Aristoteles
Poetika
(fi
I
Aristoteles
Poetika
(Na obrdzku je pouzito Cervcnofigurove rnalby kitharoda na amfofe
od lz,v. Rcrlmskeho malire koi. 490 pf. n. 1.)
ISBN 80-85829-01-0
Predmluva
Ze spisu Aristotelovych nejznamejsf jest jeho Poetika. Kdyz se
Aristoteles, skonciv vychov^ni Alexandra Velikeho, z Makedonie
do Athen navrdtil a tam novou skolu filosofickou v gymnasiu Ly-
keiu zalozil - bylo to asi r. 334 pf. Kr. - obiral se mezi jinymi tez
otazkami literarnimi. Prostudovav ufedni archiv athensky, sestavil
seznam vitezu о slavnostech Dionysovych a seznam provozpvanych
dramat od prvych zacatku az do sve doby. Z techto spisu jsou za-
chovany skrovne, ale cenne zlomky. Opfraje pak se о svou znalost
fecke literatury poeticke, pojal limysl vykladati svym zakum о
umeni basnickem, a to nejprve о basnictvi vazn£m, t. j. о epopei a
tragedii, а рак о basnictvi zertovnem, t. j. о basnictvi iambickem a
komedii. К tomu ucelu pfipravil nacrtek, ktery pfi pfednaskach
samych rozsifoval a doplnoval, prihlizeje pfi tom asi tez к dotazum
svych posluchacu. Nebot’ jeho zaci byli lide dospeli, prosit ob-
vyklym tehdaz vychovanim feckym, pfi kterem se zvlastni vaha
kladla na znalost basniku. Tento nacrtek, ktery si Aristoteles sesta-
vil pro svou potfebu, se zachoval, ale bohuzel ne uplny. Skladal se
puvodne ze dvou knih, ktere byly znamy jest6 v 5. stol. po Kr., ale
nam jest dochovana pouze kniha prvni о basnictvi vaznem. Kniha
druha о basnictvi zertovnem jest ztracena; nekolik traktatu о kome-
dii, pochazejicich z doby byzantske, nemuze nam ji nahraditi.
Jest pfirozeno, ze nacrtek, к uvefejnSm neurceny, neni do-
podrobna propracovan a zejmena ze neni stejnomerny. Vedle casti,
ktere se ctou velmi pekne, beze vsech obtizi, jsou tu kusy, podane
velmi usecne, takze jest spor mezi badateli о tom, co Aristoteles
minil. Zejmena nam vadf, ze Aristoteles nema zde stalou terminolo-
gii; nektera slova maji na rozlicnych mfstech jiny vyznam. Pies to
vsak neni tfeba se domnivati, ze zachovany text jest tak porusen, ze
jest tfeba napofad jej opravovati, ba jednotlive casti na jina mista
pfekladati. Snazime-li se uprimne vniknouti do slov Aristotelovych,
3
shledame, ze vsecko jest dobfe promysleno, jak to bylo zcela pfiro-
zeno u ducha tak bystreho.
Slozena byla Poetika v poslednfch letech zivota Aristotelova,
nejspfse mezi r. 325 - 323 pf. Kr. Adkoliv od jejiho slozeni uplynu-
lo jiz vice nez dvacet dva stoleti, ma stale nesmirnou cenu; divime
se, jak znamenite a presne dovedl Aristoteles odvoditi z plodu sta-
rovSkeho basnictvf vecne zasady poesie, jak jemny smysl ma pro
volnost basnicke tvorby, jak pekne brani basniky proti
neoduvodnSnym vytkam a jak pfesvedcive podava jim rady к
dalsfm pracfm. Tfebas by nektere jeho vyklady, zejm£na jazyko-
zpytne, mely nynf vyznam jen historicky, jest jeho knizka monu-
mentum aere perennius.
U nas byla Poetika prelozena jen jednou, a to od zaslouzileho
clena fadu benediktinskeho Frantiska Pavla J. Vychodila
(Aristotelova kniha о basnictvf, kterou pfelozil a vysv6tlivkami
opatfil ..., v Brne 1884, tiskem a nakladem pap. knihtiskarny raj-
hradskych benediktinu [VIII] a 55 str. Za 30kr.). Jako muj
pfedchudce snazil jsem se i ja tlumociti deskym dtenafum nynejsim
myslenky Aristotelovy formou co nejsrozumitelnejsf. Nedrzel jsem
se urditeho vydani, nybrz ffdil jsem se nejlepsim podanfm ruko-
pisnym a novejsfm Mdamm. Nepokladal jsem za potfebne zazna-
menavati podrobnS odchylky od urditeho textu; pro nefilologa
nemaji takove poznamky vyznamu a odbornik snadno poznd,
ktereho ctenf se pfidrzujf. Dodavam toliko, ze nesouhlasim s nej-
novSjsim smerem textove kritiky, kterd chce na detnych mfstech
opravovati zachovany text podle spatn£ho pfekladu arabsk6ho,
porizeneho ne z feckeho originalu, nybrz z pfekladu syrskeho.
