneji anteklype-
us), 7 maxilarni plotenka, 8
horni pysk (labrum)
9
Gast vrchni strany hlavy mezi slozenyma ocima a za nimi
je temeno (vertex), v iirovni zadnich ocnich okraju nebo
za nimi jsou zpravidla dve jednoducha ocka. Vpredu pre-
chazi temeno v cel о (klypeus + frons), na pfedni okraj
cela navazuje anteklypeus, ktery je vetsinou obloukovite
zahnuty a tvori predni cast hlavy. Po stranach anteklypea
jsou vzdy paraklypei (jugy), zvlaste vyrazne napr. u celedi
Pentatomidae. Pobliz prednich ocnich okrajii jsou vkloube-
na tykadla (antennae). L) vodnich druhu jsou kraticka,
jednoclenna az ctyrclenna, ulozena na spodni strane hlavy
a shora tedy neviditelna (odtud nazev skrytorozi). Vodni
prostredi je pro skrytorohe prostredim druhotnym, a proto
u nich vzniklo mnoho adaptivnich organii. U druhu sucho-
zemskych jsou tykadla pomerne dlouha, ctyrclenna az peti-
clenna, casto lomena, shora viditelna (odtud nazev jevno-
rozi).
2. Capsodes, hlava z boku:
1 stit (pronotum), 2 temeno
hlavy (vertex), 3 slozene oko, 4
celo (klypeus + frons), 5 ty-
kadlova jamka, 6 paraklypeus,
7 klypeus (pfesneji anteklype-
us), 8 maxilarni plotenka. 9 bu-
kulae, 10 horni pysk (labrum),
11 prvy clanek bodce (labia),
12 druhy clanek bodce, 13
gena, 74tempus
10
Pri pohledu z boku pozorujeme na hlave paraklypei, pod
nimi maxilarni plotenky, na ktere navazuji bukullae, jez tvori
vetsi ci mens! val kolem korene bodce.
Ustni iistroje jsou premeneny v bodec (rostrum). Tvori
jej shora pomernd kratky horni pysk (labrum), zespodu nej-
casteji triclenny az ctyrclenny, nekdy ale tez dvouclenny az
peticlenny spodni pysk (labium). Clanky labia maji na horni
strane hlubokou ryhu, ve ktere jsou ulozeny dva рагу stetu
— premenena kusadla obou рагй. Mandibularni stety (pre-
menena kusadla prveho paru) jsou dlouhe, tenke, na konci
opatrene zvratnymi zoubky nebo pilovitymi ostenky —
organ bodaci. Maxilarni stety (premenena kusadla druheho
paru) jsou veimi ostre a na konci hladke. Oba maxilarni
stety jsou к sobe tesne pritiskle. Na stycne plose jsou po
cele deice dva jemne zlabky, ktere po primknuti stetu vy-
tvareji dva veimi jemne kanalky: predni je nasavaci, zadni
privadi do rany slinu. U loupezivych druhu je predni kanalek
znacne velky. Slina techto druhu je pro napadeny hmyz
jedovata, takze obet' hned po bodnuti hyne nebo je omra-
cena.
Pri nabodavani rostliny se vysunou mandibularni stety,
ktere porani tkan, a za nimi postupuji stety maxilarni. Clan-
ky labia slouzi jako opora. Так, jak stety vnikaji do rany,
clanky labia se skladaji (jako se skl^da stolarsky metr), do
rany nevnikaji.
H ru d'
Hrud’ (thorax — schema 3, 4 a 5) je tvorena tremi clanky:
predohrudi, stredohrudi a zadohrudi. Predohrud" se jevi
shora jako stit (pronotum), ze stredohrudi je patrny jen
stitek (skutelum). U sifnatkovitych a pobreznicovitych
neni stitek viditelny, protoze je prekryt prodlouzenou zadni
casti stitu.
11
Zespodu jsou vsechny tri clanky dobre patrne. Kazdy
nese par nohou, druhy a treti clanek par kridel. U korene
zadohrudi je u prevazne vetsiny suchozemskych plostic
otvor, jimz vyiist'uji pachove zlazy.
3. Carpocoris, vrchni strana
tela:
7 tykadlo (antena), 2 klypeus
(anteklypeus), 3 paraklypei
(jugy), 4 slozene oko, 5 jedno-
duche ocko, 6 mozolnaty hrbol
na stitu (kalus), 7 stit (prono-
tum), 8 stitek, 9 klavus polo-
krovek, 10 korium polokrovek,
7 7 membrana polokrovek, 7 2
konexivum (dorzalni vnejsi late-
rotergity)
4. Adelphocoris, vrchni strana
tela:
7 celo (klypeus + frons), 2 te
meno hlavy (vertex), 3 slozene
oko, 4 limeckovite zaskrceni
predniho okraje stitu (kolarek,
kolum), 5 mozolnaty hrbol na
stitu (kalus), 6 stit (pronotum),
7 stitek (skutelum), 8 vnejsi
okraj polokrovky, 9 klavus polo-
krovek, 10 korium polokrovek,
7 7 kuneus polokrovek, 12
membrana polokrovek
12
Koncetiny
Nohy maji tytez casti jako u ostatnich skupin hmyzu. Jsou
v podstate kracive, zadni nohy jsou nekdy skakave. Skoky
vsak nejsou prills dlouhe a ve skoku zpravidla plostice odle-
5.	Carpocoris. spodni strana
tela:
1 predohrud’, 2 bodec (rost
rum, labium), 3 pfedni kycle
(koxa), 4 stredohrud', 5 supra-
koxalni lobus, na jeho konci
stredni kycle, 6 usti pachove
zlazy, 7 suprakoxalni lobus, na
jeho konci zadni kycle, 8 bfisni
plotenky zadeckovych clanku
(ventrity), 9 genitalni blok, 10
membrana, 11 pruduchy (spi-
rakuly, stigmata)
6.	Notonecta, zadni noha:
zadni noha je plovaci
7.	Phytocoris, konec chodidla
(velmi zjednoduseno):
1 posledni chodidlovy clanek, 2
drapky, 3 parempodia, 4 pulvil-
lus
1.3
ta. U nekterych vodnich druhu (znakoplavka, kiestanka)
jsou zadni nohy plovaci (schema 6). U loupezivych druhii
mivaji predni nohy zvlastni stavbu: holen s chodidlem se da
sklopit do hluboke ryhy stehna jako nuz do strenky.
Chodidla plostic jsou jednoclenna az triclenna, nejcasteji
vsak triclenna. Posledni clanek je zpravidla zakoncen dve-
ma (zridka jednim) drapky, mezi koreny drapkti jsou u nek-
terych celedi dve stetinky nebo dva blanite iitvary (parem-
podia), na korenech drapku pak pulvily (schema 7). Vodo-
mdrky maji na konci chodidel vejirky brv, umoznujici pohyb
po hladine.
Kridla
Kridla (alae) jsou znazornena na schematech 3 a 4. Predni
vyriistaji ze stredohrudi. V predni polovine jsou tuha jako
krovky broukii, zadni cast je blanita. Nazyvame je polo-
krovky (hemielytra). Na polokrovce jsou vetsinou tri zre-
telne odlisene casti: u stitku je klavus, na nejz navazuje
klavalnim svem kozovite korium. Konecnou cast tvori
blana (membrana), casto s charakteristickymi policky a zil-
kami. U ndkterych celedi ( Anthocoridae) navazuje na vndj-
si okraj koria jestd embolium, mezi koriem a membranou
byva ndkdy trojuhly kuneus (Anthocoridae, Miridae). Do-
sti odlisnou stavbu polokrovek maji plostice celedi Tingi-
dae, Gerridaea).
Na rozdil od krovek broukfi je polokrovka plostic funkcne
schopnym organem letu. Pri letu se upina na zadni okraj
polokrovky predni okraj blaniteho kridla druheho paru
a tvori tak spolu jednotnou letaci plochu.
Zilnatina kridel obou paru je dosti slozita. Prostudujte ji
na schematech 8 a 9.
14
U nekterych plostic kridla zakrnuji a zdaleka nepokryvaji
cely zadecek. Hovorime рак о formach kratkokridlych (bra-
chypternich) na rozdil od forem dlouhokridlych (makropter-
nich), u nichz jsou kridla dokonale vyvinuta. Nekdy kridla
zakrndla uplne (formy apterm).
8. Predni kridlo (polokrovka)
rodu Nysius z celedi Lygaeidae
(podle P. D. Ashlocka, 1967):
7 zilka subkostalni, 2 zilka ra-
dialni, 3 zilka mediaini, 4 zilka
kubitalni, 5 zilka postkubitalni,
6 zilka postkubitalni 1. analni, 7
klavalni sev
9. Rinatina zadniho kridla (krid-
la druheho paru) celedi Lygaei-
dae (podle N. T. Davise, 1961):
7 zilka subkostalni, 2 zilka ra-
dialni, 3 zilka medialni, 4 zilka
kubitalni, 5 zilky sekundarni, 6
kubitalni zahyb, 7 zilka postku-
bitalni, 8 prvni zilka analni, 9
analni zahyb kridla, 70 druha
zilka analni
3
2
1
1 5
Zadecek
Zadecek (abdomen) priseda celou siri к zadohrudi. Shora *
byva zcela kryt polokrovkami. Bocni okraje zadeckovych
clanku byvaji nekdy zplostele a rozsirene. Tento zplostely
okraj se pak nazyva konexivum (dorzalni a ventralni late-
rotergity; schema 3). Posledni zadeckove clanky nesou ko-
pulacni organy. Jejich stavba je znacne slozita, maji radu
diilezitych urcovacich znakii, podle nichz pak rozlisujeme
jednotlive druhy. L) nekterych celedi (Miridae) je dokonala
znalost stavby kopulacnich organu nezbytna. Kladelko sa-
micky je vyvinuto jen u nekterych celedi (Miridae, Anthoco-
ridae, Lygaeidae apod.), u jinych chybi.
ANATOM IE A FYZIOLOGIE
Travici organy a jejich cinnost
V teto kapitole se strucne seznamime jen s funkci travici
soustavy, s pachovymi ziazami, s dychanim, pohybem
a smyslovymi organy plostic. Nervova soustava, krevni
obdh apod, jsou v zakladni stavbe shodne s ostatnimi hmy-
zimi skupinami, a proto zde nejsou popsany. Kdo bude mit
zajem о hlubsi poznani vnitrnich struktur a cinnosti, najde
je v odbornych publikacich, uvedenych v doporucene lite-
rature na str. 388.
Travici soustava je v hlavnich rysech podobna jako
u ostatnich hmyzich radii, ma vsak urcite zvlastnosti. Hltan
je veimi pruzny, svalovity, vrchni strana se rnOze zvedat
postupne odpfedu dozadu, a tak se jako cerpadlem nepre-
trzite saji stavy do jicnu. Jicen je u druhu sajicich krev
mnohem sirsi nez u druhu bylinozravych (lepe bylinosavych
— fytosugnich).
Pro plostice je charakteristicke, ze jicen neni nikdy rozsi-
16
n ve volatko. Zvlastni chlopni (valvula cardiaca) je jicen
oddelen od dalsiho oddilu — stredniho {mesenteron}. Ten-
to je u bylinosavych druhu rozdelen zpravidla ve ctyri casti,
oddelene iizkymi zaskrcenymi misty. Nejdelsi a nejsirsi po-
sledni cast je huste pokryta slepymi vybezky (gastricka coe-
ca). Jsou vyplneny mikroorganismy, ktere zde ziji symbio-
ticky. Zda se, ze maji vyznam spise pro odstranovani cizich
organismii z travici soustavy nez pro vymesovani travicich
fermentO.
Zajimavy je prenos symbiotickych mikroorganismu na
potomstvo. Mikroorganismy jsou obsazeny v sekretu, v kte-
rem je ulozeno snesene vajicko. Vylihle nymfy zustavaji ne-
jaky cas na vajicku a pomoci bodce nasavaji i mikroorganis-
my. U plostic, ktere slepe vybezky nemaji (napr. Acantho-
somatidae), zastava tuto funkci zvlastni organ na konci za-
decku, z nehoz jsou pri snaseni vajec vypousteny tez mikro-
organismy. U stenic prochazeji mikroorganismy telni duti-
nou do vajecniku a dale do vajecnych bunek. Stredni strevo
je oddeleno chlopni od streva zadniho. Na tomto prechodu
usti do streva zpravidla ctyri dlouhe a iizke malpigicke tru-
bice — organy vymesovaci. Zadni cast traviciho iistroji
byva kratka a dozadu se vackovite rozsiruje v konecnik
(rektum).
Slinne zlazy obsahuji ruzne fermenty. Так napr. slina ste-
nice obsahuje antikoagulin zabranujici srazeni krve. Slina
bylinosavych druhu obsahuje fermenty stepici skrob — do-
chazi tedy к urcite forme vnejsiho traveni. Bodnuti napr.
zakefnici cervenou nebo boduli vodni je veimi bolestive
i pro cloveka.
D у c h a n i
Vzduch je rozvaden v tele rozvdtvenou soustavou dycha-
eich cest, tzv. vzdusnicemi. Je to otevfena soustava vzdus-
nicova. Vodni plostice, predevsim mladsi nymfy klesfanek.
17
nemaji pruduchy, a zjistujeme proto pouze jemne rozvetve-
ni vzdusnic pod pokozkou, kudy prolina do vzdusnic volny
kyslik obsazeny ve vode. I dospele klestanky jsou schopne
castecne hradit spotrebu kysliku z vody. Na brisni strane
maji hustou vrstvu jemnych chloupkii, do ktere nemuze
vnikat voda. Zato sem vstupuje vzduch, ktery kiestanka na-
bira pri styku s hladinou, к niz na kratickou dobu vystoupi.
Vzduch se dostava do prostorii mezi hlavou a hrudi a odtud
se siri do nesmocitelne vrstvy chloupkii, kde vzdusnice vy-
iistuji svymi pruduchy. Nejen dospele klestanky, ale i ostat-
ni ve vode zijici plostice hradi spotrebu kysliku v ruznem
stupni jeho prolinanim z vody do prostorii, do nichz pri
obcasnem vystupu к vodni hladind vzduch nabiraji.
U splestuli a jehlanek umoznuje obcasne spojeni se vzdu-
chem nad vodou dychaci trubicka, bodule nabiraji vzduch
do prostorii pod kridly. Znakoplavkoviti rozeviraji pri vystu-
pu к vodni hladine huste brvy na konci zadecku, cimz se
otvira cesta vzduchu do dvou bocnich kanalkii na brisni
strane. Kanalky jsou kryty navenek hustou vrstvou brv ne-
propoustejicich vodu (v kanalcich vyust’uji vzdusnice svymi
priiduchy). Klestanky se pri styku s vodni hladinou na ni
zavesi svym stitem, tento oddali od zadni casti hrudi, odklo-
ni hlavu od hrudi, a tim uvolni vstup vzduchu do prostorii
pri hlave a hrudi. Odtud jde vzduch do nesmocitelne vrstvy
chloupkii na brise.
Cinnost organu pohybu
U plostic zname nekolik druhu pohybu:
1	. kracivy — vykonavaji ho vsechny tri рагу noh nebo jen
druhy a treti par, jak je tomu u vetsiny dravych plostic;
chodidla jsou opatrena mezi drapky parempodiem nebo
pulvily (viz schema 7), ktere svou prilnavou funkci umoz-
nuji lezeni po hladkych plochach, popr. splhani po kol-
mych stenach ci nerovnych plochach (mnohe plostice);
18
2	hrabavy — je vykonavan prednim parem noh, predevsim
holenemi, jez jsou ke konci rozsirene a po okrajich trnite
(hrabulkoviti);
3	. skakavy — je vyvinut jen u nekterych skupin. napr. u klo-
puskovitych (rody Halticus, Chlamydatus, Phytocoris);
tento pohyb je umoznen dlouhym zadnim parem noh,
predevsim ztlustlym stehnem (zde jsou skakave svaly);
4	let — tohoto pohybu se zucastnuji oba рагу kridel; nej
vykonnejsimi letci jsou pfevaznd klopuskoviti (Miridae);
naproti tomu jsou mezi plosticemi formy letu neschopne
(napr. splesfule blativa) a neletajici, protoze kridla maji
zkracena (brachypterni formy) nebo zakrndla (redukova-
na — formy apterni);
5	veslovani — pomoci tretiho paru noh, ktere jsou proto
nejdelsi; plostice plavou bud' na hrbete a brisni stranou
smefuji к hladine (napr. znakoplavkoviti), nebo smeruji
к hladine hfbetem (klesfankoviti);
6	. na vodni hladine — pohyb se deje dvojim zpusobem:
a)	kracivym, tj. stridave levou a pravou nohou tehoz
paru (vodomerkoviti);
b)	veslovanim, tj. odrazem obou noh tehoz paru (tretiho
paru) zaroven (bruslarkoviti); plovaci nohy typu ve-
slovaciho u bruslarkovitych nemaji chodidla zakonce-
na drapky; misto nich jsou svazecky chloupkii zame-
zujici potopeni; drapky sice na chodidlech maji, ale
jsou ulozeny ve zvlastnim zahybu pred spici chodidla;
proto plostice nepropichne povrchovou blanku vody
a nepotopi se.
S myslo ve о rg a ny
Pro plostice je typicke, ze nervove uzliny jsou nahlouceny
ve vetsi celky, ktere jsou posunuty smerem dopredu tela.
Cichove organy jsou soustredeny na zakladnich clancich
1 9
tykadel, vnimani hmatovych pocitu zprostredkuji stetiny na
koncetinach, na tykadlech, ale i na jinych castech tela.
Zrakovymi organy jsou u plostic obvykle dva typy svetlo-
civnych zarizeni. Jsou to oci slozene, ktere u nekterych
vodnich plostic maji horni polovinu uzpusobenou к videni
nad vodou a spodni polovinu к videni pod vodou (podobne
jako u brouku virniku) a jednoducha ocka (ocelli}, jez jsou
drobna a jemna a u nekterych celedi plostic chybeji.
U vodnich plostic je vyvinut tez smysl pro rovnovahu.
Jsou jim smyslove brvy lezici na zasobni vzduchove bublin-
ce nebo na vzduchovem polstari.
U znacneho poctu druhii je znam organ zvukovy (stridu-
lacni}. Rozlisujeme na nem zvukotvornou plosku (plekt-
rum), a vlastni zvukotvorny organ (pars stridens). U plostic
nalezame velkou rozmanitost zvukovych organu. Zakerni-
coviti — Reduviidae vydavaji zvuk trenim spicky bodce
о stridulacni plosku, ktera je na predohrudi. U knezic rodu
Eurydema vznika zvuk trenim horni plosky zadnich stehen
о treci plosku, ktera je umistena po obou stranach ctvrteho
az sesteho clanku zadecku. Hrabulkoviti — Cydnidae stri-
duluji kridly о plosku na hrbetni strane prvniho clanku za-
decku. Sitenka — Piesma tre zadnimi kridly о chitinozni
hrbolky na druhem clanku zadecku. Lovcicoviti — Nabidae
trou zadnimi holenemi о huste chloupky na zadecku. Kles-
t'ankoviti — Corixidae vyluzuji zvuk trenim vnitrni plochy
paly opatrene chitinoznimi cipky о pricne zebernaty vrchni
pysk apod. Vydavany zvuk je vetsinou pro cloveka tezko
vnimatelny.
Sluchove organy jsou zvlaste dobre vyvinuty u vodnich
plostic (Corixa, Notonecta, lllyocoris} a jsou ulozeny na
stredohrudi u zakladu prednich kridel.
20
Pachove zlazy
Pachove zlazy (schema 10) jsou u nymf a imag staveny
odlisne. V obou pripadech jsou to zlazy povrchove a jsou
ektodermalniho pGvodu. U dospelcu lezi vyvody pachovych
zlaz na zadohrudi, vetsinou blize kycli tretiho paru noh. Usti
pachovych zlaz ma ve vetsine pripadO zvlastni uzaviraci za-
rizeni, pouze u stenic vyteka sekret volne. U nekterych dru-
hu knezicovitych je za vyvodem zlaz napadna vetsi ci mens!
vyparovaci ploska (evaporatorium) U nymf jsou vyvody pa-
chovych zlaz umisteny na hrbete zadeckovych clanku u je-
jich zadnich okraju. Sekret pachovych zlaz ma funkci pre-
vazne obrannou a odstrasujici. Vymety pachovych zlaz jsou
zrejme i jedovate a zapach je velmi pronikavy (napr. knezi-
ce chlupata, knezice zelena). Jen u nekolika malo druhO je
vune sekretu pro cloveka prijemna (klopuska rodu Miris
voni po hyacintech, prijemne skoricove voni sekret vrou-
benky cervene apod.).
10. Alydus, spodni strana hru-
di:
kloubni jamky zadnich noh jsou
zakrojeny do zadniho okraje za-
dohrudi jen velmi melee (a). Pa-
chove zlazy jsou kolem dokola
mozolnate vroubene (b). ani na
vnejsi Strane neprechazeji ply-
nule do roviny hrudi
21
VYVOJ A BIONOMIE
Vnejsi kopulacni organy maji znacne slozitou stavbu, nesou
vsak veimi dulezite a v mnohych pripadech jedine spolehli
ve urcovaci znaky. К jejich prostudovani nutno pouzit na-
rocnejsi odbornou literature.
(J nasich plostic se obe pohlavi lisi navenek zpravidla jen
velikosti, tj. samec byva mens! a stihlejsi nez samice. Veimi
sverazny je jejich pohlavni styk a je ruzny podle celedi. Ko-
pulace se u plostic deje nasledujicimi zpusoby:
1.	samec lezi na samici (tj. zpusob superpozicni, napr. vo-
domerkoviti, bruslarkoviti apod.),
2.	samec je postaven к samici soubezne (nektere druhy
plostickovitych),
3.	telo samce stoji к samici v pravem iihlu (napr. sit’natko-
viti),
4.	pohlavni jedinci jsou к sobe postaveni analnimi otvory
(tj. antagonisticky zpusob); timto zpiisobem se otoci ко
pulacni komtirka о 1 80° (napr. plostickoviti, knezicoviti,
rumenicoviti, vroubenky),
5.	samec lezi pod samici (tj. subpozicni zpusob, napr. pod-
kornicoviti),
6.	zvlastni zpGsob, ktery je znamy u stenic, hladenkovitych
a lovcicovitych; pri tomto vyjimecnem a ojedinelem zpu-
sobu kopulace se spermie prenaseji telni dutinou. U ste
nic ohne samec superpozicne konec zadecku pod zade-
cek samice v mistech tzv. Ribagova organu, do nehoz
vsune neparovy pohlavni iistroj (samci ani samici kopu-
lacni organ, tj. penis a vagina nejsou vyvinuty). Spermie
prochazeji stenou Ribagova organu a telni dutinou к va-
jecnikiim. U stenic je jmenovany organ umisten mezi
ctvrtym a patym, u hladenkovitych a lovcicovitych jsou
obdobna zarizeni mezi druhym az devatym clankem za-
decku.
22
Plostice se pari nekolikrat denne. Vajicka kladou brzy po
oplozeni, pouze u stenic je vejcozivorodost, tj. snesena va-
jiCka obsahuji jiz embryo Samice vajicka kladou a prilepuji
vymesky svych pfidatnych pohlavnich zlaz na riizny pod-
klad, napr. stenice, sitenky, vetsina knezicovitych, bruslar-
koviti a vodomerkoviti, ci do prohlubne v zemi, napr. rume-
nice pospolna. Znakoplavkoviti, splest’uloviti, lovcicoviti,
klopuskoviti, pobreznicoviti a sit'natkoviti vpravuji vajicka
kladelkem do rostlin nebo do pudy. Vajicka ve snusce jsou
usporadana bud' v radach ve forme retizku, nebo v klubku
(napr kolem osiny, na listu apod.).
U nekterych plostic je znama pece samic о potomstvo.
Napfiklad nas druh knez matersky — Elasmucha grisea ziji-
ci hojne na brizach snasi tricet az padesat vajicek na listy,
jez samicka neustale hlida (nekdy az do vyvoje nymf stred-
niho stadia).
Vetsina suchozemskych plostic ma u nas jednu generaci
do roka. Nase vodni plostice (skrytorozi) maji zpravidla za
rok dve generace a vyvoj od nakladeni vajicka az к posled-
nimu svlekani trva prumerne dva mesice. Zimu pfeckavaji
plostice bud've stadiu vajicka (napr. vetsina klopuskovi-
tych), nebo jako dospelci (napr. knezicoviti, vodni plostice,
znacna cast plostickovitych apod.), ci ve stadiu nymfalnim
(napr. podkornicoviti nebo nektere druhy plostickovitych).
Vyvoj od vajicka az po dospёlce je typickou heterometa-
bolii. Jednotliva nymfalni stadia (celkem pet) se po kazdem
svlekani vice podobaji dospelemu jedinci — stadium kukly
zde schazi. Rychlost vyvinu jednotlivych nymfalnich stadii
ovlivnuji pfedevsim u suchozemskych plostic vnejsi cinite-
le, jako je teplota, stupen vlhkosti, stav vyzivy apod. Nym-
fSIni stadia muzeme v podstate rozdelit bez ohledu na pri-
slusnost к urcite celedi do nasledujicich tri skupin:
1.	nymfy mladsich stadii (prvni a druhe stadium), ktere po-
zname podle toho, ze nejsou vyvinuty zacatky kfidel,
23
2.	nymfy stredniho stadia (treti stadium), majici velmi slabe
naznacene pochvy polokrovek,
3.	nymfy starsich stadii (ctvrte a pate stadium), u kterych
jsou zretelne vyvinuty pochvy polokrovek a kridel.
Nymfy suchozemskych plostic maji vzdy ctyrclenna ty-
kadla, dokonce i u knezic, u nichz dospelci maji tykadla
peticlenna. Pri vzniku dospelce se druhy tykadlovy clanek
rozdeli na dve casti. Chodidlove clanky jsou u nymf dva,
ovsem dospelci maji vetsinou chodidla triclenna. Pri vzniku
dospelce se druhy clanek opet rozdeli na dve casti.
Diilezitym znakem, podle ktereho dobre rozlisujeme
nymfy od imag, je zretelne oddeleni stitku od polokrovek
u dospelci). Je to zvlaste podstatne u kratkokridlych forem,
u nichz krome toho zustava zachovano vyusteni dorzalnich
pachovych zlaz. Hlava nymf je relativne mnohem vetsi nez
u dospelci), coz souvisi s vyzivovaci cinnosti nymf, protoze
jiz od prvniho stadia ziji jako dospelci. Rovnez tak tykadla,
pokud jde о jejich delku, jsou u nymf jiz normalne dlouha.
Spolecnou vlastnosti plostic je vysavani zivnych latek,
predevsim rostlinnych, ale i zivocisnych.
Vzity nazev pro oznaceni potravniho vztahu zivocicha
к potrave rostlinne je fytofag, к potrave zivocisne zoofag.
Pokud jsou zivocichove vazani potravne jen na hmyz, ozna-
cujeme je jako entomofagni. U plostic, ktere prijimaji po-
travu sanim, uzivame radeji pojmii zivocichove fytosugni,
zoosugni nebo entomosugni.
Bodec u bylinosavych (fytosugnich) plostic smeruje v kli-
du dozadu pod telo a к telu pfileha; muze byt odchylen az
о 90°. Tim je pripraven к nabodnuti pokozky rostlin. U pod-
kornicovitych — Aradidae je bodec nekolikanasobne dels!
nez telo, a proto je v klidu stocen ve dvojite spirale v hlave
ve zvlastni komurce (krumen). Tyto plostice vysavaji pod-
houbi hlavne pod kurou a ve dreve stromii. U dravych (tez
loupezivych) plostic je bodec silny, neprileha к telu a miize
24
byt vysunut dopredu. Jedina, ale bohate zastoupena celed'
vodnich plostic je bylinosava — jsou to klesfankoviti. Jejich
bodec je znacne zkraceny a klestanky jim vysavaji bunky
ras, jez sbiraji ze dna a z rostlin zvlast' к tomu upravenymi
prednimi chodidly.
Bylinosave plostice saji bud' na zcela urcitych druzich
rostlin (monofytofagni druhy — napr. Cymus claviculus).
nebo davaji prednost urcite skupine rostlin v rSmci celedi
(oligofytofagni druhy — napr. rod Eurydema), ci saji na ja-
kychkoli rostlinach (polyfagni druhy — napr. klopuska chlu-
pata). Klopuskoviti — Miridae saji predevsim na cerstvych
zelenych castech rostlin. Navstevuji vsak tez poupata, kve-
ty apod. Klopuskoviti zijici na hvezdnicovitych vysavaji spe-
cialne pylova zrna. pricemz se soucasne stavaji opylovact.
Pri sani plostic na listech nebo stoncich se vytvareji zpocat-
ku v miste vpichu Ьё1ауё skvrny (stigmosomy}, ktere poz-
deji hnednou. Je zrejme, ze urcite latky slinnych zlaz rozru-
suji obaly rostlinnych bunek a belave skvrny vznikaji i vnik-
nutim vzduchu do vpichu. Hnednuti je zpusobeno pritom-
nosti taninu ve slinach. Faktem zustava, ze narusene a roz-
rusene rostlinne bunky odumiraji. U sit'natkovitych trva sani
jen kratce, a proto zpocatku vznikaji jen male bile skvrny.
Tyto plostice zpusobuji na rostlinach zbujeni rostlinne tkci-
пё v miste vpichu. Vznikaji tak novotvary zvane halky (ceci-
die). Vytvareji je napr. prislusnici rodu Monanthia.
Plody, napr. malin nebo ostruzin, vysavaji z casti knezice
chlupata — Dolycoris baccarum, knezice rodu Palomena
apod. Pri sani zanechavaji tyto plostice na plodech i vymes-
ky svych pachovych zlaz, ktere jsou pro cloveka odporne.
Masozrave druhy plostic (zoosugni, specialne entomo-
sugni) patri do skupin knezic — Amyotinae, zakernicovitych
— Reduviidae, lovcicovitych — Nabidae, Ь^ёпкоуИусЬ —
Anthocoridae, bruslarkovitych — Gerridae apod. Krev tep-
lokrevnych obratlovcii saji u nas pouze ^nicoviti. Jsou
pravymi parazity. 0 masozravych plosticich je znamo, ze se
25
nevyhybaji temer zadnym hmyzim druhum. Jsou tedy ento-
mosugni, vysavaji msice, krisy, pisivky nebo larvy Ьгоикй,
housenky a housenice apod. Vysavaji i jine clenovce, napr.
svilusky. Vodni plostice jsou zcasti drave. Potravou techto
plostic jsou drobni vodni korysi, mensi druhy hmyzu a je-
jich larvy (znakoplavkoviti). Na vodni hladine lovi ruzny
hmyz vodomdrkoviti a bruslarkoviti, napr. chvostoskoky,
ale i hmyz spadly na vodu.
Drave plostice lovi svou konst v podstate dvojim zpuso-
bem. Bud' napred uchopi konst prednima nohama a pak ji
nabodnou a vysavaji (napr. bruslarkoviti, znakoplavkoviti,
zakernicoviti, lovcicoviti), nebo konst nabodnou primo
a vysavaji (napr. vodomerkoviti, knezice ze skupiny Amyo-
tinae). Mezi plosticemi jsou vsak druhy ci skupiny druhu,
ktere maji potravu smisenou, ale nemusi to byt pravidlem.
Jde о plostice pOvodne bylinosugni, ktere se prilezitostne
zivi i zivocisnou potravou, a to bud' vysavaji mrtvy hmyz,
napr. rumenice pospolna, nebo pronasleduji hmyz zivy,
napr. nektere druhy plostickovitych nebo klopuskovitych.
Jsou to formy, ktere pak oznacujeme jako fyto-zoosugni.
Nektere druhy plostic, napr. ze skupiny zakefnicovitych
— jako Rhinocoris iracundus — mohou pri sberu citelne
bodnout i cloveka. Okoli ranky silne oteka a rana svedi.
Aktivne vsak cloveka nenapadaji.
Plosticim vyhovuji vetsinou mista s teplym a suchym
podkladem, mnoho druhu ozivuje vyslunne a chranene lo-
kality stepniho charakteru. Ziji v korunach stromu (tzv. pat-
ro korunove), pod kurou (i odumrelych stromu — patro
kmenti), na krovinach (patro krovinne), na bylinach (patro
bylinne), na povrchu zeme a v zemi (patro zemni). Zdrzuji
se na listech, na vetvich, na kvetech, prizemnich castech
rostlin i na korenech rostlin. Cetne druhy, predevsim drob-
nych plostic, nalezneme na suche pude pod vegetaci,
v rostlinne drti, pod spadlym listim apod. Jsou vsak i druhy
plostic vlhkobytnych a v male mire stinobytnych. Jen malo
26
druhu zije primo v lidskych obydlich, tzv. formy synantropni
(napr. ojedinele nektere druhy zakernicovitych). Jsou take
druhy plostic, ktere ziji mezi mravenci, a zvlaste jejich nym
fy se znacne mravenciim podobaji (napr. vroubenky rodu
Alydus nebo lovcice rodu Aptus).
Pokud jde о slozeni fauny suchozemskych plostic v po-
merech stredni Evropy, uvadi se toto zastoupeni: 46 %
druhu je vazano na listnace, 43 °/o druhu na byliny a 11 °/o
na jehlicnany. Skutecny pocet druhu plostic dosud nezna-
me. Odhaduje se, ze u nas zije vic nez 900 druhu.
V mirnem pasmu, tedy i u nas, se dospelci po prezimova-
ni (na okrajich lesu v hrabance, pod kameny apod.) pari.
Dospelci nove generace se vyskytuji zpravidla na podzim
a prezimuji. Hlavni vyskyt plostic je tedy ve vrcholnem lete
a nekdy se protahuje az hluboko do podzimu. Drive se vy-
skytuje nova generace u tech plostic, ktere prezimuji ve
stadiu vajicka (prevazne klopuskoviti). V techto pripadech
maji nektere druhy plostic i dve generace za rok.
Plostice jsou, jak jiz vime, ve sve vetsine formy suchobyt-
ne a teplobytne, a proto je jejich vyskyt zavisly na teplote
Napriklad rano opousteji zemni plostice sve iikryty pozdeji
nez druhy zijici na krovinach a na stromech. Kveceru pak
puda podrzuje teplo dele, a proto jsou zemni formy aktivni,
kdezto krovinne a stromove jsou jiz v ukrytech. Dalsi pod-
minka, ktera umoznuje vyskyt plostic, je vlhkost — napr.
pobreznicoviti ziji na vlhkych lukach, na vrchovistich a na
brezich rek. V noci naletavaji na zdroj umeleho svetla hlav-
ne vodni plostice (ale i nektere druhy suchozemske).
U zemnich plostic se pomerne casto vyskytuji znetvofe-
niny, predevsim na tykadlech, a projevuji se tim, ze napr.
leve tykadlo ma tri clanky, prave tykadlo normalni pocet, tj.
ctyri clanky (napr. plostickoviti).
Suchozemske plostice nalezame jak na puvodnich nepo-
rusenych stanovistich, tak i na clovekem pozmenenych lo-
kalitach, jako jsou pole, rumiste, haldy apod.
27
HOSPODARSKY
VYZNAM PLOSTIC
V nasem zemedelstvi ma jen malo druhO plostic vyznam
jako skodlivi cinitele na kulturnich rostlinSch (napr. klopus-
ka chlupata ci klopuska svetla na picninach), a to jen tehdy,
kdyz se premnozi. Na kulturnich rostlinach (napr. picni-
nach) saji skodlive druhy na mladych stoncich, tedy v mis-
tech, kde probiha intenzivni prisun rostlinnych zivin. Toxic-
ke pusobeni slin narusuje prubeh riistu rostliny a vytvareji
se znetvoreniny. Plostice svym sanim zpOsobuji take roz-
vetvovani stonku, trsovitost travin a zakrneni pohlavnich
organu rostlin. Skodlivy je i vlastni saci akt. Toxicke latky ze
slin jsou totiz rozvaddny na jina mista rostliny, kde tez mo-
hou zpusobit znetvoreniny. Fermenty slin znehodnocuji
take kvalitu semen a plodu, napr. obilky. Vpichy vnikaji do
rostliny tez infekcni organismy, a tim vznikaji druhotne na-
kazy. Prikladem velkeho vyskytu plostic u nas muze byt
premnozeni plostic na chmelu v roudnicke oblasti. Tehdy
byly skody vyhodnoceny na devet az deset milionii korun.
Proti plosticim bojujeme stejnymi chemickymi prostred-
ky jako proti krisum. Odkazuji proto na prislusnou kapitolu
v casti о krisech (str. 51).
Uzitek drave se zivicich plostic je podcenovan, protoze
svou cinnost provadeji v skrytu a zivot mnohych druhu neni
dostatecne znamy. Konecne i lide z praxe tyto plostice tez-
ko rozeznavaji.
28
SBERAUSMRCOVANI
PLOSTIC
Plostice nachazime na kvetech, na listech krovin a stromu,
na zemi, ve vodach a na hladinach rek, v dobe zni pod
snopy obili, dale pod kameny, pod kitrou a za teplych let-
nich veceru letaji otevrenymi okny к svetlu i do nasich bytii
Pomerne malo druhu plostic je tak napadnych, abychom
si jich pri prochazce prirodou vsimli na prvy pohled. Vetsi-
nou jsou zbarveny sedozelene, sedozlute nebo nahnedle,
a proto se v trave a na rostlinstvu vitbec ztraceji a untkaji
nasi pozornosti (ochranne zbarveni). Chceme-li tedy do-
sahnout pocetnejsich sberu, nespolehame na nahodu, ale
pouzijeme smykaci sit' z huste, avsak vzdusne a pevne tka-
niny. Pri smykani drzime sit’ku tak, aby otvor smeroval sik-
mo nahoru Drzadlo musi byt dostatecne dlouhe, abychom
hmyz neplasili svou blizkosti. Z keru a stromu sklepavame
plostice bud' specialne к tomu ucelu zhotovenymi sklepa-
vadly, nebo nouzovd do rozevreneho destniku, ktery zavesi-
me opatrne na vetev, do niz pak kratce a prudce uhodime
holi. Plostice jsou ovsem zviratka cila, rychle behaji a dobre
letaji, takze musime byt dostatecne pohotovi a vybrat je
z destniku driv, nez se rozutekou. Zemni druhy plostic sbi-
rame pomoci exhaustoru, popr. jednotlive. Mnoho zajima-
vych druhu ziskame prosivanim mechu a piidy pod rostlin
stvem.
Vhodnym zpusobem sberu je i lov na svetlo. Za teplych
a vlhkych letnich veceru rozprostreme na zemi bilou tkani-
nu (nejlepe flanel, jehoz chloupky brant hmyzu v rychlem
pohybu), osvetlime ji kapesni svitilnou a naletavajici hmyz
pohodlne sbirame. Takto muzeme ziskat hlavne plostice zi-
jici ve vode.
Nalovene plostice vkladame do zkumavek s pilinami na-
vlhcenymi octanem etylnatym. Piliny je nutno napred zba
29
vit prosivanim prachu (ulpel by na plosticich) a hrubsich
castecek (mohly by material poskodit). Piliny musi byt vlh-
ke, ale ne mokre! Jinak by se drobne plosticky prilepily ke
stenam zkumavky a poskodily by se.
Nemame-li moznost brzy po exkurzi preparovat, pak je
vhodne kapnout predem do lahvicky s octanem etylnatym
kapku kreozotu, ktery brani plesniveni.
PREPARACE
A URCOVANI
Nejvyhodnejsi je provest preparaci co nejdrive, pokud jsou
usmrcene plostice vlacne. Vetsi a tvrdsi druhy napichuje-
me na entomologicke spendliky vhodne tloust'ky, a to tak,
aby spendlik prosel naspodu mezi druhym a tretim parem
noh. Vsechny jedince napichujeme do stejne vysky, asi
1,5 cm pod hlavickou spendliku. Ddporucuje se vpichnout
spendlik i s plostici do dostatecne silne vrstvy polystyrenu
az po brisko. Na povrchu desticky pak pohodlne upravime
tykadla a koncetiny tak, aby predni nohy smerovaly dopre-
du, stredni a zadni dozadu. Chodidla vpravime pod telicko,
aby neprecnivala a neulamovala se, az bude hmyz suchy.
Drobne a mekke druhy nalepujeme na papirove stitky,
jen о malo sirs! a delsi nez preparovany hmyz. Jako lepidlo
se nejlepe hodi kapicka syndetikonu v mistech, kde bude
koren zadecku. Lepidla nedavejme prilis mnoho, aby neby-
lo shora videt!
Po mirnem zaschnuti upravime tykadla a nohy podobne
jako u druhii napichnutych, a to tak, aby neprecnivaly okra-
je papiroveho stitku.
Pod kazdy vypreparovany druh je ovsem nutno napich-
nout jeste dalsi maly stitek s udanim data sberu, lokality
a se jmenem sberatele. Jinak by byla sbirka bezcenna.
30
Suchy hmyz pred preparaci nejdrive navlhcime. Plostice
dame na vrstvu vlhkeho pisku, preklopime sklenici a do cty
riadvaceti hodin bude hmyz temer stejne vlacny jako cer-
stvy. Vlhky pisek je vhodne konzervovat kapkou kreozotu.
Urcovani plostic je mnohem narocnejsi nez u brouku
nebo motylii. U nekterych celedi (Miridae) se neobejdeme
bez dukladnych morfologickych znalosti rozmnozovacich
organu. Presnou determinaci muze provest jiz jen zkuseny
sberatel specialista. Omezime se tedy jen na urceni celedi,
coz pri trose vytrvalosti a pozornosti muze dokazat i zaca-
tecnik. Ani zde se vsak neobejdeme bez silne lupy nebo
mikroskopu. К rozeznani nekterych obtiznejsich znaku snad
dostatecne pomohou schematicke nakresy. Hojne druhy,
se kterymi se laik nejcastejt setka, pak pozname podle ba
revnych obrazku prislusne celedi.
Zatouzite-li po hlubsim poznani plostic, musite si obsta-
rat narocnejsi odbornou literaturu, ktera je vsak zpravidla
v cizim jazyce.
CHOV PLOSTIC
A JEJICH CIZOPASNIKU
Vyznam a technika chovu, zhotoveni insektaria, sber po
trebneho materialu v terenu a jeho ukladant pro studium je
obdobne jako u krisu, kde je popsano na str. 56. Je nutno
podotknout, ze к pozorovani jsou vhodne predevsim byli-
nosave formy plostic. Chceme-li vsak chovat formy drave,
musime v prirode bedlive vypozorovat, na kterych zivoci-
§ich saji, abychom jim mohli tento zivy potravni material
dodavat.
Pfirozenymi neprateli plostic jsou hlavne jine druhy hmy-
zu, v mensi mire ptaci. Z hmyzu jsou to predevsim prislus-
nici radu blanokridlych a dvoukfidlych. Parazite z dvoukrid-
31
lych — Diptera ziji v tele plostic, kdezto paraziticti blano-
kridli — Hymenoptera napadaji a nici vajicka plostic. Para-
ziticti dvoukridli jsou znami jako nicitele knezic a vroube-
nek. Jejich larvy, lihnouci se z vajicek snasenych plosticim
pod kridla, se provrtavaji jak mekkymi, tak tvrdymi misty
v tele hostitele. V dutine tela sve obeti ziji volne. V zimnim
obdobi larva vyzira tukove telisko plostic. Na jare hostitele
opousti, a to bud' koncem tela, nebo mezi zadeckovymi
clanky, a v zemi se zakukli.
Pri chovu je treba veskera pozorovani bedlive zazname-
navat do pracovniho sesitu. Zaznamy nam pak usnadni pra-
ci pri vyhodnocovani poznatku.
32
STRUCNA MORFOLOGIE,
ANATOM IE, FYZ IO LOGIE
A BIONOMIE KRISU
MORFOLOGIE
Morfologie krisu vykazuje radu zvlastnosti, s nimiz se nese-
tkavame u jinych skupin hmyzu. Dukladna znalost telnich
partii je pro presne urceni druhu nezbytna. Zde je uveden
jen nejnutnejsi zaklad pro pochopeni popisii a к umozneni
plneho vyuziti obrazku.
H la va
Hlava (kaput) je znazornena na schematech 11, 12 a 13.
Jeji vrchni cast je terne no (vertex), na jeho stranach jsou
slozene (fasetove) oci. Na vrcholu hlavy, na samem pre-
chodu na oblicejovou stranu, lezi celo (frons), pomerne
zridka zevne dobre ohranicene. Je-li hlava protazena do-
predu, je celo napadne, zejmena u svitilek — Fulgoroidea.
К nemu se pripojuje casto nejvetsi cast obliceje, zvlast'
dobre ohranicena naspodu a po stranach. Tuto cast oblice-
je tvori dolu se zuzujici zadni celni stitek (postklypeus).
Tam, kde neni od cela pricne dobre oddelen, byva nazyvan
frontoklypeus. Tyto lepe vyznacene iitvary vsak najdeme
jen u fylogeneticky (vyvojove) starsich forem. Na postkly-
peus navazuje predni celni stitek (anteklypeus). M nej-
novejsi literature se objevilo tez oznaceni klypeus a klype-
lus. Tyto stredni partie obliceje byvaji vzdy trochu nebo
velmi silne zdurele a jsou ohraniceny vyraznymi liniemi
nebo kylovite. Anteklypeus vybiha v bodec (rostrum), tvo-
33
klypea nebo mezi nimi a slozenyma ocima, ale take primo
na prednim okraji hlavy, popr. jsou posunuta na temeno,
nebo naopak dolu na postklypeus (napr. Cicadellidae). Hlu-
boko na temeni jsou mene casto, napr. u usatek — Ledri-
nae, zato vsak shora patrna na prednim okraji hlavy jsou
u vetsiny druhu celedi Cicadellidae.
Hrud'
Hrud' (thorax — schema 11, 1 2 a 13) ma tri zretelne oddi
ly, ktere se oznacuji stejne jako u ostatniho hmyzu: predo
hrud' (prothorax), nesouci naspodu predni par noh, stre-
dohrud' (mesothorax) se stfednim parem noh a prednimi
kozovitymi, ridceji blanitymi kridly a zadohrud' (metatho-
rax), ktera je zvlast' mohutna a nese zadni par noh a druhy
par kridel. Shora jsou patrny jen jejich casti, pokud se ne-
prekryvaji nebo nejsou zakryty kridly. Predni oddil shora,
pronotum, ma nejcasteji tvar pricne obdelnikovity (u kris-
ku) az sestiuhly (u penodejek), byva klenuty (u cikad) nebo
ma predni okraj obloukovity, zadni rovny (u pidikfisku),
nebo je vpfedu az ostrouhly, vzadu tez vykrojeny (u Fulgo-
roidea). Kryje velkou cast stredohrudi a jeho zbyvajici vidi-
telnou cast mezi kridly nazyvame skutum, ktere je vzadu
alespon uprostred oddeleno pricnou linii od nazad trojuhle
spicateho skutela. U celedi Futgoroidea je stredohrud
shora vetsim dilem odkryta, pronotum je iihlovite a prouz-
kovite, skutelum mene zretelne oddelene a celou tuto cast
hrudi mezi kridly nazyvame pak v popisech mesothorax
Posledni hrudni oddil shora se nazyva metanotum a je
zcela zakryt kridly; v popisech se obycejne temef nepouzi
va podobne jako ostatni casti stredohrudi, napr. presku
turn, kryte pronotem, nebo konecna cast kryta kridly, zvan£
postskutelum.
36
Koncetiny
/iikladni stavba noh se nelisi od plostic nebo jinych skupin
»in|nokridlych — Homoptera. Zvlaste u primitivnich rodu,
flpcich pri zemi, jsou nohy jeste jednoduche, kracive a ne-
jifilis dlouhe. Zato u druhu zijicich ve vegetaci jsou speciali-
rnvane ke skoku, a proto maji zejmena zadni holene (tibie)
vnlmi dlouhe a bohate v radach otrnene. Chodidla jsou tri-
> lunna, zakoncena dvema drapky a naspodu s blanitym pri-
Innvym utvarem {arolium). Holene (tibie) u vetsiny rodu,
rvlfiste u fylogeneticky mladsich skupin, jsou ctvercoveho
pri’ifezu, u nekterych rodii skupiny Fulgoroidea jsou naopak
nplostele i listovite rozsirene, zvlaste predni koncetiny, kte-
in pak jsou rodovou charakteristikou napr. u Asiraca, Dei-
phax, Caliscelis. Otrneni tvori, zvlaste na holenich, trny
v fadach vybihajicich z bazalnich rozsirenin. Jsou odlomi-
uilne (u krisku), nebo naopak jsou to vybezky hran holene
rinbo jejiho zakonceni a rovnez clanku chodidla. Je jich
in city pocet a jsou pro jednotlive skupiny charakteristicke.
r<isto tvori hrebinky (Fulgoroidea). Z jednoho takoveho
linu na konci zadnich holeni se vyvinula pohybliva ostruha
(kalkar), typicka pro celed' ostruhovnikovitych (schema
I 5) Starsi rody ji maji jeste jednoduchou, valcovitou, pak
< zplostila a vytvofila clunek, na hrane zprvu ridce, pak
bohateji ozubeny az hluboko hrebinkovity. Vsechny tyto
apecialni upravy noh pomahaji к dokonalejsimu pohybu kri-
hu na rostlinstvu.
К r i d I a
kfidla (alae) jsou znazornena na schematech 11 a 12.
V klidu je sklon kridel nad zadeckem strechovity, iihel vsak
nii'ize byt u nekterych celedi veimi siroky a telo je pak te-
mftf ploche. Naopak jsou celedi, zastoupene zvlaste v tro-
37
pech, s kfidly velmi strme к sobe strechovite prilozenymi,
az vertikalnimi, takze se podobaji tzv. dennim motylum.
Zadni par kridel byva casto zkracen nebo u kratkokridlych
forem (forma brachyptera) zcela zakrnel. Dosahuje pak sot-
va poloviny delky normalne vyvinutych kridel a ma zjedno
dusenou zilnatinu; vetsina zadeckovych clanku zustava po-
tom nepokryta. Tito jedinci jsou zcela neschopni letu. V je-
jich populaci se vsak vyskytuji tez jedinci s normalne vyvi-
15. Conomelus, zadni noha:
sipkou je oznacena ostruha
(kalkar) na konci holene. typic
ka pro celed' Delphacidae
16. Aphrophora, zadni kfidlo
(kridlo druheho paru):
/ zilka subkostalni (Sc+ R}, 2
zilka radialni (f?), 3 zilka medial-
ni {M), 4 prvni zilka kubitalni
(Co.). 5 druha zilka kubitalni
(Cu4. 6 prvni zilka analni, 7
druha zilka analni, 8 analni sev.
9 klavokorialni (klavalni) sev
38
nutymi kridly, umoznujici sireni druhu na nove biotopy. Vy-
limkou jsou u nekterych druhii jedinci subbrachypterni, je-
jichz kridla jsou pine vyvinuta, ale kratsi. Takovy jev pozo-
rujeme napr. u Delphacidae. Behem vyvoje larev postupne
rostou koznate vybezky (kridelni pochvy) na stredohrudi
a zadohrudi, ktere pripominaji zaklady kridel zvlaste u po-
sledniho vyvojoveho stupne, u pateho instaru.
Predni kridla jsou vetsinou kozovita, u nekolika celedi
vsak tez blanita a pruhledna, s dobfe viditelnou zilnatinou.
Na prednich kridlech (a to i tehdy, jsou-li zkracena) je vzdy
vnitrni oddil klavus oddelen od koria. Jen vyjimecne je
zilnatina nezretelna (napr. cizi druhy celedi Dictyopharidae)
nebo zjednodusena (podceled' Typhlocybinae). Zilnatina ve
vrcholu kridla se vzdy bohate уёЫ, zilky ohranicuji subapi-
kalni policka a vybihaji v apikalni zilnatinu zakoncenou
v lemu kridla. Na klavu byvaji obycejne dve zilky axilarni,
podelne hlavni zilky na koriu uzaviraji spolu s pricnymi zil-
kami ctyri policka: subkostalni, radialni, medialni a kubital
ni, pocitame-li je od vnejsiho, kostalniho okraje kridla. Po-
cet pricnych zilek a apikalnich poli byva podle rodu ruzny,
dochazi к redukci nebo naopak к sit'ovani zilnatiny, zvlaste
u skupiny Fulgoroidea. U cikad nejsou vzacne pripady, kdy
zilnatina jedne strany nemusi souhlasit v poctu zilek a poli-
cek s druhou stranou kridel.
Zadni par kridel je blanity, vetsinou ciry. Zilnatinu porov-
nejte se schematem 1 6. Vyuziva se к rozliseni rodu, nej-
casteji u pidikrisku — Typhlocybinae.
Zadecek
Zadecek (abdomen) je podobne jako u jineho hmyzu slozen
z jedenacti clanku. Mohou vsak byt znacne rozdily v bazalni
casti, kde se vyvinul u samecku slozity zvukotvorny organ,
kombinovany s tympanalnim ustrojim sluchovym. Na tyto
39
prve dva clanky navazuje sest dalstch, zretelne oddelenych,
a vsechny dohromady nesou dychaci otvory (stigmata). Za-
koncujici, vetsinou silne zuzeny devaty az jedenacty clanek
tvori pohlavni a ritni blok. U samecka jsou zde umisteny
vnejsi kopulacni organy (schema 17), ktere jsou pro druhy
typicke a velmi rozmanite tvarovany, takze jsou zakladem
pro presne urceni druhu a namnoze i rodu. Devaty clanek
zadecku je tzv. pygbfor, jenz je ve hrbetni casti casto
ziizen pro ritni clanky a po strane byva cipovite protazen
nazad. Je casto otrnen a muize mit na vnitrnim okraji roz-
manite vybezky. Vzniklou dutinu pokryva na bri§ni strane
genitalni klapka (vah/a genitalis), trojuhelnikoviteho tva-
ru, a na ni navazuji u vetsiny celedi parove genitalni de-
sticky (laminae genitales). Tyto mohou byt redukovany
nebo mohou uplne chybet. V takto uzavrene dutine je na
brisni strane tela kopulacni organ, aedoeagus (nebo tez
penis, phalus). Na kopulacnim organu je hlavni stvol s ka-
nalkem, duktus ejakulatorius, a s vyvodem, orifizi-
em Na jeho bazi byvaji vybezky, nebo je jeho konecna
cast druhove specificky otrnena, popr. jinak tvarovana.
Baze je pevne nebo casteji volne a pohyblive spojena s ko-
nektivem, к nemuz se prikladaji trnovite nebo tycinkovite
utvary, styli. Styli lezi bazemi pripojeny к vnitrni strane
genitalnich desticek a pri kopulaci maji funkci pridrzovaci.
Na hrbetni casti genitalniho bloku pokracuje analni blok,
tvoreny desatym a jedenactym clankem, z nehoz je nejroz-
mernejsi ritni trubicka (tuba analis), ktera ma na svem
volnem konci ruzne tvarovani nebo trnovite vybezky, rov-
nez druhove velice specificke. Schema 1 7 umozni podrob-
ne studium celeho samciho pohlavniho a fitniho bloku.
Samicka ma analni blok tvoreny casti desateho a jede-
nacteho clanku jako u samecka, ale pod pygofor se na bris-
ni strane priklada kladelko (viz schema 1 8). U vetsiny dru
hu je dlouhe a mohutne nozovite prodlouzene, na konci
ctyrdilne, slozene z cepeli a ruzne ozubene podle rodO, tak-
40
ze ho Ize v nekterych pripadech pouzit i pri urcovani, napr.
u rodu Macropsis. Na vnejsi strane kryje kladelko naspodu
otevrena kladelkova pochva. Pilovitym okrajem kladelko-
vych list samicka nabodava a narezava rostlinne tkane, do
nichz kladena vajicka zasouva. Kladelko je mohutne vyvinu-
to zvlaste u druhii stromovych. kde jsou vajicka kladena
pod ktiru. Odlisnou a znacne redukovanou iipravu maji ne-
ktere celedi skupiny Fulgoroidea, napr. Tettigometridae,
Dictyopharidae apod., kladouci na povrch pudy.
17. Podelny rez koncem zadec-
ku samecka krisa (volne podle
J. W. Evanse):
1 osmy zadeckovy clanek, 2
genitalni klapka, 3 subgenitalni
desticka, 4 paramera, 5 konek
tiv, 6 aedoeagus (penis), 7 vy-
bezek pygoforu, 8 pygofor, 9
analni blok, 10 analni prstenec
18. Rhytidodus, konec zadecku
samicky (zespodu):
1 sedmy zadeckovy clanek, 2
pygofor, 3 kladelko (v pochve),
4 osmy zadeckovy clanek
41
A NATO MIE A FYZIOLOGIE
Travici organy a jejich cinnost
Krisi maji iistni iistroji bodave save. Na rozdil od plostic
svira bodec krisu se spodni stranou tela znacne ostry iihel
(hlava je hypognatni). Pred vbodnutim se vsak hlava musi
ponekud nadzvednout a bodec se vrazi do rostlinnych ple-
tiv sikmo. Tenci trubickou je pak ze slinnych zlaz do mista
vpichu vstrikovana slina, ktera obsahuje cetne fermenty
a umozfiuje osmozu (vzlinani), a tim nasavani stav i z bu-
nek, ktere nebyly vpichem poruseny. Zmineny sekret je pro
rostlinne tkane znacne jedovaty (vyvolava fytotoxemie).
Druhou prostornejsi trubickou je pumpovana nasavana po-
trava do jicnu. Saci pumpa je v dutine hlavy pod postklype-
em. Z jicnu jde potrava do zaludku, dlouheho vinuteho stre-
va a zbytky odstranuje konecnik (rektum). Na rozdil od ji-
nych radu hmyzu se u krisu vyvinula tzv. filtracni komo-
ra. Je to vlastne vychlipenina jicnu. Komorou prochazi po-
catecni i konecna cast streva. Konecnou casti streva se
odcerpava z potravy prebytecna voda, takze zazitina
zhoustne a predni cast streva z ni dostava ziviny jiz v kon-
centrovanejsi forme. To usnadnuje vstrebavani do tela. Za
filtracni komorou usti do streva dva рагу trubickovitych
malpigickych zlaz. Jsou to vylucovaci organy. Nestravene
zbytky vylucovane konecnikem jsou tekute a u cetnych dru-
hii krisu obsahuji hojnost cukru stejne jako u msic a cervcii.
Vetsina krisu saje stavy z lykove casti cevnich svazkii, jen
mala cast (napr. sitinovky a nektere penodejky) z casti
drevni. Vetsina zastupcu pidikriskii vysava bunky listoveho
mezofylu, zvlaste palisadoveho parenchymu, a vytvari na
listech typicke bile skvrny (stigmosomy}, zvlaste napadne
jsou napr. na ruzich, javorech a ovocnych stromech.
Ve volbe mista odberu potravy jsou rozdily podle celedi
i podle vyvojoveho stadia. Larvy cikad ziji skryte na kore-
42
nech keru a bylin, larvy zilnatek se soustred'uji kolem krcku
oddenku nebo na korenech pri povrchu pudy, popr. na
chlorofylem chudych pletivech pod kameny. Jine druhy vy-
hledavaji i stars!, odumirajici pletiva (napr. nektere ostno-
hrbetky), extremem jsou vsak larvy Achilidae, zijici pod ku-
rou v potravnim vztahu к myceliu hub. Tvrdi se to i о nekte-
rych larvach celedi Derbidae. Nejcasteji vsak jsou larvy kri-
su ukryty naspodu listove plochy, nebo na travach, steb-
lech a listech. Travni druhy maji larvy pohyblivejsi, ale ani
u ostatnich nedochazi u nas к hromadnemu soustrecTovani,
jako napr. v tropech u celedi Membracidae a Flatidae. Jest-
lize se vsak nase druhy premnozi, ohrozuji rOst rostlin
odberem potravy i tam, kde nejde vyslovene о prenos viro-
vych chorob.
U nekterych cizich druhu, napr. Exitianus fasciolatus Me-
lichar bylo zjisteno, ze bodaly a pokousely se sat krev lidi
pracujicich na poli. Nejsou vsak schopne krev zuzitkovat
jako pravidelnou potravu (jako napr. nektere plostice).
V horkych letnich mesicich bodaji v ojedinelych pripadech
i nasi pidikrisci, napr. Empoasca a Edwardsiana.
D у c h a n i
Dychaci organy tvori u krisu stejne jako u vsech ostatnich
hmyzich skupin vzdusnicovy (trachealm) system. Do dvou
zakladnich vzdusnicovych kmenu po stranach tela vnika
vzduch deseti рагу pruduchu (stigmat). Prve dva рагу jsou
na hrudi, ostatnich osm na zadeckovych clancich, posledni
par muze byt redukovan. Trachealni kmeny se vetvi a vy-
tvareji uvnitr tela, v nohou i v kridlech hustou sit'. Tento
normalni stav je treba znat, abychom pochopili zvlastni
upravu dychani u larev penodejek. Jejich kridelni pochvy
na hrudi i hrbetni zadeckove clanky (tergity^ jsou prehnuty
na brisni stranu tak daleko, ze se tesne dotykaji, a pod nimi
43
je uzavrena sternalni cast s pruduchy a volnym prostorem,
pretvorenym na vzdusny kanalek. Tesne stazeni hrbetnich
zadeckovych clanku je umozneno silnymi svaly. Vzdusny
kanalek hraje dulezitou ulohu pri vytvareni ochranne peny
a je zasobarnou vzduchu к dychani.
Cinnostorganu pohybu
Pohyb krisu je trojiho typu: kracivy, skokem a letem.
1.	Kracivy pohyb je umoznen bud' vsemi рагу noh, nebo
jen parem prednim a strednim. Chodidlo ma prilnavou
funkci zajistenou pulvilami nebo aroliem (viz str. 37)
mezi postrannimi drapky a umoznuje i lezeni na veimi
hladkych plochach, naspodu listO, ale napr. i na skle.
Jemne drapky na konci chodidla usnadnuji pohyb na ne-
rovnych plochach. Schopnost udrzet se na veimi hlad-
kych plochach neni vyvinuta u vsech druhu stejne, napr.
cikady ji temer nemaji.
2.	Schopnost zmeny mista skokem je veimi snizena u zem-
nich druhu, napr. u rodu Ulopa. Nektere svitilky nebo
velke cikady tuto schopnost viibec nemaji. Zato vsak
19. Dictyophara, zadni noha —
sipkami je znazornena mecha-
nika skoku
44
u ostatnich druhu je vyvinuta veimi dobre a jedinci mo-
tion prudke odskoceni zakoncit letem, takze rychle
a prekvapive unikaji svym nepratelum. Pohyb skokem je
umoznen zadnim parem dlouhych noh. Stehno se pri
skoku prudce pohne smerem zpredu nazad a holen se
od stehna odtahne. Hlavni sk£kave svaly jsou ulozeny
v kycli a v hrudi, nikoli ve stehne, a proto nejsou stehna
ztlustla. Dokonaly odraz zarucuji pri skoku silne trny
a stetiny na konci holene a na chodidle. Mechanika sko
ku je znazornena na schematu 1 9.
3.	Pri letu je kmitani kridel veimi rychle, priblizne stokrat za
sekundu. Letu se zucastnuji oba рагу kridel na rozdil
napr. od brouku.
Vyjimecny a jen u larev cikad je mozny pohyb v zemi,
kam se po vylihnuti z vajicek na rostlinach zahrabavaji. Vy-
lezaji az pri promene v imago. Predni par noh techto larev
je mohutne pretvoren v hrabavy typ a bohate otrnen. U kri-
sii vsak neexistuje schopnost pohybu ve vode, jak je tomu
u nekterych plostic. Mohou se vsak udrzet na vodni hladine
a dostat se znovu na rostliny.
Nervova soustava a smyslove
organy
Stavba nervove soustavy je podobna jako u plostic. Cicho-
ve organy maji cidla rozseta na zakladnich clancich tykadel,
cidlem chuti je hltan. Vnimani hmatovych pocitu umozhuji
stetiny na tykadlech, na koncetinach a na jinych castech
tela, bohate jsou rozmisteny zvlast' u larvalnich stadii. Take
spodni pysk (labium) je sidlem cichu i hmatu. Jim najde kris
vhodne misto pred vpichem sacich stetinek.
Sluch je silneji vyvinut a jeho organ je dobre viditelny
u cikad. Drobne druhy maji toto ustroji nepatrnych rozme-
45
гй, je zatim malo prozkoumano, i kdyz bude obdobne stav-
by. Je vsak pravdepodobne spise vybaveno pro zachyceni
zvukovych vln siricich se pevnym prostredim (castmi rost-
lin) nez vzduchem.
Naspodu zadecku pri tympanalnich destickach maji cika-
dy za korenem zadnich kridel parovity tympandlni organ.
Jsou to kulovite iitvary, na priirezu za kruhovitym iistim je
serazeno 1 500 skolopidialnich bunek serazenych jako pis-
t’aly varhan. Zachycuji vjemy kmitove povahy a prenaseji je
druhym koncem na sluchovy nerv. Pritom Ize pozorovat, ze
velke cikady se orientuji spise ocima, i kdyz hluk je rovnez
muze vyplasit. Dobre vsak vnimaji pohyb.
Zrakovym ustrojim jsou predevsim slozene oci. Jejich
stavba je komplikovana, ale neni podstatnych rozdilu od oci
jineho hmyzu. Jejich tvar a velikost se lisi podle zpiisobu
zivota. Druhy malo pohyblive, skryte zijici pri povrchu
zeme, je maji mens! a kulovite, naproti tomu druhy bystre
pohyblive v huste vegetaci maji oci velke, ledvinoviteho
tvaru; ostruhovnikoviti je maji casto zalivovite vykrojene.
Jednoduche oci {ocelli} jsou inervovany samostatne, ne-
souvisi se zrakovym nervem slozenych oci. Jejich vnitrni
stavba je velmi dokonala: pod cockou je rohovkovita epite
lialni vystelka na vrstve smyslovych bunek, ktere predavaji
vjemy zrakovemu nervu. Ocelli vsak mohou zcasti nebo zce-
la chybet. Predpoklada se, ze jsou uzpusobeny к rychle ori
entaci pri rychlem pohybu, i kdyz tato otSzka jeste neni
zcela uzavrena. Druhy celedi Typhlocybinae jednoduche
oci nemaji, a presto se orientuji stejne bezpecne jako ostat-
ni krisi s plnym poctem jednoduchych oci.
Zvukotvorny organ se и nejstarsich rodu cikad jeste ne-
vyvinul. U jinych se vyvinula jen stridulace, nizsi stupeh
vyluzovani zvuku. Tyto druhy vrzaji korenem klavu prednich
kridel na hrebinkovitych listach po strancich mesonota.
Vlastni zvukotvorne ustroji se vsak vyvinulo v zadecku krisu
и samciho pohlavi. Nejmohutnejsi je и cikad. Na prvnim
46
a druhem clanku zadecku je po stranach jeho vyusteni, na
spodu se vyvinuly ruzne velke desticky {operkulum), u tro-
pickych druhu mohou dosahovat az na konec zadecku. Jin-
dy jsou zakrnele nebo nejsou vubec. V dutine zadecku jsou
mohutne, naspodu srostle mechovite svaly ve tvaru pisme-
ne V, pevne prirostle к brisni strane. Nahore vyiist'uji sla-
chou pripojenou na zvukotvornou blanu, ktera je pro druhy
typicky zvrasnena, bohate chitinizovana a vydava pri roz-
kmitani cvrcivy zvuk. Ten je navic zesilovan dutinami zabi-
rajicimi skoro cely prostor zadecku a jsou bohate propojene
vzdusnicemi (tracheami}. Zvuk vznika obdobne jako pri roz-
kmitani tabule plechu: je zesilovan a nese se az na nekoli-
kakilometrovou vzdalenost, zvlaste u tropickych druhu. Na
zesileni se podileji i dalsi dutiny a blany, napr. parove tym-
panalni desticky uzavirajici tympanalni dutinu.
Podobne ustroje maji i ostatni celedi krisO, ovsem vzhle-
dem к jejich mensi velikosti jsou u nich relativne drobnejsi.
Nektere rody maji naspodu zadecku vyvinuty parove iitvary
zvane apodemy. Jsou to sklerotizovane listy, ktere jsou
druhove specificke a umoznuji presne urceni druhu. Tony
vyluzovane temito druhy maji vysokou frekvenci (ultrazvu-
ky) a zachycujeme je jen silne zesilene magnetofony a zesi-
lovaci. Pouzivame tez oscilografy, abychom mohli prubeh
cvrceni studovat. Lze je povazovat za jakousi „rec" krisa
a sledovat jeho vztah к dennimu rytmu, к cinnosti krisa
i vzhledem к prostredi, к ostatnim jedincum i к blizicimu se
nebezpeci. U nekterych penodejek a jinych velkych druhu
je muzeme slyset ve zkumavce uzavrene ridkou tkaninou,
prilozime-li otvor zkumavky tesne к uchu.
Pena a vosk
Je vseobecne znamo, ze larvy penodejek vytvareji kolem
sebe bohatou penu, ktera je dokonale ochrani pred nepra-
47
teli. U techto larev je na spodni strane tela podelny, na
hrudi dvojity vzdusny kanalek, vznikly prehnutim kridelnich
pochev a bocnich vybezkO hrbetnich zadeckovych clanku
(tergitu) nad stranami hrudi a nad celou brisni cast! zadec-
ku. Brzy potom, kdyz zacnou larvy sat, vylucuji z ritniho
otvoru mnozstvi tekutiny, ktera se smisi se sekretem zlaz
voskovite povahy, vylucovanych na tergitech sedmeho
a osmeho zadeckoveho clanku. Enzymatickym procesem
tekutina zmydelnati, larva do ni „fouka" vzduch kroutivymi
pohyby zadecku a vznikle bublinky rozprostira nohama ko-
lem celeho tela. Z penoveho chuchvalce cas od casu vy-
souva jen konec zadecku, a tak obnovi zasobu vzduchu na
tvorbu dalsi репу a к dychani.
Tvorba vosku je u krisu znacne rozsirena. U vetsiny druhu
se omezuje na jemny poprasek na povrchu tela, zvlaste za-
decku. Vosk je vylucovan jednobunecnymi tvoritky. U nek-
terych celedi skupiny Fulgoroidea, zvlaste u larev nebo
u samic, jsou na zadecku vytvorena rozsahla pole vosko-
vych zlaz. Jsou to jakesi cednicky, vypocujici voskova vlak-
na. Jednotlivych terckii je nekolik set az tisic. Vlakna dosa-
huji znacne delky a maji slozitou mikroskulpturu. I v prurezu
jsou pletena z hlavnich svazku ovinutych spiralami a jsou
na povrchu posazena drobnymi hrudkami vosku, takze se
stety neslepi dohromady a jsou znacne pruzne Ojedinele
se odlamuji a vystylaji ukryt larvy. Tato slozita voskotvorna
zarizeni jsou umistena predevsim na tergitech a sternitech
konce zadecku, u nekterych skupin i na hrudi. U nasich
krisu se vyskytuji dlouhe voskove stety na zadecku larev
a v okoli kladelka samicek u zilnatkovitych.
Funkci voskovych vlaken a povlaku je ochrana tela pfed
vlhkosti a pred znecistenim i proti dravemu hmyzu.
48
VYVOJ A BIONOMIE
Krisi kladou vajicka ojedinele i ve shlucich do nariznutych
rostlinnych pletiv, u keru a stromu pod kuru mladsich vy-
honku. К tomu maji vhodne upravene bodakovite kladelko
(ovipozitor), na konci s ozubenymi listami, napr. u celedi
Cicadellidae a Delphacidae. Jiny typ je u penodejek a ost-
nohrbetek, ktere maji kladelko uzpOsobene ke vkladani vaji-
cek do skulin a sterbin jiz existujicich, napr. v кйге. Ovipozi-
tor druhu celedi Cixiidae a celedi pribuznych je veimi pre-
tvoren a umoznuje kladeni na povrch pCidy do dutiny vy-
hrabnute kladelkem. Dalsi typ kladelka je и druhu celedi
Dictyopharidae a Issidae, и nichz se zcela zmenilo v utvar,
jenz umoznuje uchopit castecky pudy a obalit vajicka hli-
nou. Tim se vytvori ochranna skorapka. Samicka pak lepi
vajicka na povrch pudy, kde je jen stezi spatrime. Veimi
zjednodusena samici ustroji jsou znama и celedi Tettigo-
metridae a pribuznych vyvojove starsich celedi, ktere kla-
dou volne na zem. Vajicka mohou byt take chranena vosko-
vymi sekrety, napr. и skupiny Fulgoroidea.
Pred lihnutim se rostlinne tkane rozeviraji a umoznuji tak
unik larev na povrch rostliny. Vylihle larvy se zivi sanim tak
jako dospely hmyz. Larvy se petkrat svlekaji a po poslednim
svlekani se premenuji v imago (heterometabolicky typ, sta-
dium kukly zde chybi). Po skoncene promene nastava tzv.
uzivny zir. V tomto obdobi dozravaji pohlavni organy. Pak
dochazi к vyhledani druheho pohlavi a ke kopulaci, po niz
sameckove brzy hynou a samicky pocinaji klast vajicka.
Valna vetsina krisu prezimuje ve stadiu vajicek. Mnohe
druhy z celedi ostruhovnikovitych a nektere druhy jinych
celedi preckavaji и nas zimu jako mlade larvy, jen malo
druhu prezimuje ve stadiu imaga. Proto na jare nachazime
и nas jen malo dospelych krisu, zatimco v jizni Evrope je
jich daleko vice.
Prevazna vetsina krisu je vazana na rostlinny pokryv zem-
49
skeho povrchu. V zemi ziji pouze larvy pravych cikad, ve
skulinach pudy a pod kameny pak larvy zilnatkovitych, plo-
chulkovitych, obcas i zastupci jinych skupin. Mezi krisy na-
chazime druhy teplobytne i chladnobytne, suchobytne
i vlhkobytne. Ani jediny druh se neprizpusobil zivotu ve
vode, i kdyz cetne druhy ziji i na rostlinach splyvajicich na
vode a jejich larvy i imaga se dovedou dobre pohybovat po
povrchove blance vody.
Urcitou aktivitu projevuji krisi i v noci. Cetne druhy jsou
vabeny zdroji umeleho svetla, a priletaji proto ve velkem
mnozstvi к poulicnim svitidlum i do bytu. Tuto vlastnost Ize
vyuzit pri sberu. Aktivita krisu stoupa s teplotou: cikady
napr. vylezaji a zacinaji se pohybovat az ucinkem primeho
slunecniho svetla a vydavaji zvuky teprve tehdy, dosahne-li
teplota urcite vyse.
Krisi jsou vylozene fytofagni (spravneji fytosugni) hmyz,
protoze za sveho vyvoje i v dospelosti saji rostlinne stavy.
V laboratori byly konany pokusy s umelym krmenim urcity-
mi roztoky zivin pres kolodiovou blanku. U tohoto hmyzu
nejsou druhy drave ani cizopasne, ojedinele (u nas nekteri
zastupci plochulkovitych) ziji v symbidze s mravenci.
Krisi maji velky pocet prirozenych nepratel. Mnoho jich
pohubi ptaci, jesterky a jini drobni obratlovci, daleko vice
vsak zastupci ruznych radii clenovcii. Lovi je pavouci, larvy
sit'okridleho hmyzu, larvy dravych broukii (napr. slunecek),
drave plostice, dravi blanokridli apod. Jako vnejsi a vnitrni
paraziti je hubi larvy nekterych blanokridlych, zvlaste spe-
cializovanych lapkovitych — Dryinidae. Vyhradnim parazi-
tem hmyzu je celed' hlavatenkovitych — Pipunculidae
z radu dvoukridlych — Diptera. Na krisech parazituji i ras-
nokridli — Strepsiptera, piivodci tzv. stylopizovanych jedin-
cu, s narusenymi, nevyvinutymi kopulacnimi organy (para-
zitarni kastrace), dale pak nekteri roztoci i cervi (napr. Mer-
mithidae). Radu krisu zahubi tez paraziticke houby.
Krisy nalezneme temer ve vsech rostlinnych spolecen-
50
stvech. Nejpocetnejsi jsou na polich, na lukach, na step-
nich biotopech i v listnatych lesich. Jehlicnate lesy jsou na
krisy chude, ale i u nas je na techto porostech nekolik spe-
cializovanych druhu.
Vyvojove jsou krisi velmi starou skupinou. Fosilni nalezy
predchOdcii dnesnich skupin krisCi jsou znamy jiz z konce
prvohor, z obdobi permskeho.
HOSPODARSKY VYZNAM KRISU
A BOJ PROTI NIM
Potrava krisu je bez vyjimky rostlinna. Saji na rostoucich
rostlinach, cimz skodi zejmena tehdy, napadaji-li uzitkove
druhy rostlin nebo dokonce kultury pestovane clovekem.
Nektere druhy jsou vazany na jediny druh (monofagove);
sem patri nejvice stromovych (arborikolnich) druhu, zejme-
na z celedi Cicadellidae apod. Jindy jsou vazane vyvojem
i potravou na urcity okruh rostlin, napr. travni druhy (olifa-
gove), jichz je velky pocet. Urcita cast muze prijimat potra-
vu bez rozdilu na nejruznejsi vegetaci (polyfagove). Sanim
spolu se msicemi, plosticemi a jinym savym hmyzem ochu-
zuji rostliny о zivne latky, a tak brzdi jejich rcist. Vstrikova-
nim sekretu slinnych zlaz do mista vpichu je vyvolano zlout-
nuti az fialoveni pletiv, popr. nekrozy, odumirani pletiv.
Sani krisu na riistovych vrcholech vede к deformaci vyhon-
ku i listu. Tyto fytotoxemie jsou znamy napr. na reve vinne.
Zvlast' velkym nebezpecim je vsak prenos rostlinnych vi-
rovych опетоспёт', jak je zname jiz temer 80 let. Chorob
tohoto druhu je cela rada a jejich prenaseci jsou dosti spe-
cificti. Uvedeme zde alespon nekolik prikladu. V nasich tep-
lych oblastech se vyskytuje stolbur, zpusobujici u rajcat
a tabaku bezsemennost a je prenasen napr. zilnatkou viro-
nosnou. Patri sem prenos kadefavosti, mozaik a pruhovi-
51
tost! nebo zakrslosti, bezsemennosti a zloutenkovych mo-
zaik apod. Napadany byvaji zahradni kultury, ovocne stro-
my, ale casteji polni porosty, napr. obilovin. Napadene
rostliny casto vubec nevytvori steblo. Napr. u ovsa a jec-
mene byl u nas ptivodce nalezen v druhu Javessela pelluci-