Citaty z Homera podavam podle pfekladu Otmara Vanorneho.
V Nove Pace dne 1. zafi 1929.
Frantisek Groh
4
Cast prvnf
5
6
Uvod
I.	Hodlam jednati о basnictvi vlastnim a jeho druzich: jaky
vyznam kazdy druh ma, jak se must sestavovati deje, тй-li basen
byti krasna, dale z kolika a z jakych cast! basen se sklada, a rovnez
о ostatnfch otazkach, ktere patff do teze nauky. Pocneme, jak jest
pfirozeno, nejprve od veci nejprvnejsich.
Basnictvi epicke i tragicke, dale komedie a dithyramby a z velke
casti tez hudba na pist’alu a kitharu jsou vsechny vesmes umeni na-
podobovaci. Lisi se od sebe tremi vecmi: bud’ napodobuji jinymi
prostfedky, nebo napodobuji jine latky, nebo napodobuji jinak a ne
tymz zpusobem. Nebot’ jako nektefi tvofice napodobuji mnoho bar-
vami a tvary, a to bud’ umelecky nebo femeslnicky, a druzf napodo-
buji zvuky: tak jest tomu i v uvedenych umenich. . Vsechna
napodobuji rytmem, feci a melodif, a to bud’ jednfm z techto
zpusobu anebo nekolika zaroven. Так na pf. hudba na pist’alu i na
kitharu a jsou-li jina umeni podobneho razu, jako hra na salmaje,
maji melodii a rytmus; tanec napodobuje samotnym rytmem bez
melodie, nebot’ tanecnici plastickymi rytmy napodobuji povahy,
vasne i udalosti., Avsak umeni, ktere uzfva pouhych slov (=prosy)
nebo versu, a v tomto pfipade bud’ verse mezi sebou misi anebo
pouze nektereho druhu versu uzfva, nema dosud spolecneho jmena.
Nebot’ nedovedli bychom spolecnym nazvem pojmenovati (prdsou
slozene) Sofronovy a Xenarchovy mimy a rozmluvy se Sokratem a
jestlize by nekdo basnil v iambickem trimetru nebo elegickem disti-
chu nebo v jinych metrech podobnych. Nektefi ovsem pfipojuji к
jmenu verse slovo skladatel a nazyvaji pak jedny "skladateli versu
elegickych", druhe "skladateli hexametru"; nenazyvaji je tedy
basniky podle hapodobovani, ale davaji jim vesmes spolecne jmeno
podle verse. Nebot’ tfebas by latku lekafskou nebo pfirodovednou
ve versich vykladali, tak je obycejne nazyvaji: Avsak Homer nema
s Empedoklem nic spolecneho krome verse a proto jest spravne
7
nazyvati Homera basnikem, Empedokla vsak spise prirodovedcem
nez basnikem. Rovnez vsak kdyby nekdo napodoboval mfsenim
vselikych versu, jako na pf. Chairemon slozil Kyklopa, bdsen to
smisenou z vselikych versu, tfeba jest i jeho basnikem nazyvati, О
techto umem'ch budiz takto stanoveno. Jsou vsak nektera umeni,
kterd uzivajf vsech uvedenych prostfedku, totiz rytmu, melodie i
verse, jako basnictvi dithyrambicke i nomicke i tragedie i komedie;
lisi pak se tim, ze nektera umeni uzivaji vsech prostfedku zaroven,
jina vsak postupne v jednotlivych ddstech.
To jsou rozdily mezi umenimi podle toho, jakymi prostfedky
napodobuji.
II.	Kdo napodobuje, napodobuje osoby jednajici, a ty jsou
ovsem bud’ fadne nebo spatne; nebot’ povaha se temer vzdy jevi jen
u lidi takovych (t. j. jednajicich): vsichni lide se totiz lisi od sebe
spatnosti nebo vybornosti povahy. Proto napodobuji basnici bud’
lidi lepsi nebo horsi nez jsme my, nebo take takove, jako jsme my.
Podobne si podinaji malfri: Polygnotos zpodoboval lidi lepsi, Pau-
son horsi a Dionysios obyCejne. A jest patrno, ze take kazde z jme-
novanych napodobeni bude mfti tyto ruznosti a ze bude jine,
protoze napodobuje jine pfedmety timto zpusobem. Nebot’ i v tanci
a ve hfe na pist’alu i na kitharu mohou se objeviti tyto nepodobnos-
ti, rovn6z i v umeni, ktere uziva feci a verse, jako na pf. Homer licil
lidi lepsi, Kleofon obycejne, Hegemon z Thasu, jenz prvni slozil
parodie, a Nikochares, skladatel Deiliady, horsi. A stejne jest tomu
i s dithyramby a nomy, jako na pf. Kyklopy ruzne podali Timo-
theos a Filoxenos. A v teto ruznosti rozchazi se take tragedie s ko-
medii; nebot’ tato chce napodobiti lidi horsi nez jsou nynejsi, ona
vsak lepsi.