da Fabricius (Dlabola v roce 1957) a choroba se objevila
i v severni Evrope. Druhy rodu Psammotettix a Macrosteles
napadaji ozimy psenice a prenaseji na ne pruhovitosti.
Zdroje techto virovych chorob jsou casto na travach, napr.
v jilku Lolium, a z puvodnich sidlist' se pri jam! migraci za-
vlekaji na pole.
Mechanika prenosu viru je casto slozita. Virus mohou
prenaset jiz larvy, jindy ho nasaji a po urcite inkubacni
dobe ho siri dal imaga, kdyz mezitim dospeji. Nekdy muze
byt pfenasen ihned po kratkodobem sani, pak jde о primy
mechanicky prenos potrisnenym ustnim ustrojim z nemoc-
ne rostliny. Nebezpecnejsi je prenos tzv. perzistentnich
viru, kdy virus prejde v tele krisa do slinnych zlaz a je po
zbytek jeho zivota vstrikovan se slinnym sekretem pri dal-
sim sani potravy do dalsich hostitelskych rostlin v neome-
zenem poctu. Zdrave porosty mohou byt postupne zamore-
ny i zcela malym poctem prenasecu (vektoru). Napr. zilnat-
ka vironosna je u nas i na Slovensku vzacna, ale choroba,
kterou pfenasi, je dosti rozsirena; je to jiz zmineny stolbur.
Skody zpusobene kazdorocne v Ceskoslovensku preno-
sem virovych chorob jsou neobycejne vysoke a byly vycis-
leny na desitky milionu korun. Krisi u nas napadaji nejen
porosty obili, brambor, repy a picnin, ale jsou jimi poskozo-
vany take ovocne a okrasne stromy a kere i kvetiny a zele-
nina v zahradach, mohou se namnozit i ve skleniku. Proto je
ucinny boj proti nim nezbytny a kde nepostaci agrotechnic-
ka opatreni, je nutno zasahnout chemickymi prostredky.
Pouziva se s dobrym vysledkem stejnych opatreni jako pro-
ti msicim, osvedcily se postriky organofosfaty, nekdy Ize
pouzit i aerosoly.
52
SBER
A USMRCOVANI KRISU
Ke sberu a usmrcovani nam postaci obdobne pomucky
jako u plostic. Vzhledem к plosticim vsak musime pocitat
s daleko vetsi pohyblivosti krisu a podle toho si pociname
pri vybirani iilovkCi ze smykaci site. Sklepavadlo obvykleho
melkeho typu se neosvedcuje, lepsi je hluboka sit' ze silono-
veho pletiva о prumeru nejmene 60 cm, ke konci zuzena.
Po nasmykani nebo sklepnuti materialu do site obracime sit'
proti slunci tak, aby krisi nevyskakovali smerem ke slunci,
ale lezli fototakticky dovnitr, na dno site. Tam je exhausto-
rem s delsi nasavaci rourkou vychytavame. Muzeme take
pouzit foteklektor jakehokoli, nejlepe lehce prenosneho
typu. Napr. na kovovy prstenec о prumeru 15 az 25 cm
nasadime prostorny vak z kozenky a z druhe strany nasadi-
me po vyklepnuti nasmykaneho materialu sacek z pruhled-
neho monofylu. Do neho preleze hmyz, zejmena krisi, v ne-
kolika minutach a pohodlne jej vybereme.
Pri usmrcovani je nezbytne dodrzet zasadu, aby se kri-
sOm ve zkumavce nebo smrticce neslepila kridla. Proto mu-
sime prostor zkumavky vyplnit prouzky bunicite vaty a staci
par kapek octanu etylnateho (tzv. octovy eter), aby se na-
dobka naplnila dostatkem smrticich par. Aby nam pri pre-
sypavani nalovenych krisu z exhaustoru do smrticky krisi
nevyskakali, vystavime je v exhaustoru kratce param nasa-
tym z vaticky s kapkou octanu a teprve pak je vyklepneme
mezi prouzky vaty. Ani p ostor a steny zkumavky nesmi
ovlhnout, ponevadz by se krisi prilepili vzajemne kridly a ta
by se odtrhla od tel. Material pro sbirku zasucha nesmi pri-
jit do konzervacni tekutiny; vysychanim by se svrastel
a vetsinou by se nedal urcit. Mrtvy sber transportujeme
a uchovavame ve zkumavkach nebo lekovkach v prouzcich
bunicite vaty. Tou take nadobku zazatkujeme, aby sber ne-
53
zplesnivel. Vetsi sbery davame mezi vrstvy buniciny do plo-
chych krabicek. Pred preparaci je pak nezbytne zvlhceni
sberu, aby se nepolamal. Nesmime zapomenout na iidaje
о lokalite, date sberu, typu vegetace, pripadne jmeno zivne
rostliny a sberatele. Dlouhe umisteni v parach chemikalii
nebo ve vlhku pusobi zloutnuti barev, zvlaste zelenych, ale
i jine zmeny. Prave vylihle jedince nechame nazivu do
ztvrdnuti chitinu, jinak seschnou к nepotfebe.
PREPARACE
Preparace krisu se lisi od preparace ostatnich radii hmyzu
pouze v nekterych detailech. Velke cikady miizeme napi-
chovat do stredu hrudi (mesothorax} na entomologicke
spendliky a popripade jim na napinatkach rozevrit kridla,
jak se provadi u motylu. Ostatni druhy i rozmernejsi peno-
dejky nalepujeme na nalepovaci listky. Pouzivame obdel-
nicky к vrcholu dlouze trojuhle ziizene a krisa lepime na
zaspicatelou cast napric asi doprostred hrudi, takze baze
noh jsou v карее lepidla (napr. syndetikonu). Pak miizeme
pozorovat a studovat morfologii hlavy i konce zadecku ze-
spodu. Jinak si Ize nastrihat jednomilimetrove az dvoumili-
metrove prouzky z kartonu, nemame-li trojiihelnikovite na-
lepovaci stitky. Tam, kde budeme rozpreparovavat kopu-
lacni organy, miizeme pouzit obdelnickovite nalepovaci
stitky rozmeru 4x12 mm, popr. i vetsi typ listku pro vetsi
druhy, a lepime je do horni tretiny podelne (jako brouky).
Zadecek se pak odlomi, rozpreparuje a nalepuje na dalsi
listek na tyz spendlik po provedene determinaci. Uprava je
shodna s preparaci jineho hmyzu s tim rozdilem, ze se kon-
cetiny nechavaji pod telem a nerozpreparovavaji se mimo
telo jako u broukii. Pod napreparovaneho krisa napichneme
dalsi maly listek s peclive vypsanymi daty о sberu (misto.
54
jmeno sberatele, zivna rostlina nebo oznaceni vegetacniho
pokryvu a datum). Na tyz listek lepime vzdy jen jediny kus,
vyjimecne pro srovnani Ize napreparovat vice jiz urcenych
exemplafu nebo dat vice listku s jedinci tehoz druhu na
jediny spendlik z teze lokality. Tyto serie se pak uziji ke
studiu variability zbarveni nebo jinych promenlivych znaku.
Neurceny material vsak musi byt nalepovan zasadne jed-
notlive.
URCOVANI
Urcovani {determinace) krisu je dost narocne. Ti, kdo zaci-
naji, by si meli opatrit vice ruznych sberu a ucit se divat na
jednotlive telni znaky krisu. Meli by se dobre seznamit s je-
jich nejzakladnejsimi nazvy, aby se vyznali v popisech. Ne-
vystacime zde jen s pozorovanim zbarveni, ale musime si
bedlive vsimat i morfologie tela, pozorovat zakriveni a roz-
mery jednotlivych cast! a bedlive je porovnavat s vyobraze-
nim. Bez dobre lupy se neobejdeme. Pri pokrocile praci
zjistime, ze vetsinu druhu miizeme spolehlive urcit jedine
za pouziti binokularni lupy nebo mikroskopu; nejvyhodnejsi
pracovni zvetseni je od 50nasobneho do 200nasobneho
pri dopadajicim svetle. Pak miizeme vyuzit tez morfologie
kopulacnich organu samecka nebo sedmeho sternitu (bris-
ni cast zadeckoveho clanku) samicky, popr. ozubeni styletu
kladelka samic. V posledni dobe se pri urcovani prihlizi tez
к apodemum (zvukotvornemu ustroji) v bazalnich clancich
zadecku. Preparace techto organu se provadi po odlomeni
zadecku a jeho zmekceni v карее vody. Kde je treba, vyvari
se zadecek krisa nad malym plamenem v trosce silne zre-
deneho KOH (asi 5% roztok na dne zkumavky; pozor na
nahle vzkypeni louhul). Postaci nechat prejit jednou varem
a pak po vyprani ve vode rozpitvame objekt dvema jehlami
55
pod binokularni lupou pri zvetseni 30nasobnem az 50na-
sobnem. Rozlozene casti kopulacnich organu lepime na na-
lepovaci obdelnicek a rtabodneme pod preparovaneho kri-
sa nad lokalitni listek. Dobre lepidlo uzijeme jen v podobe
male kapicky protahleho tvaru, aby jednotlive casti dobre
drzely svymi bazemi, ale aby dulezite znaky cnely ven
a byly dobre viditelne, zvlaste pak volna cast aedoeagu.
Ten pozorujeme v hrbetnim a profilovem pohledu pri nejsil-
nejsim zvetseni; zvlaste u malych druhu je 200nasobne
zvetseni nezbytne. Vyobrazeni techto ustroju pro kazdy
druh najdeme v odborne literature; zde se bez tohoto po-
stupu musime obejit, miize ho stejne provadet teprve zku-
senejsi entomolog. К tomu je nezbytna narocna monogra-
ficka a klicova literatura, zcasti uvedena na str. 388. Ka-
pesni atlas muze poslouzit jen к zakladni orientaci pro zacS-
tecnika, protoze podle neho urcime sotva desetinu nasi
fauny. Druhy zde neuvedene si odlozime stranou a obrati-
me se о pomoc na vedecke pracoviste (napr. entomologic-
ke oddeleni Narodniho muzea v Praze ci na stejnojmenne
oddeleni Moravskeho muzea v Brne, Presslova 1), nebo je
urcime pozdeji, az se lepe zapracujeme.
CHOVKRI'SU
A JEJICH CIZOPASNIKU
Tato cinnost nam poskytne mnoha zajimava biologicka po-
zorovani a ziskame i mnoho novych poznatku. Morfologie
larev je casto dosud neznama, a proto muzeme vykonat
zasluznou praci.
Zivnou rostlinu, cast travniku nebo mlady stromek zasa-
dime do kvetin&ce radeji predem, pak pres nej navleceme
rourku sesitou z jemne tkaniny, organtynu, puncochoviny
nebo monofylu. Aby byl prostor lepe vypnut, zachytime ho
56
nahore kruhovite zatocenym dratem, dole vbodnutym do
pudy. Tkanina se nahore uzavre nebo prisije к dratenemu
kruhu a preklopi Petriho miskou jako vikem. Do tohoto in-
sektaria davame dospele krisy nebo nasbirane larvy. Z ex-
kurze je nosime v nadobkach prevazanych tkaninou na ne-
kolika listech zivne rostliny, aby mohly sat. Lze take upev-
novat lehoucke celofanove nebo pletivove rourky na stebla
nebo je lze phchytit na list. Aby krisi nevyletli, ucpeme
otvory vatou. Budeme se ridit zasadou, ze chovne objekty
musi mit svezi zivnou rostlinu a nemohou prijit na prime
slunce. Pestujeme-li je z vajicek, musi mit prvni instary
(rustova stadia) dostatek vzdusne vlhkosti. Aby vyvoj probi-
hal normalne, je potrebna i primerena teplota. Jestlize se
mikroklimaticke podminky prilis nelisi od prirody, budou
nase chovy iispesne. Muzeme jednak dopestovat larvy do
dospelosti, jednak pozorovat zivot dospelych krisu vcetne
celeho vyvojoveho cyklu od kladeni. Vyvojova stadia pro
ucely studia morfologie odebirame do zredeneho, asi 80%
alkoholu nebo do smesi AGO (8 dilu 95% alkoholu, 5 dilu
vody, 1 dilu glycerinu a 1 dilu ledove kyseliny octove). Do
zkumavky dame papirek s udaji psanymi tuzkou.
Pri chovech obcas vypestujeme ruzne cizopasniky (para-
zity), napr. blanokridly nebo dvoukridly hmyz. Jejich larvy
byly bud' v zadecku, nebo ve vaku na tele (svlecene kozky
larvy). Pozoruhodna je biologie rasnokridleho hmyzu, ktery
zjistime v samicim pohlavi u krisa ve forme ov£lne, ven
vycnivajici hlavohrudi, nebo vychovame podivne samecky
z kukel vytvarejicich na tele krisa kulovite iitvary. Ve volne
prirode je nachazime jen zcela ojedinele pro jejich kratko-
doby a skryty zpusob zivota a nepatrny rozmer Pestova ni
je proto mnohem efektivnejsi.
Vypestovane zapfedene kukly parazitu musime opatrne
prezimovat, aby nezplesnively nebo nevyschly. Musi byt
v mirne vlhkem a chladnem prostredi az do jara, kdy se
lihnou imaga.
57
Malo pohyblive larvy penodejek, pidikrisku apod, muze-
me pestovat zcela jednoduse volne na utrzene casti rostliny
ve vaze nebo na rostlinach v zahradce. Tamtez take muze-
me pod poklopy z vhodneho pletiva nebo tkaniny pestovat
a pozorovat vyvoj nejruznejsich druhu, predem si vsak mu-
sime napestovat vhodne druhy rostlin, ktere jsou.pro krisy
hostitelskymi rostlinami.
58
К LI С
KURCENI CELEDI
VYOBRAZENYCHPLOSTIC
1	/10/ Ziji ve vode; zadni nohy plovaci, nejsou-li plo-
vaci, potom je predni par noh uchopovaci; ty-
kadla kratsi, nez je sirka hlavy, a v klidu jsou
zanorena ve zvlastni ryze na spodine hlavy —
skrytorozi (vodni plostice)
2	/3/ Stitek zpravidla neviditelny, bodec kratky, ukry-
ty na spodine hlavy; chodidla predniho paru
noh jednoclenna, rozsirena v palu (schema 20)
nebo valcovita
klest'ankoviti — Corixidae (obr. 1 —4)
3	/2/ Stitek viditelny, bodec neprileha k spodine hla-
vy — volny, nejmene dvouclenny; chodidla
prednich noh dvouclenna nebo triclenna
4	/5/ Predni nohy uchopovaci, zadecek ma na konci
dve dlouhe dychaci trubicky
20.	Sigara lateralis, predni
chodidlo (pala):
pala je siroka, s jedinou dlou-
hou radou stridulacnich trnu
59
5
6
7
8
9
10
1 1
12
splest'uloviti — Nepidae (obr. 8 — 9)
/4/ Zadecek nema na konci dychaci trubicky
/7/ Telo siroce ovalne, nahore ploche
boduloviti — Naucoridae (obr. 5)
/6/ Telo na hrbete silne klenute, polokrovky na za-
decku strechovite slozeny (telo clunkovite)
/9/ Telo protahle, vetsi nez 10 mm; zadni nohy
plovaci (schema 6); chodidla dvouclenna
znakoplavkoviti — Notonectidae (obr. 6)
/8/ Telo kratsi, velikost 4 mm; chodidla triclenna
clunkoviti — Pleidae (obr. 7)
/1 / Ziji na sousi, na brezich vod (i mimo dosah vod-
nich ploch) nebo na vode; tykadla shora vidi-
telna, nejmene tak dlouha ci delsi nez hlava —
jevnorozi
/14/ Ziji na vodni hladine; stitek zpravidla neviditel-
ny, tykadla ctyrclenna; telo na spodni strane
huste sametove stribrite pyrite, polokrovky ne-
rozliseny na klavus, korium a membranu (viz
str. 14)
/1 3/ Hlava je dlouha, nekolikrat dels! nez siroka, oci
jsou od predniho kraje stitu velmi vzdalene;
drapky vyrustaji na konci posledniho chodidlo-
veho clanku (schema 21), telo dlouhe
vodomerkoviti — Hydrometridae (obr 10)
21.	Hydrometra konec chodid-
la:
drapky vyriistaji na konci po
sledniho chodidloveho clanku
60
13 /12/ Hlava neni napadne dlouha, oci se casto doty
kaji predniho okraje stitu; drapky vyrustaji pred
koncem posledniho chodidloveho clanku
(schema 22), predni nohy kratke
bruslarkoviti — Gerridae (obr. 11,12)
14 /11/ Ziji na sousi nebo na brezich vod ci ve vlhku
i mimo dosah toku; spodni strana tela neni stri-
brite sametove pyrita; polokrovky rozliseny na
klavus, korium a membranu, nebo je toto cle-
neni nezretelne a pak jsou polokrovky se sit'ovi
tou strukturou, ci je stitek zvelicen a znacne
prikryva cast zadecku
1 5 /46/ Tykadla ctyrclenna, jejich koren shora viditel-
ny; stitek nedosahuje doprostred zadecku
16 /21/ Polokrovky maji vyvinut jeste kuneus (schema
4), nebo jsou vzdy silne zkracene
17 /18/ Polokrovky silne redukovane, anteklypeus troj-
iihelnikovity, na prednim okraji je nejsirsi; stit
je vzadu uzsi nez uprostred, na prednim okraji
je siroce a casto hluboce vykrojeny; plostice
parazitujici na savcich a ptacich
stenicoviti — Cimicidae (obr. 1 9, 20)
18 /17/ Anteklypeus neni trojuhelnikovity, stit je vzadu
sirs! nez uprostred; chodidla triclenna
1 9 /20/ Membrana polokrovek ma u korene nejvys dve
policka; jednoducha ocka chybeji, sev kunea
jde napric celou polokrovkou, bodec je ctyr-
clenny; fyto zoosugni
22.	Gerris, konec chodidla:
drapky vyrustaji pred koncem
posledniho chodidloveho clan
ku>
61
klopuskoviti — Miridae (obr. 21 —53)
(Veimi obsahla celed', a proto pro vetsi prehled
nasleduje klic hlavnich podceled! a nizsich sku-
pin zvanych triby)
a /d/ Parempodium (str. 1 3) mezi drapky ma
podobu dvou lupenitych utvaru, nikoli
stetinek
b /с/ Lupenita parempodia mezi drapky se ke
konci sbihaji (schema 23); stit neni vpfe
du limeckovitd zaskrceny (nema kolarek)
podceled' Orthotylinae (obr. 44 — 47)
с /Ь/ Lupenita parempodia mezi drapky se ke
konci rozbihaji (schema 24)
podceled1 Miriпае (obr. 24 — 43)
Predni okraj stitu neni zpravidla limecko-
vite zaskrceny (nema kolarek), na temeni
hlavy je podelna ryha nebo pricny vtisk
tribus Stenodemini(obr. 24 — 26)
Predni okraj stitu je zpravidla s kolarkem
23.	PHophorus, konec chodidla
(zjednoduseno):
parempodia (sipka) se ke konci
sbihaji
24. Phytocoris, konec chodidla
(zjednoduseno)
parempodia (sipka) se ke konci
rozbihaji
62
(schema 25), neni-li zaskrceni zretelne,
pak neni na temeni ani ryzka, ani pricny
vtisk
tribus Mirini (obr. 27 — 43)
d /а/ Parempodium mezi drapky ve forme
dvou stetinek {schema 26)
e /f/ Drapky maji u korene velky a silny zub,
pulvily (lupenite pfivesky prime na drap-
cich, nikoli mezi nimi) chybeji (schema
26)
podceled' Deraeocorinae (obr. 21)
f /е/ Drapky nemaji u korene velky zub; jsou-li
zubate, pak jsou vyvinuty i lupenite pulvi-
ly, nebo jsou bocni strany stitu vroubene
g /h/ Kolarek je zretelny a klenuty, za nim jsou
dva napadne mozolnate hrbolky
podceled' Dicyphinae (obr. 22, 23)
h /g/ Kolarek chybi
podceled' Phytinae (obr. 48 — 53)
25. Lygocoris, hlava a stit:
temeno hlavy je vzadu zretelne
kylovite (a); predni okraj stitu je
zretelne limeckovite zaskrceny
(s kolarkem — b)
26. Deraeocoris, konec cho-
didla (zjednoduseno):
drapky maji u korene velky zub,
parempodia v podobfe dvou
stfctinek (sipka)
63
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
/1 9/ Bodec je triclenny, sev kunea zkraceny, polo-
krovky s emboliem (str. 1 4); drave
hladenkoviti — Anthocoridae (obr. 1 8)
/16/ Polokrovky nejsou zcela redukovany, ani na
nich neni zretelne vyvinut kuneus
12.11 Chodidla jsou dvouclenna
/26/ Stitek je zpravidla prekryty trojiihelnikovitym
protazenim zadniho okraje stitu; je-li stitek vol-
ny, pak je maly az nezretelny
/25/ Zadni okraj stitu je temer rovny, stitek neni pre-
kryty; na membrane jsou ctyri volne zilky; fyto-
sugni
sitenkoviti — Piesmidae (obr. 64)
/24/ Zadni okraj stitu je dozadu silne trojiihelnikovi-
te protazeny, stitek je iiplne zakryty; na mem-
brane je mnozstvi okenek vytvarejicich sifovinu;
jednoducha ocka nevyvinuta; fytosugni
sifnatkoviti — Tingidae(obr. 54 — 57)
/23/ Stitek neni nikdy prekryt zadnim okrajem stitu,
je pomerne velky, zretelny; hlava mezi stitem
a ocima neni sirs! nez zadni cast pred ocima;
klavalni okraj polokrovek se za stitem nestyka;
fytosugni
podkornicoviti — Aradidae (obr. 61 —63)
/22/ Chodidla jsou triclenna
/33/ Bodec je u korene obloukovite zahnuty a nepri-
leha ke spodni strane hlavy ani v klidu
/32/ Bodec je triclenny
/31 / Bodec je zpravidla kratky a silny, po cele deice
obloukovity, predohrud' ma uprostred pricne
ryhovany zlabek (stridulacni organ); jednodu-
cha ocka jsou umistena na vyvyseninach hlavy;
tykadla jsou dlouha, tenka a lomena, membra-
na polokrovek ma u korene dve velka policka
nebo jen 2 — 3 volne zilky; drave
64
zakernicoviti — Reduviidae (obr. 58 — 60)
31 /30/ Bodec je dlouhy a tenky, zahnuty pouze u kore-
ne a pak primy; jednoducha ocka jsou mezi slo-
zenyma ocima a jsou vicemene sblizena; ty-
kadla nejsou lomena, membrana ma 4 — 5 poli-
cek; drave
pobreznicoviti — Saldidae (obr. 13)
32 /29/ Bodec je ctyrclenny; prvni clanek je velmi krat-
ky, neprileha ke spodine hlavy, membrana po-
lokrovek ma u korene 3—4 velka policka, od
kterych vychazi ke konci kridla velky pocet zi-
lek; drave
lovcicoviti — Nabidae (obr. 14—17)
33 /28/ Bodec je hned odpocatku primy, za klidu lezi
na spodine hlavy, popr. az hrudi; klavalni okraj
polokrovek se aspon castecne styka
34 /35/ Jednoducha ocka nejsou vyvinuta; telo stredne
velke, zpravidla cervene a cerne; oci se dotyka-
ji stitu; fytosugni
rumenicoviti — Pyrrhocoridae (obr. 81)
35 /34/ Jednoducha ocka zretelne vyvinuta
36 /37/ Tykadla jsou lomena, prvni clanek je dlouhy,
vzdy zretelne dels! nez hlava, prvni clanek tyka-
del a stehna na zacatku kyjovite ztlustla; na
membrane 4 — 5 zilek; telo velmi stihle, nohy
dlouhe; fytosugni
stfhlenkoviti — Berytidae (obr. 65 a 66)
37 /36/ Tykadla nejsou lomena
38 /39/ Na membrane polokrovek je nanejvys pet zilek;
tykadla jsou stihla, druhy clanek je vzdy vic nez
dvakrat dels! nez prvni; fytosugni
plostickoviti — Lygaeidae (obr. 67 — 80)
a /f/ Vsechny viditelne hrany zadeckovych
clankii (sternity) dosahuji bocnich okraju
clanku
65
b /с/ Zadni cast stitu s nerovnym, pricnym,
vetsinou cernym vtiskem, ktery byva
uprostred prerusen; klavus bez pdru nebo
jsou na nem malo zretelne jamkovite tec-
ky
podceled' Lygaeinae (obr. 67 — 71)
с /Ь/ Zadni cast stitu bez pricneho vtisku
d /е/ Povrch tela s bezbarvymi рогу (jamkovite
tecky)
podceled' Cyminae (obr. 72 — 73)
e /d/ Povrch tela bez jamkovitych tecek (nebo
jsou nezretelne); oci velke jako polovina
hlavy, hlava vpredu sirs! nez stit
podceled' Geocorinae (obr. 74)
f /а/Zadni hrana tretiho viditelneho zadecko-
veho clanku (sternit) nedosahuje bocniho
okraje clanku
podceled' Rhyparochrominae (obr.
75-80)
39 /38/ Na membrane polokrovek je velky pocet zilek,
nekdy vzajemne splyvajicich a casto vytvareji-
cich sit’ovinu; koren tykadel je zpravidla odda-
len od spojnice ocnich stredu; ziji vetsinou na
zemi
40 UM Paraklypei prodlouzene dopredu, stredni a zad-
ni stehna cerne a zlute zbarvena; membrane
u korene s jednim nepravidelnym polickem; fy-
tosugni
vroubenkoviti — Stenocepha!idae{obr. 82)
41 /40/ Paraklypei neprodlouzene dopredu, membrana
u korene s podelnym trojuhelnikovitym polic-
kem nebo se dvema az tremi ctyriihlymi az pe-
tiuhlymi policky, nebo policka nepravidelna
42 /45/ Usti pachovych zlaz zretelne
43 /44/ Sirka hlavy kratsi nez sirka stitu; fytosugni
66
44
45
46
47
48
49
/43/
/42/
/15/
/48/
/47/
/50/
vroubenkoviti — Coreidae (obr. 83)
Sirka hlavy rovna sirce stitu; fytosugni
vroubenkoviti — Alydidae (obr. 84)
Usti pachovych zlaz nezretelne (tezko zjistitel-
ne); fytosugni
vroubenkoviti — Rhopalidae (obr. 85 — 89)
Tykadla jsou peticlenna, jejich koren je pri po-
hledu shora kryt okrajem hlavy; stitek je velky
a dosahuje nejmene doprostred polokrovek,
casto az к membrane, nebo kryje dokonce cely
zadecek
Holene noh, hlavne prednich, jsou silne trnite
(hrabave; schema 27), chodidla triclenna; fy-
tosugni
hrabulkoviti — Cydnidae(obr. 94 — 95)
Holene bez trnu nebo jen ostnate, ostny jsou
slabe nebo velmi kratke; chodidla dvouclenna
az triclenna
Polokrovky jsou zretelne dels! nez zadecek, stit
kryje cely zadecek; bodec vyrusta blize korene
hlavy, chodidla dvouclenna; telo silne klenute,
temer tak siroke jak dlouhe, velikost pod
5 mm; fytosugni
27. Aethus nigritus, predni
noha:
predni holen je na vnejsi strane
a na konci silne trnita. uzpuso-
bena к hrabani
67
zaoblenkovitf — Plataspidae (obr. 90)
50 /49/ Polokrovky nejsou zretelne delsi nez zadecek,
bodec vyrusta blize konce hlavy; telo shora
ploche, delsi, zpravidla vetsi nez 5 mm
51 /54/ Chodidla triclenna
52 /53/ Stitek siroky, u korene daleko sirs! nez rovna
cast korene stitu, dosahuje az ke konci zadec
ku; z koria polokrovek je videt jen uzky jejich
pruh; fytosugni
knezicoviti — Scutelleridae (obr. 96, 97)
53 /52/ Stitek uzsi, asi tak siroky jako rovna cast kore-
ne stitu; u vetsiny druhu je temer trojuhelniko-
vity a nedosahuje konce zadecku; holene bez
trnu a zoubku; zoo-fytosugni
knezicoviti — Pentatomidae(obr. 98—1 14)
а /Ь/ Stitek kryje temer cely zadecek, polo-
krovky zcasti prekryty stitkem
podceled' Podopinae (obr. 98)
b /а/ Stitek kratsi nez zadecek, trojuhelnikovi-
ty; stitek neprekryva polokrovky
c /d/ Prvni clanek bodce neni silnejsi nez
ostatni a celou svou delkou je pritisknut
ke spodine hlavy
podceled' Pentatominae (obr. 99 — 111)
d /с/ Prvni clanek bodce vzdy zretelne silnejsi
nez ostatni a je pritisknut ke spodine hla
vy jen svou necelou polovinou delky
(drave formy)
podceled' Asopinae (obr. 112—114)
54 /51/ Chodidla jsou dvouclenna, stitek trojuhelniko-
vity, kratsi nez zadecek; fytosugni
knezoviti — Acanthosomatidae (obr. 91 —93)
68
кис
К URCENi CELEDI
VYOBRAZENYCH KRISU
1	/8/ Krytky pri koreni prednich kridel vzdy vyvinute
(schema 11); stredni kycle jsou oddalene; zilky
na klavu maji podobu pismene ,,Y" (sche-
ma 11)
2	/3/ Na konci zadnich holeni je velka, pohybliva,
casto hrebinkovita ostruha (kalkar — sche-
ma 1 5)
ostruhovnikoviti — Delphacidae (obr.
118-121)
3	/2/ Na konci zadnich holeni neni napadna pohybli-
va ostruha
4	/5/ Celo nevystupuje nad ostatni oblicej ostrymi
hranami; oblicej zplostely
plochulkoviti — Tettigometridae (obr. 115)
5	/4/ Celo vystupuje nad ostatni oblicej ostrymi hra-
nami, takze lice nejsou pri pohledu shora vidi-
telne
6	/7/ Pronotum je vzadu vykrojeno v pravem, az te-
mer ostrem uhlu; na temeni i na cele jsou ostre
kylnate hrany
zilnatkoviti — Cixiidae (obr. 11 6 a 1 1 7)
7	/6/ Zadni okraj pronota je vykrojen jen melee, na-
nejvys v sirokem a tupem uhlu; hlava je uzsi
nez pronotum, silne dopredu protazena, dlou-
ha, iizka; na cele jsou 2 — 3 kyly, na klypeu 1
kyl
celnatkoviti — Dictyopharidae (obr. 122)
8	/1/ Krytky u korene prednich kridel chybeji; stredni
69
9 /10/
10	/9/
11 /14/
12 /13/
13 /12/
14 /11/
15 /16/
16 /15/
kycle jsou sblizene; zilky na klavu rovnobezne
Na temeni hlavy jsou tri jednoducha ocka;
postklypeus znacne zdurely; oba рагу kridel
blanite; nasi nejvetsi krisi
cikadoviti — Cicadidae (obr. 1 23 a 1 23a)
Na hlave jsou vyvinuta nanejvys dve jednodu-
cha ocka, nejcasteji na cele; postklypeus neni
nijak zvlasf zdurely; predni kridla nejsou zpra-
vidla blanita a zcela pruhledna
Zadni kycle jsou kratke, kuzelovite; na vnejsim
okraji zadnich holeni je jen jeden nebo nekolik
malo zubii ci ostnu (schema 28)
Hlava i se slozenyma ocima je mnohem uzsi
nez nejvetsi sirka pronota; hlava shora pred
jednoduchyma ocima s brazdou; kridla cerna
s cervenymi skvrnami
penodejkoviti — Cercopidae (obr. 124)
Hlava i se slozenyma ocima asi stejne siroka
jako pronotum, shora plocha, bez napadnych
ryh; kridla hneda nebo svetla
penodejkoviti — Aphrophoridae (obr. 125 az
129)
Zadni kycle jsou pricne, vnejsi okraj zadnich
holeni po cele deice silne trnity (schema 29)
Pronotum je dozadu protazeno v dlouhy trnovi-
ty vybezek
ostnohrbetkoviti — Membracidae (obr. 130)
Pronotum neni dozadu trnovite protazeno
kriskoviti — Cicadellidae (obr. 131—1 54)
(Nejobsahlejsi celed'. Nasleduje priblizny klic
hlavnich podceledi):
a /j/ Tykadla vkloubena blizko prednich rohu
slozenych oci; jestlize tomu tak neni, pak
smeruji tykadlove listy na frontoklypeus
b /е/ Tykadlove listy nenapadne; oblicej neni
70
nikdy sirsi nez jeho delka, hlava neni lo-
patkovite zplostela
c /d/ Zilnatina prednich kridel zpravidla redu-
kovana, pricne zilky zretelne pouze na
konci kridla, u korene nikoli; pri bocnim
okraji predniho kridla byva casto ovalne
voskove policko
pidikrisci — Typhlocybinae (obr. 141
az 1 44)
d /с/ Zilnatina prednich kridel zpravidla iiplna;
pricne zilky i jine nez apikalni (tedy i blize
koreni kridla); voskove policko chybi
krisci — Euscelinae (obr. 145 — 1 54)
e /Ь/ Tykadlove listy vyvinuty; jsou-li nezretel-
ne, pak je oblicej sirsi nez jeho delka,
nebo je hlava plocha
28. Cercopis, zadni noha:
na vnejsi strane zadni holene
jsou jen dva trnite zuby, tfeti je
na konci; kolenni kloub bez ste-
tin
29. Cicadella, zadni noha:
vnejsi strana zadni holene je po
cele deice trnita, na kolennim
kloubu je nekolik stetin
71
f /д/ Oci normalni; tykadlove listy prekryvaji
frontoklypeus; jednoducha ocka umiste-
na na vrchni strane hlavy, casto na jejim
prednim okraji
sirenky — lassinae (obr. 1 40)
g /f/ Tykadlove listy neprekryvaji frontoklype-
us; jestlize ano, pak jsou oci neobvykle
siroke
h /i/ Hlava i s ocima nanejvys jen nepatrne
sirs! nez pronotum; na konci prednich
kridel je 5 —6 policek
prstenovky — Macropsinae (obr.
136-137)
i /h/ Hlava i s ocima napadne sirs! nez prono-
tum; na konci prednich kridel jsou 4 po-
licka
tykadlatky — Idiocerinae (obr. 138
a 139)
j /а/ Tykadla vkloubena blizko zadnich rohu
slozenych oci; jestlize nikoli, pak tykad-
love listy nesmeruji na frontoklypeus
a jednoducha ocka jsou na vrchni strane
hlavy
к /I/ Jednoducha ocka nejsou umistena
v okrajovych prohlubeninach, jsou po
stranach nebo blize pfedniho okraje
hlavy
utlenky — HecaHnae (obr. 135)
I /к/ Jednoducha ocka umistena v okrajovych
prohlubeninach nebo na vrchni strane
hlavy, ale daleko od predniho okraje
m /г/ Jednoducha ocka umistena na vrchni
strane hlavy, nikoli v okrajovych prohlu-
beninach
n /о/ Frontoklypeus znacne nafoukly
72
sitinovky — Cicadellinae (obr. 131)
о /п/ Frontoklypeus neni nafoukly
p /q/ Hlava plocha, rozsirena, lopatkoviteho
tvaru
usatky — Ledrinae (obr. 1 32)
q /р/ Hlava nema lopatkovity tvar; tykadlove
listy zaoblene prohloubeny
mokratky — Evacanthinae (obr. 1 33)
r /m/Jednoducha ocka v okrajovych prohlu-
beninach; hlava brazdita
mokratky — Aphrodinae (obr. 134)
POZNAMKA:
V klici a ve vyobrazenich nejsou z nasi fauny zahrnuty druhy celedi
Achilidae, Flatidae, Issidae a Tropiduchidae, ktere byly v CSSR
rovnez zjisteny. Jsou vsak u nas zastoupeny prevaznfe jen ojedine-
lymi druhy, namnoze extremne teplobytnymi, pouze na jihu a jiho-
vychode Slovenska. Vyjimkou je celed' kornatkovitych — Issidae,
ktera ma na celem uzemi nekolik druhii. Ziji zcasti na listnacich
nebo v jejich podrostu, nekdy i na kiire stromu, se kterou casto
vzhledem к povrchu tela dokonale splynou, zcasti v bazinach, rase-
linistich, jeden druh dokonce v piscitem biotopu. Vzdy jsou kratce
zavaliteho vzhledu, casto seminkoviteho tvaru, kridla maji siroce
klenuta a casto vyduta.
73
POPISY
VYOBRAZENYCHPLOSTIC
Kiestanka velka
Corixa punctata (Illiger)
Kliest’ovka vel'ka
KLESfANKOVITI - Corixidae
76
1
Telo je podlouhle, bez postrannich vyniklych rohii na stitu,
na hrbete malo klenute, bodec je kratky. Kazdy par noh ma
jiny tvar a jinou funkci: prvnim parem predevsim zachycuje
korist, chodidla jsou bez drapku; druhy par je dlouhy a ten-
ky, plostice se jim hlavne pridrzuji pod vodou, chodidla
maji drapky; treti par je typu veslovaciho, chodidlo ma kon-
covy drap'ek. Na stitu je 1 5 az 20 nepravidelnych svetle
zlutych pricnych linek, ktere na nekterych mistech splyvaji.
Stredm holene nejsou na konci vykrojene.
Velikost 1 3 az 1 5 mm.
Kiestanka velka zije ve stojatych vodach s porostem, jako
jsou rybniky, nadrze, tune. Po prezimovani se pari a samice
kladou vajicka na vodni rostliny. Nymfy dospeji v cervnu,
druha generace dospiva v srpnu nebo v zari. Prezimuje bud'
ve vode v bahne pri brezich, nebo mimo vodu na brehu
mezi detritem, pod kameny apod, spolu s plosticemi zijici-
mi na vodni hladine. Jako vsechny klest'anky je i tento druh
fytosugni, vysava bunky vodnich ras. U nas zije ve vodach
od nizin az do horskych oblasti.
77
л Klest'anka zdobena
2-----------------------------------------------
Sigara lateralis (Leach)
Kliest’ovka ozdobna
KLESTANKOVITI - Corixidae
78
2
Celkovy popis je stejny jako u klestanky velke (c. 1). Na
rozdil od ni ma klesfanka zdobena stit se 7 az 9 iizkymi
cernymi pricnymi zilkami. Na plose paly je jedina rada 27
az 33 trnu (schema 20). Drapky strednich noh jsou mno-
hem dels! nez chodidlo. Stit je dozadu prodlouzeny. Na plo-
se je kratky stredni podelny kyl.
Velikost 5,5 az 6 mm.
Je hojna ve stojatych vodach. Vyvin je stejny jako
u predchoziho druhu.
79
Kiestanka vlnkovana
з----------------------------------------
Sigara nigrolineata (Fieber)
Kliest'ovka vlnkovana
KLESTANKOVITI - Corixidae
80
3
Celkovy popis je stejny jako u klest’anky velke (c. 1). Kles-
t’anka vlnkovana ma plochu stitu zdobenu 7 az 9 zlutymi
pruhy. Stit je trikrat dels! nez hlava, u korene ma maly hr-
bolek. Na plose paly je jedina rada 24 az 29 trnu, ktere se
ke konci zvdtsuji, takze konecne trny jsou asi dvakrat delsi
nez trny u korene paly (schema 30). Drapky strednich cho-
didel jsou mnohem dels! nez vlastni chodidlo.
Velikost 5,5 az 6,5 mm.
Je vsude hojna ve stojatych vodach. Vyvin je stejny jako
u klest’anky velke.
30. Sigara nigrolineata, predni
chodidlo (pala):
na pale je jedind rada stridulac-
nich trnu, ktere jsou ke konci
stale delsi
81
Kiestanka obecna
4---------------------------------------
Sigara falleni (Fieber)
Kliestovka obycajna
KLESTANKOVITI - Corixidae
82
4
Celkovy popis je stejny jako u klest'anky velke (c. 1). Na
rozdil od ostatnich druhu klest'anek je na plose stitu 7 az 9
castecne vetvenych zlutych pricnych zilek. Stit je dvakrat
delsi nez hlava. Trny na pale tvori dve rady: 6 az 7 razenych
trnii je v posledni tretine vnejsiho okraje, 25 az 31 trnu
tvori radu jdouci od korene paly sikmo к vnejsim okrajGm
(schema 31). Drapky chodidel strednich noh jsou stejne
dlouhe jako holene.
Velikost 7 az 8 mm.
Je hojna ve stojatych vodach. Klest’anka obecna ma siro-
kou ekologickou potenci (schopnost prizpusobit se ruznym
zmenam na stanovisti) a je druhem spise studenobytnym.
U nas zije od nizin do hor. Vyvin je stejny jako u klest’anky
velke.
31. Sigara falleni, predni cho-
didlo (pala):
pala je temer trojuhelnikovita;
v fade u korene (a) je 25—31
trnu, v kratke fade pfed kon-
cem (d) jen sest trnu
83
Bodule obecna
5
llyocoris cimicoides (Linne)
Stipavka obycajna
BODULOVITI - Naucoridae
84
5
Telo je podlouhle ovalne, silne zplostele, jen nahore slabe
klenute. Hlava je vpredu zaoblena, zretelne sirsi nez dlou-
ha. Oci jsou na vnёjsi strane obklopeny prednimi rohy stitu.
Bodec saha jen po predni kycle. Kratka tykadla jsou ukryta
na spodni виапё hlavy pod ocima. Stit je mnohem sirsi nez
dlouhy, vpredu hluboce vykrojeny, stitek je trojuhelnikovi-
ty, sirs! nez dlouhy. Zadeckove clanky jsou po stranach
оругепё. Bricho je uprostred kylnate. Predni Ьо1епё jsou
uchopovaci, stehna znacne ztlustla, zplostela, na vnitrni
в^апё maji ryhu, do ktere zapada kratka holen jako nuz do
strenky. Chodidla bez drapku. Stredni a zadni nohy jsou
plovaci, йгкё, obn/епё, stehna smackla, пи'гпё ztlustla, cho-
didla s drapky.
Velikost 12 az 1 6 mm.
Zije ve stojatych, bohate zarostlych, cistych vodach,
v rybnicich a tunich pod kameny a mezi vodnim rostlin-
stvem. Napada ротёгпё velke larvy vodniho hmyzu, plze
i rybi potёr. Pri пеораипёт uchopeni citelne bod a. Vyvin je
obdobny jako и klest’anek (viz c. 1). Je сетё{ё! v nizinach
az pahorkatinach.
85
6 Znakoplavka obecna____________________
Notonecta glauca (Linne)
Chrbtoplavka zltkasta
ZNAKOPLAVKOVITI - Notonectidae
86
6
Telo je podlouhle vejcite, nahore silne strechovite klenute,
naspodu ploche a huste pyrite. Oci jsou velke, stitek je vel-
mi dlouhy, casto dels! nez stit. Predni a stredni nohy jsou
stejne, holene stejne dlouhe jako stehna, chodidla s drap-
ky. Zadni nohy prodlouzene, veslovaci (stehna, holene,
chodidla stejne dlouhe) se stetinkovitymi chloupky, drapky
na chodidlech nejsou vyvinuty.
Velikost 14 az 1 6 mm.
Zije ve stojatych nebo klidne tekoucich i kalnych vodach
pri vodni hladine. Ve vode plave velmi rychle brisni stranou
tela nahoru. Je drava. Leze a splha pomoci 1. a 2. paru
noh. Pri preletu je ji mozno zastihnout i v louzich, popr.
v prikopech s vodou. Vyvin obdobny jako u klest'anek (viz
c. 1). Nalezneme ji od nizin az do pahorkatin.
87
7 Clunovka obecna___________________________
Plea leachi Me gregor et Kirkaldy
syn.: P. atomaria (Pallas)
Clnovka obycajna
CLUNOVKOVITI - Pleidae
88
7
Telo je male, kratke a siroke, nahore strechovite klenute,
dozadu prikre spadajici. Hlava je veimi kratka a siroka, oci
velke. I stit je ротёгпё velky a siroky. Polokrovky pokryvaji
cely zadecek, korium a klavus jsou zretelr^ oddelene,
membrana chybi. Chodidla jsou triclenna, drapky zretelr^.
Stit a polokrovky jsou posety hlubokymi a velkymi vtisklymi
teckami.
Velikost 2 az 3 mm.
Zije vsude ve stojatych vodach (rybnicich, tunich) pri hla-
dine mezi vodnimi rostlinami. Prezimuje ve stadiu imaga.
Ke kopulaci dochazi v kvetnu az cervnu. Samicka klade va-
jicka do pletiv vodnich rostlin. Je drava. Vyskytuje se od
nizin do pahorkatin.
89
s Splest'ule blativa
Nepa cinerea (Linne)
Splost'ul'a bahenna
SPLESTULOVITi - Nepidae
90
8
Telo je рос!ё1пё оуа1пё, velmi р1осЬё, §ес!ё, паИпёсПё az
пасегпа1ё, рокгу1ё zpravidla usazeninami z vody, takze
byva casto сеп/епоИг^ё. Hlava je ponorena do stitu az po
kulovte oci, na plose je stredni podёlny kyl. Mala tykadla
jsou vkloubena na spodni strane hlavy pod prednim ocnim
okrajem, Na plose stitu jsou vrasky a hrboly, zadni tretinou
se tahne pricna ryha. Polokrovky pokryvaji cely zadecek.
Klavus je zretelne oddelen, membrana je jemne sit'kovite
zilkovana. Spodni strana 1ё1а je jednobarevne hneda, upro-
stred je podёlny kyl. Zvlastni je stavba prednich noh: kycle
jsou вЛпё, ale kratke, stehna silne ztlustla, na vnitrni strane
maji ryhu, do ktere mohou nuzkovite zapadnout кга1кё
а гакгмепё holene. Chodidlo prednich noh je jednoclennё,
na konci s malym drapkem. Stredni a zadni nohy jsou nor-
malni, кгасшё. Na konci zadecku jsou dve dloutre dychaci
trubicky.
Velikost 1 7 az 22 mm (bez dychacich trubicek).
Splest'ule blativa zije prevazne na dne stojatych vod
s bahnitym dnem, se zarostlymi brehy. Ph otfesu upada
v nehybny stav (katalepse), a protoze jeji zplostele sedo-
hnёdё tёlo pripomina vzhledem uschly list, muze se ph sbi-
rani prehtednout. Pohybuje se velmi pomalu. Je drava. Vy-
vin je stejny jako u klestanky уе1кё (viz c. 1). Vyskytuje se
od nizin az do hor.
91
Jehlanka va I co vita
9-----------------
Ranatra linearis (Linne)
Ihlica vodna
SPLESTULOVITI - Nepidae
92
9
Тё1о je velmi protahle, v prurezu okrouhle, паИпёсПё. Hlava
je kratce trojuhelnikovita, oci kulov^ vystupuji. Tykadla
jsou naspodu hlavy, jsou kraticka, nejdelsi treti clanek je na
konci tupy. Stit je vpredu uzky, dozadu se rozsiruje, u kore-
ne je dvakrat sirs! nez na konci, zadni okraj je hluboce vy-
krojeny. Polokrovky jsou nat^dle, kratsi nez zadecek, kla-
vus je maly a uzky, korium velke. Зетпё sit’kovana mem-
brane je od koria zretelne odsazena. Spodni strana 1ё1а je
zlutohneda, uprostred s podёlnym kylem. Predni nohy jsou
prizpusobeny к prepadani koristi: kycle jsou velmi dlouhe,
terror tak dlouhe jako stehna, jez jsou vyzbrojena na vnitrni
strane trnem a hlubokou ryhou к vlozeni holeni. Stredni
a zadni nohy jsou velmi dlouhe, jednoclenna chodidla jsou
zakoncena dvёma drapky. Dychaci trubicka na konci za-
decku je 1ётёг tak dlouha jako се1ё 1ё1о.
Velikost 30 az 40 mm (bez dychaci trubicky).
Jehlanka va I co vita zije ve stojatych vodach (rybniky) se
zarostlymi brehy. Vyvin je stejny jako u klest’anky velke (viz
c. 1). Vajicka jsou пе{са&1ё{1 kladena do plovoucich stonkii
rakosu. Jehlanka casto opousti vodu, dobre I eta. Ve vodё
se pohybuje pomalu. Pri nehybnem stavu se podoba stonku
pobrezni rostliny, a proto se snadno pri вЬёги prehledne. Je
drava a nebezpecna i rybimu ро1ёги. Vyskytuje se od nizin
az do hor.
93
Vodomerka sti'hla
ю---------------------------------
Hydrometra stagnorum (Linne)
Vodomerka obycajna
VODOMERKOVITI - Hydrometridae
94
10
Telo je veimi stihle, protahle, nacernale. Stit a konexivum
zadecku byvaji tmavohnede. Hlava veimi dlouha, dozadu
i dopredu rozsifena, uprostfed nejtenci; cast pred ocima je
dvakrat dels! nez za ocima. Tykadla jsou ctyrclenna. Bodec
je veimi tenky, triclenny, ponekud kratsi nez hlava. Veimi
dlouhe stredni a zadni kycle precnivaji bocni okraje tela.
Zadni stehna samecka dosahuji az ke konci zadecku, u sa-
micky pak jen asi doprostred sesteho zadeckoveho clanku.
Chodidla jsou triclenna, prvy clanek je veimi maly. Vodo-
merka stihla se vyskytuje ve dvou formach:
1. F. kratkokridla (na obrazku) ma polokrovky silne re-
dukovany. Stitek chybi. Clanky konexiva byvaji zdobe-
ny malou belavou skvrnkou.
2. F. dlouhokridla je daleko ridsi. Polokrovky nepokry-
vaji jen tri posledni zadeckove clanky. Stitek je maly,
ale zretelny.
Velikost 9 az 1 2 mm.
Vodomerka stihla se pohybuje po hladine stojatych nebo
mirne tekoucich vod ph brezich, ale i na brehu. Pari se od
jara az do srpna, a proto se vyskytuji vedle sebe po celou
sezonu jak nymfy, tak i dospelci. Zimu preckavaji imaga na
brezich vod. Vodomerka stihla je masozrava, vysava drob-
ny hmyz (napr. chvostoskoky) i vetsi hmyz spadly na vodu.
Vyskytuje se od nizin do hor.
95
Bruslarka rzivosti'ta
11-------------------------------------------------
Gerris rufoscutellatus (Latreille)
Korculiarka cervenostitova
BRUSLARKOVITI - Gerridae
96
11
Telo je protahle, stihle. Hlava kratka, kulovita, oci jsou zna-
cne velke. Tykadla dels! nez polovina tela. Bodec saha az za
predni kycle, je ctyrclenny. Plocha stitu je rezave cervena,
zadni rohy tmave, hrbolky u predniho okraje temer cerne;
stredem stitu se tahne svetlejsi cervenavy podelny kyl. Zre-
telne cerne zilky na polokrovkach jsou jemne stribritd bile
pyrite. Stredni stehna jsou kratsi nez zadni. Vyskytuje se
temer jen dlouhokridla forma.
Velikost 1 3 az 1 7 mm.
Bruslafka rzivostita je hojna na hladine stojatych vod
i v zatocinach vod mirne tekoucich. Jeji vyvin je obdobny
jako u klestanky velke (viz c. 1). Dospelci prezimuji pod
kameny ci v naplavech na brezich. Dobre leta, a proto ji
miizeme zastihnout i na kaluzich vzniklych po desti. Bru-
slarka je drava. U nas ji nachazime od nizin az do hor.
97
Pobreznice obecna
13-----------------------------------------
Saldula sanatoria (Linne)
Pobrezm'cka obycajna
POBREZNICOVITI - Saldidae
100
13
Telo je ovalne, bocni strany stitu zaoblene. Vrchni strana
tela nacernala, jemne a kratce zlutave pyrita. Polokrovky
maji obvykle podel vnejsiho okraje zlutavou podelnou pas-
ku za korenem a zlutavou skvrnku pred koncem; na plose
jsou zlutave skvrnite. Zbarveni vrchni strany tela je гпаспё
рготёппё.
Triclenny bodec je ротёгпё dlouhy a tenky. Jednoducha
ocka umistena na temeni hlavy mezi ocima slozenyma jsou
vicemene sblizena.
Velikost 3,5 az 4,5 mm.
Pobreznicoviti predstavuji puvodni formy plostic. Pobrez-
nice obecna zije predevsim ve vlhkem prostredi, na brezich
rek i na okrajich malych tunek, ale take mimo dosah vod-
nich ploch. Rozmnozuje se v dubnu a nova generace se
vyskytuje od cervence. Vede dravy zpusob zivota. Dospelec
prezimuje v mechu a rostlinne drti. Zije u nas od nizin do
podhorskych oblasti.
101
Lovcice
Himacerus apterus (Fabricius)
LOVCICOVITi - Nabidae
102
14
Telo je podlouhle vejcite, zadecek vzadu rozsireny. Hlava
mi'ri dopredu a pred kulovityma ocima je kuzelovite pro-
dlouzena. Tykadla a nohy pomerne dlouhe, tykadla jsou
dlouha jako telo. Stit je dopredu kuzelovite zuzeny, za pred-
nim okrajem limeckovite zaskrceny; na plose stitu je za
stredem pricny vtisk. Stitek ma zdurele okraje. Hrbetni stra-
na zadecku tmavohneda az cerna. Membrana dlouhokridle
formy je spinave belava, casto drobne cerne skvrnita.
U kratkokridle formy (daleko hojnejsi) zakryvaji polokrovky
jen prvni tri zadeckove clanky, na belave zakrnele membra-
ne je jen 4 az 5 zilek. Zadeckove clanky jsou nahnedle cer-
ne, pficne vrascite; konexivum je zdvizene; u predniho
okraje jednotlivych clanku je zluta nebo nacervenala skvr-
na. Zadni stehna jsou temer dvakrat dels! nez stredni.
Velikost 9 az 11 mm.
Tento druh Ize lovit smykanim na bylinnem a krovinnem
patru ruznych rostlin pri okraji lesa. Rozmnozuje se od
kvetna az do srpna. Vajicka klade do stebel travin. Imaga se
vyskytuji od rijna. Lovcice prezimuje ve stadiu vajicka. Je
drava, u nas zije od nizin do hor, kde je hojnejsi.
103
Lovcice obecna
7 5---------------
Nabis ferus (Linne)
Dravcek obycajny
LOVCICOVITI - Nabidae
104
15
Telo je dlouze vejcite, spore svetle pyrite. Oci kulovite vy-
cnivaji. Pred okem, za okem a mezi jednoduchymi ocky je
cerna skvrnka. Stit je sirs! nez dlouhy, u predniho okraje
siroce limeckovite zaskrceny, dozadu znacne rozsi'reny.
V zadni polovine je stit slabe pricne vtiskly; stredem se tah-
ne tmavy podelny pruh, ktery je vzadu mnohem sirsi. Polo-
krovky jsou trikrat delsi nez stit, okraje koria jsou zlutave,
svetle zilky byvaji nekdy tmaveji vroubene. Membrana je
siroka, belava, u korene jsou tri podlouhla policka, z nichz
paprskovite dozadu vybihaji cetne blede hnede zilky (jsou
charakteristickym znakem tohoto druhu). Predni stehna
jsou ztlustla, po stranach drobne cerne skvrnita.
Velikost 8 az 9,5 mm.
Lovcice obecna zije na bylinach, predevsim na travinach,
v suchem prostredi. Lze ji tedy smykat. Ojedinele tento
druh sbirame i ze zeme. Vajicka klade na jare do stebel
rostlin a nova generace dospiva v srpnu. Sva zimoviste vy-
hledava na okrajich lesti, kde prezimuje ve stadiu dospelce
v rostlinne drti, pod listim apod. Je drava; hojneji se vysky-
tuje v podhorskych oblastech.
105
Love ice
16
Dravcek
Nabis brevis Scholtz
LOVCICOVITI - Nabidae
106
16
Telo je v zadni casti kosoctverecne. Stit je dels! nez siroky,
dopredu kuzelovite'zuzeny, u predniho okraje siroce limec-
kovite zaskrceny. Na predni casti stitu je po stranach po-
delna paskovita skvrna. Korium polokrovek je iizke, zilky
tmave vroubene, mezery casto nacernale. Membrana byva
zkracena. Druhy clanek tykadel neni dels! nez sirka stitu.
Velikost 5,5 az 6,5 mm.
Tento druh vyhledava suche pi'scite prostredi, kde ho lze
smykat z bylinneho patra, ale casto take sesbirat ze zeme.
Samicky kladou vajicka na jare do stebel rostlin. Nova ge-
nerace se vyskytuje od cervence. Lovcice se zivi drave; do-
spelci prezimuji na okraji lesu v drti a pod listim. U nas se
vyskytuje od nizin do hor.
107
Lovcice ova Ina
77--------------
Nabis rugosus (Linne)
Dravcek ovalny
LOVCICOVITI - Nabidae
108
77
Telo je iizce vejcite. Oci kulovite vycnivaji. Stit je iizce ku-
zelovity, vpredu siroce limeckovite zaskrceny, uprostred
lehce pricne vtiskly. Ve vtisku je jemna cerna kresba, ktera
se staci po stranach stitu dopredu. Stitek je zluty nebo na-
cervenaly, s cernou stredni paskou. Membrana polokrovek
samecka presahuje konec zadecku, u samicky je kratsi,
s nekolika kratkymi zilkami. Nohy zlutohnede nebo nacer-
venale, predni a stredni stehna maji po stranach pricne
tmave skvrnky. Druhy clanek tykadel zretelne delsi nez sir-
ka stitu.
Velikost 6 az 7 mm.
Lovcici ovalnou Ize ziskat sesmykanim z bylinneho patra,
pfedevsim travin, ale i sberem ze zeme. Samicky kladou
vajicka do stebel rostlin a nova generace se objevuje od
srpna. Dospelci prezimuji na okrajich lesu pod listim apod.
Take tento druh je dravy. U nas zije od nizin do hor, kde je
hojnejsi.
109
Hladenka haini
18-----------------------------------------
Anthocoris nemorum (Linne)
Lesklicka hajova
HLADENKOVITI - Anthocoridae
110
18
Telo je podlouhle vejcite, nahore ploche. Tykadla ctyrclen-
na, vsechny clanky stejne silne. Stit je dvakrat sirs! nez
dlouhy, dopredu znacne zuzeny, na prednim okraji limecko-
vite zaskrceny. Stitek je asi tak dlouhy jako stit, na konci je
mirne vtiskly. Polokrovky jsou dlouhe, cele leskle, korium
rovnobezne, kuneus je oddelen neuplne, klavus vzadu roz-
sireny. Na membrane jsou ctyri zilky. Nohy kratke, chodidla
triclenna, treti clanek je tak dlouhy jako prve dva dohroma-
dy-
Velikost 3,5 az 4,5 mm.
Hladenku hajni Ize sesmykat z bylinneho patra rostlin, ale
zije tez na krovinach a v patru korunovem. Rozmnozuje se
na podzim, kdy samicka klade vajicka na spodni stranu
okrajO listu. Letni generace se objevuje v cervenci, podzim-
ni v zari. Prezimuje dospelec, a to pod kiirou stromu a na
zemi v detritu. Tato hladenka je drava, zivl se drobnym
hmyzem, sviluskami a vajicky hmyzu. Je tedy vsestranne
uzitecna. Prilezitostne bylo zjisteno, ze boda cloveka, hlav-
ne ma-li citlivou a zpocenou pokozku. Zije u nas od nizin az
do hor.
111
Stenice domaci________________________________
Cimex lectularius (Linne)
Plostica postel'na
STENICOVITI — Cimicidae
112
19
Hlava je nepravidelne teckovana, jemne pyrita, oci silne
klenute. Anteklypeus vycniva dopredu, na prednim okraji
a nahore je dost! dlouze pyrity. Treti a ctvrty clanek tykadel
je vlaskovite tenky. Stit siroky, vpredu hluboce vykrojeny,
bocni okraje jsou rozsirene a zplostele, lehce zdvizene. Sti-
tek pricne trojiihelnikovity, jemne teckovany a pyrity. Zakr-
nele polokrovky, hrubeji teckovane, jsou na zadnim okraji
temer rovne; opyreni je smdrem к vnejsimu okraji delsi
a hustsi. U hladovych zvirat je zadecek siroce vejcity a plo-
chy, u zvirat nasatych je klenuty, uzsi a znacne prodlouze-
ny. Jednotlive clanky zadecku jsou huste jemne teckovany,
kratce pyrite. Smerem к bocnim okrajum a hlavne ke konci
zadecku je opyreni podstatne delsi. Posledni zadeckovy
clanek samecka je nesoumerny. Nohy pomerne stihle, jem-
ne pyrite.
Velikost 4,8 az 6 mm.
Hostitelem tohoto parazitickeho druhu je predevsim clo-
vek. Stenice domaci saje vsak tez krev ptaku a savcu, pre-
devsim synantropnich. Saje v noci. Pres den je ukryta
v ruznych skvirach. Vyhyba se vlhkym mistum. Samicka
klade vajicka na skryta mista po kazdem nasati a po oplod-
neni. Vyvin za prihodnych podminek je plynuly, bez dia-
pauzy. Stenice mohou dlouhou dobu hladovet, pricemz se
jejich telo stava pruhlednym. Jsou vejcozivorode. Stenice
domaci zpusobuje sanim silne svedeni postizenych mist
a muze byt take vaznym cinitelem pri prenosu nakazlivych
chorob. Zvysenim hygieny bydleni se jeji vyskyt u nas snizil.
Clovek rozsiril tento druh po cele zemekouli (kosmopolitni
druh).
113
2o Stenice ptaci___________________________
Oeciacus hirundinis (Lamarck)
Plostica lastovicia
STENICOVITI - Cimicidae
114
20
Hlava lehce klenuta, nepravidelne teckovana, kratce a ridce
pyrita. Stit ma tvar pulmesice, vpredu je melee vykrojeny,
po stranach podstatne husteji a silneji teckovany. Rovnez
opyreni je smerem к okrajum vyrazne delsi. Stitek trojiihel-
nikovity, jemne teckovany. Kraticke zakrnele polokrovky
jsou hrube teckovane, na vnejsim okraji silne pyrite. Tez
zadecek je po stranach a hlavne ke konci huste pyrity, u sa-
mecka stihlejsi a na konci nesoumerny. Nohy pomerne
stihle, jemne pyrite, predni a stredni holene jsou temer rov-
ne, zadni slabe zahnute. Treti a ctvrty clanek tykadel je stej-
ne silny jako ostatni.
Velikost 3 az 4 mm.
Zije hlavne v hnizdech vlastovek a rorysii, ale i vrabcii.
Pres zimu zustavaji tyto stenice bud' v hnizdech a po celou
dobu vydrzi hladovet, nebo vyhledavaji riizne iikryty, take
v lidskych obydlich a prilezitostne mohou napadat cloveka
ci jine teplokrevne obratlovce. Vyvin je podobny jako u ste-
nice obecne.
115
Klopuska menliva
Deraeocoris ruber (Linne)
Bzdoska premenliva
KLOPUSKOVITi - Miridae
116
27
Vrchni strana tela je silne teckovana, leskla, lysa. Hlava po-
merne mala, mnohem uzsi nez koren stitu, hladka. Stit je
roztrousene teckovany, limeckovity predni okraj (kolarek)
a oba hrboly za nim jsou hladke a vysoce leskle. Stitek je
jemne teckovany. Zbarveni podlouhle vejcite vrchni strany
tela je znacne promenlive — od forem temer jednobarevne
cervenohnedych (jen prvy tykadlovy clanek, koren a konec
druheho clanku, konec kunea, stred bricha a kofeny stehen
jsou cerne) az po jedince temer jednobarevne cerne (kro-
me kreseb na hlave a koncu stehen a holeni, jez byvaji cer-
venohnede). Mezi obema extremy je rada prechodu. Drap-
ky noh maji u korene velky zub.
Velikost 6,5 az 7,5 mm.
Smykanim Ize klopusku menlivou ziskat z bylinneho po-
rostu, ale zije tez na stromech. Z prezimujicich vajicek vzni-
ka nova generace, ktera se objevuje v dospelosti od cer-
vence do zari. Klopuska menliva je drava, zivi se drobnym
hmyzem; je uzitecna. Hojneji se vyskytuje v nizsich polo-
hach.
117
Klopuska
22--------------------------------------
Dicyphus errans (Wolff)
Bzdoska
KLOPUSKOVITI - Miridae
118
22
Telo je protahle, stihle, tykadla a nohy nSpadne dlouhe,
jemne pyrite. Na stitu jsou vpredu dva hrboly, ktere se vza-
jemne dotykaji. Polokrovky pruhledne, stit se zretelnym ko-
larkem a pricna ryha se zretelnymi hrbolky, ktere dosahuji
okraje stitu. Druhy tykadlovy clanek je 1,5krat delsi nez
sirka stitu.
Velikost 4,5 az 5,5 mm.
Zije na bylinnem porostu (koprivach, kakostech). Dospel-
ci se vyskytuji od cervna do rijna. Klopuska ma pravdepo-
dobne dve generace do roka. Prilezitostne se zivi drave.
U nas zije od nizin do hor.
119
Klopuska
23
Bzdoska
Dicyphus globulifer (Fallen)
KLOPUSKOVITI - Miridae
120
23
Telo je podlouhle ovalne, polokrovky jsou pruhledne. Ty-
kadla kratsi nez u predesleho druhu, cerna, prvni clanek je
u korene a na konci svetly. Druhy tykadlovy clanek je na-
nejvys 1,2krat delsi nez sirka stitu. Kaly (hrbolky na stitu)
jsou male, oddelene, nevyplnuji plochu stitu mezi kolarkem
a strednim vtiskem.
Velikost 3,5 az 4 mm.
Zije v bylinnem patru v lesich. Dospelci se vyskytuji od
cervence a jako imaga prezimuji. Klopuska se prilezitostne
zivi drave. Vyskytuje se od nizin do hor.
121
Klopuska____________________________
Acetropis carinata (Herrich Schaffer)
Bzdoska
KLOPUSKOVITI - Miridae
122
24
Telo je protahle, stihle. Hlava je temer vodorovna, klypeus
dopredu trojuhelnikovite precniva, takze prekryva koren
anteklypea. Na temeni hlavy je jemny ovalny vtisk. Stit je
zdoben podelnym strednim kylem. Zilky na polokrovkach
jsou kylnate zdvizene. Membrana polokrovek byva casto
zkracena az nezretelna. Samicka muze byt makropterni
i brachypterni.
Velikost 6 az 7 mm.
Zije v trave na mytinach a suchych okrajich lesu. Prezi-
muje ve stadiu vajicka. Imaga ziji pomerne kratce, jen od
cervna do cervence.
123
25 Klopuska____________________________
Stenodema laevigatum (Linne)
Bzdoska
KLOPUSKOVITI - Miridae
124
25
Telo je iizke, protahle. Na temeni hlavy je podelna ryzka,
stredem stitu se tahne jemny podelny kyl. Stitek je jemne
teckovany. Prvni tykadlovy clanek je dlouze a huste pyrity,
druhy clanek je tak dlouhy jako treti a ctvrty dohromady
a neni tlustsi nez predni holen. Zadni holene bez trnu. Steh-
na zadnich noh jsou u korene uzka, pak dosti nahle rozsire-
na, prvni clanek zadnich chodidel je tak dlouhy jako druhy
a treti dohromady. Zbarveni se men! se starim jedince.
Imaga jsou zprvu slamove zluta, pak okrove zluta, nekdy az
nacervenala, po prezimovani predevsim samice zelenave,
jinak nahnedle. Na vrchni strane tela byvaji nekdy tmavsi
podelne pasy.
Velikost 7,5 az 9 mm.
Tato klopuska je hojna v bylinnem patru (traviny). Imaga
se objevuji od cervence a v tomto stadiu take prezimuji.
U nas se vyskytuje od nizin az do hor.
125
Klopuska hnedozluta
26-----—-------------------------------
Leptopterna dolobrata (Linne)
Bzdoska hnedozlta
1 26
KLOPUSKOVITI - Miridae
26
Telo je protahle, ale sirs! nez u predchoziho druhu. Hlava je
sirs! nez dlouha, na temeni je zretelna podelna ryzka. Oci se
nedotykaji predniho okraje stitu. Prvni tykadlovy clanek je
po cele deice stejne tlusty, druhy clanek je asi trikrat dels!
nez prvni a uzsi nez predni holen. Stit neni teckovany a je
bez kolarku. Cela vrchni strana tela je dlouze odstale pyfita.
Prvni clanek zadnich chodidel je dosti tlusty, kratsi nez oba
dalsi clanky dohromady. Telo je sedozelene az oranzove
cervene (oranzove zbarveni samecka je konecnym stupnem
vybarvovaciho procesu), cerne kreslene. Samicka je cela
svetle zluta az sedozelena, na hlave cerna. Kridla jsou casto
zkracena, membrana ma zretelne policko. Na stitu byvaji
dva podelne prouzky; stitek je iizce cerny.
Velikost 7,5 az 9,5 mm.
Je hojna v bylinnem patru, predevsim na travinach (na
loukach). Dospelci ziji od cervna do srpna. Tato klopuska
prezimuje ve stadiu vajicka. U nas je hojna od nizin do hor,
nekdy se vyskytuje ve velkem mnozstvi.
127
27 Klopuska_______________________________
Polymerus unifasciatus (Fabricius)
Bzdoska
1 28
KLOPUSKOVITI - Miridae
27
Telo je klenute, dlouze ovalne, u samicky kratsi; cele je
porostle lesklymi zlutymi chloupky. Kolarek neni tlustsi nez
druhy tykadlovy clanek. Posledni chodidlovy clanek cerny,
prvni clanek zadnich chodidel je kratsi nez druhy.
Velikost samecka 5,3 az 5,8 mm, samicky 5 az 6 mm.
Je cetna v bylinnem patru, predevsim na ruznych druzich
svizelu kolem cest a na mezich. Imaga se objevuji od cerv-
na do rijna. Tato klopuska prezimuje ve stadiu vajicka. Vy-
skytuje se od nizin do hor.
129
2s Klopuska drava
zdoska drava
Liocoris tripustulatus (Fabricius)
KLOPUSKOVITI - Miridae
130
28
Telo je vejcite, nahore lyse, silne leskle, jemne a roztrouse-
ne teckovane. Sklonena hlava je kratka, oci velke, hrboly na
stitu a stitek jsou hladke. Tykadla jsou asi tak dlouha jako
telo. Stit je velmi jemne a oddaiene teckovany, teckovani
polokrovek je vyraznejsi. Stehna zadnich noh jsou pomerne
silna.
Velikost 4 az 5 mm.
Je velmi hojna predevsim na sve hlavni hostitelske rostli-
ne — na koprive. Vyskytuje se od jara do cervna. Nova
generace zije od cervence az do podzimu. Imaga prezimuji.
U nas je klopuska drava rozsirena od nizin az do hor.
131
2s Klopuska lucni_________________________
Orthops campestris (Linne)
Bzdoska pol'na
1 32
KLOPUSKOVITI - Miridae
29
Telo je podlouhle ovalne, nahore jemne svetle pyrite, zele-
ne nebo zlutohnede, s tmavsi kresbou. Stit a polokrovky
jsou zretelne teckovane. Hlava kratka, klenuta, hladka,
svetla s tmavsi kresbou, nekdy cerna. Oci jsou velke a na
vnejsi strand jakoby vykrojene. Tykadla tmava, prvni clanek
je ale temer vzdy svetly. Hrboly na stitu hladke. Stitek je
pricne vrascity. Vnejsi okraj koria (pozoruj sikmo zespodu!)
je nekdy nahnedly, ale nikdy cerny. Tmave skvrny na polo-
krovkach maji vetsinou rozmazane obrysy. Membrana je
koufove hneda, zilky hnede. Je znacne podobna nasleduji-
cimu druhu, je ale mensi, svetlejsi, tmave zbarveni neni
ostre ohranicene, typicky je pro ni svetly pruh na boku
koria.
Velikost 3,5 az 4,1 mm.
Klopusku lucni Ize sesmykat z bylinneho porostu, hlavne
mirikovitych (mrkvovitych) rostlin. Je hojna od jara do pod
zimu. Prezimuje ve stadiu imaga, nova generace se objevu
je od cervence. U nas se vyskytuje od nizin do hor.
133
Klopuska Kalmova
30-----—----------------------------------
Orthops kalmi (Linne)
Bzdoskazahradna
KLOPUSKOVITI - Miridae
134
30
Vrchni strana tela je jemne svetle pyrita, stit a polokrovky
zretelne teckovane. Telo je nazelenale nebo zlutohnede, je
zdobeno nahnedlou, nacernalou, nekdy i nacervenalou
kresbou. Hlava je kratka, klenuta, hladka, jeji zbarveni je
znacne promenne. Velke oci jsou silne vykrojene. Stitek je
lehce vrascity, na konci svetly. Bocni okraje polokrovek
(pozoruj sikmo zespodu!) jsou vzdy cerne. I konec koria
a kunea byva cerny. Membrana koufove hneda, zilky rov-
nez hnede.
Velikost 4 az 4,6 mm.
Klopuska Kalmova je velmi hojna na mirikovitych (mrk-
vovitych) rostlinach ve svetlych hajich a na vlhcich lou-
kach. Zije od jara do podzimu a nova generace dospiva
v cervenci. Prezimuje ve stadiu imaga. U nas se vyskytuje
od nizin do hor.
135
Klopuska ch I u pa ta
31
Lygus rugulipennis Poppius
syn.: L. pubescens Reuter
Bzdoska obycajna
KLOPUSKOVITI -
Miridae
136
31
Jeden z nejhojnejsich druhu klopusek. Telo je vejcite. na
vrchni strane huste svetle pyrite, tedy matne a na prvni
pohled sedive, huste a silne teckovane. Hlava je kratka,
terne vzadu kylnate, oci velke. Zakladni zbarveni je belave
zelene, sede, nahnedle, nacervenale az nacernale, tmaveji
kreslene, kresby vsak nejsou nikdy ostre ohranicene. Ty-
kadla pomerne silna. Trnita stehna maji pred koncem dva
tmavsi prstence. Holene byvaji u korene tmave skvrnite
a jsou posazeny dosti silnymi cernymi trny.
Velikost 4,7 az 5,7 mm.
Klopusku chlupatou najdeme v bylinnem patru ruznych
druhu rostlin, ale i v patru kfovinnem a stromovem. Zije jak
na puvodnich, tak i pozmenenych stanovistich (polich, ru-
mistich, haldach apod.). Na fade kulturnich rostlin je u nas
skiidcem (zejmena na picninach). Zimoviste vyhledava
imago na pokrajich lesu v drti rostlin, pod listim apod.
V cervenci dospiva nova generace a zije az do podzimu.
Behem roku ma klopuska chlupatd dve generace. U nas je
velmi hojna od nizin do hor.
137
Klopuska cervena
32-----—------------------------------------
Lygus pratensis (Linne)
Bzdoska cervenkasta
KLOPUSKOVITI - Miridae
138
32
Telo je ovalne, samecek podlouhly, temer tfikrat delsi nez
siroky, zpravidla nacervenale skvrnity. Polokrovky jsou ne-
kdy iiplne cervene, zpravidla cerne kreslene. Samicka je
ponekud kratsi, seda nebo sedohneda, jen na konci koria je
nekdy nacervenala. Vrchni strana tela je fidce svetle pyrita,
dosti leskla, teckovani je vyrazne, ale ridke, hlavne na stitu.
Terne hlavy je ponekud sirsi nez prumer oka, vzadu je zfe-
telne kylnate. Stitek zluty, cerna skvrna u korene saha ne-
kdy az za stred a pfed koncem se rozvetvuje. Stehna tmave
skvrnita, pfed koncem jsou dva hnede prstence. Rovnez
holene maji u korene tmave skvrny a jsou cele cerne trnite.
Posledni chodidlovy clanek je tmavy.
Velikost 5,8 az 7,3 mm.
Klopuska cervena je veimi podobna predchozimu druhu.
Je vsak vetsi, podstatne fidceji opyrena a tmave kresby na
vrchni strane tela jsou ostfe ohranicene. Zije hlavne v bylin-
nem patru, ale i na kfovinach a v patru stromovem ( pfede-
vsim na listnacich). Imaga prezimuji na okrajich lesu
obdobne jako klopuska chlupata, ale take na jehlicnanech
Zije od cervna a nova generace nastupuje v cervenci. U nas
se vyskytuje od nizin do hor.
139
зз Klopuska hajni________________________
Lygocorislucorum Meyer - Dur
Bzdoska palinova
KLOPUSKOVITI - Miridae
140
33
Telo je siroce vejcite, silne klenute, zaziva jednobarevne
travove zelene, jemne svetle pyrite, huste a jemne teckova
ne. Hlava je kratka, sklonena, oci velke, temeno vzadu jem-
ne kylnate. Tykadla jsou dlouha, druhy clanek je temer tak
dlouhy jako sirka stitu. Stitek je pricne vrascity, jednoba-
revny. Na koriu polokrovek je zpravidla jen jedina tmavsi
skvrna pri konci vnitrniho okraje, zfidka byva smyta tmavsi
skvrna i na klavu. Spodni strana tela je jednobarevne zele-
na. Holene cerne trnite, ale nikoli cerne teckovane.
Velikost 5 az 6 mm.
Klopuska hajni obyva predevsim bylinne patro rostlin
a dava pfednost kopfivam a pelynku. Casto se vyskytuje
spolecne s druhem Calocoris norvegicus. Zije na loukach,
ale i na polich a uhorech. Prezimuje ve stadiu vajicka. Ima
ga se objevuji nejcasteji v cervenci az zari, popr. i v rijnu.
U nas se vyskytuje od nizin do hor.
141
Klopuska bramborova
Lygus pabulinus Reuter
Bzdoska zemiakova
KLOPUSKOVITi - Miridae
142
34
Telo je podlouhle vejcite, zpravidla bez kreseb, leskle, jem-
ne svetle pyrite, huste vrascitd teckovane. Hlava je asi tak
dlouha jak siroka, temeno neni vzadu kylnate; vedle kazde-
ho oka je kratka pficna jamka. Vrchni strana tela je zaziva
jednobarevne travove zelena, po usmrceni nabiha do hne-
dych odstinu. Rovnez dlouha a tenka tykadla jsou zelena.
Stitek je pricne vrascity. Membrana polokrovek prosvitava
s nekolika smytymi nahnedlymi skvrnami, zilky na ni jsou
zelene. Nohy zelene (po usmrceni casto zlute), konce hole-
ni tmave, alespon posledni chodidlovy clanek je tmavy.
Velikost 5 az 6,5 mm, samicka byva vetsi nez samecek.
Klopuska bramborova zije na riiznych druzich rostlin
v patru bylinnem, ale tez na stromech. Je to druh vlhkobyt-
ny a stinobytny, Ize ho sesmykat z kopriv, merliku apod.
Prezimujici vajicka davaji vznik prvni generaci. Vajicka pfe-
zimuji na kfovinach. Druha generace, letni, vznika z vajicek
kladenych na ruznych bylinach. Tato klopuska tedy vykazu-
je sezonni migraci. V prirode ji zastihneme po cele vegetac-
ni obdobi. L) nas zije jak na puvodnich, tak i na pozmene-
nych stanovistich od nizin do hor.
143
з5 Klopuska rozsirena__________________________
Calocoris bidavatus (Herrich-Schaffer)
Bzdoska brusnicova
KLOPUSKOVITI - Miridae
144
35
Telo je podlouhle, cerne, cernohnede nebo hnede, samicka
je zpravidla svetlejsi. Nahore je telo prilehle zlatoleskle py-
rite, chloupky snadno opadavaji. Hlava je tmava, male oci
se dotykaji predniho okraje stitu. Tykadla jsou svetle na-
zloutla, prvni clanek zpravidla cerny, druhy je ke konci ku-
zelovite ztlustly; ztlustla cast je cerna. Bodec saha az к zad-
nim kyclim. Hrboly na stitu jsou male a nedosahuji az
к bocnim okrajum. Nohy jsou cervenohnede, cerne trny na
holenich vyrustaji z cernych tecek.
Velikost 5,5 az 7,5 mm.
Tento druh dava prednost brusnicovitym rostlinam. Pre-
zimuje ve stadiu vajicka a imaga se objevuji od cervna do
zari. Klopuska rozsirena zije hlavne na puvodnich stanovis-
tich, v mens! mire i na stanovistich pozmenenych clove
kem. Vyskytuje se od nizin do hor, ale neni hojna.
145
Klopuska chmelova
3 Q	।	—	
Calocoris fulvomaculatus (Degeer)
Bzdoska chmelova
KLOPUSKOVITI - Miridae
146

Protahle telo je sede, tmavohnede az cerne, nekdy tez cer-
venohnede, samicka byva vetsi a svetlejsi. Nahore je telo
lemne prilehle zlatoleskle pyrite s ridce vtrousenymi cerny-
ini chloupky. Opyreni snadno opadava. Kolarek je silny.
Velikost 5,5 az 7 mm.
2ije hlavne na stromovem a krovinnem patru, tez na
chmelu, ale i na koprivach. Prezimuje ve stadiu vajicka
a dospelci jsou hojni v cervnu a cervenci. U nas se vyskytu-
iu od nizin do hoc V horskych oblastech je malo pocetna.
147
Klopuska dvoutecna
Calocoris norvegicus (Gmelin)
Bzdoska dvojbodkova
KLOPUSKOVITi - Mir&e
148

tftlo je podlouhle vejcite, leskle, slabe vrascite, samicka
byvfi robustnejsi. Zakladni zbarveni je zaziva zelene nebo
Hute, po usmrceni casto nahnedle. Vrchni strana tela je
IHilehle cerne pyrita s ridce vtrousenymi svetlejsimi
। hloupky. Stit je u predniho okraje limeckovite zaskrceny,
/nluny, za hrboly jsou dve male okrouhle cerne skvrny. Ne-
kdy byva cerne skvrnity i zadni okraj stitu v blizkosti zad-
iil< h rohij.
Velikost 6 az 8,5 mm.
Klopuska dvoutecna zije v bylinnem patru ruznych druhu
lonilin, mene na krovinach. Najdeme ji jak na puvodnich,
Ink na pozmenenych stanovistich. Dava prednost vlhkym
uii'.ium. Je take hojna na polich. Prezimuje ve stadiu vajic-
kn dospelci se vyskytuji od cervna az do rijna. Zije casto
polodensky s jinymi druhy klopusek, napr. s klopuskou
hlupatou a klopuskou hajni. U nas ji najdeme od nizin do
Ikii
149
nn Klopuska cerna
Adelphocoris seticornis (Fabricius)
Bzdoska cierna
KLOPUSKOVITl - Miridae
150
Л8
Telo je protahle, jemne zlutobile pyrite. Tykadla znacne
dlouha. Hlava a stit jsou cerne, kolarek, zadni okraj a stred-
ni linka na stitu jsou zlute. Kolarek je tenci nez druhy clanek
tykadel. Polokrovky cerne. Stehna jsou v prufezu temer
okrouhla, po cele deice stejne siroka, teprve ke konci se
nahle zuzuji (schema 32). Membrana kourove hneda, zilky
tmave.
Velikost 6,7 az 8,3 mm.
Klopuska cerna dava prednost zivnym rostlinam bobo-
vitym, hlavne vikvim. Vyskytuje se i na polnich kulturach.
Je hojna hlavne na loukach. Prezimuje ve stadiu vajicka,
dospelce nalezneme v cervenci a srpnu. U nas se vyskytuje
hlavne v nizinach a pahorkatinach.
32.	Adelphocoris, zadni noha:
stehno je v pnjrezu okrouhle
(a), temer po cele deice stejne
Stroke, ke konci nahle zuzene
1 51
3s Klopuska svetla__________________________
Adelphocoris lineolatus (Goeze)
Bzdoska lucernova
KLOPUSKOVITI - Miridae
152
39
Protahle, jemne vrascite a jemne svetle pyrite telo je sedo-
zelene. Po okrajich polokrovek je vtrouseno nekolik tmav-
sich chloupkii Oci jsou velke. Tykadla znacne dlouha, zele-
nava, na konci necervenala. Stit je teckovane vrascity, lesk-
ly, nazelenaly. I stitek je sedozeleny. Polokrovky zelenave.
Velikost 7,5 az 9,5 mm.
Klopuska svetla zije na bobovitych a hvezdnicovitych
rostlinach na piivodnich i pozmenenych stanovistich v bez-
lesych oblastech. Prezimuje ve stadiu vajicka. Imaga nale-
zame na jare a novou generaci od cervence. Zije na vlhkych
i suchych stanovistich, na mezich, iihorech, na polich apod.
Pri premnozeni je u nas tato klopuska skodliva, predevsim
na picninach. Vyskytuje se od nizin do hor.
1 53
Klopuska
Bzdoska lipova
Phytocoris tiliae (Fabricius)
KLOPUSKOVITf - Miridae
1 54
40
Telo je protahle, stihle, zadni nohy dlouhe, skakave. Zadni
stehna jsou zplostela, uprostred nebo pred stredem nejsir-
si, na konci ponenahlu zuzen£ (schema 33). Hlava je silne
sklonena. Zakladni zbarveni je zelenave nebo kridcve bile.
Hlava bez vyraznych kreseb, ostatni vrchni strana tela je
zive tmave skvrnita. Tykadla velmi dlouha, prvni clanek je
asi polovicni delky nez druhy, treti a ctvrty clanek je dohro-
mady delsi nez druhy. Jsou tmava, na prvnim clanku jsou
nahore dve az dtyri svetle skvrny, ostatni clanky jsou zdo-
beny svetlymi prstenci. Stit na stranach s ostre ohranice-
nou cernou nebo hnedou skvrnou. Tmave prstence na
strednich holenich jsou uzsi nez svetle. Zadni stehna plo-
cha, presahuji zadecek.
Velikost 6 az 7 mm.
Zije v stromovem patru — na lipach a dubech. Prezimuje
ve stadiu vajicka, imaga nalezame od cervence do zari. Je
druhem fytosugnim, ale hlavne zoosugnim. U nas se vysky-
tuje nejcasteji v nizinach a pahorkatinach.
33.	Phytocoris. zadni noha.
stehno je dlouhe, v prurezu (a)
zplostele; nejsirsi je uprostred
nebo pred stredem, ke konci se
ponenahlu zuzuje
155
Klopuska_____________________________
Phytocoris varipes (Boheman)
KLOPUSKOVITI - Miridae
156
41
Telo je protahle, title, tykadla dlouha, zadni nohy dlouhe,
skakave. Zakladni zbarveni je nazloutle, nacervenale az cer-
venohnede. Na hlave a stitu jsou tri podelne prouzky, stred-
ni zlutocervena paska pokracuje az na stitek. Polokrovky
nepravidelne tmaveji skvrnite, u korene a na konci byva
svetla skvrna. Na dlouhych tykadlech byva prvni clanek
hnede skvrnity, treti svetle zluty nebo zlutohnedy. Predni
holene jsou zdobeny tmavymi prstenci, zadni jsou u korene
a na konci hnede. Samec ma telo podlouhle, samice dlouze
ovalne.
Velikost 6 az 7,5 mm.
Tato klopuska zije nejcasteji na krovinach, ale Ize ji sesbi-
rat i ze zeme. Prezimuje ve stadiu vajicka a nova generace
se objevuje od cervence do zari. U nas se vyskytuje od nizin
do hor.
157
Klopuska
42-----—-----------------------------------
Phytocoris ulmi (Linne)
Bzdoska
KLOPUSKOVITI - Miridae
1 58
42
Telo je dlouhe a stihle, tykadla velmi dlouha a tenka. Rov-
nez nohy dlouhe, hlavne zadni. Membrana samice zkrace-
na. Vrchni strana tela je zlutohneda nebo cervenave hneda,
hnede skvrnita, cervenohnede pyrita. Chloupky na prvnim
tykadlovem clanku jsou delsi nez sirka clanku.
Velikost 6 az 8 mm.
Obyva predevsim stromove patro, hlavne listnace. Prezi-
muje ve stadiu vajicka, imaga nalezame od cervence do
z6ri. U nas zije od nizin do hor.
1 59
Klopuska
Bzdoska
Capsodes gothicus (Linne)
KLOPUSKOVITi - Miridae
160
43
Telo podelne ovalne, cerne, cervene ci zlute zbarvene, sla-
be leskle. Stit a polokrovky vrascite, polokrovky (membra-
na) samice zkracene. Hlava je pri pohledu shora sirsi nez
dlouha, za ocima kratce zaskrcena. Zadni okraj stitu je te-
mer rovny, jen po stranach je zahnut ponekud dopredu.
Treti tykadlovy clanek neni delsi nez ctvrty. Limeckovite za-
skrceni predniho okraje stitu (kolarek) je zretelne sirsi nez
prvni tykadlovy clanek. Vrchni strana tela je porostla dlou-
hymi odstalymi cernymi chlupy.
Velikost 6 az 7 mm.
Tento druh zije v bylinnem patru s porostem svizele a tre-
zalky, ktere jsou hlavnimi zivnymi rostlinami. Hojne se vy-
skytuje na loukach. Prezimuje ve stadiu vajicka, imaga na
lezame hlavne v cervnu a cervenci. U nas se vyskytuje pre-
devsim v pahorkatinach.
161
Klopuska skakava_____________________
Halticus apterus (Linne)
Bzdoska skakava
KLOPUSKOVITI - Miridae
162

44
Telo je kratke a siroke, polokrovky zpravidla zkracene. Te-
meno hlavy je vzadu ostrohranne a prekryva predni okraj
stitu. Je veimi siroke, nejmene trikrat sirs! nez oko. Oci vel-
ke. Tykadla jsou veimi dlouha, dels! nez telo, druhy clanek
je ctyrikrat delsi nez prvni a ctvrty clanek je delsi nez treti.
Zadni nohy jsou skakave, zadni stehna ztlustla. Zbarveni je
cerne, leskle, u vnitrniho oCniho okraje byva zluta skvrna.
Velikost 2 az 3,5 mm.
Klopuska skakava dava prednost slunnym stanovistim
s porostem bobovitych rostlin (jetel, vikev apod.). Prezimu-
je ve stadiu vajicka, imaga nalezame nejcasteji v cervenci
az srpnu. U nas zije od nizin do hor.
163
Klopuska
Orthocephalus saltator (Hahn)
Bzdoska
KLOPUSKOVITI - Miridae
1 64
45
Samecek (obr. 45) ma telo podlouhle a je zpravidla dlou-
hokridly s dokonale vyvinutou membranou. Samicky (obr.
45a) jsou kratce vejcite a zpravidla kratkokridle. Obe po-
hlavi se tedy od sebe napadne lisi. Hlava je silne sklonena,
temer tak dlouha jak siroka, oci pricne. Stit a stitek jsou
temer hladke. Vrchni strana tela ma dvoji opyreni: prilehle
zlatoleskle a odstale cerne. Druhy tykadlovy clanek byva na
konci Jehce ztlustly, treti a ctvrty clanek je dohromady zre-
telne delsi nez clanek druhy. Telo je cerne, slabe leskle.
Tykadla jsou cerna stejne jako nohy. Prvni clanek zadnich
chodidel je zretelne kratsi nez druhy.
Velikost 3,5 az 5 mm.
Tento druh dava pfednost rostlinam hvezdnicovitym. Zije
na suchych puvodnich stanovistich. Prezimuje ve stadiu va-
jicka, nova generace se vyskytuje od cervna do srpna.
U nas je hojnejsi v horskych oblastech.
165
Klopuska
Bzdoska
Giobiceps fulvicollis Jakovlev
KLOPUSKOVITI - Miridae
1 66
46
Telo je protahle, stihle, roztrousene svetle pyrite. Hlava
a stit jsou cerne. Temeno hlavy (pri pohledu zpredu) je
mezi ocima rovne. Polokrovky jsou asi ctyrikrat delsi nez
sirka stitu, s pricnymi zlutavymi pasky. Samice je brachy-
pterni.
Velikost4,5 az 6.5 mm.
Obyva bylinne patro, ale je ji mozno sesbirat i ze zeme.
Zije ve vlhcich mistech. Prezimuje ve stadiu vajicka, imaga
se vyskytuji od cervna do srpna. U nas je hojnejSi v pahor-
katinach.
1 67
Klopuska
Bzdoska
Pilophorus da va tus (Li n n e )
KLOPUSKOVITI - Miridae
1 68
47
Telo je stihle, tvarem ponekud pripomina mravence. Terne
no hlavy je asi dvakrat sirs! nez oko. Stit je klenuty, asi
jeden a pulkrat sirsi nez dlouhy. Tykadla jsou pomerne sil-
na, hneda. Polokrovky jsou pred stredem zuzene. Vrchni
strana tela je cokol^dove hneda az cernohneda. Na koriu
polokrovek jsou dve belave pricne pasky, tvorene stribrite
lesklymi supinkovitymi vlasky.
Vehkost 4 az 5 mm
Zije prevazne v krovinnem a stromovem patru, prede-
vsim listnacu. Prezimuje ve stadiu vajicka a dospelci se vy-
skytuji od cervna do srpna. Tato klopuska zije dravym zpii-
sobem. L) nas ji najdeme nejcasteji v pahorkatinach.
169
Klopuska
Bzdoska jelsova
Psallus alni Fabricius
KLOPUSKOVITI - Miridae
1 70
48
Telo je podlouhle ovalne, oci velke, vyklenute, silne zrnite.
Bodec saha az к zadnim kyclim. Zbarveni je znacne pro-
тёппё. V podstate je nacervenale nebo zlutave nahnedle.
Stehna noh jsou hnede teckovana. Drapky dlouhe a tenke.
Velikost 3 az 4 mm.
Obyva predevsim stromove patro, hlavne vrb. Prezimuje
ve stadiu vajicka. Imaga nachazime od cervence do zari. Je
druhem fyto-zoosugnim. U nas zije od nizin do hor.
171
Klopuska рговрёзпа
Atractotomus mali (Meyer Dur)
Bzdoska
KLOPUSKOVITI - Miridae
1 72
49
Telo je podlouhle ovalne, svetle supinkovite pyrite s vtrou-
senymi cernymi chloupky. Stehna zadnich noh ztlustla, ho-
lene jsou cerne stetinkate. Treti clanek zadnich chodidel je
stejne dlouhy jako druhy. Vrchni strana tela je tmavohneda
az cerna, cerstve vylihla imaga byvaji cervenohneda. Ty-
kadla cerna, druhy clanek je ke konci ponekud kuzelovite
ztlustly.
Velikost 3 az 3,6 mm.
Klopuska prospesna zije v stromovem patru i ovocnych
stromu (hrusni, trnek, hlohu apod ), kde pronasleduje drob
ny hmyz. Prezimuje ve stadiu vajicka. Dospelce nalezame
od cervna do srpna. Je to drave zijici druh. U nas se vysky-
tuje od nizin do hor.
173
50 Klopuska point___________________________
Plagiognathus chrysanthemi (Wolff)
Bzdoska burinova
KLOPUSKOVITf - Miridae
174
50
Telo je sedozelene nebo svetle zlute, nahore cerne pyrite.
Hlava mala, silne sklonena, kratsi nez siroka. Je casto hne-
de kreslena. Tykadla stihla. Samec ma tvar tela podelny,
samice dlouze ovalny.
Velikost 3,3 az 3,9 mm.
Klopuska polni zije v bylinnem patru, tez na kulturnich
rostlinach (vojtesce, jeteli). Prezimuje ve stadiu vajicka. Do-
spelci se hojne vyskytuji od cervna do zari. Sesmykame je
z bylin podel cest, na okrajich poli apod. U nas je to veimi
hojny druh, ktery nachazime od nizin do hor.
175
Klopuska
51
Bzdoska
Chlamydatus pulicarius (Fallen)
KLOPUSKOVITI - Miridae
1 76
51
Telo je male, siroce ovalne, naspodu cerne, svetle pyrite.
Temeno hlavy nejmene dvakrat sirsi nez oko, vzadu je
ostrohranne. Celo klenute. Zadni stehna jsou ztlustla, hole-
ne cerne trnite a cerne teckovane, treti clanek zadnich cho-
didel je kratsi nez prvni a druhy dohromady. Vrchni strana
tela je cerna nebo cernohneda, jemne svetle pyrita. Mem-
brana byva casto ponekud zkracena, jen s jednim polickem.
Tykadla nazloutla, prvni a druhy clanek je cernohnedy, na
konci zlutavy, treti a ctvrty clanek je zlutohnedy. Holene
noh nazloutle. Stehna nazloutla, u korene tmavsi.
Velikost 2,3 az 2,7 mm.
Zivotnim prostredim jsou sucha stanoviste, kde lze tento
druh sbirat ze zeme a tez smykat z bylinneho patra. Prezi-
muje ve stadiu vajicka, jarni generace zije v kvetnu az cerv-
nu, dospelci letni generace se objevuji v cervenci az zari.
U nas zije od nizin do hor.
177
si Klopuska drobna
Chlamydatus pullus (Reuter)
Bzdoska drobna
KLOPUSKOVITi — Miridae
178
•J
Je znacne podobna predchozimu druhu. Druhy tykadlovy
flanek samecka je vsak iiplne cerny, ke konci ponekud
ztlustly, samicka ma tento clanek od stredu ke konci
dervenohnedy. Treti a ctvrty clanek je zlutohnedy. Mem-
brane zpravidla zkracena, jen s jednim polickem, zridka
byva uplna. Telo je cerne az cernohnede. Stehna tmava, na
konci zlutava, holene cervenohnede, vyrazne cerne tecko-
vane.
Velikost 2 az 2,7 mm.
Klopuska drobna vyhledavd slunna mista, kde ji nalezne-
ine na zemi, popr. ji muzeme smykat z bylinneho patra.
Casto ji zastihneme na kulturnich rostlinach. Prezimuje ve
stadiu vajicka a ma dve generace v roce. Dospelci prvni
generace ziji od kvetna do cervna, imaga druhe generace
od srpna do rijna. U nas se vyskytuje od nizin do hor.
179
Klopuska
53
Bzdoska
Salicarius roseri (Herrich- Schaffer)
KLOPUSKOVITI - Miridae
180
• I
I ё1о je podelne ovalne, robustni, leskle, jemne svetle pyri-
te. Zbarveni je velmi promdnne, v zakladu zlutohnede az
feme. Hlava je zpravidla tmava, temeno byva u oci vtiskle,
vzadu ma ostrou hranu. Tykadla pomerne kratka, prvni cla-
nek byva tmavy nebo zlutohnedy s cernou kresbou. Polo-
krovky jsou velmi jemne teckovane, na koriu byvaji tmave
podelne pruhy, kuneus casto nacervenaly. Stehna jsou
hneda, na konci svetla, zadni stehna ztlustla. Holene na-
loutle, ke konci tmavsi, stfedni a zadni holene jsou cerne
teckovane a cerne trnite.
Velikost 3,6 az 4,3 mm.
Zije hlavne na kfovinach, ale tez na stromech, predevsim
na vrbach. Prezimuje ve stadiu vajicka, dospelci se
vyskytuji v cervnu az cervenci. U nas je tato klopuska hojna
od nizin do hor.
1 81
Si't'natka
54
Sietnacka
¥
Derephysia foliacea (Fallen)
SitNATKOVITi - Tingidae
182
Ь4
Telo je podlouhle ovalne, nahore plose klenute. Okraje stitu
a sit’ovite polokrovky jsou sklovite prosvitave, zilky zluto-
hnede. Hlava a tykadla jsou cervenohnede. Treti tykadlovy
clanek nese hrbolky. na nichz vyrustaji chloupky, ctvrty ty-
kadlovy clanek je na konci cerny. Zlabek pro bodec (sche-
ma 34,a), jehoz ohraniceni tvori bukulae, je vpredu otevren
(£>), anteklypeus je pred korenem bodce viditelny. Plocha
stitu tmavohneda, jemne teckovana, se tremi vysokymi po-
delnymi kyly. Stredni kyl je nejvyssi, dozadu se ponenahlu
snizuje. Bocni okraje stitu maji vpredu tri, vzadu jednu radu
policek. Predni rohy stitu sahaji az pred oci. Polokrovky
s velkymi policky, okraje polokrovek se dvema az tremi ra-
dami policek. Spodni strana tela a nohy jsou zlutohnede.
Velikost 3,2 az 3,5 mm.
Sit’natka zije na piscitem podklade pod rostlinami (pelyn-
kem, materidouskou). Lze ji tez smykat z bylinneho patra
(v dobe vedra). Zimu preckava ve stadiu dospelce v mechu
pri upati stromu. Nova generace se objevuje v cervenci.
U nas zije jednotlive od nizin do hor.
34.	Derephysia, hlava zespodu:
zlabek pro bodec (a), jehoz
ohraniceni tvori bukulae, je
vpredu otevren, anteklypeus (b)
je pred korenem bodce viditel-
ny

1 83
Si't'natka
55-----------
Tingis cardui (Linne)
Sietnacka
SITNATKOVITi - Tingidae
184
*0
"lelo je siroce vejcite, secIobile nebo zlutosede, nahore vel-
rni jemne sede pyrite. Hlava (krome peti bledsich trnu) a ty-
kadla jsou cerne, treti tykadlovy clanek hulkovity, zlutose-
<ly. Zlabek pro bodec (schema 35) je vpredu uzavreny, an-
loklypeus neni viditelny. Bocni okraje stitu listovite rozsire-
iie, po cele deice jsou stejne stroke, se tremi radami ma-
lych tercovitych policek a s пёкоНка cernymi skvrnkami.
M6chyrkovite zdvizeny predni okraj stitu je vzadu casto
Легпё vroubeny. Na strednim kylu jsou dve, na bocnich ky-
loch vzadu po jedne cerne skvrne.
Velikost 3 az 4 mm.
2ije na bodlacich a pchacich. Imaga prezimuji v rostlinne
drti, nova generace se objevuje od cervence do zari. Nymfy
л imaga sedi mezi stetinkami luzka uboru zivnych rostlin.
lento druh se u nas vyskytuje od nizin do hor.
35.	Tingis, hlava zespodu.
>IAbek pro bodec je vpredu
uzavreny, anteklypeus neni vi-
ditelny
185
Si't'natka
56-----------
Sietnacka
Copium cornutum (Thunui ii<<)
SITNATKOVITi - Tingidae
186
I l<> in elipticke, nahore ploche; zbarveno je sedohnede az
OufiQovd. Hlava (krome obou zadnich trnG) a tykadla jsou
«Hurt Tykadlove clanky kyjovite, ctvrty clanek zakriveny,
an 1н|пё silny jako ztlustly konec clanku tretiho, ale zretel-
n« kritSi Oba posledni clanky jsou dlouze odstale pyrite
fiii< ha Stitu je cernohneda, prodlouzeny predni i zadni
|1чд| p bledsi. Bocni okraje stitu jsou siroce odsazene,
klovitrt, s jedinou radou tenner pravouhlych policek. Rov-
n okraje polokrovek jsou siroke, za stredem jsou dve rady
niipi nvidelnych a ruzn6 velkych policek, zpravidla trojuhel
niknviiych. Spodni strana tela a stehna noh jsou tmavohne-
>t- holonS a chodidla zlutohnede.
Vohkost 3,2 az 4 mm.
Io lo druh monofytosugni, jehoz zivnou rostlinou je
iinnku 2ije na vyslunnych kamenitych stanovistich s kro-
vliinyiii porostem. Prezimuje jako imago v drti rostlin na
»nini Vyvojova stadia meni poupata hostitelske rostliny
bulky in6chyrkoviteho tvaru. V kazde halce je jen jeden
iunfit h U nas se vyskytuje v nizinach az pahorkatinach na
|i>iv<i<lnich stanovistich.
187
Si't'natka
57
Dictyla echii (Schhan» )
syn.: Monanthia echii (Sci in an* I
Sietnacka
SITNATKOVITI - Tingidae
188
I Ahi |<> vejcite, belave sede. Treti tykadlovy clanek je tenky
 пп|1пёпё trikrat dels! nez clanek ctvrty. Hlava, tykadla
Ц40111Й tretiho clanku) a plocha stitu jsou cerne, mechyrko-
vil« /dvizeny predni okraj stitu a okraje bocni jsou sedozlu-
i»' Kyly na stitu iizke, stredni je ke konci ponekud vyssi,
1шГ ni |sou rovnobezne a vpredu zkracene. Rozsirene bocni
iihinpi polokrovek maji uprostred jednu, u korene a vzadu
<lv* rudy zpravidla trojuhelnikovitych policek. Na vnejsi
•naiuft stredniho pole polokrovek jsou dve tmave skvrny.
ikhIiiI strana tela a stehna noh jsou cerne, okraje hrudi,
tu.nu о «tehen a holene zlutave.
Vehkost 3,5 mm.
?i|n na brutnakovitych (drsnolistych) rostlinach (hlavne
<in liudmci, mene na kostivalu apod.) i pod nimi. Prezimuje
«I Htndiu imaga. Nova generace, zpravidla ve velkem poctu
l«i||iii;u, se vyskytuje od cervence na zivnych rostlinach.
11 пЛя |n liojna od nizin do hor na puvodnich i pozmenenych
«I iiiuivi stich.
189
Zakernice komari
58-------------------------------------------
Empicoris culiciformis (Degeer)
syn.: Ploiariola culiciformis (Degeer)
Zakernica komarovita
zAKERNICOVITI - Reduviidae
190

I Л1о je veimi protahle a uzke, utle. Hlava ma za ocima pri-
< nou ryhu. Tykadla jsou vlaskovita, dels! nez cele telo. Stit
|<>тёг dvakrat delsi nez siroky, pred stredem ma slaby pri-
Cny vtisk. Stredni cast stitu je zdobena vtiskem podelnym,
po stranach jsou male hrbolky. Stitek je kratky, vzadu pred
koncem opatreny trnem. Predni kycle dlouhe, precnivajici
Ipici hlavy, a jsou tak dlouhe jako predni stehna, jez maji
hnspodu dve rady jemnych trnu. Stredni a zadni nohy jsou
vnlmi dlouhe, vlaskovite, holene delsi nez stehna. Tmave
prouzky na tykadlech a nohach jsou sirsi nez prouzky svet-
Injii.
Velikost 4 az 5 mm.
Puvodni misto vyskytu teto zakernice je pod kurou stro-
mu, ale casto ji nachazime i ve stajich, stodolach a na pu-
dnch. Je tedy druhem synantropnim. Imaga je mozno najit
po cele vegetacni obdobi. Zakernice komari je drava. U nas
" vyskytuje ojedinele hlavne v nizinach az pahorkatinach.
191
Zakernice
59 —----------
Zakernica
Rhinocoris annulatus (Linni )
ZAKERNICOVITI — Reduviidae
192
16I<> je siroce vejcite, hlava namirena dopredu. Pri vnitrni
illiine oci je prohnuta ryha, za ocima je hlava krckovite
ii?nna. Predni cast hlavy je podelne klenuta, za pricnou
tyliou zdvizena; jednoducha ocka sedi na malych hrbol-
। h h Tykadla jsou dlouha, vlaknita. Jejich prvni clanek je
nez druhy. Pri koreni prvniho, druheho a tretiho clan-
ku |o vzdy meziclanek. Stit je pred stredem pricne zaskrce-
ny na predni casti je podelna stfedni ryha a po jejich stra-
it lr.h dva vyvysene hrboly, jez se vzadu spojuji. Zadni plo-
। Im Stitu je klenuta, casto s jemnou podelnou stredni ryz-
kuii Stitek trojuhelnikovity, na plose je vyvysenina v podo-
lu pismene Y. Na membrane polokrovek jsou dve velka
pnln'ka. Konexivum siroke, lehce zdvizene. Bricho silne kle-
iinio Hlava, stit a polokrovky jsou cerne.
Volikost 1 2 az 1 5 mm.
lento druh zakernice zije na loukach, pastvinach a pase-
I* m h v bylinnem a krovinnem patru, ale tez na zemi. Casteji
vyskytuje na mirikovitych (mrkvovitych) rostlinach. Pre-
inniie ve stadiu imaga. Nova generace se objevuje zpra-
vldld v cervenci. Je drava. U nas zije v nizinach i v pahorka-
iiinich. kde je hojnejsi.
193
„„ Zakernice cervena
60--------------------------------------—
Rhinocoris iracundus (Роил!
Zakernica cervena
ZAKERNICOVm - Reduviidae
194
invbou tela se velmi podoba predeslemu druhu. Telo je
i rviiv6 cervene, slabe leskle, kratce a jemne pyrite. Bocni
it nny hlavy a tykadla jsou cerne, pricna skvrna mezi jedno-
lui liymi ocky nazloutla. Bodec je cerveny, konec druheho
। Iniiku a cely treti clanek jsou cerne. Zadni okraj stitu je
и пни pravouhle vykrojeny.
Vnlikost 1 4 az 1 7 mm.
Zukernice cervena obyva hlavne puvodni stepni stanovis-
i i I’rczimuje ve stadiu imaga. Nova generace se objevuje
i iirvenci. Je to dravy druh. U nas zije predevsim v nizi
Kill li
1 95
Podkornice zhoubna___________________
Aradus cinnamomeus (Pan/iu)
Podkornicka zhubna
PODKORNICOVITI - Aradidae
1 96
I*lo je ротёгпё та1ё, okraje zadecku siroce odsazene.
Illnva za ocima neni sirs! nez pred ocima. Je ctyruhelniko-
vitA, anteklypeus siroky. Tykadla jsou kratka, nejvys tak
dloiihS jako hlava. Bodec saha к prednimu okraji stredni
luudi Stit je siroky. Stitek je uprostred Б1аЬё zdvizeny, pred
knncem ponёkud vtiskly. Polokrovky jsou rozliseny na kla-
vui., korium a membranu. U castej§i kratkokridle formy jsou
и i.nmecka dosti dlouhe, и korene lehce гог8<гепё, za коге-
нит je bocni okraj вИпё prohnuty dovnitr; membrana je
l?ii uvita. Polokrovky samicky jsou sotva delsi nez stitek;
mmnbrana chybi.
Volikost samecka 3 mm, samicky 5 mm.
?ijn casto ve velkych koloniich na smrcich. Saje prede-
vSlm na уё^1сЬ a pfi premnozeni muze skodit. Vyvin trva
ilvn roky, a proto nalezame prezimujici jak imaga, tak
i nymfy, a to starsich stadii. Sanim na уём'сЬ vznikaji hal-
ky I’odkornici zhoubnou nachazime tez na jehlici a na mis-
i >• h vyronu pryskynce. Celkem pravide^ se vyskytuje na
/n .lublych a nemocnych mladych stromech. U nas je rozsi-
fann od nizin do hor.
197
Podkornice
62-----------
Aradus crenatus Say
Podkornicka listnacova
PODKORNICOVITi - Aradidae
198
(i2
Telo je znacne stroke. Hlava neni sirsi za ocima nez pred
ocima. Je ctyruhelnikovita, klypeus siroky. Druhy tykadlovy
clanek je stejne silny a nejvys tak dlouhy jako treti a ctvrty
dohromady. Tykadlove hrboly jsou na vnejsi strane trnovite
prodlouzeny, trny sahaji az doprostred prvniho tykadloveho
clanku. Stit je dvakrat sirsi nez dlouhy, predni rohy zoubko-
vite odstavaji. Bocni okraj stitu je uprostred zalomen temer
v pravem uhlu, okraje jsou zoubkovite nebo zrnite; zrneni je
smerem dozadu jemnejsi. Plocha stitu lehce pricne vtiskla,
je zdobena ctyrmi podelnymi kyly. Stitek je maly, trojOhel-
nikovity, v predni polovine podelne klenuty. Konexivum je
siroke. Na polokrovkach rozlisujeme klavus, korium
a membranu. Tykadla cervenohneda.
Velikost 8 az 10 mm.
Podkornice zije na listnatych stromech, zpravidla na bu-
cich, ale tez na lesnich houbach. Vyvin je acyklicky, to zna-
mena, ze nalezame po cely rok nymfy i imaga. Je rozsirena
od nizin do hor.
199
„ Podkornice
63-----------
Aneurus avenius (Dufour)
Podkornicka
PODKORNICOVITI - Aradidae
200
вз
Telo je kratce vejcite, velmi ploche a tenke, lyse. Bodec je
kratky, saha jen malo za stred hlavy. Na plose stitu je melky
pricny vtisk, pred nim jsou ctyri hladke vyvysene skvrny.
Bocni okraje stitku jsou az asi doprostred delky rovnobez-
ne, na konci je stitek polokruhovity. Polokrovky nejsou roz-
liseny na klavus, korium a membranu. Jsou kozovite jen
u korene, jinak blanite, bez zilek.
Velikost 5 mm.
Zije pod kurou listnatych stromu, zpravidla dubu, ale tez
na lesnich houbach Podkornici lze sbirat pod odumrelou
kGrou stromu, z vetvi lezicich na zemi, na kulech apod. Vy-
vin je acyklicky, a proto nachazime nymfy i imaga po cely
rok. Vyskytuje se od nizin do hor.
201
Srtenka repna
Piesma quadrata (V\\ tun)
Sietnatka repova
SiTENKOVITI - Piesmidae
202
I Aid |е male, vejcite, hlava kratka, tykadlovy hrbolek ma na
viutini strane sikmo dopredu min'd trn. Tykadla jsou kratka.
luilnoducha ocka u kratkokridle formy chybeji. Stit je
rtvorcovy, sitovite teckovany; vpredu ma tri podelne kyly,
innzi nimi a vne od nich je jamkovite prohloubeny. Stitek
mnly, na konci zdurely. Polokrovky jsou sitovite teckovane,
lilky kylnate zdvizene. Nohy kratke, chodidla dvouclenna.
Volikost 3 az 3,5 mm.
'Ilonka repna zije na puvodnich stanovistich, kde v pod-
hlncln je vetsi obsah soli, hlavne na merlikovitych rostli-
nAi h Dospely hmyz prezimuje v blizkosti mist letniho vy-
•kyin Z divoce rostoucich merlikovitych rostlin prechazi si-
tAnkn na fepu a prenasi virovou kaderavost — nebezpecne
iiiiiiinocneni cukrovky. Cely jeji vyvin trva dva mesice.
V nnsich podminkach miva sitenka dve generace. U nas se
vy .kytuje jen ojedinele.
203
Stihlenka velka
65--------------------
Stihlica vei'ka
Neides tipularius (Linn( )
STl'HLENKOVm - Berytidae
204
16lo je dlouhe, stihle, rovnobezne. Hlava mnohem dels! nez
lltoka, za ocima je pricna ryha. Anteklypeus je dlouhy, se-
ktirovity a zahnuty nad koren bodce. Tykadla tenka,
lornena, dlouha jako telo. Stit je asi ctyrikrat dels! nez jeho
pfodni okraj. Stitek maly, trojuhelnikovity, uprostred podel-
iu zdurely. Polokrovky jsou iizke a dlouhe, na vnejsim zad
nim rohu dlouze zahrocene, mezi zilkami prosvitave. Na
mombrane je pet zilek. Nekdy byvaji polokrovky zkracene.
Nohy jsou velmi dlouhe, kycle dlouze kuzelovite, zadni
Btnhna sahaji az ke konci zadecku.
Velikost 1 0 mm.
2ije na suchych travnatych stanovistich na rostlinach,
Itl.ivne vsak pod rostlinami na zemi. Pfezimuje ve stadiu
lou'iga. Nova generace se objevuje od cervence a zije do
podzimu. U nas se stihlenka vyskytuje v nizinach a pahor-
kntinach.
205
_ Stihlenka
66---------------------------------------- —
Berytinus minor (Herrich-Schai i hi
Stihlica

STIHLEMKOVITI — Berytidae
206
I nlo je uzke, dlouhe, zadecek uprostred lehce rozsireny.
Ill.iva je asi dvakrat delsi nez jeji sirka mezi ocima, za oci-
itiit je pricna ryha. Temeno hlavy je u vnitrniho ocniho okra-
|n podelne zdurele. Bodec kratky, saha jen malo za predni
kytle. Tykadla tenka, lomena, kratsi nez telo. Stit je trikrat
ilnISi nez jeho sirka u prednich rohu, u kratkokridle formy
pinvouhly, u formy dlouhokfidle je dozadu ponekud rozsi-
fttny a znacne klenuty. Podelny stredni kyl a bocni okraje
iitu jsou dopredu trnovite prodlouzene. Stitek je maly. Na
konu polokrovek jsou mezi silne vyniklymi zilkami prosvita-
v6 drobna policka, vnejsi zadni roh polokrovek je ЬгоШё
protazen. Na membrane je pet jednoduchych zilek. Nohy
I »<>u pomerne dlouhe, stehna ke konci ztlustla, nahnedla
tiubo nacernala. Bricho klenute, stredem se tahne podelny
kyl
Velikost samecka 5 mm, samicky 8 mm.
2ije na suchych, тёпё na vlhkych travnatych mistech na
plsditych pudach. Hlavni zivne rostliny jsou bobovite (jetel
npod ). Prezimuje ve stadiu imaga. Novou generaci naleza
m<> od cervence. U nas je rozsirena od nizin do horskych
ohlasti.
Podobna je stihlenka B. davipes, u niz prvni tykadlovy
< li'inek neni na konci cerny; rovnez konce stehen nejsou
im.ive Zije na jehlici.
207

Plosticka
67----------
Lygaeus saxatilis (Scopoi i)
Behavka
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
208
1л1<» je zbarvene cerveno-cerne. Sev mezi membranou
• koriem rovny (plati i pro nasledujici druh). Okraje koria
। „гпё Membrana je zpravidla jednobarevne cernohneda.
‘.lit je u predniho okraje snizeny, zpravidla teckovany, asi
ipiostred je stit pricne klenuty s kratkym stfednim kylem.
‘‘•tltok je pred koncem po stranach stredniho kylu hluboce
n<i|ifhelnikovite vtiskly, u korene je vtisk pricny. Sev mezi
tvrtym a patym brisnim clankem bezi temer rovne az
к li<>6nimu okraji (schema 36). Tento znak je charakteristic-
by i pro druhy na obr. 68 az 74.
Velikost 10 az 1 1 mm.
?ije v bylinnem patru ruznych, hlavne kvetoucich rostlin
nnrikovitych (mrkvovitych) a hvezdnicovitych na mezich
и nkrajich luk. Na podzim se
lunenych holych mistech
/t int Prezimuje jako imago,
v p.thorkatinach.
i«l Lygaeus. zadecek zespodu
। / boku:
l««v mezi 4. a 5. brisnim clan-
knm bfezi temer rovne az к boc-
iiimu okraji (sipka); cislicemi 2
al 9 jsou oznaceny zadeckove
। kinky; 9. clanek je genitalni
i.iinilka (pygofor), v ni je i anal-
iii luba, tvorena 1 0. a 11. clan-
<411
casto vyskytuje hromadne na
(kamenech apod ), ale i na
U nas je tento druh cetnejsi
9
209
Plosticka pestra
68-------------——-------------------------
Lygaeus eq и estr is (Linni )
Behavka pestra
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
210
Ivnrem a stavbou tela se velmi podoba predeslemu druhu.
Qba druhy se vyznacuji tez tim, ze maji spodni stranu ste-
linn a zadni holene otrnene. Okraj koria je vsak u plosticky
l>i>-.tre jen zcasti cerny. Membrana je nacernala, belave
vroubena, s nekolika belavymi skvrnami. Zvlaste je napad
пи velka belava kruhova skvrna uprostred membrany.
Velikost 1 2 mm.
Dava prednost suchym, slunnym lokalitam, kde ma sve
etnnoviste hlavni zivna rostlina tolita lekarska. Plosticku
(nistrou sesbirame i ze zeme. Prezimuje ve stadiu imaga.
IILivni doba vyskytu dospelcu je leto a podzim. U nas se
vyskytuje predevsim v nizinach, ale tez na pahorkatine.
211
Plosticka
69----------
Nithecus jacobeae (Schili in<.)
Behavka
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
212
I Io samecka je uzce, samicky siroce vejcite. Bodec saha
ni iiirtzi zadni kycle. Na stitu jsou vpredu dve vtiskle pricne
tyhy (kalarni vtisky), stfed stitu je jemne podelne kylnaty.
knfon Stitku lehce prohloubeny, tez po stranach stredniho
l"i<| |n6ho kylu je melee vtiskly. Na konci je stitek zaobleny.
Nn membrane dlouhokridle formy je pet zilek; zpravidla
ale polokrovky silne zkracene a pak membrana chybi.
Попы koria polokrovek se jiz od korene siroce rozbiha. Sev
iiip/i koriem a mebranou je esovity (tento znak plati i pro
iliulty rodu Nysius). Nohy jsou kratke, prvni chodidlovy cla-
tmk io delsi nez oba nasledujici dohromady.
Volikost 4 az 6 mm.
i|c v bylinnem patru, kde v porostu prevlada jahodnik.
hrozunuje ve stadiu nymfy, imaga se objevuji od cervna.
Il пЛж je hojna predevsim v podhorskych a horskych oblas-
It4 II
213
Plosticka seda
70---------------
Nysius thymi (Won i)
Behavka siva
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
214
Itlo |o kratke a siroke. Hrany koria u korene kratce soubez-
пя (plati i pro druh N. senecionis) a tam s chloupky. Prvni
 innnk chodidel je dels! nez druhy a treti.
Volikost 4 az 5 mm.
?i|o prevazne na zemi pod ruznymi rostlinami (materi-
iliiti kou, vresem apod.) na piscitych pudach. Prezimuje ve
Indiu nymfy. Dospelci se vyskytuji nejcasteji od cervna do
«(in U nas je tato plosticka rozsirena od nizin do pahorka-
iin
21 5
Plosticka
71
Behavka
Nysius senecionis (Schilling)
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
216
71
Telo je podlouhle, okraj koria bez chloupkii. Prvni clanek
chodidel je tak dlouhy jako druhy a treti.
Velikost 4 mm.
Obyva bylinne patro, casteji ji vsak najdeme pod rostlina-
mi na zemi, predevsim pod starcky. Prezimuje ve stadiu
nymfy, dospelce zastihneme od kvetna do rijna. U nas se
vyskytuje od nizin do pahorkatin.
217
Plosticka brezova
72----------------------------------------
Kleidocerys resedae (Panzer)
Behavka brezova
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
218
12
Telo je vejcite, plose klenute. Tenky bodec saha az temer
к zadnim kyclim. Tykadla sahaji do poloviny tela. Stit je
о песо sirsi nez dlouhy za prednim okrajem je pricne
vtiskly; po stranach ma vtisk podobu pismene S (kalarni
vtisky). Stitek je trojuhelnikovity, delsi nez sev polokrovek
za nim, u korene pricne vtiskly. Polokrovky sirs! nez zade-
cek; na koriu a klavu jsou razene tecky. Membrana bez po
licka. Nohy jsou kratke, prvni chodidlovy clanek je tak dlou-
hy jako oba dalsi dohromady.
Velikost 4 az 5,5 mm.
Plosticka brezova zije v stromovem patru, predevsim na
brizach. Nalezneme ji na jehnedach. Prezimuje ve stadiu
imaga. Nova generace se objevuje od cervna. U nas se
vyskytuje od nizin do hor.
219
Plosticka
73
Behavka
Cymus da viculus (Fallen)
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
220
г.»
I olo je podlouhle vejcite, plose klenute, temer rovnobezne.
lykadla a nohy silne a kratke, druhy clanek tykadel kratsi
treti. Na stitu, stitku a koriu jsou velke bezbarve jamko-
vit6 tecky, z jejichz vyvyseneho stredu vyrustaji stetinky
fitit je ponekud delsi nez siroky, za prednim okrajem pricne
vhskly, se slabym podelnym strednim kylem. Zadni cast
plochy stitu je klenuta. Stitek maly, trojiihelnikovity, vpfedu
рпёпё vtiskly; vzadu je vicemene zretelny podelny stredni
kyl Polokrovky jsou dozadu ponekud rozsirene, pred kon-
। <>m u zadniho okraje lehce vykrojene.
Velikost 2 az 3 mm.
2i|e v bylinnem patru na vlhkem i sussim stanovisti, fyto-
u{jn§ na skripine zabi. Prezimuje jako imago. Dospelci se
vyskytuji od cervence. U nas ji najdeme od nizin do hor.
221
Plosticka okata
74
Behavka svrckovita
Geocoris grylloides (Linne)
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
222
/4
Telo je kratke, siroke, nahore plose klenute. Oci pricne, sil-
ne klenute, velke, vzadu sikmo presahuji zaoblene predni
rohy stitu. Mala jednoducha ocka jsou priblizena ocim slo-
zenym, mezi nimiz je vlnovite prohnuty pricny vtisk. Stit je
az dvakrat sirsi nez dlouhy, stitek trojiihelnikovity, tak dlou-
hy jako siroky. Dlouhokridla forma ma polokrovky stejne
dlouhe jako zadecek; na siroke membrane je pet zilek.
U kratkokridle formy jsou tri posledni zadeckove clanky ne-
kryte a membrana temer chybi. Bricho je silne klenute.
Velikost 4 az 5 mm.
Zije predevsim na zemi na suchych a slunnych lokalitach.
Pri velkych vedrech muzerne plosticku okatou sesmykat.
Prezimuje ve stadiu imaga. Nova generace se objevuje od
cervence. Je to druh fyto-zoosugni. U nas se vyskytuje pre
devsim v nizinach, ale tez na pahorkatinach.
223
Plosticka
75----------
Scolopostethus thomsoni Reuter
Behavka
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
224

Telo je vejcite, nahore ploche, stit lehce рпспё vtiskly. Ту
kadla tmava, prvni clanek a koren clanku druheho jsou
svetle. Stit a polokrovky jsou sotva znatelne pyrite. Bodec
nesaha к zadnim kyclim, stredohrud' nema u kycli hrbolky.
Na klavu jsou soubezne dve rady tecek. Stit samce je ctver-
covy. Polokrovky jsou zpravidla zkracene. Nohy kratke,
predni stehna jsou vretenovite ztlustla, zubata.
Velikost 3 az 4 mm.
Zije v bylinnem patru, predevsim na koprivach, ale tez na
zemi v drti ruznych rostlin. Prezimuje jako imago. Ma dve
generace v roce. Tento fytosugni druh je tez formou synan-
tropni. U nas zije od mzin do hor.
225
Plosticka
76
Gastrodes grossipes (Degeer)
Behavka
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
226
Telo je dlouze a siroce vejcite, ploche, hladke. Prvni tykad
76 lovy clanek je delsi nez anteklypeus. Stit je zvonovity, vza-
du dvakrat sirsi nez vpredu, zadni rohy jsou rozsirene a mir-
ne ztlustle, bocni okraj pred nimi je vykrojen. Na stitu je za
stredem plochy pricny vtisk, jehoz konce jsou jamkovite.
Bocni okraj koria je vpredu odsazeny, korium razene tecko-
vane. Na membrane je pata zilka nezretelna. Nohy kratke,
predni stehna ztlustla, pred koncem je velky zub. I zadni
stehna maji zoubek. Sev mezi ctvrtym a patym brisnim
clankem je po stranach smyckov^ zahnuty, v horni smyc-
ce jsou dva tercky, zadni je zdvojeny (schema 37). Tento
znak je charakteristicky i pro druh na obr. 75.
Velikost 7 mm.
Zije na stromech, predevsim na smrcich. Dospelci se
shromazd'uji i na vetvich, pres den jsou ukryti v siskach ci
pod kurou. Potravu prijimaji v noci. Vyvin maji acyklicky
(bez diapauzy), a tudiz prezimuji jak dospelci, tak nymfy.
U nas se tato plosticka vyskytuje predevsim na pahorkatine
a v horskych oblastech.
Velmi podobna a stejne velka je plosticka siskova —
G. abietum Berg, (behavka ihlicanova), ktera ma prvni
tykadlovy clanek kratsi nez anteklypeus. Na stitku jsou cele
bocni okraje a nekdy i predni okraj zlutave. Prvni polovina
koria a klavus jsou sedozlute, zbyvajici cast polokrovek zlu-
tohneda, uprostred koria je hneda skvrna. Zije rovnez na
smrcich, ale v chladnejsich polohach, zpravidla v pohori, az
do vyse 2000 m n. v.
37. Gastrodes, zadecek zespo-
du a z boku:
sev mezi 4. a 5. brisnim clan-
kem zahyba pred koncem do-
pfedu, pak se vraci temer rov-
nobezne s bocnim okrajem do-
zadu.
V horni smycce jsou dva
tercky (trichobothrie). Zadni
tercek se v podstate sklada ze
dvou. Z kazdeho tercku vyrusta
civna brva (viditelna jen pri vel-
kem zvetseni). Pred koncem 5.
clanku jiz tercek neni
227
77 Plosticka_____________________________
Beosus maritimus (Scopoli)
Behavka
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
228
77
Telo je stihle, hlava je vtazena do stitu az po velike, vysoce
klenute oci. Predni okraj stitu je rovny, uzsi nez hlava
i s ocima. Plocha stitu je melee pricne vtiskla, zadni rohy
ztlustle. Stitek trojuhelnikovity, temer dvakrat delsi, nez je
u korene siroky. Bocni okraje koria siroce odsazene. Nohy
dosti dlouhe, predni stehna vretenovite ztlustla, na vnitrni
strane pred koncem je silny trn. Prvni clanek zadnich chodi-
del je temer trikrat delsi nez oba dalsi clanky dohromady.
Vrchni strana tela je lysa.
Velikost 5 az 7 mm.
Obyva zemni patro na suchych piscitych lokalitach, hlav-
ne pod silenkou, jalovcem a vresem. Prezimuje ve stadiu
imaga. Dospelci se vyskytuji nejeasteji ve vrcholnem lete.
U nas zije predevsim v nizinach, poridku i na pahorkatine.
229
Plosticka bezna
78--------------—--------------------------
Rhyparochromus pini (Linne)
Behavka obycajna
PLOSTICKOVITI — Lygaeidae
230
78
Telo je protahle vejcite, nahore plose klenute. Hlava i s oci-
ma neni sirs! nez predni okraj stitu. Stit je sirs! nez dlouhy,
na bocnich okrajich dosti siroce odsazeny. Korium je mezi
zilkami razene teckovane, bocni okraje odsazene az asi do-
prostred delky. Na membrane je pet zilek, na konci bez
skvrny. Na klavu jsou dve rady tecek. Nohy kratke, predni
stehna ztlustla, na spodni strane se zubem. Nejmene jeden
par holeni je do poloviny zlutocervenohnedy. Sev mezi
ctvrtym a patym brisnim clankem je po stranach smyckovi-
te zahnuty (schema 38). V horni smycce je velky zdvojeny
tercek (a) a dalsi tercek (b) je tesne pred koncem pateho
clanku. Tento znak je charakteristicky i pro druhy na obr.
77, 79 a 80. Na zadnich holenich jsou tri rady kratkych
trnu.
Velikost 7 az 7,5 mm.
Zije v zemnim patru na suchych piscitych lokalitach. Na-
lezneme ji na vresovistich, na iihorech apod. Prezimuje
jako imago v drti rostlin na okraji lesu. Nova generace se
objevuje od srpna. U nas se vyskytuje od nizin do hor.
38. Rhyparochromus, zadecek
zespodu a z boku:
sev mezi 4. a 5. brisnim clan-
kem zahyba pred koncem do-
predu (a), pak se vraci temer
rovnobezne s bocnim okrajem
dozadu. V horni smycce je vel-
ky tercek (trichobothrie — a),
dalsi zdvojeny tercek (b) je tes-
ne pred zadnim okrajem 5.
clanku. (Pfesna stavba terckii
— z kazdeho vyrflsta civna brva
— je viditelna jen pri velkem
zvetseni)
231
79 Plosticka_________________________________
Peritrechus geniculatus (Hahn)
Behavka
PLOSTICKOVITI — Lygaeidae
232
79
Telo je plose klenute, hrbetni strana pyrita. Hlava je vtazena
do stitu az po kulovite oci. Predni okraj stitu je nejmene
о jednu ctvrtinu kratsi nez zadni. Na plose je stit sotva zna-
telne pricne vtiskly, zadni rohy lehce ztlustle. Stitek troj-
iihelnikovity, po stranach s radou tecek. Okraje koria jsou
lehce prohnute dovnitr, jsou razene teckovane, stejne jako
okraje klavu. Nohy kratke, predni stehna ztlustla, s trny.
Velikost 5 az 5,5 mm.
Plosticka vyhledava suche lokality; casto ji nalezneme
v drti rostlin pod porosty mochen nebo pod vresem apod.
Prezimuje jako imago. Nova generace se objevuje od
srpna. U nas se vyskytuje od nizin do hor, kde vsak neni
hojna.
233
Plosticka
80
Behavka zemna
Megalonotus chiragra (Fabricius)
PLOSTICKOVITI - Lygaeidae
234
to
I6lo je temer rovnobezne, nahore plose klenute. Hlava je
ponorena do stitu az po oci, jednoducha ocka jsou mala,
losne u oci slozenych. Stit matny, predni jeho okraj je
<i |ednu petinu kratsi nez zadni. Predni okraj stitu je rovny,
l>o<5ni okraje jemne vroubene, pred zadnimi rohy vykrojene.
Predni polovina stitu klenuta, za stredem je stit vtiskly
। zpravidla silne teckovany. Stit a polokrovky jsou svetle
pyrite a dlouze cerne ochlupene. Na klavu jsou tri pravidel-
no rady tecek. Membrana zpravidla vyvinuta, s peti zilkami.
Nohy kratke, predni stehna jsou uprostred silne ztlustla, na
podni strane trnita, posledni trn je nejvetsi. Aspon predni
nohy tmavohnedd az cerne, ostatni jsou svetle. Velikosti,
Ivarem stitu i zbarvenim je tato plosticka velmi promenna.
Velikost 3,5 az 6 mm.
2ije hlavne na zemi, na suchych lokalitach, pod kameny,
pod suchym listim a v drti rostlin. Prezimuje ve stadiu ima-
p.i Nova generace dospiva v srpnu. Je druhem synantrop-
uim U nas se vyskytuje od nizin do hor.
235
81
Rumenice pospolna
Pyrrhocoris apterus (LinnT )
Cifrusa bezkridla
RUMENICOVITI — Pyrrhocoridae
236
IaIo jo vejcite. Prvni tykadlovy clanek slabe zakriveny, po-
fi*knd kyjovite ztlustly, о polovinu dels! nez anteklypeus.
liny bodec saha az za stredni kycle. Stit je temer dvakrat
Irltl nez dlouhy, na zadnim okraji rovny, predni rohy jsou
1»116. Asi uprostred je stit slabe pricne zdvizeny, dale doza-
•ki pak mirne vtiskly. U kratkokridle formy neni odlisen kla-
vii . od koria. Membrana je jen zridka uplne vyvinuta. Pro
Imilo druh je vyznamnym znakem polymorfismus kridel.
Konoxivum je siroce odsazene a zdvizene. Vsechny hrudni
• kinky maji ostry podelny stredni kyl.
Velikost 1 0 az 1 2 mm.
Ve verejnosti znamy druh plostice. Mistne je rumenice
l>ii polna nazyvana: anka, kravka, hrobarik, vojak, francouz,
knnonyr, knez, knezicek atd.
?ije predevsim, casto ve velkych koloniich, na zemi v do-
flhu lip. Pfilezitostne vysava i hmyz. Prezimuje ve stadiu
niiilfja. Nova generace se objevuje od srpna. Je to druh
•ynantropni. U nas je rozsifen od nizin do hor.
237
Vroubenka
82---------
Dicranocephalus agilis (Scopoli)
syn.: Dicranomerus agilis (Scopoli)
Obrubnica
VROUBENKOVITI - Stenocephalidae
238
Irilo je podlouhle vejcite, dopredu i dozadu zuzene, matne.
lihiva uzka, soubezna. Prvni tykadlovy clanek je cerny, dru-
hy zlutobily, u korene, na konci a uprostred cerny, dalsi dva
। kinky jsou cerne, u korene nazloutle, treti je kratsi nez
dnihy nebo ctvrty. Stit je vpredu jemne cerne teckovany,
v/tidu je teckovani ridsi. Korium je razene teckovane,
и zadniho okraje byvaji dve belave skvrnky. Membrana
kmirove hneda, zilky tmavsi, mezi zilkami jsou drobne
lirbolky. Membranove policko ma tvar nepravidelneho
ninohoiihelniku (schema 39).
Velikost 1 2 az 1 5 mm.
2ije predevsim v bylinnem patru s porostem pryscu, kte-
ni jsou pro tento druh hlavni zivnou rostlinou. Lze ho ziskat
toz sberem na zemi. Prezimuje jako imago. Nova generace
.i objevuje zpravidla od srpna. U nas se vyskytuje v nizi-
ii.ich az pahorkatinach. Na stanovistich stepniho charak-
toru a v horskych oblastech ziji pribuzne druhy.
39. Dicranomerus, konec polo-
krovek:
membranove policko (vycarko-
v.ino) u zadniho okraje koria ma
podobu velkeho nepravidelne-
ho mnohouhelniku
239
Vroubenka smrduta
83-----------------------------------
Coreus marginatus (Linn£)
Obrubnica st'avel'ova
VROUBENKOVITI - Coreidae
240
Гё1о je vejcite, okraje zadecku okrouhle rozsirene, nahore
93 l<) telo ploche. Tykadlove hrboly vybihaji na vnitrni strane
ve dva hroty. Na temeni hlavy je slaba podelna ryha. Ty-
kadla jsou asi tak dlouha jako polovina tela, prvni clanek je
dusty, hranaty, ponekud prohnuty. Polokrovky jsou jen
oddalene teckovane, nejsou zrnite, zilky hnede skvrnite.
Membranove policko ma podobu protahleho trojuhelniku
(schema 40). Nohy silne, stehna ke konci ztlustla, naspodu
kratce trnita, cela zrnita, zdobena tmavymi prstenci. Rov-
nez na holenich jsou tmave teckovane prstence. Prvni cla-
nek zadnich chodidel je dels! nez oba dalsi dohromady.
Kloubni jamky zadnich noh jsou velmi hluboko zakrojeny
do zadniho okraje zadohrudi (schema 41).
Velikost 10,5 az 1 6 mm.
Zije v hojnem poctu jedincu v bylinnem patru. Zivnou
rostlinou je st’avel. Nejcasteji ji najdeme v prostredi s vyso-
kou vzdusnou vlhkosti, napr. na loukach a brezich. Prezi-
muje jako imago na zemi v drti rostlin; nova generace se
vyskytuje od cervence. U nas zije od nizin do hor.
40. Coreus, konec polokrovek:
membranove policko (vycarko-
vano) u zadniho okraje koria ma
podobu protahleho trojuhelniku
41.	Coreus, zadohrud' zespodu:
kloubni jamky zadnich noh jsou
zakrojeny do zadniho okraje za-
dohrudi velmi hluboko, pres
polovinu jejich prumeru (a);
iisti pachove zlazy je ryhovite
prodlouzeno az к bocnimu
okraji hrudi (b)
241
Vroubenka nohata
84------------------------------------
Alydus calcaratus (Linne)
Obrubnica
VROUBENKOVITI - Alydidae
242
IbJ
Telo je protahle, temer rovnobezne. Prvni tykadlovy clanek
je kratsi nez clanek druhy. Predni okraj stitu je limeckovite
zaskrceny, v predni polovine je stit pricne vtiskly. Stitek je
trojuhelnikovity. dvakrat delsi nez siroky, na konci ponekud
ztlustly a zdvizeny. Na membrane je u korene trojuhelniko-
vite policko, к zadnimu okraji z nej vybiha velke mnozstvi
zilek. Konexivum uzke, silne zdvizene. Nohy jsou pomerne
dlouhe, stehna ke konci lehce ztlustla, zadni stehna jsou na
spodni strane trnita. Zadni holene jsou dels! nez stehno,
rovne. Kloubni jamky zadnich noh jsou zakrojeny do zadni-
ho okraje zadohrudi jen veimi melee (schema 10). Nohy
huste cerne pyrite.
Velikost 10 az 1 2 mm.
Vyskytuje se na suchych slunnych lokalitach v bylinnem
patru. Tento druh najdeme casto na zemi, predevsim nym-
fy, ktere ziji ve spolecenstvu mravencu. Zvlaste mladsi lar-
vy se mravencum veimi podobaji. Tato vroubenka prezimu-
je ve stadiu imaga. Nova generace se vyskytuje od cerven-
ce. Protoze se pribuzne druhy zivi semeny a plody, je moz-
ne, ze i vroubenka nohata se zivi semeny prinesenymi mra-
venci apod. Veimi rychle a obratne leta. U nas se vyskytuje
od nizin do hor.
243
Vroubenka cervena
85----------------------------------
Corizus hyosciami (Linne)
Obrubnica cervena
VROUBENKOVITI - Rhopalidae
244
16lo je kratce vejcite, nahore ploche. Hlava je za ocima
Aliena, oci oddaleny od predniho okraje stitu. Stit ma
vpredu pricny vtisk pret'aty podelnym strednim kylem. Ko-
noxivum pomerne iizke, zdvizene. Vrchni strana tela je
krvave cervena, huste teckovana, kratce zlutave pyrita. Ko-
rium kozovite, neprOhledne, membrana s vice nez 20 po-
ilolnymi zilkami.
Velikost 1 0 mm.
Zije na suchych slunnych lokalitach v bylinnem patru,
zpravidla na hvezdnicovitych rostlinach. Prezimuje jako
imago, nova generace zije od cervence. U nas se vyskytuje
ml nizin do hor.
245
Vroubenka
86----------------------------------------------
Brachycarenus tigrinus (Schilling)
Obrubnica
VROUBENKOVITI - Rhopalidae
246
ЛА
Hlava je kratka, dvakrat sirs! nez dlouha, oci velke, kulovite.
Na plochem cele je kratka podelna stredni ryha a vtisk pri-
pominajici pismeno V. Bodec saha ke stredohrudi. Stit je
dopredu zuzeny, vpredu pred pricnou ryhou zdurely, zdure-
li cast je hladka a od predniho okraje stitu oddelena jednou
nebo dvema radami jemnych tecek. Korium je mezi zdvize-
nymi zilkami sklovite pruhledne. Na zdvizenych zilkach ko-
ria jsou cerne tecky. Membrana s 1 2 nezretelnymi zilkami
nepresahuje konec zadecku. Konexivum uzke.
Velikost 6 az 7 mm.
Dava prednost suchym piscitym lokalitam. Je hojnejsi
v oblastech stepniho charakteru. Casto zije na brukvovitych
rostlinach a take na vresovistich. Prezimuje jako imago.
Nova generace se objevuje od cervence. U nas se vyskytuje
predevsim v nizinnych oblastech.
247
Vroubenka
S7---------------------------------------
Rhopalus parumpunctatus (Schilling)
Obrubnica
VROUBENKOVITI - Rhopalidae
248
( ole telo je jemne belave odstale pyrite. Bodec saha к za-
dohrudi. Stit je hrube teckovany, jednobarevny, s jemnym
•tfednim podelnym kylem, u zadniho okraje byva nekolik
< urnych skvrnek. Stitek je siroce srdcity, na konci vykroje-
ny, tedy dvojhroty, belavy. Zadohrud' je v predni casti tec-
kovana huste a hrube, vzadu jemne a ridce (schema 42).
Membrana nejvyse s 10 zilkami. Konexivum svetle nebo
• neostrymi, neohranicenymi temnymi skvrnami.
Velikost 7 mm.
Zije v bylinnem patru na suchych, slunnych lokalitach na
iiiznych rostlinach. Prezimuje ve stadiu imaga, nova gene-
race se vyskytuje od cervence. U nas je tato vroubenka
dosti pocetne zastoupena v nizinach, ale i v horach.
42.	Rhopalus, zadohrud' zespo-
<lu a z boku:
zadohrud' je v predni casti tec-
kovana hrube a huste (a),
v zadni casti (b) je teckovani
fldke a jemne nebo viibec chy-
bi; vnejsi rohy zadohrudi (c)
|sou ostre
249
Vroubenka
88--------------------------------------
Stictopleurus crassicornis (Linne)
Obrubnica
VROUBENKOVITi - Rhopalidae
250
НВ
Hlava nerovna, oci jsou vzdaleny od predniho okraje stitu.
Stihly bodec saha az mezi zadni kycle. Stit samecka je
mnohem uzsi nez u samicky a je dopredu skloneny. Konec
stitku je Izicovite pozvednuty, iizce spicaty. Na membrane
je 10 az 1 2 zilek. Konexivum pomerne siroke, sikmo zdvi-
zene. Zadohrud je vpredu i vzadu stejne vyrazne a stejne
huste teckovana (schema 43).
Velikost 7 az 8 mm.
Zije v bylinnem patru na vresovistich a uhorech. Prezi-
muje jako imago. Nova generace se vyskytuje od cervence.
U nas zije predevsim na pahorkatine a v horskych oblas-
tech.
43.	Stictopleurus crassicornis,
zadohrud' zespodu a z boku:
predni (a) a zadni (b) cast zado-
hrudi jsou stejne silne a stejne
huste teckovane; vnejsi roh za-
dohrudi (c) je zaobleny
251
Vroubenka
89
Myrmus miriformis (Fallen)
VROUBENKOVITI - Rhopahdae
252
Telo je protahle, iizke, hlava nahore plose klenuta. Antekly-
peus vycniva dopredu mezi tykadla. Prvni clanek tykadel je
nejmene tak dlouhy jako sirka sije a kratsi nez hlava. Bodec
seha po predni kycle. Stit je sotva delsi nez siroky, plose
klenuty, za prednim okrajem je po stranach podelneho
stredniho kylu male jamkovite policko. Polokrovky dlouho-
kridle formy kryji krome posledniho clanku cely zadecek
a jsou mezi silnymi zilkami prosvitave. U kratkokridle formy
kryji polokrovky jen prvni zadeckovy clanek, membrana
chybi. Nohy jsou kratke. Samicka ma zadecek podelne vej-
fcity, samecek podelny.
Velikost 6 az 10 mm.
Obyva bylinne patro na suchych i vlhcich lokalitach. Pre-
zimuje ve stadiu vajicka. Nova generace se vyskytuje od
Cervna. U nas je hojna od nizin do hor.
253
Zaoblenka cerna
90-------------------------------------
Coptosoma scutellatum (Geoffroy)
Okruhlicka cierna
ZAOBLENKOVITI — Plataspidae
254

Telo je siroce vejcite, dozadu rozsirene, nahore silne (deno-
te, dole ploche Hlava je ponorena do stitu az po oci, vpre-
du je plocha, polokruhovita. Tykadla peticlenna. Stit je dva-
kr£t sirsi nez jeho stredni delka, bocni okraje ma lehce
prohnute, zadni okraj je rovny. Polokrovky jsou mnohem
delsi nez zadecek, avsak slozene pod stit. Membrana je
и korene vyztuzena silnou zilkou, z niz vybiha smerem
к zadnimu okraji 1 2 az 1 3 vetvi.
Velikost 4 az 4,5 mm.
Zije na piscitych, suchych lokalitach ve stepnich oblas-
tech. Dava prednost bobovitym rostlinam (komonici, hra
choru apod.). Prezimuje jako imago. Nova generace se
objevuje od cervence. U nas se vyskytuje predevsim v nizi
nach az pahorkatinach.
255
Knez
91----
Acanthosoma haemorrhoidale (Linn£)
Bzdocha stromova
256
Telo protahle, dopredu i dozadu ziizene, plose klenute. Ty-
kadla jsou stihla, prvni clanek zretelne presahuje konec an-
teklypea. Je hnedy az zelenavy, na konci cerny. Stit je о po-
lovinu sirsi nez dlouhy, predni cast silne sklonena, predni
rohy zoubkovite, bocni okraje uhlovite zalomene, zadni
rohy ostre. Koren stitu je lehce prohnuty dopredu. Konexi
vum jen slabe precniva polokrovky, dozadu je ponenahlu
Sirsi. Membrana je delsi nez stitek. Bricho strechovite, os-
try podelny stredni kyl prechazi dopredu v dlouhy trn, ktery
saha az temer mezi predni kycle.
Velikost 1 5 az 1 7 mm.
Zije v korunovem a kfovinnem patru listnatych stromu.
Dava prednost jerabinam. Prezimuje jako imago. Nova ge
пегасе zije od cervence. U nas se vyskytuje jednotlive od
nizin do hor.
257
Knez
92------------------------------------------
Elasmostethus interstinctus (Linn£)
Bzdocha
KNEZOVITI — Acanthosomatidae
258

Stavbou tela se podoba rodu Acanthosoma, je ale mens!.
Postranni rohy stitu zaoblene. Konexivum jednobarevne.
Теску na polokrovkach jemnejsi a hustsi nez na stitu a stit-
ku. Brisni ostry podelny stredni kyl saha ke strednim kyc-
lim. Nohy stihle.
Velikost 9 az 11 mm.
Zije v korunovem patru listnacii, zpravidla na brizach.
Prezimuje jako imago. Nova generace se vyskytuje od cer-
vence. U nas je rozsiren v nizinach i v horskych oblastech.
259
s3 Knez matersky_____________________
E/asmucha grisea (Linne)
Bzdocha siva
KNEZOVITI — Acanthosomatidae
260
•J
Гё1о je kratce vejcite, dosti klenute. Prvni clanek stihlych
tykadel presahuje konec anteklypea. Predni cast stitu je sil-
ne sklonena, stit je lehce pricne vtiskly. Na membrane je
pet zilek. Bricho klenute, ostry stredni podelny kyl je dopre-
du hrotite protazen a saha az ke strednim kyclim. Vrchni
strana tela je ridce a jemne teckovana, u samicky cerveno-
hneda. Hlava je razene teckovana.
Velikost 6 az 8 mm.
Zije v korunovem patru listnacii, hlavne na brizach. Ma
vyvinuty matersky pud. Prezimuje jako imago. Nova gene-
race se objevuje nejcasteji v srpnu. Casto se vyskytuje spo-
lecne s druhem Elasmostethus interstinctus. U nas je tento
druh pocetny v pahorkatinach.
261
Hrabulka cerna
94------------------------------------------
Aethus nigritus (Fabricius)
Hrabavica cierna
HRABULKOVITI - Cydnidae
262
94
lAlo je okrouhle vejcite, plose klenute, hladke. Okraje stitu,
polokrovek a hlavy jsou porostle chloupky. Hlava je pono-
fnna do stitu az po celkem ploche oci, je asi dvakrat delsi
uni vzdalenost mezi ocima. Jednoducha ocka jsou mala.
Vpredu na anteklypeu jsou dve kratke silne stetinky. Tykad-
Ifl kratka, peticlenna, jen tak dlouha jako stit. Trojuhelniko-
vity stitek je na konci ponekud jazykovite protazeny. Steh-
i>d noh jsou silna, naspodu zplostela, predni holene jsou ke
konci silne rozsirene, na okrajich vyrazne trnite. Chodidla
iriclenna, dlouha, tenka. Bocni okraje polokrovek jsou u ko-
tone ponekud zdvizene, odsazene podelnou ryhou.
Velikost 4,5 az 5 mm.
Obyva zemni patro na piscitych lokalitach stepniho cha-
i.ikteru. Nymfy saji na korenech, prevazne travin. Dospelci
о mohou zahrabat v pisku do hloubky az 10 cm. Druh
prezimuje jako imago. Nova generace zije od cervence.
U nas se vyskytuje v nizinach.
263
ss Hrabulka dvojbarevna_________________
Tritomegas bicolor (Linne)
Hrabavica dvojfarebna
HRABULKOVITI - Cydnidae
264
Telo je podlouhle vejcite, klenute, lehce namodrale leskle.
Tykadla cerna. Stit je u predniho okraje hrube a huste tec-
kovany, za hladkymi pricnymi hrboly po obou stranach
znacne prohloubeny, po stranach a v zadni polovine jen
roztrousene teckovany. V prednich rozich a v blizkosti zad-
nich rohu stitu je belava skvrna. Stitek a polokrovky hrube
teckovane, u korene polokrovek je belava skvrna v podobe
pismene C, svetla skvrna je i na konci koria. Membrana
belava. Nohy jsou cerne, holene maji u korene siroky svetly
pruh.
Velikost 6 az 8 mm.
Hrabulka obyva bylinne patro, prednost dava hluchavko-
vitym rostlinam. Lze ji sesbirat i ze zeme. Prezimuje jako
imago, nova generace zije od cervence. U nas se vyskytuje
v nizinach. Nalezneme ji tez v pahorkatinach, popr. i v ho-
rach.
265
л Knezice obilna
96--------------
Eurygaster maura (Linne)
Stitovka obilna
KNEZICOVITI - Scutelleridae
266
'll.
1ё1о je podlouhle vejcite, silne klenute, huste a jemne tec-
kovane. Anteklypeus (b) a paraklypei (jugy-a) jsou ve stejne
vysi (schema 44). Druhy clanek tykadel je dvakrat delsi nez
treti. Predni okraj stitu za ocima je temer rovny, bocni okra-
|e nanejvys jen slabe zahnute, zadni rohy zaoblene. Stitek
soubezny. U korene ma dva hladke belave hrbolky, casto
tez velmi jemny stredni podelny kyl nebo svetlejsi stredni
hnku. Zbarveni je znacne promenne.
Velikost 9 az 1 0 mm.
2ije na suchych teplych stanovistich, nymfy hlavne na
travinach. Prezimuje jako imago. Nova generace se vysky-
tuje od srpna. (J nas zije od nizin do hor. Skodi na kultur-
nich rostlinach, predevsim na obilninach.
44.	Eurygaster maura, hlava
liigy (paraklypei — a) a antekly-
peus (b) jsou ve stejne vysi
267
л Knezice ruzkata
97------------------------------------------
Eurygaster austriacus (Schrank)
Stitovka lucna
KNEZICOVITI — Scutelleridae
268
9/
Telo je podlouhle vejcite, plose klenute, jemne teckovane.
Anteklypeus (b) je vpredu kratsi nez jugy (a), ktere jej ze
.tran zcela uzaviraji (schema 45). Predni okraj stitu je vpre-
du mezi ocima ponekud vykrojen. Stitek soubezny, na nem
io ostry podelny kyl. Spodni strana tela je ridce, ale ЬгиЬё
tedkovana, teckovani cerne skvrniteho bricha je jemnejsi
n hustsi. Konexivum siroke, ploche. Zbarveni tela znacne
promenne.
Velikost 11 az 13 mm.
Knezice ruzkata obyva bylinne patro ruznych rostlin, cas-
to |i najdeme na travinach suchych piscitych lokalit. Prezi-
inu|e jako imago. Nova generace se objevuje od cervence.
IJ nas zije v nizinach az pahorkatinach na puvodnich stano-
viStich, v nizinach tez na obilninach.
45 Eurygaster austriacus, hla-
vn:
|ugy (a) jsou delsi nez antekly-
pous (b)
269
oq Knezice paskovana_______________
Graphosoma lineatum italicum (Muller)
Bzdocha pasava
KNEZICOVITI — Pentatomidae
270
•HI
Telo siroce vejcite. Knezice paskovana se da snadno po-
znat podle podelnych cernych a cervenych pruhu na po-
vrchu tela. Povrch je pokryt jemnymi jizvovitymi teckami.
Hlava je trojuhelnikovita, spicata, anteklypeus kratky, uza-
vreny paraklypei. Trojuhelnikovity stitek saha na konec za-
decku.
Velikost 8 az 1 1 mm.
Obyva bylinne patro a zpravidla ji najdeme na mirikovi-
tych (mrkvovitych) rostlinach. Je to druh teplobytny, zijici
hlavne na lokalitach stepniho charakteru. Prezimuje jako
imago. Nova generace se objevuje od srpna. U nas se hoj-
ne vyskytuje v nizinach az pahorkatinach.
271
Knezice
99--------
Sciocoris cursitans (Fabricius)
Bzdocha
KNEZICOViri - Pentatomidae
272
мм
Telo je kratce ovalne, siroke, sedohnede, cerne skvrnite
teckovane. Oci velke. Hlava je po stranach prouzkovite
tmave teckovana. Strany hlavy, stitu a korium jsou u kore-
ne ostre listovite rozsirene. Stit je siroky, deltoidovity,
uprostred kratsi nez hlava. Po stranach ma siroky svetly
lem, jinak je plocha stitu tmave teckovana. Stitek ma u ko-
rene v rozich svetle, vne nacernale skvrny, ke konci je plose
podelne klenuty; uprostred byva zdoben dvema a po stra-
nach jednou nacernale teckovanou podelnou paskou. Hole-
ne jsou trojhranne. Samecek je mensi nez samicka.
Velikost 5 az 6 mm.
Obyva bylinne patro, zije pod ruznymi rostlinami na pisci-
tych lokalitach. Prezimuje ve stadiu imaga. Nova generace
se objevuje od srpna. U nas se vyskytuje od nizin, kde je
dosti hojna, az do hor.
273
Knezice kuzelovita
100-------------------------------------——
Aelia acuminata (Linn£)
Bzdocha kuzelovita
KNEZICOVITI — Pentatomidae
274
loo
Telo je podelne, cerne a zlute pruhovane. Hlava protazena,
druhy clanek tykadel nepresahuje vrchol hlavy a je kratsi
nez clanek treti. Bukuly (licni plotenky) bez zoubkoviteho
vyrustku. Aspon zadni holene maji na spodni strane dve
zretelne cerne skvrny.
Velikost 8 az 10 mm.
Zije na suchych slunnych lokalitach v bylinnem patru,
prednostne na travinach, a to i na polich. Prezimuje jako
imago. Nova generace dospiva v cervenci. U nas se vysky-
tuje od nizin do horskych oblasti.
275
Knezice nosata
101---------------
101
Bzdocha nosata
Aetia rostrata Boheman
KNEZICOVITI — Pentatomidae
276
Тё1о dosti hladke, leskle, jemne teckovane. Hlava protahla,
paraklypei listovitd odsazene, hrany prohnute. Bukuly (licni
plotenky) s tupym zoubkovitym vyrustkem. Treti tykadlovy
clanek stejne dlouhy jako druhy.
Velikost 10 az 12 mm.
Zije na suchych slunnych lokalitach v bylinnem patru,
pfednostne na travinach. Prezimuje ve stadiu imaga. Nova
generace dospiva v cervenci. U nas se vyskytuje predevsim
v nizinach na stepnich lokalitach, je vsak rozsirena az do
pahorkatin.
277
102
Knezice
Eysarcoris aeneus (Scopoli)
syn.: Stollia aenea (Scopoli)
Bzdocha
KNEZICOVITI — Pentatomidae
278
10?
Telo je napadne kratke a siroke, silne klenute, tenner kulovi-
te. Hlava je pravoiihla, silne sklonena. Oci velke, dotykaji se
stitu. Anteklypeus siroky. Tykadla stihla, tenka. Bodec saha
к zadnim kyclim. Stit je kratky, ctyrikrat sirsi nez uprostred
dlouhy. Bocni okraje stitu belave. Zadni rohy stitu presahuji
polokrovky. Vnejsi iihly stitu vicemene zaspicatele, v predni
casti oktaje stitu silne vykrojene. Stitek velky, jazykovity,
u korene se svetlymi hrbolky, bez velke tmave skvrny. Hole-
ne maji na vnejsi strane ostre hrany, mezi nimi je dosti
siroka podelna ryha.
Velikost 5 az 6 mm.
Zije v bylinnem patru, predevsim na hluchavkovitych
rostlinach (cistec). Na teplo je nenarocna, cetnejsi je na
vlhcich lokalitach. Prezimuje jako imago. Nova generace se
vyskytuje od cervence. Tato knezice je rozsirena od nizin,
kde je hojnejsi, az do horskeho pasma.
279
Knezice
юз--------
Staria lunata (Hahn)
Bzdocha
KNEZICOVITI — Pentatomidae
280

Telo je hlinite hnede, vejcite, slabe klenute, porostle vzpri-
menymi jemnymi chloupky. Hlava spicata, anteklypeus vol-
ny, strany hlavy pred ocima vykrojene. Predni cast stitu
a stred stitku jsou oddalene jemne teckovane. U korene
Stitku je po kazde strane svetlejsi hrbolek. Predni cast pre-
dohrudi listovite rozsirena (schema 46), bodec saha az na
druhy zadeckovy clanek. Korium tak dlouhe jako stitek a je
roztrousene teckovane. Nohy jsou kratke, jemne teckovane
a jemne pyrite, holene trojboke, stehna maji pred koncem
cerne teckovany neiiplny prstenec.
Velikost 8 mm.
Zije na puvodnich stanovistich stepniho charakteru. Je to
druh teplobytny, obyva bylinne patro (svizel). Prezimuje ve
stadiu imaga a nova generace dospiva v cervenci. U nas se
vyskytuje v nizinach.
46. Staria, hlava zespodu:
predni okraj predohrudi je nad
prednimi kyclemi limeckovite
zdvizeny
281
Knezice chlupata
104----------------—----------------------
Dolycoris baccarum (Linne)
Bzdocha obycajna
KNEZICOVITI — Pentatomidae
282
I olo dvakrat delsi, nez je sirka stitu, povrch je porostly
dlouhymi, vzprimenymi, svetlymi chloupky. Hlava temer
Ctvercova, anteklypeus volny, kratsi nez paraklypei. Druhy
tykadlovy clanek je dvakrat delsi nez treti, jednotlive clanky
 Cernymi a zlutymi krouzky. Vnejsi rohy stitu zaoblene,
okraje prime. Nohy jsou cerne teckovane, jemne pyrite,
itehna maji na spodni strane pred koncem dve cerne
ikvrnky.
Velikost 10 az 1 2 mm.
Zije v bylinnem i krovinnem patru na puvodnich i pozme-
'nenych, suchych i vlhkych lokalitach. Nachazime ji casto na
bobulovitem ovoci a na malinach, na nichz zanechava svuj
neprijemny pach. Knezice chlupata je nenarocna na teplo.
Prezimuje ve stadiu imaga. Dospelci nove generace se vy-
•.kytuji od cervence. U nas je hojna od nizin az do horskych
oblasti.
283
Knezice menliva
105---------------------------------------
Carpocoris pudicus (Poda)
Bzdocha meniva
KNEZICOVITI - Pentatomidae
284
i at’
Гё1о siroce vejcite, klenute, hlava dlouha, temer ctvercova,
anteklypeus volny, kratsi nez paraklypei. Tykadla tenka,
druhy az paty clanek jsou cerne, druhy, ctvrty a paty clanek
jsou stejne dlouhe a kazdy dvakrat delsi nez treti. Bodec
saha к zadnim kyclim. Vnejsi predni okraj stitu je ostry
a zdvizeny. Stit mezi vnejsimi rohy je sirsi nez zadecek,
vnejsi uhel stitu se zretelnou cernou skvrnou. Stitek velky,
trojuhelnikovity, kratsi nez korium, na okraji uprostred se
zretelnym zlabkem a s velkou polokruhovitou prohlubeni-
nou.
Velikost 11 az 14 mm.
Zije v bylinnem patru na mirikovitych (mrkvovitych)
a hvezdnicovitych rostlinach na puvodnich lokalitach. Vy-
zaduje suche, teple prostredi. Prezimuje jako imago. Nova
generace se objevuje od cervence. U nas se vyskytuje hlav-
ne v nizsich polohach.
285
Knezice rohata
106----------------------------------------
Carpocoris fuscispinus Boheman
Bzdocha rohata
\\/f
KNEZICOVITI — Pentatomidae
286
106
Je velmi podobna predeslemu druhu, postranni trny na sti-
tu jsou vsak dlouhe, takze vzdalenost mezi hroty trnu je
vetsi nez sirka koria. Hrbetni cast tela, predevsim klavus
a korium, s jemnymi hlubokymi teckami, prostory mezi nimi
jsou jizvovite. Na plose stitu jsou ctyfi tmave teckovane
’ podelne pasky, ktere se smerem ke konci stitu rozplyvaji.
Stitek uprostred bez zretelneho zlabku.
Velikost 11 az 14 mm.
Obyva bylinne patro, predevsim zije na hvezdnicovitych
rostlinach suchych i vlhkych lokalit. Prezimuje jako imago.
Nova generace se vyskytuje od cervence. U nas je hojnejsi
v nizinach, zije ale i v pahorkatine.
287
Knezice
107--------
Holcostethus vernatis (Wolff)
Bzdocha
KNEZICOVITI — Pentatomidae
288
107
Telo je plose vejcite, huste cerne teckovane. Paraklypei
jsou vpredu zahrocene a uplne uzaviraji zkraceny antekly-
peus. Hlava je pred ocima zaspicatela. Druhy a treti clanek
tykadel jsou cernozlute, ctvrty a paty uprostred v sirokem
pruhu cerne. Stitek je trikrat delsi nez siroky, konec stitku
neni teckovany a je svetly.
Velikost 10 mm.
Tuto knezici Ize sesmykat z bylinneho i krovinneho patra
na suchych lokalitach. Prezimuje jako imago. Dospelci nove
generace se vyskytuji od cervence. U nas je v nizinach hoj-
nejsi, ale zije i v horskych oblastech.
289
Knezice zelena
108-------------------------------------------
Palomena viridissima (Poda)
Bzdocha zelena
KNEZICOVITI — Pentatomidae
290
108
Тё1о je velke, siroke, ploche, mirne klenute. Anteklypeus
volny, vpredu silne zuzeny. Bodec dosahuje к zadnim kyc-
lim. Telo je jasne travove zelene a jemne teckovane (k pod-
zimu prechazi zbarveni casto dohneda). Bocni okraje stitu
za prednimi rohy jsou prohnuty vne a jsou zelene. Treti
tykadlovy clanek je zretelne kratsi nez druhy. Koren polo-
krovek je lehce kylnate zdvizeny. Konexivum zelene, huste
a jemne cerne teckovane. Usti pachovych zlaz je ryhovite
prodlouzeno az к bocnimu okraji hrudi (schema 47).
Velikost 1 2 az 14 mm.
Obyva stromove, krovinne i bylinne patro (casto na ko-
privach). Prezimuje ve stadiu imaga. Nova generace se vy-
skytuje od cervna. U nas je hojnejsi v nizinach az v pahor-
katinach. V horskych oblastech zije pribuzny druh. Je jim
knezice travozelena — P. prasina, ktera se knezici zele-
ne velmi podoba. Na rozdil od ni vsak ma treti clanek tyka-
del stejne dlouhy jako druhy a bocni okraje stitu jsou za
prednimi rohy ponekud prohnuty dovnitr. Zbarveni tela je
vice zlutozelene. U nas je hojnejsi ve vyssich polohach, ze-
jmena na severu.
47. Palomena viridissima, hrud’
zespodu a z boku:
usti pachove zlazy (a) je ryhovi-
te prodlouzeno az к bocnimu
okraji hrudi; pod nim je vrascita
odparovaci ploska — evapora-
torium (b)
291
109
Knezice zelna
Bzdocha kapustova
Eurydema oleracea (Linne)
KNEZICOVITI — Pentatomidae
292
Telo je vejcite, podlouhle klenute. Hlava kratka, siroka.
I 09 Okraje paraklypei jsou obraceny nahoru a vytvareji vyrazny
zvyseny lem. Prvni clanek bodce /а/ je asi tak tlusty jako
clanky ostatni a je ulozen po cele deice ve zlabku (b), jehoz
ohraniceni tvori bukulae (schema 48). Vrchni strana tela je
leskle cerna, casto s modrozelenym nadechem. Stit a stitek
jsou ridce, kdezto polokrovky huste teckovane, mezery
mezi teckami jsou hladke. Stit je na okrajich vyrazne lemo-
van. Usti pachovych zlaz je malo zretelne (schema 49). Do-
spelci maji zprvu svetlejsi zbarveni brisni strany tela. Poz-
deji je zbarveni tmavsi („svatebni sat"), coz je podmineno
vyraznym rozsirenim cerneho pigmentu. Zbarveni tela kne-
zice zelne je velmi promenne.
Velikost 6 az 7 mm.
Zije v bylinnem patru, predevsim na brukvovitych rostli-
nach na puvodnich i pozmenenych stanovistich, tj. na po-
lich, rumistich apod. Prezimuje ve stadiu imaga. V teplej-
sich oblastech ma knezice zelna dve generace do roka.
U nas se vyskytuje od nizin do hor.
48. Eurydema, hlava zespodu:
prvni clanek bodce (a) je asi tak
silny jako clanky ostatni. Je ulo-
zen po cele deice v zlabku (b),
jehoz okraje tvori bukulae. Tyto
okraje jsou tedy az ke konci zre-
telne viditelne
49. Eurydema, hrud’ zespodu
a z boku:
iisti pachove zlazy (a) je malo
zretelne, jevi se jen jako iizka
sterbina mezi strednimi a zad-
nimi kyclemi. Od parova ci plos-
ka chybi
a
л л Knezice mlhovita
но----------------------------------------
Rhaphigaster nebulosa (Poda)
Bzdocha sivasta
KNEZICOVITI — Pentatomidae
294
110
1 dlo je podlouhle vejcite, plose klenute, svetle sede az na-
hnedle, oddalene a jemne cerne teckovane. Na temeni hla-
vy, vpredu a po stranach stitu, u korene stitku a na vnejsi
C6sti koria jsou tecky nahlouceny do tmavych skvrn. Klenu-
16 zadni polovina stitu je oddalene hnede teckovana. Na
sklovite cire membrane byvaji casto okrouhle hnede skvr-
ny Treti brisni clanek vybiha dopredu v hrotity vybezek
(schema 50).
Velikost 1 5 mm.
Obyva krovinne a bylinne patro, ale zije tez na ovocnych
stromech. Tato knezice je puvodne fytosugni, prilezitostne
vsak take zoosugni. Imaga prezimuji i v lidskych obydlich
(na pudach apod ). Nova generace se objevuje od cerven-
ce. Vyskyt je sporadicky. U nas je castejsi v nizinnych
oblastech.
50. Rhapigaster, spodni strana
tfela:
treti brisni clanek vybiha dopre-
du v plochy, ke konci zahroce-
ny vybezek, ktery saha az temer
к prednim kyclim
295
Knezice rudonoha
777----------------------------------
Pentatoma rufipes (Linne)
Bzdocha cervenonoha
KNEZICOVITI — Pentatomidae
296
111
Telo je vejcite, plose klenute, nazloutle az medove hnede,
lehce kovove leskle, huste cerne teckovane; mezery mezi
teckami jsou vrascite. Postranni rohy stitu jsou prodlouze-
ne. Predni okraj stitu ma zoubky a hrbolky. Hlava je mala,
stejne siroka jako dlouha, anteklypeus je uzavreny. Bodec
saha na konec druheho clanku zadecku.
Velikost 1 3 az 1 5 mm.
Nejcasteji zije v korunovem patru listnacu, tez na ovoc-
nych stromech. Knezice rudonoha je vsak druh spise lesni
a je fyto-zoosugni. Prezimuje jako imago. Nova generace
se objevuje od cervence. U nas se vyskytuje od nizin do
horskych oblasti.
297
Knezice ostroroha
7 72------------------------------------
Picromerus bidens (Linne)
Bzdocha huseniciarka
KNEZICOVITI - Pentatomidae
298
I12
Telo je siroce vejcite, klenute. Tykadla stihla, jednobarevne
cervenohneda. Prvni clanek bodce (a) je mnohem tlustsi
nez clanky dalsi, v podelnem zlabku (b) je jen jeho koren
(schema 51). Stit je vpredu vtiskly, slabe pricne vrascity,
bocni okraje jsou zalomene v ostrem hrotitem iihlu, zadni
okraj stitu je jemne prohnuty. Hlava, predni cast stitu a sti-
tek jsou hrube teckovane, teckovani polokrovek je jem-
nejsi. Brisni strana zadecku zlutava nebo blede cervena
s hustymi zlutavymi nebo hnedavymi teckami.
Velikost 1 0 az 1 2 mm.
Obyva krovinne i bylinne patro na puvodnich i pozmene-
nych stanovistich. Prezimuje jako imago. Nova generace se
vyskytuje od cervence. Je druhem uzitecnym, zivi se zoo-
sugne. U nas zije od nizin do hor.
51. Picromerus, hlava zespodu:
prvni clanek bodce (a) je mno-
hem silnejsi nez clanky dalsi;
v podelnem zlabku (b), jehoz
okraje tvori bukulae, je ulozen
jen jeho koren, jinak je clanek
volny
299
„ п Knezice zrnita
7 13--------------------------------------------
Troilus lurid us (Fabricius)
Bzdocha drava
KNEZICOVITI — Pentatomidae
300
f l.l
Telo je siroce vejcite, matne hnede, s cervenavymi jamko-
vitymi teckami, plose klenute. Predni cast stitu mirne vtisk-
la, jemne pricne vrascita. Bocni okraje stitu jsou uhlovite
zalomene, v predni casti pilovite zubate, zadni okraj stitu je
prohnut mirne dopredu. Stitek ma u korene po stranach
mozolnate hrboly, plochou se tahne casto jemny podelny
kyl. Brisni strana zadecku je svetle zluta.
Velikost 10 az 1 2 mm.
Zije v korunovem patru listnacu a jehlicnanu. Je to druh
lesni, zoosugni. Prezimuje ve stadiu imaga a nova generace
se vyskytuje od cervence. U nas je rozsirena v pahorkati-
nach a na horach.
301
Knezice kovova
114----------------
Zicrona coerulea (Linne)
Bzdocha kovovoleskla
KNEZICOVITI — Pentatomidae
302
I 14
Telo je plose klenute. Stit vicemene pricne vtiskly, predni
rohy zoubkovite odstavaji, zadni rohy jsou zaoblene. Kone-
xivum je malo zretelne. Na predohrudi a zadohrudi je po-
delny kyl, bricho klenute. Nohy jsou kratke. Vrchni i spodni
strana tela je tmave ocelove modra az modrozelena, leskla,
hladka, ridce teckovana. Hlava je ponekud tmavsi. Stihla
tykadla jsou cerna. Membrana je nacernala.
Velikost 5 az 8 mm.
Zije na stromech a v krovinnem patru, na vresovistich,
a hlavni hostitelskou rostlinou je vrbovka uzkolista. Tento
druh je zoosugni a prezimuje ve stadiu imaga. Nova gene-
race se objevuje od cervence. U nas se vyskytuje od nizin
do hor, ale jen v mensim poctu jedincu.
303
Р О PI SY
VYOBRAZENYCH KRISU
305
Plochulka obecna
115---------------------------------------
Tettigometra obliqua (Panzer)
Plochul'ka obycajna
PLOCHULKOVITI — Tettigometridae
306
Ilf,
Telo je pomerne ploche, hlava i s ocima je uzsi nez prono-
tum. Klypeus temer plochy, od cela je oddelen vypuklym
§vem. Oci pomerne male, bez vykrojku pro koren tykadel.
Jednoducha ocka jsou umistena nad tykadly, tesne u spod-
niho ocniho rohu. Tykadlova stetina veimi jemna, kratka.
Temeno hlavy je asi jeden a pulkrat delsi nez pronotum,
bocni rohy pred ocima pravouhle. Vzadu byva na temeni
casto kratky stredni podelny kyl. Pronotum je mnohem sirs!
nez dlouhe, na zadnim okraji temer rovne. Mezoskutum
velke, skutelum vzadu zahrocene. U korene prednich kridel
jsou po stranach velke krytky. Predni kfidla jsou kozovita,
neprusvitna, dozadu se mirne zuzuji, na konci jsou siroce
zaoblena. Na koriu jsou naznaceny tri podelne zilky, ktere
se na konci vetvi a tvori cetna drobna policka. Na klavu je
jedina zilka, dopredu vidlicnate rozdelena. Nohy jsou kratke
a silne, stehna a holene hranate, na zadnich holenich je
dvojita rada trnii. Zbarveni je variabilni. Na prednich krid-
lech jsou nahnedle nebo nacernale skvrnky, ktere tvori sik-
mo dozadu bezici pricne pasky. Sikme pasky nekdy chybeji,
na zilkach a svu jsou pak tmave tecky.
Velikost 4 az 4,7 mm.
Nejvice imag nachazime od konce cervna do konce zari
na teplejsich lokalitach, hlavne na skalnatych a krovinatych
stranich na dubech, jasanech i v trave. Larvy se vyvijeji
v zemi. Prezimuje imago. Je nasi nejhojnejsi plochulkou.
Plochulkoviti maji vzdy pomerne ploche telo, kozovity, zrni-
ty povrch, matne zlute, okrove, hnede az cerne barvy. Ziji
skryte pri zemi, jsou malo pohyblive, casto je nalezame pod
kameny a spolu s larvalnimi stadii v symbioze s mravenci.
Na kroviny a listnate stromy se dostSvaji druhotne.
307
ив
Zilnatka travni
Reptalus panzeri (P. Low)
syn.: OHarus panzeri (P. Low)
Zilnatka travova
ZILNATKOVITI - Cixiidae
308
I н
lomeno hlavy je asi tak dlouhe jako vpredu mezi ocima
iroke. Na hlave jsou tri jednoducha ocka. Bocni kyly na
himeni hlavy jsou vpredu nezretelne a dozadu se rozbihaji.
U predniho okraje temene je uhlovite zalomeny pricni kyl,
na skutu je pet zfetelnych kylti podelnych. Predni kridla
isou delsi nez zadecek, vzadu siroce zaoblena. Zadni holene
maji v prvni polovine vnejsi hrany tri trny. Telo je cerne.
Konce stehen, holene a chodidla jsou nazloutle; holene
isou tmave podelne skvrnite
Velikost 6 az 9 mm.
Zije v cervnu az srpnu na teplych stepnich lokalitach,
hlavne na kfovinatych vyslunnych svazich na bylinnem po-
rostu, casto i na kerich a stromech, napr. na dubech. Larvy
jsou napadne dlouhymi voskovymi stety — ziji na kofenech
trav, ve skulinach pudy a pod kameny. Voskovy poprasek
na tele larev i dospelcu je ochranou proti vlhku a desti, ale
dlouhe voskove stety jsou obrannym zarizenim pfi napade-
ni dravym hmyzem. Vyvoj larev probiha v dubnu.
Zilnatky se vyznacuji dosti sirokymi blanitymi kridly, ne-
kdy skvrnitymi, casteji bez kresby, s dobre patrnou zilnati-
nou. Drobnejsi druh, zilnatka vironosna — Hyalesthes
obsoletus Signoret (zilnatka virusonosna), je nebezpecnym
prenasecem virove bezsemennosti, zvlaste na tabaku,
bramborach a zelenine. Ma cerne, leskle telo a napadne
belostne pronotum i kyly na obliceji.
309
117
Zilnatka jivova
Cixius nervosus (Linne)
Zilnatka rakytova
ZILNATKOVITI - Cixiidae
310
It/
lomeno hlavy je temer ctyruhle, i s ocima je uzsi nez pro-
notum, od cela je oddeleno pricnou listou. Listovite jsou
zdvizeny i bocni okraje temene, stredem se tahne podelny
kyl, blizko prednich ocnich okrajii je kyl pficny. Kyly uzavi-
i aji na temeni ctyri jamky, z nichz dve zadni jsou vetsi. Po-
delny kyl se tahne i stredem cela a ria jeho konci je jedno ze
tri jednoduchych осек. Klypeus velky, s tremi podelnymi
kyly. Predni kridla jsou delsi nez zadecek, na konci siroce
zaoblena. Vyrazne zilky uzaviraji cetna podlouhla policka.
V zadni polovine bocniho okraje prednich kridel je tmave
ztlustle misto — stigma. Pronotum je velmi kratke, vzadu
uhlovite vykrojene, za okem je po kazde strane polokruho-
vity kyl. Velke skutum ma tri podelne kyly. Pomerne dlouhe
zadni holene maji na vnejsi strane tri drobne trny, prvni trn
(u korene holene) je nejmensi.
Velikost 6 az 8,5 mm.
Zije v cervenci az zari na jivach, vrbach, topolech, olsich
a ruznem krovi. Larvy se vyvijeji brzo na jare na korenech
trav ve skulinach pudy a pod kameny.
Na rozdil od predesleho rodu jsou blanita kridla zilnatek
rodu Cixius casto bohate hnede skvrnita. Krome vyobraze-
neho nejhojnejsiho druhu zije cela rada pribuznych druhii
na liskach, dubech, vrbach, ale tez na raselinistich a v hor-
ske vegetaci.
Od rodu OHarus je spolehlive odlisuje pocet kylu na me-
sonotu.
311
11S Ostruhovmk tykadlovy_______________
Asiraca clavicornis (Fabricius)
Ostrozka tykadlova
OSTRUHOVNiKOVITl - Delphacidae
31 2
1 18
Napadny druh s prodlouzenymi tykadly, ktery ma na cele
dva sblizene, ponekud se rozbihajici kyly. Tez na klypeu je
zretelny stredni kyl. Tykadla jsou vkloubena v ostrem vy-
krojku oci, jejich prvni clanek je temer tak dlouhy jako celo
a klypeus dohromady a je listovite zplostely. Na uzkem pro-
notu jsou neprilis vyrazne podelne kyly, na mesonotu jsou
zretelne dva sikme kyly postranni a dva temer rovnobezne
kyly stredni. Zilky na prednich kfidlech jsou silne, uzlovite,
kazdy uzlicek nese stetinu. Predni stehna jsou ke konci silne
listovite rozsiren6, rovnez holene jsou rozsirene, hlavne
uprostred. Tim se lisi od rodu Delphax, kde jsou tykadla tez
dlouha a listovite rozsirena. Zadni holene maji na vnejsi
strane tri trny. Predni nohy jsou cernohnede, prouzkovite
skvrnite. Zadni holene u korene a chodidla jsou hnede.
Velikost 4 az 5 mm.
Pomerne vzacny, ale zajimavy kris se vyskytuje po vetsi
cast roku na teplych stepnich lokalitach, hlavne na kameni-
tych a krovinatych stranich v podrostu. Prezimuje jako
imago.
Fylogeneticky jde о veimi stary druh. Podle nekterych
znakii (napr. ostruha —kalkar — je zde primitivni, trnovita
a bez hrebinku) potvrzuje, ze ostruhovnikoviti a zilnatkoviti
meli davne spolecne predky. U nas je ojedinely; pribuzni ziji
v tropech. Ostatni zastupci celedi ostruhovnikovitych jsou
vetsinou mensi, tykadla maji kraticka, casto i kridla zkrace-
na, nepokryvajici vetsinu zadeckovych clanku.
313
ii3 Ostruhovmk skvorovy________________
Dicranotropis hamata (Boheman)
Ostrozka ucholakova
OSTRUHOVNl'KOVITi - Delphacidae
314
I‘I
Zobrazeny druh podobne jako ostatni tohoto rodu maji te-
meno pravoiihle ctvercovite a na nem pokracuje dlouze
vidlicnate vetveny stredni kyl cela a jeho postranni kyly.
Kyly jsou napadne, cerne lemovane az po jamky sije. Je
zde napadna pohlavni dvojtvarnost (dimorfismus) a riizno-
barevnost (dichroismus). U formy kratkokridle (brachypter-
ni) sahaji predni kridla sotva do poloviny zadecku a jsou na
konci okrouhla, u formy dlouhokfidle (makropterni) zade-
cek presahuji a jsou sklovite priihledna. V obou pripadech
maji hnedou skvrnu na spici klavu a tim se podobaji jinym
ostruhovnikiim (napr. Laodelphax striatellus Fallen, Mega-
delphax sordidulus StAl), od nichz se mimo jine I is i sirokym
temenem. Zadecek samecka je cernohnede zbarveny a je
dobre viditelny zvlaste u kratkokridlych jedincu. Vzadu je
trojuhelnikovite vykrojen a sikmo dolti a daleko vpred sefiz-
nut pro ritni trubicku, do stran je cipovity. V teto vydute
casti genitalniho bloku jsou klestovite rozevrene, na konci
zakrivene styli, od nichz je nazev „skvorovy". Nekteri jedin-
ci, zvlaste samiciho pohlavi, byvaji slamove zluti, okrove az
svetle hnede skvrniti. Vyobrazeny jedinec je samicka.
Velikost 2,7 az 4,5 mm.
Zije od kvetna do zafi na rostlinstvu na travnatych mis-
tech (na loukach, polich jetele, porostech pasek), hlavne ve
vlhku a stinu. Ma do roka dve generace. Prezimuji larvy.
31 5
12о Ostruhovnik prOsvitny______________________
Javesella pellucida (Fabricius)
syn.: Calligypona pellucida (Fabricius)
Liburnia pellucida (Fabricius)
Ostrozka priesvitna
OSTRUHOVNl'KOVm - Delphacidae
316
» .‘О
Na temeni hlavy ma podelny kyl, ktery se dopredu vidlic-
nate vetvi. I klypeus je kylnaty. Pronotum je kratsi nez te-
meno, vzadu tupouhle vykrojene, bocni kyly jsou oblouko-
vite vne prohnute. Skutum velke, trojuhelnikovite, se tremi
podelnymi kyly. Predni kridla mene caste kratkokridle for-
my jsou kozovita, slabe prosvitava. Dlouhokfidla forma ma
predni kridla prusvitna s jemnymi, casto teckovanymi zilka
mi. Na vnejsi strane zadnich holeni jsou dva male trny. Zad-
ni chodidla byvaji casto tak dlouha jako holene. Zbarveni je
dvoji (pohlavni dimorfismus). Kratkokridle samicky jsou
svetle sede az zlutohnede, dlouhokridly samecek je cerny,
delni kyly zlute. Pronotum s vyjimkou dvou cernych skvrn
za ocima ma napadne belave. Rovnez skutelum je belave.
Predni kridla svetla, priisvitna, zlute zilky jsou velmi jemne
teckovane, na bocnim okraji cernohnede. Nohy svetle zlute
nebo nahnedle, konec posledniho chodidloveho clanku
tmavy. Jen zridka byvaji tmave cele nohy. Dlouhokfidle sa-
micky maji mesonotum svetle hnede. Vyobrazeny druh je
samicka.
Velikost 2,7 az 4,5 mm.
Zije na travnatych mistech na lukach, na obili, zvlaste na
ovsu. Vyhledava spise stinna mista a vlhci porosty. Je vy-
znamny skudce. Na Ceskomoravske vrchovine prenasi vi-
rus sterilni zakrslosti ovsa. Do roka ma dve generace (prvni
je hojnejsi a vzdy dlouhokridla). Imaga se vyskytuji od kon-
ce dubna do rijna. Prezimuji larvy.
Pribuzne druhy tohoto rodu byvaji casteji kratkokridle
a hnede az cernohnede zbarvene, vcetne kridel. Ziji na
tychz biotopech jako vyobrazeny druh.
317
Ostruhovnik mocalovy_____________________
Conomelus anceps Germar
syn.: Conomelus limbatus (Fabricius)
Ostrozka mociarna
OSTRUHOVNiKOVITi - Delphacidae
318
1’1
Temeno ctvercovite, kylnate, pronotum je asi stejne delky.
Kratkokridla forma ma prtisvitna kridla, zakryvajici sotva
tretinu zadecku, na svem zakonceni s hnedym pricnym
prouzkem. Jsou temer rovne ufata s zilnatinou cernohnede
teckovanou, zrnitou a chloupkovanou. Dlouhokridli jedinci
maji kridla ke konci rozsifena, zaokrouhlena a prusvitna. Na
apikalnich zilkach pri lemu kridla maji hnedou pulmesicovi-
tou pasku a paprscitou skvrnitost. Hneda zrnitost zilnatiny
je vyrazna, ale podobne je zdoben i pribuzny rod Eucono-
melus Haupt, kde vsak maji brachypterni jedinci kridla za-
okrouhlena. Ostatni druhy se odlisi podle druheho, valcovi-
teho clanku tykadel, ktery je u zobrazeneho druhu kylnaty.
Ostruhovnik mocalovy ma zadni chodidla kratsi nez holene,
prvni clanek zadnich chodidel je tak dlouhy jako oba dalsi
dohromady. Na vnejsi strane zadnich holeni jsou dva male
trny. Vyobrazeny druh je samicka.
Velikost 2,5 az 4,5 mm.
Zije od cervna do rijna na okraji vodnich toku a bazin, na
vlhkych pasekach a lukach na sitinach. Vyskytuje se jak
v nizinach, tak i vysoko v horach.
319
Celnatka rebnckova
722-----------------
Dictyophara europaea (Linne)
Ostrocielka zelenkasta
I
CELNATKOVITI — Dictyopharidae
320
!•'<? Celnatka ma celo velmi dlouhe a iizke s dlouhym strednim
kylem, ktery prechazi az na klypeus, postrannr a vnitfni kyly
v paru sahaji ke konci cela. Pronotum je iizke, pricne, mezi
ocima ponekud vynika, vzadu je iihlovite vykrojene, po
stranach vespod lalocnate; na plose ma tri podelne kyly,
ktere pokracuji i na skutu. Predni kridla jsou sklovite prii-
svitna, mnohem delsi nez zadecek, zilky se ke konci bohate
vetvi a vytvareji hustou sit'. Zadni kycle maji trojiihelniko-
vity hrotity zub (schema 52). Na vnejsim okraji zadnich ho-
leni je sest silnych trnii. Telo a oba рагу kridel vcetne zilna-
tiny jsou zive svetle zelene. Po usmrceni prechazeji do zlu-
tozeleneho odstinu. Zadecek a nohy jsou tez syte zelene,
zadni stehna maji naspodu ke konci tri cerne tecky. Konce
holeni a chodidla byvaji nekdy zlutocervene, posledni cho-
didlove clanky hnede. Cele telo byva vzacne zaziva i zlute
nebo cervenofialove. Vyobrazeny druh je samecek.
Velikost 9,5 az 1 3,5 mm.
Zije od konce cervna do zari na stepnich lokalitach, na
travnatych stranich na ruznem rostlinstvu. Imaga prechaze-
ji na listnace lesostepi. Larvy se vyvijeji na rebricku a jehli-
ci.	ф
Celnatkoviti jsou u nas zastoupeni tremi druhy. Vyobra-
zeny je nejrozsirenejsi a nejhojnejsi. D. multireticulata Mul-
sant, rey je vetsi, ma sit'ovite zilkovanou vetsi cast prednich
kridel a zlutave predni nohy. Stihlejsi a drobnejsi, s dlouze
prstovite protazenou hlavou je celnatka panonska — D.
pannonica Germar, drive oddelovana do samostatneho
rodu Chanithus. U nas zije jen na teplych nizinach Sloven-
ska. Vsechny tri druhy i jejich larvy nalezame nejcasteji na
dubech.
◄ 52. Dictyophara europaea,
cast hrudi zespodu:
na zadnich kyclich je trojiihelni-
kovity zub
321
Cikada chlumm
123---------------
Cicadetta montana (Scopoli)
CIKADOVITI - Cicadidae
322
Hlava je kratce trojuhelnikovita, klypeus mechyrkovite na-
loukly." Pronotum je pravouhle, tak stroke nebo ponekud
irfei nez hlava, predni okraj je prohnut mime dopredu, zad-
nl je rovny. Bocni okraje pronota jsou pred mime vyniklymi
zadnimi rohy ponekud vykrojene. Zadecek dlouhy, kuzelo-
vity Predni stehna maji na spodni strane tri silne trny, jsou
nazloutla, s tmavsimi podelnymi paskami, holene zlutave,
u korene, uprostred a na konci hnede, takze zlute zbarveni
tvoriva dva prstence. Konce chodidel jsou hnede. Cele telo
|в jemne zlute pyrite.
Velikost 1 8 az 20 mm, v rozpeti kridel az 50 mm.
V Cechach je misty hojna, ale jen v teplych slunecnych
letech, v ostatnich zemich se vyskytuje mere. Zije v kvetnu
az dervnu na krovinach pasek a okrajii lesu na mistech silne
oslunenych. Samecek hlasite cvrci. Larvy ziji v zemi, jejich
predni nohy jsou hrabave. Vyobrazeny druh je samicka.
Pribuzna cikada trnkova — C. tibialis (Panzer) ma
v rozpeti sotva 30 mm a zije obdobne na vyslunnych stra-
nich a lesostepich nasich nizin.
Na vinicich jizni Moravy a jizniho Slovenska se misty vy-
skytuje nase nejvetsi cikada — cikada vinicna —
Tibicina haematodes Scopoli, ktera ma v rozpeti kridel az
90 mm. Jeji larvy ziji v zemi a skodi vinne reve i jinym
zahradnim a polnim porostum.
Neni vsak tak hojnym druhem, aby pusobila vazne skody.
323
Penod6jka nizinna_______________________
Cercopis sanguinolenta (Scopoli)
Peniarka nizinna
PENODEJKOVITI - Cercopidae
324
f I I «'Ikovy obrys je ovalny, telo vpredu vcetnd hlavy plynule
raoblene, klenute. Hlava pomerne mala a kratka, uzsi nez
pronotum, frontoklypeus mimofadnd zdurely, po obou stra-
nrtch pricne ryhovany, s podelnymi zaoblenymi kyly po
Hranach; stredni kyl jen naznacen, zplostely. Tykadla
 dobre vyvinutymi bazalnimi clanky a nifovitym bicikem.
Pronotum ma pro penodejky typicky sestiuhelnikovity, vza-
dit vykrojeny tvar, mesonotum je nazad spicate protazeno.
Nohy cerne. Spodni strana tela i nohy jsou porostle prileh-
lyini nazloutlymi chloupky. Na vnejsi strand zadnich holeni
ptou dva silne trny.
Velikost 8 az 1 0 mm.
Penodejky rodu Cercopis jsou napadne jarni druhy trav-
n.itych porostu, protoze maji velice vyrazne zbarveni. Proto
•i pch v prirode ihned povsimneme, ale jejich larvy v peni-
lotn ochrannem obalu na oddencich, korincich nebo v dol-
ttlch riiztcich rostlin bohatych st’avami ujdou nasi pozornos-
ti
Zobrazena penodejka je veimi hojna v nizsich teplejsich
polohach. Nalezneme ji koncem jara a zacatkem leta na
tiirvdch a v podrostu listnatych lesu.
Ve vyssich polohach ji vystridava pribuzna penodejka
dorvena — Cercopis vuinerata Illiger (peniarka cervena),
tyn C sanguinea (Geoffroy). Pozname ji podle zadni cer-
vone pasky na prednich kridlech zahnute temer rovnobezne
в okrajem kridla (schema 53). Vyskytuje se na horskych
itnmich na bodlacich, vrbovkach, steblech trav i na nizsich
lostlioach.
< В.Г Cercopis, predni kridlo:	C. vulnerata (b) — zadni cerve-
(' sanquinolenta (a) — zadni na skvrna je silne prohnuta, jeji
< nrvenA skvrna je jen malo pro- zadni okraj jde temer rovnobez-
linulii,	ne s okrajem kridla
325
Penodejka olsova______________________
Aphrophora a Ini (Fallen)
Peniarka jelsova
PENODEJKOVITI - Aphrophoridae
326

16lo je nahore huste a hrube teckovano. Zadni okraj teme-
iui tupouhle vykrojeny. Jednoducha ocka jsou blizko zadni-
ho okraje temena, jejich vzajemna vzdalenost je asi polo-
viftni nez vzdalenost od oci. Frontoklypeus ma po stranach
huste teckovane pricne prouzky. Pronotum je ploche, sesti-
uhelnikovite, uprostred s podelnym kylem, ktery pokracuje
n> na temeno hlavy, zadni okraj iihlovity. Skutum male,
iiojuhelnikovite. Zilnatina silna, na konci predniho kridla je
l»dt policek. Nohy kratke, silne, zadni holene se dvema sil-
nymi trny. Telo je matne leskle, spinave svetle zlutohnede,
na spodni strane jemne pyrite. Chloupky na vrchni strane
Iola vyrustaji vetsinou v bezprostredni blizkosti cernych te-
< ok Nohy nahnedle zlute, jemne pyrite, konce holeni hne-
d6, poslednich chodidlovych clanku cerne.
Velikost 8 az 1 1 mm.
Penodejka olsova je od cervna do rijna nasim nejhojnej-
liin druhem krisa na listech vrb, jiv, olsi a jinych keru na
okrajich lesu a pasek. Vyskytuje se od nizin az vysoko do
hor
Pribuzna penodejka vrbova — A. salicis Degeer (pe-
ntarka vrbova) spolu s A. forneri Haupt nemaji vyvinutou
flutavou sedlovitou kresbu na prednich kridlech. Prvni ma
uvetlou skvrnu pri bazi, druha je naopak bez vetsich svet-
lych skvrn. Jejich larvy jsou v рёпё na vrbach a pri premno-
ioni vytvareji tolik peny, az odkapava na zem. V horach je
vz6cna A. alpina Melichar a na borovicich rezave kurove
/barvena A. corticea Germar.
327
Penodejka paskovana
Neophilaenus Hneatus (Linn£)
Peniarka paskovana
PENODEJKOVITI - Aphrophoridae
328
Druh se vyznacuje velmi protazenym, po stranach rovno
hoznym obrysem. Predni okraj hlavy je temer ostroiihly.
I rontoklypeus pomerne plochy, zretelne teckovany a vlnate
pyrity, matny. Oblicejem se tahnou po kazde strane dve za
uibou jdouci tmavsi pasky. Tez pod korenem tykadel je
mala cerna skvrnka.
Vehkost 5 az 7 mm.
2tje od cervna do rijna, nejcasteji na mokrych podhor
 kych lukach, v raselinistich, nezridka tez v nizinach, a na-
opak vysoko v horach. Zastihneme ji casto tez v podrostu
ivfttlych lesu a pasek, avsak v teplych vyprahlych stepich je
vystridana drobnou penodejkou malou — Neophilae-
nus minor (Kirschbaum; peniarka mala), ktera je temer sla-
move jednobarevna, sedozluta. Zije na jizni Morave a Slo-
vonsku na piscich a vyprahlych stranich.
329
127
Penodejka nahnedla__________________
Neophilaenus infumatus (Haupt)
Peniarka hnedasta
PENODEJKOVITI — Aphrophoridae
330
Into penodejka se podoba penodejce paskovane a vyzna-
rir|O se smolne hnedozlutym zbarvenim. Predni okraj hlavy
|<i ького ostroiihly. Frontoklypeus silne klenuty, leskly, pric-
nrt linkovany. Na spodni casti obliceje neni pricna paska.
U i.amecka (na obrazku) je konec kridla tmave lemovan,
и «omicky je svetly.
Velikost 6 az 7 mm.
Je velmi hojna na stepich, v podrostu listnatych lesu
n vyprahlych stranich. Nejhojneji se vyskytuje od kvetna do
ipna, casto spolecne s penodejkou stepni — N. cam-
pnstris (Fallen, peniarka stepna), ktera ma zbarveni spise
Undozlute, casto s rezavym odstinem a skvrnitejsimi konci
kfldel.
331
Penodejka cernohneda______________
Neophilaenus exdamationis (Thunberg)
Peniarka ciernohneda
PENODEJKOVITi — Aphrophoridae
332
< olkovy obrys tela pripomina predesly druh. Predni okraj
hlavy je ostrouhly az pravouhly. Frontoklypeus klenuty,
In-.kly, s hnedymi, na vrcholu az cernymi pricnymi prouzky.
Inmeno hlavy, pronotum a predni kridla jsou huste tecko-
vnn6, pfilehle pyrite, takze se telo zda byt pri bocnim pohle-
<ln Sedave. Predni okraje prednich kridel jsou az za stred
Jlut.ive bile, spolu s trojiihelnikovitou skvrnou pred koncem
Ivon jakysi „vykricnik". Nohy jsou svetle zlute, drapky
i ortie.
Velikost 3,5 az 5 mm.
?ije v kvetnu az zari a je hojna vsude na travnatych mis-
ir»c h a v podrostu borovych lesu. Vyskytuje se vsak i v ho-
rn h v hustych travnatych polstarich smrkovych lesu a na
рпнокйсЬ.
V Itstnatych lesich a na krovinatych stranich zije nas dalsi
loplobytny druh, penodejka pestra — N. albipennis Fab-
hii ins (peniarka pestra), ktery je vsak rezave hnedy v predni
liolovine tela; zadni poloviny kridel ma hnede a svetlozlute
hkvrnite.
333
129
Penodejka obecna___________________
Phitaenus spumarius (Linnt )
Peniarka obycajna
PENODEJKOVITI — Aphrophoridae
334
12	3	4
5	6	7	8
9
10
II
12
16
PhHaenus spumarius — nekolik forem bohate variacni site tohoto
druhu (castecne podle Haupta):
1 forma zakladni, 2 f. leucophthalma, 2 f. albomaculata, 4 f. late-
ralis, 51. quadrimaculata, 61. leucocepha/a, 7f. gibba. 81. margi
nella, 9f flavicollis, 10 f. trilineata, 7 7 f. vittata, 12 f praeusta
131. ustulata, 141. poputi, 151. flavicollis (jina moznost zbarveni),
7 6 krizenec mezi f. flavicollis a trilineata
Obeys tela ma mnohem ovalnejsi nez rod Neophilaenus.
Predni okraj hlavy je vpredu tupouhly. Jednoducha ocka
jsou od sebe vice vzdalena nez od slozenych oci. Na vrcho
lu predniho okraje hlavy byvaji na konci dve male sblizene
tmave skvrnky, pod nimi dve nepravidelne skvrnky pricne.
Klavus ma dve jednoduche zilky. Predni kridla jsou od kore-
ne ke stredu ponekud rozsirena, pak ke konci nahle ziizena.
Kris je huste a jemne belave pyrity, coz mu dodava sameto-
veho lesku. Zbarveni vrchni strany tela je nasedle, nahned-
le az cernohnede, s veimi variabilni kresbou. Na chladnej-
sich lokalitach byva vetsi procento jedincu s tmavsim cel-
kovym zbarvenim. Penodejka obecna je snad nejvariabil
nejsi ze vsech krisu. Nektere formy zbarveni se vyskytuji
jen u samicek. Ukazalo se, ze ruzne formy zbarveni jsou
rizeny pomerne slozitym, dnes jiz do znacne miry objasne-
nym genovym mechanismem a procentualni zastoupeni je
336

urcovano tez zoogeograficky. Variabilita tohoto krisa se
stava v posledni dobe predmetem intenzivniho studia ge
netiku. Nejcastejsi barevne odchylky jsou vyobrazeny na
cernobile tabuice.
Velikost 5 az 6 mm.
Tato penodejka je rozsirena od cervna do rijna prakticky
na vsech biotopech nizin az po vrcholky hor, osidluje louky.
pole, kroviny a vyviji se na nejruznejsich hostitelskych rost
linach (je polysugni). Vajicka klade na podzim do sterbin
v kure nebo do rostlinnych pletiv. Larvy se lihnou v dubnu,
jsou zelenave zlute a obaleny penou. Tu si vytvareji vyfuko
vanim mydloviteho sekretu brisnim kanalkem stahovanim
zadecku. Sanim na mladych vyhoncich rostlin piisobi typic
ke znetvoreniny (zpomalent rustu, deformace listu, zmeny
v barve). Byly pozorovany skody na hospodafskych plodi
nach (cukrovce apod.).
337
Ostnohrbetka krovinna
130-----------------------------------
Centrotus cornutus (Linne)
Trnovka lieskova
OSTNOHRBETKOVITI - Membracidae
338
f if
16lo ma pomerne siroke a zavalite, vpredu jakoby pricne
iitate. Hlava mala, temeno a celo jsou svisle, ploche. Ohra-
niCeni horni a spodni casti hlavy je tvoreno z vetsi casti
mohutne vyvinutymi a ostrymi tykadlovymi listami. Oci
male, tykadla velmi kratka. Pronotum je velke, vysoce kle-
nute, dozadu hrotite protazeno v dlouhy trnovity vybezek
ai ke konci zadecku. Stredem pronota se tahne ostry po-
d6lny kyl, tez do stran pronota vybiha trojhranny hrotity
vybezek. Skutum a skutelum jsou dlouhe, uzce trojiihelni-
kovite. Predni kridla strechovita, zilky pomerne silne. Nohy
kratke, holene trojhranne, na hranach prodlouzenych zad-
nich holeni jsou razene hrbolky, z nichz vyriistaji kratke ste-
tinky. Chodidla jsou kratka. Vyobrazeny druh je samicka.
Velikost 7 az 9 mm.
Zije od kvetna do srpna na listnatem krovi, napr. na lis-
kach, tez na janovci, vrbovce, bodlacich a jinych rostlinach
pasek, okraju lesii a na krovinatych svazich.
Na nekterych teplych lokalitach zije hojne mnohem men-
§i ostnohrbetka janovcova — Gargara genistae (Fab-
riciuS; trnovka krucinova). Ma jen jeden nazad mirici trn
a hrud' mohutnou, kulovite vyklenutou. Treti druh zelene
barvy, Ceresa bubatus Fabricius, zavleceny do Evropy ze
Severn! Ameriky, byl jiz nalezen i u nas v nizinach Sloven-
ska. Ostnohrbetky jsou druhove bohate zastoupeny v tro-
pech.
339
Sitinovka zelena
131-----------------------------------------------
Cicadella v/'r/cfe (Linne)
syn.: Tettigella viridis (Linne)
Cikadka zelena
KRiSKOVITI - Cicadellidae
340
I If
Telo ma protahle, s kridly po stranach rovnobeznymi. Hlava
i s ocima je ponekud sirsi nez pronotum. Predni okraj hlavy
je parabolicky protazen dopredu, je tak dlouhy jako prono-
tum. Pronotum asi dvakrat sirsi nez dlouhe, predni okraj je
Siroce zaobleny, zadni rovny. Skutum male, trojiihelnikovi-
te, se slabd prohnutym pricnym vtiskem oddelujicim skute-
lum. Zilnatina prednich kridel zretelne vystupuje. Nad kore-
nem tykadel je mala podlouhla cerna skvrnka. Po stranach
frontoklypea jsou svetle hnede pricne pasky, jejichz vnitrni
konce jsou spojeny nedaleko stredu cela podelnou paskou.
Nekdy prouzky splyvaji a frontoklypeus je pak nahnedly.
Svy lora a frontoklypea jsou obvykle uzce cerne vroubene.
Predni kridla samecka jsou nekdy nacernale modra. Nohy
jsou dlouhe, zadni holene maji na vnejsi strane dlouze raze-
ne stetiny.
Velikost 7 az 9 mm.
Je velmi hojna od cervence do zari na vlhkych bazinatych
lukach a v zastinenych pasekach v podrostu na skfipine,
sitine i na vrbovem a jivovem kfovi. Pocetne populace ziji
na raselinistich a v rakosinach, sitinovka zelena muze vsak
byt i vaznym skiidcem ovocnych stromu, zvlaste ve skol-
kach; samicky poskozuji kladelkem jejich mlade vetvicky.
Pri silnem vyskytu muze skodit i v hustych porostech zele-
niny a na zavlazovanych kulturach. Pocetne druhy, casto
velmi pestrych barev, ziji v tropech.
341
132
Usatka kurova
Ledra aurita (Linne)
Cikadka korova
KRISKOVITi - Cicadellidae
podfieled' Ledrinae
342
1.12
Nas nejvetsi zastupce kriskovitych ma listovite rozsirene,
vpredu tupouhle temeno, uprostred se slabe zdvizenym po-
delnym kylem, po stranach se dvema kyly zkracenymi. Pro-
notum je sestiiihelnikovite, predni okraj temer rovny, zadni
hluboce obloukovite vykrojeny. Na zadni polovine pronota
vycnivaji od jeho zadnich rohu dopredu a vzhuru dva ous-
kovite vybezky. Skutelum je vypoukle. pomerne velke.
Predni kridla jsou strechovita, kozovita, s vyniklou zilnati-
nou, ktera se smerem dozadu bohate vetvi a tvori cetna
nepravidelna policka. Na klavu jsou dve jednoduche zilky,
spojene cetnymi zilkami pricnymi. Zadni chodidla kratka,
prvni clanek je asi tak dlouhy jako oba dalsi dohromady.
Holene, zvlaste zadni, jsou listovite rozsirene, zplostele, na
vnejsi strane zubate a pyrite. Hrbetni strana samecka (na
obrazku) je hnede olivova, nekdy az sedocerna, samicky
sedozluta.
Velikost 1 3 az 1 8 mm.
Pomerne vzacny kris zvlastniho vzhledu se vyskytuje
v cervenci az listopadu na krovinatych stranich s vapenco-
vym podkladem, hlavne na dubech, topolech, bucich, lis-
kach a brizach. Seda na kiire stromu, s niz svym zbarvenim
temer splyva. Vyvoj ma dvoulety. Prezimuji larvy, a to pod
kurou, v mechu i pod kameny. Tropicka celed', jejiz jen oje-
dtnele druhy ziji v mirnem pasmu. V Evrope se vyskytuje
jedine vyobrazeny druh.
343
Mokratka zlutocerna
133----------------------------------------
Evacanthus interruptus (Linne)
Cikadka zltocierna
KRl'SKOVITi - Cicadellidae
podceled': Evacanthinae
344
111
Obrysem je podobna sitinovce, ale mnohem kratsi. Hlava
i s ocima je tak siroka jako zadni rohy pronota. Hlava je
shora protahla, vpredu temer polokruhovita, na plose ma
nekolik nizkych list: prostredni podelna je silnejsi a je pred
koncem prerusena listou pricnou. Jednoducha ocka v listo-
vitem ohraniceni temena na prednim okraji hlavy. Fronto-
klypeus je silne klenuty, az mechyrkovite nadmuty, upro
stred ma slaby podelny kyl. Pronotum tak dlouhe jako hla-
va, pricne vrascite, zadni okraj temer rovny. Mesonotum
male, trojuhelnikovite, uprostred pricne vtiskle. Predni kfid
la jsou vzadu siroce zaoblena. Jsou kozovita, u samecku
kryji cely zadecek, u samicek (na obrazku) sahaji jen asi
doprostred zadecku. Zilnatma je dosti vynikla. Cerne zbar-
veni muze byt celoplosne, zvlaste na hlave a pronotu.
Velikost 5 az 7 mm.
Zije v cervnu az zari vsude na vlhcich lukach, v hustem
porostu jetelovin a na pasekach, hlavne na starccich, tura
nu a konopaci. Pribuzna mokratka hnedocerna — E.
acuminatus (Fabricius; cikadka hnedocierna) je sedohneda
a cerne zdobena. Zije na podobnych mistech jako predcho
zi, zejmena v lesnim podrostu a na pasekach.
345
Mokratka polni
134---------------------------------------------
Aphrodes bicinctus (Schrank)
syn.: A. striatus (Fabricius)
Cikadka pol'na
KRI'SKOVITI - Cicadellidae
podceled': Aphrodinae
346
1,14 Telo je zavalite, dlouze ovalne, jemne podelne vrascite.
Jednoducha ocka jsou tesne u predniho okraje hlavy mezi
ocima slozenyma a vrcholem hlavy. Frontoklypeus viceme-
ne plochy. Sirka pronota presahuje jeho delku vice nez
dvakrat. Pronotum je pricne vrascite, zadni okraj mirne a si-
roce vykrojeny. Mesonotum male. Zadni holene jsou dlou-
he, ponekud zakrivene, na vnejsi strane maji dve rady dlou-
hych trnu. U tohoto krisa se projevuje znacna pohlavni
dvojtvarnost. U samecka se tahne pres temeno a pronotum
svetla pricna pa ska (schema 54). Hlava je tak dlouha jako
pronotum, ostre podelne vrascita, shora slabe kylnata.
Oblicejova cast je vrascita, na tykadlovych jamkach casto
patrna cerna skvrnka. Zilky na kridlech jsou zpravidla svet-
lejsi. Nohy svetle nebo nahnedle zlute, stehna casto cerne
skvrnita. Samicka ma hlavu ponekud kratsi. Vrchni strana
tela je bez pricneho pruhovani, jednotne skvrnita, casto je
povrch temer jednobarevne cernohnedy.
Velikost samecka 5 az 7 mm, samicky 7 az 8 mm.
Je velmi hojna od cervence do zari vsude na vlhcich i su-
chych lukach, na polich, stepich a pastvinach. Druh je do
znacne miry polysugni. Nalezi mezi nase nejhojnejsi krisy
na polnich plodinach, predevsim na vojtesce a jeteli. Pre-
nasi virove choroby — stolbur a zelenokvetost jetele.
Pribuzne druhy tohoto rodu jsou mensi a casto napric
tela paskovane (napr. A. bifasciatus Linn6, mokratka
opasana — A. trifasciatus Fourcroy; cikadka opasana)
nebo vyrazne skvrnite (napr. A. serratulae Fabricius), popr.
podelne pruhovane (napr. A. flavostriatus Donovan). Vse-
chny ziji na bazinne vegetaci, ale jsou i druhy slanisk, step!
a pisku, napr. A. elongatus Lethierry, zijici na nasich nej-
teplejsich biotopech.
4 54. Aphrodes bicinctus (same- zadnim okrajem temena a zadni
cek), predni cast tela:	polovinou pronota se tahnou
dve belave pricne pasky
347
Utlenka kopinata
/ О	-
Eupelix cuspidate (Fabricius)
Cikadka dlhohlava
KRl'SKOVITi — Cicadellidae
podceled': HecaHnae
348
tub
Telo je protahle. Hlava vyduta, listovite ostrohranna, dopre-
du trojuhle lopatovite protazena, s ostrym podelnym stred-
nim kylem a tupymi kyly po stranach. Oci jsou vpredu roz-
deleny ostrymi vybezky hlavy. Frontoklypeus je uzky, dlou-
hy, ponekud klenuty, stredem se tahne podelny kyl. Prono-
tum asi dvakrat sirs! nez dlouhe, uzsi a kratsi nez temeno,
uprostfed je podelny kyl, zadni okraj je siroce vykrojeny.
Predni kridla uzka, prosvitava, na konci uzce zaoblena.
Nohy jsou pomerne kratke a slabe, zadni ponekud delsi.
Zadni holene jsou na vnejsi strane trnite. Samecek je mensi
nez samicka a jeho zbarveni je tmavsi (na obrazku je samic-
ka). Zilky na prednich kridlech jsou svetle nahnedle zlute,
tmaveji skvrnite. Nohy spinave svetle zlute, stehna (hlavne
samecka) jsou casto svetleji nebo tmaveji hneda, ke konci
svetlejsi. Drapky tmave.
Obrys hlavy je ponekud variabilni: predni okraj byva pri
jednoduchych ockach bud'to vypukly, nebo vyduty (utlenky
byly rozlisovany jako formy, zprvu dokonce jako druhy).
Velikost 5 az 8 mm.
Vyskytuje se dosti casto, ale v nepocetnych populacich
od kvetna do zafi na vyprahlych pastvinach, na travnatych
a krovinatych stranich i v podrostu svetlych lesu. Pro pone-
kud podivny vzhled je mozno utlenku povazovat za archaic-
ky typ, dochovany na rozsahlem arealu vyskytu do dnesni
doby. Je to ojedinely druh bez blizkych pribuznych v cele
mirne oblasti.
349
Prstenovka vrbova
136------------------------------------------
Macropsis marginata (Herrich-Schaffer)
Cikadka
KRiSKOVITI - Cicadellidae
podceled': Macropsinae
350
1.16
Telo ma stihle, hlava i s ocima je asi tak siroka jako zadni
rohy pronota. Horni cast hlavy, hlavne temeno, je velmi
kratka, jednoducha ocka jsou umistena na obliceji blizko
vnitrniho ocniho okraje. Pronotum dvakrat sirsi nez dlouhe,
vyrazne sikmo ke stredu ryzkovane (rodovy znakl). Meso-
notum dosti velke s pricnym vtiskem. Predni kridla jsou
sklovite prusvitna, vpredu maji dve, uprostred tri a na konci
pet policek. Zbarveni je znacne variabilni, od zlutohnede do
sedohnede s cernymi skvrnami na mesonotu i okrajich pro-
nota (u samecka). Primes zeleneho zakladu je ruzne silne
vyvinuta, az nekdy prevladS (zvlaste u samicky) cernohne-
da barva i na kridlech. Jednotlive extremy byly pojmenova-
ny jako formy, jsou vsak mezi nimi prechody a kombinace.
Prstenovky jsou krisi tvarove velmi uniformni, velmi varia-
bilni v barve a casto i se zcela podobnymi kopulacnimi
organy. Pocetne druhy zijici na vrbach se urcuji velice
obtizne, zvlaste jsou-li nekteri jedinci u kazdeho druhu jed-
nobarevne zeleni a temer bez kresby. Vyobrazeny druh (sa-
micka) je pomerne snadno poznatelny, zvlaste jsou-li je-
dinci skvrniti.
Velikost 4,2 az 5,3 mm.
Je misty hojna. Zije monosugne na vrbe cervenici, nej-
casteji v cervnu a cervenci.
Krome skupiny druhu vyvijejicich se na vrbach jsou tez
druhy na topolech, jilmech, osikach, na ostruziniku a mali-
niku. Pribuzne druhy se vyskytuji i na stepnich rostlinach
a na vyprahlych stranich.
351
Prstenovka olsova
137-------------------------------------------
Oncopsis alni (Schrank)
syn.: Bythoscopus alni (Schrank)
Cikadka jelsova
KRiSKOVITI - Cicadellidae
podceled': Macropsinae
352
t:i7
Vrchni strana hlavy je uzka, tupouhla. Jednoducha ocka
jsou umistena na obliceji blizko oci slozenych. Pronotum je
sirsi nez jeho stredni delka. Predni okraj je zaoblene uhlovi-
ty, zadni lehce vykrojeny, oba temer rovnobezne. Plocha
pronota je pricne vrascitia (rodovy znakl). Predni kridla jsou
asi tak siroka jako hlava, zilnatina je vystoupla, jasne patr-
na, zvlaste na konci kridla. Nohy jsou zlutohnede s tmavymi
podelnymi prouzky, konec chodidel tmavohnedy.
Velikost 5 az 6 mm.
Je hojna a vsude rozsirena. Zije v cervenci a srpnu na
olsich. Zobrazeny druh je podobne jako drobny O. tristis
(Zetterstedt) zijici na bfizach a dubech mene variabitni nez
velice hojny druh prstenovka bfezova — O. flavicollis
Linne (cikadka brezova), ktera se vsak vyskytuje i na tres-
nich a jinych listnatych stromech.
353
Tykadlenka znacena
7	------------------------------------
Rhytidodus decimusquartus (Schrank)
syn.: Idiocerus decimusquartus (Schrank)
Cikadka
Г61о je dosti protahle, hlava s ocima je nejsirsim mistem
tt’jla Oci jsou velke, cnejici. Jednoducha ocka, umistena na
oblicejove casti, jsou vzajemne vice oddalena nez od kore-
nii tykadel. Zadni okraj pronota je temer rovny, zadni rohy
zaoblene. Mesonotum dosti velke, rozdelene pricnym vtis-
kem. Pronotum, temeno hlavy a frontoklypeus jsou huste
pricne vrascite. Predni kridla jsou tuha, pricne vrascita, po-
d6l zilek teckovana. Samecek je spinave zlutohnedy az na-
zelenaly, sedohnede skvrnity, skvrny dosti variabilni. Na
oblicejove casti hlavy mezi ocima je siroka cerna paska,
pod ni druha, uprostred casto prerusena. Temeno a prono-
tum jsou cernohndde s belavym strednim prouzkem. Vpre-
du pronota byvaji dve hieroglyficke skvrny v prednich ro-
zich a vidlicnata skvrna na plose. Predni kridla jsou hlinite
ilutoseda, zilky misty skvrnite. Asi uprostred kridla tvori
skvrny kresbu, ktera pripomina vlevo cislici 14, vpravo 41
(schema 55). Zbarveni tohoto krisa je znacne promenne.
Stehna i holene jsou u obou pohlavi jemne belave pyrite.
Velikost 6,5 az 8 mm.
Vyskytuje se od cervence do jara. Je hojna na vrbach
a topolech. Prezimuje v puklinach kury. V mistech s topolo-
vou vysadbou se na podzim a pres zimu objevuje hojne i na
oknech bytu, na pudach apod.
55. Rhytidodus (samecek),
predni kridlo:
7 a 2 zilky analni, 3 klavokorial-
ni sev, 4 zilka subkostalni, 5 zil-
ka radialni, 6 zilka medialni, 7
zilka kubitalni; sipkou je ozna-
dena charakteristicka kresba,
pripominajici cislici 14
KRISKOVITI — Cicadellidae
podceled': Idiocerinae
354
355
13g Tykadlatka topolova______________________
Populicerus popu/i (Linne)
Cikadka topol'ova
KRISKOVITI — Cicadellidae
podceled': Idiocerinae
356
I 14
U nekterych tykadlatek je charakteristickym znakem typic-
ky tvar tykadel, na konci palickovite rozsirenych. Telo je
protahle, dozadu silne zuzene, hlava je nejsirsim mistem
tela. Temeno a frontoklypeus jsou sotva znatelne pricne
ryzkovane, kridla hladka. Skutum dosti velke, za stredem je
pficnym vtiskem oddeleno skutelum. Spodni strana tela
a nohy jsou svetle zlute, casto s nacervenalym nadechem,
trny na holenich jsou svetle. Na prednich stehnech a stred-
nich holenich byvaji vzacne hnede skvrnky. Zbarveni se
meni se stafim; svetle spinave zelene nabiha pozdeji do
pkrovych, a nekdy i nacervenalych tonu. Mladi jedinci by-
vaji vyjimecne cervenofialovi.
Velikost 4 az 5 mm.
Zije v cervenci az zari. Je velice hojna, zejmena na osice
a topolu cernem.
Pribuzne druhy rodu Populicerus se vyskytuji na ruznem
listnatem kfovi. Pribuzne rody: Acericerus, s sestiuhlym
postklypeem, zije na javorech, Idiocerus Lewis nejcasteji na
vrbach, napr. s tykadlatkou vrbovou — /. stigmaticalis
Lewis, ma siroce nahoru rozevfeny postklypeus; Batcano-
cerus larvatus Herrich-SchAffer je drobnejsi a ma postkly-
peus temer kruhovity, silne zdufely, s cernou skvrnou; zije
na trnkach.
357
л л Sirenka dubova
140----------------
lassus lanio (Linne)
Cikadka dubova
KRISKOVITi - Cicadellidae
podceled': lassinae
358
I'iO
Telo ma protahle, dosti zavalite. Vrchni cast hlavy je velmi
kratka, rovnez tykadla jsou kraticka. Predni okraj tykadlove
jamky (tykadlova lista) je hranaty, takze kryje koren tykadel.
Pronotum dopredu dosti strme, zadni okraj je uprostred te-
mer rovny, po stranach smeruje sikmo dopredu. Mesono-
tum dosti velke, skutelum oddeleno podkovovitym vtiskem.
Pronotum a skutelum jsou jemne pricne vrascite, predni
kridla vicemene strechovita, kozovita, prosvitava, nezretel-
ne plose teckovana. Nohy jsou silne, hranate, na hranach
zadnich holeni jsou razene trny, silne trnite jsou i okraje
prveho clanku zadnich chodidel (schema 56). Cele telo je
zelene, hlava a vrchni strana hrudi jsou zpravidla hnede
strikane. Casto se vyskytuje forma, jez ma cele telo i kridla
hnede. Nohy jsou svetle zelene, predni nohy casto s nacer-
venalym nadechem.
Velikost 7 az 9 mm.
V cervenci a srpnu je hojna na dubovem kfovi.
U nas zije na jihu pribuzny druh I. scutellaris (Fieber),
ktery ma temeno hlavy uprostred zretelne delsi nez pri
ocich po stranach.

5 6. lassus lanio, chodidlo:	I
na prvnim chodidlovem clanku	Тллул
je po stranach rada drobnych
pfilehlych ostnu	J,1,,"’
359
141
Pidikrisek paskovany
Alebra albostriella (Fallen)
Cikadocka paskovana
KRiSKOVITi - Cicadellidae
podceled': Typhlocybinae
360
141
Telo je protahle, stihle, utle. Hlava siroka, predni okraj
obloukovity. jednoducha ocka jsou umistena na hranici
frontoklypea a temena. Pronotum skoro stejne sirky ma
zadni okraj rovny, po stranach zaobleny. Mesonotum troj-
uhelnikovite, rozdelene vtiskem. Koncova (apikalni) policka
predniho kridla jsou uzavrena periferni zilkou, oddalenou
od okraje kridla. Telo samecka a samicky (na obrazku) je
barevne odlisne, samicka je zbarvena vyrazneji. Nohy svet-
le zlutobile, na zadnich holenich jsou u korenu trnO cerne
tecky. Pruhovane zbarveni samicky je svetle zlute, u nekte-
rych jedincu vsak vyrazne a syte.
Velikost 3 az 4 mm.
Zije v cervenci az rijnu. Je velmi hojny vsude na dubech,
ale tez na jinych listnacich.
Pfibuzny druh A. wahlbergi (Boheman) пета u когепй
trnu zadnich holeni cerne skvrny, zije na lipach, habru, jil-
mu apod.
361
„ „ Pidiknsek lucni
7 42----------------------------------------
Emelyanoviana mollicula (Boheman)
syn.: Dicraneura mollicula (Boheman)
Cikadockalucna
ft
KRISKOVITI - Cicadellidae
podceled': Typhlocybinae
362
142
Telo je protahle, tizke, title. Predni okraj hlavy je siroce za-
oblene pravotihly, zadni okraj hluboce obloukovite vykro-
jeny. Oci podlouhle, opakvejcite, jednoducha ocka nezre-
telna. Na prednich kridlech je ve stredni casti kostalniho
okraje ovalne voskove policko, zejmena u svetlych jedincti
temer nezretelne. Telo je blede zlute. Zaziva je zbarveni
kridel vyrazne zlute. Nohy svetle zlutobile, holene bez te-
cek, drapky hnede. Zadecek sedocerny se zlutym lemem
kazdeho clanku, casto s zlutavym nadechem.
Velikost 2,7 az 3,8 mm.
Vyskytuje se od cervna do listopadu na lukach, stepich
a lesnich pasekach na rtiznych bylinach. Prezimuji vajicka.
Larvy ziji na hluchavkovitych a brutnakovitych (drsnolis-
tych) rostlinach.
363
л п Pidiknsek
143----------------------------------------
Empoasca decipiens Paoli
Cikadocka
KRiSKOVITi - Cicadellidae
podceled': Typhlocybinae
364
I‘I3
Telo je protahle, stihle, velmi title. Cely kris je zbarven zazi-
va jasne zlutozelene, i cele nohy jsou zive zelene. Po usmr-
ceni se jasna zelen ztraci a prechazi do zlutsich tonii.
Membrana prednich kridel je bezbarva, pruhledna.
Velikost 3 az 3,5 mm.
U nas ziji velmi podobne druhy: E flavescens Fabricius,
E pteridis Dahlbom (cikadocka zemiakova) a vyobrazeny
E decipiens Paoli. Presne se daji rozlisit jen podle paficich
organu. Vsechny tri druhy ziji na ruznych volne rostoucich
a kulturnich rostlinach i na listnacich. Larvy i dospely hmyz
skodi vysavanim bunecne stavy. Je zde podezfeni i na pre-
nos virovych chorob.
E. decipiens a nejcastejsi druh E. affinis Nast skodi hlav-
ne na bramborach a na repe. Tento druh je, jak se zda,
velmi blizky к E pteridis Dahlbom.
365
Pidikrisek polni
744----------------------------------------------
Eupteryx atropunctata (Goeze)
syn.: Cicadella atropunctata (Goeze)
Cikadocka pol'na
KRiSKOVITI - Cicadellidae
podceled': Typhlocybinae
366
144
Predni okraj hlavy je polokruhovity, vzadu vykrojeny jen
v mirnem oblouku. Oci okrouhle trojuhle. Frontoklypeus je
dlouhy a uzky. Pronotum, asi tak dlouhe jako siroke, se do-
zadu zretelne rozsiruje. Zakladni nazelenale zlute zbarveni
byva casto jeste svetlejsi nez na obrazku. Nohy jsou svetle
zlute.
Velikost 3 az 4 mm.
Zije od cervna do rijna. Je velmi hojny na lukach a na
polich, hlavne na bramborach, na repe a na plevelich, v je-
telistich, na chmelu i na jinych rostlinach. Je u nej podezre-
ni na prenos virovych chorob. Skodi na chryzantemach.
Druh by se mohl zamenit s E. aurata Linne, zijicim na
podobnych mistech, zvlaste v lesnim podrostu a na kopri-
vach. Tento druh vsak ma intenzivnejsi cernou kresbu. Rod
Eupteryx je bohaty na druhy zijici na matach a jinych hlu-
chavkovitych rostlinach teplych strani.
367
Mokratka lucni
145------------------------------------—
Doratura stylata (Boheman)
Cikadka lucna
KRISKOVITI - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
368
Ill.iva je dels! nez pronotum, plocha, vpredu trojuhelniko-
vit£ Oci jsou velke, hlava i s ocima ponekud sirsi nez pro-
notum. Celo uzke. Pronotum je mnohem sirsi nez dlouhe.
I'redni kridla zpravidla silne zkracena, na konci siroce zaob-
Inna, zilky jsou nezretelne, mohou vsak pokryvat temer cely
ziidecek, zvlaste u dlouhokfidlych samecku (na obrazku je
i.imicka). Na oblicejove casti hlavy jsou dve cerne pricne
pasky: vrchni jde od oka к oku, spodni spojuje koreny tyka-
dol Kratka predni kridla jsou kozovite vrascita, jednobarev-
оЛ Nohy jsou svetle zlute, predni stehna maji pred koncem
tmavy prstenec. Zadni holene jsou tmave teckovane, na
vnitrni Strane jsou nacernale podelne prouzky. Posledni
hodidlovy clanek je tmavy. Zbarveni tela zaziva opalizuje,
i<> shora zelene perlet'ove; mrtvi jedinci jsou zlutosedi,
loskli.
Velikost 2,7 az 4,5 mm.
Mokfatka lucni zije od cervence do zari na lukach, kame-
nitych stranich, mytinach a v podrostu svetlych lesu. Dava
prednost stinne a vlhke vegetaci. Na stepich a slaniskach
ve Stfedohori, na jihu Moravy a Slovenska zije u nas mo-
kratka drobna — D. exilis Horvath (cikadka drobna), na-
padne mensiho vzrustu, ale predeslemu druhu veimi po
dobna Ostatni druhy, napr. mokratka stepni — D. im
pudica Horvath (cikadka stepna), je naopak statna a roz-
inernejsi. Zbarveni vsech je znacne uniformni a neda se
vzdy pouzit к rozliseni druhu.
369
Krisek zlutosedy
Macrosteles laevis (Ribaut)
syn.: Cicadula sexnotata auct. nec Fallen
Cikadka zltosiva
KRl'SKOVITI - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
370
I4t>
1ё1о je protahle, title. Vrchni strana hlavy je ponekud kratsi
nez pronotum, jez je na prednim okraji polokruhovite, vza-
du temer rovne. Kris je velikosti, intenzitou zbarveni i cerne
kresby ponekud promenny. Predni kridja jsou prosvitava,
takze se pod nimi rysuje cerny zadecek. Zilky svetle zlutoze-
lene. Nohy zlutave, trny na zadnich holenich vyrustaji z cer-
nych tecek.
Velikost 2,5 az 4,5 mm.
Vyskytuje se od cervna do rijna. Je velmi hojny a vsude
rozsifeny na polich, na lukach a stepich. Ma do roka dve,
nekdy i vice generaci. Je skudcem obili. Pri premnozeni
Skodi kulturnim travam i jinym hospodarskym rostlinam
a prenasi nekolik virovych chorob, napr. zloutenku aster,
stolbur atd.
Pribuzne druhy ziji casto na stejnych biotopech. Mnohem
pocetnejsi jsou tez druhy mokrych luk, bazin a raselinist',
rozlisitelne pouze podle kopulacniho organu samce. Jsou si
velmi podobne zbarvenim, casto shodne i s vyobrazenym
druhem, mnohdy zastihneme i nekolik druhu na temze po-
rostu soucasne. Jine druhy osidluji raseliniste a vyskytuji se
i vysoko v horach. Jsou vsak i druhy monosugni, napr. kri-
sek koprivovy — M. variatusVMiEN (cikadka prhl'avova)
zijici na kopfivach, M. septemnotatus Fallen na tuzebniku
aj. Pribuzny rod к rise к vrbovy — Sagatus punctifrons
Fallen (cikadka vrbova) je z nich nejvetsi a zije na vrbach,
Erotettix cyane (Bohemian) se vyskytuje poruznu a vzacne
na listech lekninu, stuliku a kotvice.
371 "
747
Knsek obecny
Euscelis incisus Kirschbaum
syn.: Euscelis plebejus ( Fallen )
Cikadka obycajna
KRiSKOVITI - Cicadellidae
podceled*: Euscelinae
372
Telo je siroke, ovalneho obrysu, zavalite. Hlava i s ocima je
' asi tak siroka jako pronotum. Jednoducha ocka jsou umis-
tena na prednim okraji hlavy, blize к ocim slozenym. Obli-
cejova cast hlavy je siroka. Pronotum je sirsi nez dlouhe,
vicemene pficne vrascite, vpredu obloukovite, vzadu velmi
melee vykrojene, bocni okraje jsou iizke. neleskle, zdrsnele.
Skutum kratke. Predni kridla kozovita, vzadu siroce zaoble-
na, se zretelnymi radami a skupinami tmavohnedych tecek.
Genitalni desticky na konci zadecku jsou uzke, trojuhelniko-
vite (schema 57). Okraje postklypea jsou uzee cerne,
obloukovita skvrna je i po stranach predniho okraje hlavy.
Do roka se vyvijeji dve generace. Na obrazku je dlouho-
denni generace letni (samicka). Kratkodenni generace jarni
je ponekud drobnejsi (asi о tretinu), cernohneda, dokonce
i samci pohlavni organy jsou u ni odlisne utvareny. E. inci-
sus je peknym prikladem morfogenetickeho vlivu delky
doby osvetleni na larvy.
Velikost 4 az 5 mm.
Vyskytuje se nejeasteji od dubna do rijna a je velmi hojny
na lukach a na nejruznejsich kulturnich plodinach. Je skud-
cem picnin, hlavne jetelovin. Prenasi nebezpecne virove
choroby, jako stolbur u brambor, zelenokvetost jetele
a jine. Dava pfednost huste vegetaci ve vlhcim prostredi.
Zbarvenim je mu velmi podobny pribuzny krisek E. distin-
guendus Kirschbaum, zijici na obdobnych biotopech. Lisi se
jen hlubsim zarezem na paskovitem kopulacnim ustroji
samce; je hlubsi, nez jsou jeho postranni trny. Take rod
Euscelidius u nas zastoupeny druhem E. schenckii Kirsch
baum, se mu podoba, je vsak robustnejsi a oba ziji casteji
na vyprahlych stranich. Ponekud mensi Streptanus sordi-
dus Zetterstedt se vyskytuje na tychz stinnych vegetacich
a ve vlhku, je vsak mene intenzivne zdobeny na temeni.
◄ 57. Euscelis incisus, konec za genitalni desticka (sipka) je
decku zespodu:	iizka, trojuhelnikovita
373
Krisek cernohlavy
148-----------------------1------------------
Limotettix striola (Fallen)
Cikadka ciernohlava
KRISKOVITI - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
374
148
Telo je stihle, dosti dlouhe, dozadu zuzene. Vrchni strana
hlavy je podstatne kratsi, ale mnohem sirsi nez pronotum,
jehoz predni okraj tvori siroky oblouk, zadni je гт'гпё vykro-
jen. Na prednim okraji hlavy jsou po kazde strane dve pul-
mesicovite skvrny, na nez na postklypeu navazuji pricne
tmave prouzky splyvajici na vnitrnich okrajich v podelne
cerne pasky a stredem se tahne zluty pruh. Anteklypeus
a lora jsou tez cernohnede lemovane. Nohy jsou svetle zlu-
te, skvrnite, stehna na vnitrni strane s okrouhlou skvrnou
pred koncem. Otrneni zadnich holeni vybiha z cernych
skvrn.
Velikost 4 az 5 mm.
Vyskytuje se od cervna do zari a je veimi hojny vsude na
vlhkych lukach, na okrajich bazin se sitinami, na skripinach
a v rakosinach. Zbarveni temena tohoto kriska je veimi ty-
picke a dobre odlisuje tento nas ojedinely druh od ostat-
nich krisu vlhkych biotopu. Jedine rod Paramesus ma pric-
ny pruh na temeni, je vsak robustni, ma hnede telo a ora-
movana policka prednich kridel. Rod Paralimnus ma na
prednim okraji hlavy tez hnedy pruh, je vsak cely sedy
a hnede skvrnity, zvlaste na kridlech.
375
Krisek hnedy
149-----------------L--------------------------
Speudotettix subfusculus (Fallen)
Cikadka hneda
KRISKOVITI - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
376

Telo je protahle. Vrchni strana hlavy kratsi nez pronotum,
klenuta, vpredu vicemene tupouhla. Pronotum je sirsi nez
dlouhe, jemne pricne vrascite. Predni kridla jsou dozadu
zuzena.
Velikost 4 az 5,5 mm.
Zije od dubna do rijna na pasekach a krovinatych stra-
nich, v podrostu svetlych lesu, na dubovem, brezovem a ji-
nem kfovi, — i v trave.
Soucasne s timto druhem miizeme zastihnout podobne,
ale ponekud robustnejsi druhy z rodu AHygidius, ktere vsak
maji kridla i temeno jinak hnede skvrnite. V trave vlhkych
biotopu muze byt zamenen tez s druhem Macustus grises-
cens (Zetterstedt). Je podobne zdobeny (i na temenil), ale
statnejsi a samecek ma kopulacni ustroji velmi dlouze trno-
vite, stihle. Dava pfednost horskym lokalitam.
377
150
Krisek ctyrskvrnny
Cicadula quadrinotata (Fabricius)
Cikadka stvorskvrnna
KRISKOVITI - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
378
I Л1о je stihle. Hlava kratsi nez pronotum, shora plocha,
JjP vpredu temer uhlovita. Pronotum je sirsi nez dlouhe, predni
okraj tvori plochy oblouk, zadni je temer rovny. Predni krid-
l(i se ke konci vyrazne zuzuji. Tykadla jsou pomerne dlouha.
Genitalni desticky na konci zadecku jsou kratke, veimi dlou-
/e ochlupene (schema 58).
Velikost 4 az 5 mm.
Od cervna do zari je veimi hojny vsude na vlhcich lokali-
tdch: na mokrych loukach, bazinach, raselinistich, na okra-
|ich vodnich ploch a prikopu na ostricich.
Kresba na temeni je veimi typicka tez pro druh C. persi-
milis Edwards, ktery Ize odlisit od vyobrazeneho plynule
zakfivenym samcim kopulacnim ustrojim, bez hrbolu.
Ostatni druhy jinych rodu, rovnez zlutozelene barvy, mivaji
mene vyvinute skvrny, nebo jsou bez nich, napr. krisek
travni — Elymana sulphurella Fallen (cikadka travova),
ktery se lisi kratce otrnenymi trojuhelnikovitymi genitalnimi
destickami. Kresbu na temeni je nutno pri urcovani naleze-
neho materialu peclive srovnavat podle tvaru a velikosti!
68. Cicadula quadrinotata, ko-
nec zadecku zespodu:
1 osmy zadeckovy clanek, 2
genitalni klapka (valvula genita-
lis), 3 genitalni desticky (lami-
nae genitalis), 4 pygofor
379
Kri'sek point
151---------------------------------------------
Psammotettix alienus (Dahlbom)
Cikadka burinova
KRISKOVITI - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
380
h>i
Telo je spinave nazloutle az zlutohnede. Vrchni strana hlavy
je kratsi nez sirka mezi ocima, asi tak dlouha jako prono-
tum, vicemene zretelne a typicky skvrnita, temeno vpredu
pravouhle. Na svetle hnedem postklypeu je pricne hnede
pruhovani. Na pronotu je pet, casto nezretelnych belavych
podelnych pruhu, predni okraj pronota je rezave zluty
a hnede teckovany. U predniho okraje mesonota jsou ctyri
skvrnky. Predni kridla jsou dels! nez zadecek, zilky belave,
hnede az cerne skvrnite vroubene. U svetlych jedincu jsou
zilky vroubeny jen misty. Nohy jsou svetle okrove belave,
na zadnich holenich jsou u korenii trnCi cerne tecky. Zadni
chodidla tmava.
Velikost 3 az 4,5 mm.
Vyskytuje se od kvetna do rijna a je velmi hojny vsude na
polich, lukach a stepich. Pri premnozeni (spolu s druhem
Macrosteles laevis Ribaut) velmi casto skodi na obilninach
a travach (casto az nekolik tisic krisu na 1 m2 napadeneho
porostu). Nasledkem sani dostavaji napadene mlade travy
oranzovou az tmavocervenou barvu. Skodi tez neprimo
prenosem rady nebezpecnych virovych chorob. Obcas se
vyskytuje i na repe a na jinych plodinach. Podobne zbarveni
ma nekolik nasich druhii tohoto rodu, ktere spolehlive od-
lisi jen ruzny obrys Izicoviteho kopulacniho ustroji samec-
ka. Rovnez rody Ebarrius Ribaut a Arocephalus Ribaut maji
u nas sve zastupce, zbarvenim i celkove velice podobne
vyobrazenemu druhu. Tito vsak nemaji Izickovity aedo-
eagus.
381
Krisek hnedoskvrnny_________________
Jassargus obtusivalvis (Kirschbaum)
Cikadka hnedoskvrnna
KRiSKOVITi - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
382
Telo je ротёгпё kratke a siroke. Hlava je delsi nez prono-
tum, vpredu je ostroiihla. Tykadla jsou dlouha, skutum
male. Predni kridla se od korene ke stredu rozsiruji, vzadu
jsou siroka, tupe zaokrouhlene utata. Nohy blede okrove
zlute, stehna 1тауё skvrnita. Но1епё zadnich noh гпаспё
dlouhe, u korenii trnii na vnёjsi strane zadnich holeni jsou
tmavof^de tecky. Zadni chodidla tmava.
Velikost 3 az 3,5 mm.
Zije od куёта do rijna a je velmi hojny na teplych a su-
chych travnatych mistech, na stepich a stranich, kdezto
blizky druh J. florifKBEb snasi i vlhci stanoviste.
Od podobne zbarvenych druhu se spolehlive pozna podle
рпспё ufatych postrannich cipu pygoforu samcii. Krisek
sedoskvrnny — J. flori Fieber (cikadka sivoskvrnna) je
shora stejnё skvrnity. Samci maji aedoeagus bez parovi-
tych ууЬёгкй na bazi. Pribuzny horsky druh J. neglectus
Then vyhled^va lesni smrkove porosty a mytiny, casto spolu
s nehojnym druhem J. allobrogicus Ribaut nebo J. sursum-
/7cxusThen. Na bazinach zije J. pseudoocellaris Flor, ktere-
ho odlisime podle zlutozeleneho povrchu tela i kridel, ale
ostatni jmenovane druhy muzeme snadno zamenit s vyob-
razenym. Je treba ресйуё srovnavat s tabuli.
383
153
Krisek ozdobeny
Adarrus multinotatus (Boheman)
Cikadka ozdobna
KRiSKOVITI - Cicadellidae
podceled*: Euscetinae
384
Fvarem tela se dost! podoba predchozimu druhu, je ale
Stihlejsi. Hlava je vpredu ostrouhla s vyraznou kresbou: dve
sblizene klinovite skvrnky jsou na konci, dve pricne skvrny
uprostred a dve uzke pricne pasky jsou u sameho korene
temena, takze na temeni vznika pricna pulmesicovita skvr-
iia. Nohy svetle okrove zlute, nekdy hnede skvrnite, u kore-
nu trnu na zadnich holenich jsou tmave tecky.
Velikost 2,7 az 3,3 mm.
Zije od cervna do zari a je velice hojny na suchych lou-
kach, na svazich корей i na lesnich pasekach.
U nas je jediny zastupce tohoto rodu, zato vsak na ste-
pich a pastvinach zastihneme vsude soucasne bezneho
kriska plaveho — Turrutus socialis Flor (cikadka plava),
lehoz samec ma zadecek tupe zakonceny, protoze jeho pri-
lehajici genitalni plosky jsou na konci siroce ut'ate. Na te-
menu ma dva hnede prouzky v uhlu, ale nespojene na vr-
cholu hlavy. Tento druh je zavalitejsi nez vyobrazeny a krid-
la ma jakoby sikmo ut'ata. Zije ve spolecenstvu rady dalsich
drobnejsich druhu, napr. Arocephalus languidus (Flor),
ktery je stihly, temer bez vyrazne kresby, okrovy.
385
154
Krisek cernozluty
Diplocolenus abdominalis (Fabricius)
Cikadka ciernozlta
KRISKOVITI - Cicadellidae
podceled': Euscelinae
386
I r.4
Statnejsi druh, ktery se dobre pozna podle trojuhelnikovite
ploche hlavy. Spodni strana samecka je cerna, u samicky
nekdy vicemene zlute skvrnita. Postklypeus je pricne blede
zlute pruhovan. Nohy jednobarevne okrove zlute, zadni ho-
lene u korenti trnu cerne teckovany. Drapky hnede, konce
zadnich chodidel jsou tmave. Jindy cele nohy tmave, jen
kolena, holene a chodidla svetlejsi.
Velikost 4 az 4,5 mm.
Zije od cervna do zari a je veimi hojny na teplych lokali-
tach, na polich a loukach az vysoko do hor. U tohoto druhu
je pozoruhodna variabilita otrneni podle nadmorske vysky
a stupne vlhkosti biotopu.
Pribuzne druhy, napr. krisek pastvinny — D. bohema-
ni Zetterstedt (cikadka pastvinova) je sedozlute az okrove
barvy s vyraznou hnedou kresbou. D. frauenfeldi Fieber je
naopak vyrazne cernohnede skvrnity a zije pouze na ste-
pich a piscich jizni Moravy a Slovenska. Pamatny krisek
horsky — D. sudeticus(Kolenati; cikadka horska) je kasta-
nove hnedy, skvrnity a znam u nas pouze z Jesenikii.
387
LITERATURA
(Vyber doporucenych publikaci к dalsimu studiu)
Dlabola J.. 1954: Krisi, Fauna CSR, dil I. CSAV, Praha
Guide J., 1934 — 41: Die Wanzen Mitteleuropas, Teil I XII
Frankfurt am M.
Emeljanov A F, 1964: Cicadinea (Auchenorrhyncha) — Cikado
vyje. Opredelitel nasekomych evropejskoj casti SSSR
1 :337 —437, Nauka, Moskva — Leningrad
Haupt H.. 1929 Homoptera — Gleichfldgler. Tierwelt Mitteleuio
pas IV., Lief. 3., Leipzig
Kerzner I. M., Jacevskij T. L., 1964: Poluzestkokrylje ili klopy (H•
teroptera). Nauka, Moskva — Leningrad
KratochvH J.. 1959: Klic zvifeny CSR, dil III. CSAV, Praha (dr I
Hoberlandt: Plostice — Heteroptera, str. 277 — 381, dr J
Dlabola: Krisi — Cicadinea, str 387—441)
KratochvH J., Bartos E, 1954: Soustava a jmena zivocichii. CSAV
Praha
LeOuesne W. J., 1960 Hemiptera Fulgomorpha. Handbooks lor
the identification of British insects. 2 (3),
1965: Hemiptera Cicadomorpha (excluding Deltocephalin.v
and Typhlocybinae) Handbooks .	2 (2a),
1969 Hemiptera Cicadomorpha, Deltocephalinae Hand
books . 2 (2b)
Melichar F, 1895: Cicadinen von Mitteleuropa. 8erlin
Miller F , 1956 Zemedelska entomologie. CSAV, Praha (Hetero
ptera — plostice, str. 100—136, Cicadoidea — krisi, bii
138-159)
Nast J, 1972: Palaearctic Auchenorrhyncha (Homoptera) an an
notated check list, Warszawa
388
Novak К a koi., 1969: Metody sberu a preparace hmyzu Acade
mia. Praha
tilmnberger J., 1957: Entomologie III. CSAV, Praha (Homoptera,
str. 81-185)
1958: Entomologie IV. CSAV Praha (Hemiptera, str. 8 — 215)
Ihb.iut H., 1952: Homopteres Auchenorrhynques II. (Jassidae)
Faune de France. Paris,
1936: Homopteres Auchenorrhynques I (Typhlocybinae)
Faune de France. Paris
Wagner Ed., 1952: Miriden. 41. Teil der Tierwelt Deutschlands,
Jena,
1967: \Nanzen oder Heteropteren, II. Cimicomorpha (Die
Tierwelt Deutschlands). Jena
Weber H, 1930: Biologie der Hemipteren. Eine Naturgeschichte
der Schnabelkerfe. Berlin
389

HEJSTRI'K CESKYCH NAZVU
bodule obecna 5, 84
hruslarka rzivostita 11,96
<ikida chlumni 123a, b, 322
— trnkova 323
— vinicna 323
colnatka panonska 321
— rebrickova 122, 320
Clunovka obecna 7,88
liladenka hajni 18,110
hrabulka cerna 94, 262
— dvojbarevna 95, 264
jehlanka valcovita 9, 92
klesfanka obecna 4. 82
— velka 1, 76
— vlnkovana 3,80
— zdobena 2, 78
klopuska bramborova 34,142
— cerna 38,150
— cervena 32,138
— drava 28,130
— drobna 52,178
— dvoutecna 37,148
— hajni 33,140
— hnedozluta 26,126
— chlupata 31,136
—	chmelova 36,146
— Kalmova 30,134
—	lucni 29,132
— menliva 21,116
— polni 50,174
— prospesna 49,172
— rozsirena 35,144
— skikava 44,162
— svetla 39,152
knez matersky 93, 260
knezice chlupata 104, 282
— kovovi 114, 302
— kuzelovita 100, 274
— menliva 105, 284
— ml ho vita 110, 294
— nosata 101,276
— obilna 96, 266
— ostroroha 112, 298
— paskovana 98,270
— rohata 106, 286
— rudonoha 111, 296
— ruzkata 97, 268
— travozelena 291
— zelena 108, 290
— zetna 109, 292
— zrnita 113, 300
krisek cernohlavy 148, 374
— cernozluty 154, 386
— ctyrskvrnny 150, 378
— hnedoskvrnny 152, 382
— hnedy 149, 376
— horsky 387
— koprivovy 371
— obecny 147, 372
— ozdobeny 153, 384
— pastvinny 387
391
krisek plavy 385
— polni 151, 380
—	sedoskvrnny 383
—	travni 379
—	vrbovy 371
-	zlutosedy 146, 370
Invoice obecna 15, 104
—	ovalna 17, 108
mokratka drobna 369
—	hnedocerna 345
—	lucni 145, 368
—	opasana 347
-	polni 134, 346
—	stepni 369
— zlutocerna 133. 344
ostnohfbetka janovcova 339
— krovinna 130, 338
ostruhovnik mocalov/121, 318
— prusvitny 120, 316
— skvorovy 119, 314
— tykadlovy 118, 312
penodejka cernohneda 128, 332
— cervena 325
— mala 329
— nahnedla 127, 330
— nizinna 124, 324
— obecna 129, 334
— olsova 125, 326
— paskovana 126, 328
—	pestra 333
—	stepni 331
— vrbova 327
pidikrisek lucni 142. 362
— paskovany 141,360
— polni 144, 366
plochulka obecna 115, 306
plosticka bezna 78, 230
— brezova 72, 218
-	okata 74, 222
—	pestra 68. 210
—	seda 70. 214
—	siskova 227
pobreznice obecna 13, 100
podkornice zhoubna 61. 196
prstenovka brezova 353
- olsova 137,252
— vrbova 136, 350
rumenice pospolna 81, 236
sitenka fepna 64. 202
sitinovka zelena 131,340
sitnatka 54-57. 182-189
splestule blativa 8, 90
sirenka dubova 140. 358
stenice domaci 19, 112
- ptaci 20,114
stihlenka velka 65, 204
tykadlatka topolova 139, 356
— vrbova 357
tykadlenka znacena 138. 354
usatka kurova 132, 342
iitlenka kopinata 135. 348
vodomerka stihla 10, 94
vroubenka cervena 85. 244
—	nohata 84, 242
—	smrduta 83, 240
zakernice cervena 60. 194
—	komari 58,190
zaoblenka cerna 90. 254
znakoplavka obecna 6, 86
zilnatka jivova 117, 310
- travni 116, 308
— vironosna 309
392
HEJSTRIK SLOVENSKYCH NAZVU
Imhavka brezova 72, 218
— ihlicanova 227
obycajna 78, 230
pestra 68, 210
— siva 70, 214
— svrckovita 74, 222
— zemna 80, 234
bzdocha cervenonoha 111. 296
— drava 113, 300
— huseniciarka 112, 298
kapustova 109, 292
kovovoleskla 114, 302
kuzel'ovita 100, 274
meniva 105,284
nosata 101.276
obycajna 104. 282
pasava 98, 270
rohata 106, 286
siva 93, 260
— sivasta 110, 294
— stromova 91, 256
— zelena 108, 290
bzdoska brusnicova 35, 144
— burinova 50, 174
— cervenkasta 32,138
—	cierna 38. 150
—	drava 28, 130
—	drobna 52,178
—	dvojbodkova 37, 148
—	hnedozlta 26, 126
—	chmelova 36,146
—	jelsova 48. 170
—	lipova 40,154
— lucernova 39, 152
— obycajna 31.136
— palinova 33,140
— pol'na 29,132
— premenliva 21,116
— skakava 44,162
— zahradna 30,134
— zemiakova 34.142
cifrusa bezkridla 81,236
cikada luzna 123a, b, 322
cikadka brezova 353
— burinova 151,380
— ciernohlava 148, 374
— ciernozlta 154, 386
— dlhohlava 135, 348
— drobna 369
— dubova 140, 358
— hneda 149, 376
— hnedocierna 345
— hnedoskvrnna 152, 382
— horska 387
— jelsova 137, 352
— korova 132, 342
— lucna 145, 368
— obycajna 147, 372
— opasana 347
— ozdobna 153, 384
— pastvinova 387
— plava 385
— pol'na 134, 346
— prhl'avova 371
— sivoskvrnna 383
393
cikadka stepna 369
— stvorskvrnna 150, 378
— topol'ova 139, 356
— travova 379
— vrbova 371
— zelena 131,340
— zltocierna 133. 344
— zltosiva 146, 370
cikadocka liicna 142, 362
— paskovana 141,360
— pol’na 144, 366
— zemiakova 365
clnovka obycajna 7,88
dravcek obycajny 15.104
— ovalny 17,108
hrabavica cierna 94, 262
— dvojfarebna 95, 264
chrbtoplavka zltkasta 6, 86
ihlica vodna 9. 92
kliestovka obycajna 4, 82
— ozdobna 2, 78
— vel ka 1, 76
— vlnkovana 3. 80
korculiarka cervenostitova 11,96
— obycajna 12, 98
lesklicka hajova 18, 110
obrubnica cervena 85, 244
— st'avel'ova 83, 240
oknjhlicka cierna 90, 254
ostrocielka zelenkasta 122, 320
ostrozka mociarna 121, 318
— priesvitna 120, 316
— tykadlova 118, 312
— ucholakova 119, 314
peniarka cervena 325
— ciernohneda 128, 332
— hnedasta 127, 330
— jelsova 125, 326
— mala 329
— nizinna 124, 324
— obycajna 129, 334
— paskovana 126, 328
—	pestra 333
—	stepna 331
—	vrbova 327
plochul'ka obycajna 115, 306
plostica lastovicia 20,114
— postelna 19, 112
pobreznicka obycajna 13,100
podkornicka listnacova 62,198
— zhubna 61,196
sietnacka 54—57,182—189
sietnatka repova 64, 202
splostula bahenna 8. 90
stihlica velka 65, 204
stipavka obycajna 5, 84
stitovka liicna 97, 268
— obilna 96, 266
trnovka krucinova 339
— lieskova 130, 338
vodomerka obycajna 10, 94
zakernica cervena 60,194
— komarovita 58,190
zilnatka rakytova 117, 310
— travova 116, 308
— virusonosna 309
394
HEJSTRIK LATINSKYCH NAZVU
Acunthosoma haemorrhoidale 91,
256
Aroricerus 357
A< tropis carinata24.122
Adarrus multinotatus 153, 384
Adelphocoris Hnedatus39, 152
— seticornis3B. 150
A alia acuminata 100, 274
—	rostrate 101,276
Aethus nigritus 94, 262
Alebra albostriella 141. 360
—	wahlbergi 361
Allygidius 377
Alydus calcaratus 84, 242
Aneurus avenius 63, 200
Anthocoris nemorum 18,110
Aphrodes bicinctus (striatus) 134,
346
—	bifasciatus3Al
—	etongatus3Al
—	flavostriatus3Al
—	serratulae 347
— trifasciatus3Al
Aphrophora alni 125, 326
—	aipina 327
—	corticea 327
—	forneri321
—	sal ids 327
Aradus cinnamomeus 61. 196
—	crenatus 62,198
Arocephalus languidus 385
Asiraca davicornis 118, 312
Atradotomus mali49,172
Balcanocerus larvatus 357
Beosus maritimus 77. 228
Berytinus davipes 207
—	minor66. 206
Brachycarenus tigrinus 86, 246
Bythoscopus alni 137, 352
Calocoris bidavatus 35,144
Calocoris fulvomaculatus 36. 146
— norvegicus 37,148
Calligypona pellucida 120, 316
Capsodes gothicusA3,160
Carpocoris fuscispinus 106, 286
— pudicus 105, 284
Centrotus cornutus 130, 338
Cercopis sanguinolenta 124, 324
—	vulnerata (sanguinea) 325
Ceresa bubalus 339
Cicadella atropunctata 144, 366
—	viridis 131,340
Cicadetta montana 123a, b, 322
—	tibialis 347
—	serratulae 323
Cicadula quadrinotata 150, 378
—	persimilis 379
—	sexnotata 146, 370
Cimex ledularius 19, 112
Cixius nervosus 117, 310
Conomelus anceps (limbatus) 121,
318
Copium cornutum 56, 186
Coptosoma scutellatum 90, 254
Coreus marginatus 83, 240
395
Corixa punctata 1,76
Corizus hyosciamiBS. 244
Cymus claviculus 73, 220
Deraeocoris ruber 21,116
Derephysia foliacea 54. 182
Dicraneura mollicula 142, 362
Dicranocephatus agitis 82, 238
Dicranomerus agitis 82. 238
Dicranotropis hamata 119, 314
Dictyla echiibl. 188
Dictyophara europaea 122. 320
—	multireticulata 321
—	pannonica 321
Dicyphus errans 22. 118
—	globulifer23. 120
Diptocotenus abdominalis 154, 386
—	bohemani3B7
—	frauenfeldi3B7
—	sudeticus 387
Dotycoris baccarum 104, 282
Doratura exiiis 368
—	impudica 369
—	stylata 145, 368
Ebarrius 381
Etasmostethus interstinctus 92, 258
Elasmucha grisea 93, 260
Elymana sulphurella 379
Emetyanoviana mollicula 142, 362
Empicoris culiciformis 58,190
Empoasca affinis 365
— decipiens 143, 364, 365
—	flavescens 365
—	pteridis 365
Erotettix cyane 371
Euconomelus 319
Eupelix cuspidate 135, 348
Eupteryx atropunctata 144. 366
—	aurata 367
Eurydema oleracea 109, 292
EurygasteraustriacusBT, 268
—	mauraBB. 266
Euscelidius Schenckii 373
Euscelis distinguendus 373
— incisus (plebejus) 147, 372
Evacanthus acuminatus 345
— interruptus 133, 344
Eysarcoris aeneus 102, 278
Gargara genistae 339
Gastrodes abietum 226
—	grossipes 76, 226
Geocoris grylloides 74, 222
Gerris lacustris 12, 98
—	rufoscutellatus 11. 96
Giobiceps fulvicollis 46. 166
Graphosoma lineatum italicum Oil
270
Halticus apterus 44,162
Himacerus apterus 14. 102
Holcostethus vernatis 107, 288
Hyalesthes obsoletus 309
Hydrometra stagnorum 10. 44
Chanithus 321
Chlamydatus pulicarius 51, 1/11
— pullus 52, 178
lassus ianio 140, 358
—	scutellaris 358
Idiocerus decimusquartus 138, IM
—	stigmaticalis 357
Hyocoris cimicoides 5, 84
Jassargus allobrogicus 383
-	flori 383
—	neglectus 383
—	obtusivalvis 152, 382
—	pseudoocellaris383
—	sursumflexus 383
Javesella pellucida 120. 310
Kleidocerys resedae 72. 218
Laodelphax striatellus 315
Ledra aurita 132, 342
396
11 ptopterna dolobrata 26,126
/ iburnia pellucida 120. 316
/ imotettix striola 148, 374
I mcoris tripustulatus 28,130
I ygaeus eqiiestris 68, 210
saxatilis 67, 208
yyocoris lucorum 33,140
I ytjus pabulinus 34,142
— pratensis32,138
pubescens31,136
— nrguHpennis3'\. 136
Mncropsis marginate 136, 350
Macrosteles laevis 146, 370, 381
- septemnotatus3T\
variatus3Ti
Mncustus grisescens 377
M gadelphax sordidulus 315
Megalonotus chiragra 80, 234
Monanthia echii 57,188
Myrmus miriformis 89, 252
N.ibis brevis 16,106
—	ferus 15,104
—	rugosus 17.108
Noides tipularius 65, 204
Noophilaenus albipennis 333
— campestris 331
— exclamationis 128, 332
— infumatus 127, 330
lineatus 126, 328
— minor 329
Nepa cinerea 8, 90
Nithecus jacobeae 69, 212
Notonecta glauca 6, 86
Nysius senecionis 71,216
—	thymilO, 214
Oeciacus hirundinis 20,114
OHarus panzeri 116, 308
Oncopsis alni 137, 352
—	flavicollis3%3
—	tristis3S3
Orthocephalus saltator 45, 164
Orthops campestris 29,132
—	kalmi 30,134
Palomena prasina 291
—	vindissima 108, 290
Paralimnus 375
Paramesus 375
Pentatoma rufipes 111, 296
Peritrechus geniculatus 79, 232
Philaenus spumarius 129, 334
Phytocoris tiliae 40,154
—	ulmi42,158
—	varipes 41,156
Picromerus bidens 112, 298
Piesma quadrate 64, 202
Pilophorus clavatus 47,168
Plagiognathus chrysanthemi 50,
174
Plea leachi Iatomaria) 7, 88
Ploiariola culiciformis 58. 190
Polymerus unifasciatus 27, 128
Populicerus populi 139, 356
Psallus alni 48, 170
Psammotettix alienus 151. 380
Pyrrhocoris apterus 81,236
Ranatra linearis 9, 92
Reptalus panzeri 116, 308
Rhapigaster nebulosa 110, 294
Rhinocoris annulatus 59,192
— iracundus 60. 194
Rhopalus parumpunctatus 87, 248
Rhyparochromus pini 7 8, 230
Rhytidodus decimusquartus 138.
354
Sagatus punctifrons 371
Saldula saltatoria 13, 100
Salicarius roseri 53. 180
Sciocoris cursitans 99, 272
Scolopostethus thomsoni 75, 224
Sigara falleni 4, 82
—	lateralis 2. 78
—	nigrolineata3, 80
397
Speudotettix subfusculus 149, 376
Staria lunata 103, 280
Stenodema laevigatum 25,124
Stictopleurus crassicornis 88, 250
Stollia aenea 102, 278
Streptanus sordidus 373
Tettigella viridis 131,340
Tettigometra oblique 115, 306
ribicina haematodes 323
Tingis carduiSS,184
Tntomegas bicolor95, 264
Troilus luridus 113, 300
Turrutus socialis 385
Zicrona coerulea 114, 302
OBSAH
Uvod .................................. .......	5
Systematicke zarazeni plostic a krisu.............7
Strucna morfologie, anatomie, fyziologie a bionomie
plostic ........................................  9
Morfologie	9
Anatomie a fyziologie	...	1 6
Vyvoj a bionomie...............................22
Hospodarsky vyznam plostic.......................28
Sber a usmrcovani plostic .	29
Preparace a urcovani	.30
Chov plostic a jejich cizopasniku ...............31
Strucna morfologie, anatomie, fyziologie a bionomie
krisu	. . 33
Morfologie ....	 33
Anatomie a fyziologie .........................42
Vyvoj a bionomie...............................49
Hospodarsky vyznam krisu a boj proti nim .	51
Sber a usmrcovani krisu	53
Preparace........................................54
Urcovani.........................................55
Chov krisu a jejich cizopasniku................. 56
Klic к urceni celedi vyobrazenych plostic........59
Klic к urceni celedi vyobrazenych krisu..........69
Popisy vyobrazenych plostic..................... 75
Popisy vyobrazenych krisu	 305
Literature..................................... 388
Rejstrik.............................. ...	391
EDICE
OBRAZOVE
ATLASY
PRO
vSeobecn Ё
VZDELAVACI
§KOLY
Vladimir Javorek
Kapespi atlas
plostic
--1-—V7-&----
a knsu
Obalka Milan Jaros. Kresby Vladimir Javo-
rek. Vydani 1. — Praha 1978 — Pocet stran
400. Odpovedna redaktorka: Marie Otahalo-
va. Vytvarna redaktorka: Milada Slaninova.
Technicka redaktorka: Marie Doubravova.
Z fotosazby pismem Grotesk — Univers a se
156 barevnymi a 215 cernobilymi obrazky
vytiskla Severografia, n. p., zavod 01, Libe-
rec. — Format papiru 70 cm x 100 cm — AA
12,12 (9,69 textu, 1,87 vicebarevne a 0,56
cernobile grafiky) — VA 12,81 — Naklad
20 000 vytisku. Tematicka skupina a podsku
pina 03/16. 510/21,855. Cena vazaneho vytis-
ku Kes 19,— Vydalo Statni pedagogicke na-
kladatelstvi, n. p., v Praze jako svou publika-
ci c. 6-82-15/1
14-613-78 Kes 19,-