III.	A jeste jest tfeti rozdil mezi nimi, totiz jak by kdo napodobil
toto vsecko. Nebot’ basnik muze napodobiti tymiz prostfedky tytez
latky, bud’ tak, ze vypravuje (a to zase bud’ve jmenu jineho, jak
8
cini Homer, anebo vypravuje on sam, beze vsf zm6ny), anebo ze
pfedvadi vsechny osoby napodobovane jako cinnS jednajfci.
V techto tedy tfech rozdflech jevi se napodobenf, jak jsme fekli
hned na podatku: v prostfedcich, pfedmetech a zpusobech napodo-
bovani. A proto s jedne strany byl by Homer stejny napodobitel
jako Sofokles - nebof napodobuji oba lidi fadne - s druhe strany
jako Aristofanes - nebot’ oba napodobuji lidi, jak konajf a jednaji
(SptDVTou;). A z toho jak nekteff soudi, vznikl nazev "drama", jezto
napodobuji lidi jednajfci (броутад). A proto osobuji si tragedii i
komedii Dorio ve, a to komedii Megafane jak z vlastnfho Recka,
jezto pry vznikla za jejich vlady demokraticke, tak ze Sicilie, nebot’
odtud pochcizel basnik Epicharmos, jenz byl mnohem starsf nez
Chionides a Magnes. A tragedii si pfivlastnujf nekteff z Peloponne-
su. Za dukaz uvddeji nazvy: pravf totiz, ze oni ffkajf vesnicim "ко-
ту", Athenane vsak "demy" (jako by komidtf herci nebyli
pojmenovani po veselem rejdenf (xcopd^Eiv), nybrz po potulovanf
po vesnicfch (xnipai), kdyz byli vyhaneni z m6sta); a jednati ze oni
jmenuji 6pav, Athenane vsak ярссттегу.
Tolik budiz feceno о rozdflech napodobenf, kolik jich jest a
ktere jsou.
IV.	Zda se, ze basnictvf vubec vzniklo asi ze dvou pffcin, a to
pfirozenych. Nebot’ pfednS jest napodobovani lidem vrozeno od
malicka, a tfm se prave list clovek od ostatnich zivocichu, ze si li-
buje v napodobovani a ze si osvojuje prvnf poznatky napodo-
bovanim. Mimo to vsichni se raduji z napodobovani. Dukazem
toho jest, co se jevi pfi dilech umeleckych: nektere veci neradi
vidfme ve skutecnosti, ale obrazy jejich s nejvetsf podrobnostf pro-
vedene radi pozorujeme, jako vyobrazenf zvifat nejopovrzenejsfch
a mrtvol. Toho phcina jest, ze poznavanf jest nejenom filosofum
nejpfijemnSjsf, nybrz prave tak i ostatmm lidem, ale ovsem tito
maji na nem ucast jen na kratko. Proto se totiz lide raduji, kdyz se
dfvajf na obrazy, ze pfi tom poznavajf a usuzuji, co kazda v6c jest,
9
jako na pf. ze "to je on"; nebot’ i kdyz urciteho cloveka snad drive
nevidel, zpusobi (mu) radost ne jako napodobeni, nybrz pro sve
peclive vypracovanf nebo pro svou barvu nebo pro nejakou jinou
pficinu.
A ponevadz jest nam od prirody vrozeno nejen napodobovani,
nybrz i melodie a rytmus - nebot’ ze verse jsou cast rytmu, jest na
biledni - tide, jsouce hned od pocatku к tomu zpusobili a zpusobi-
lost tu pomalicku zdokonalujice, vytvofili poesii z neumelych
pokusu.
Poesie se pak rozdelila podle povahy basniku: basnici vaznejsf
napodobovali ciny kr£sne a skutky lidf slechetnych, ale basnici
lehcfho razu napodobovali ciny lidi chatrnejsfch. Kdezto tito
skladali zejmena zpevy hanlive, skladali druzi hymn у a chva-
lozpevy. Z basniku pred Homerem nemuzeme uvesti nici takovou
(hanlivou) basen, ackoliv jest pravde podobno, ze takovych basniku
bylo mnoho, ale pocinaje Homerem ano, jako na pf. jeho Margites
a podobne basne. V techto basnich se vhodne objevil vers iam-
bicky; proto se take nazyva nyni iambickym (posmevacnym), ze v
tomto metru se sobe navzajem posmfvali (tapPi^ov). Ze starych
basniku byli jedni skladateli basni herojskych (hrdinskych), druzi
iambickych (posmevacnych). A jako byl Homer basnikem hlavne
vaznych latek (nebot’ on jediny nejenom dobfe basnil, ale vytvoril
take napodobeni dramaticka), tak prvni naznacil tez zdkladni tvary
komedie, zdramatisovav nikoliv hanu, ale smesne. Nebot’ Margites
ma analogii: jak se ma Ilias a Odysseia к tragediim, tak se ma Mar-
gites ke komediim. Kdyz pak se objevila tragedie a komedie,
basnici, ktefi se podle vlastni povahy chylili к jednomu z obou
druhu poesie, skladali jedni misto iambu komedie, druzi misto
epickych basni tragedie, ponevadz tyto tvary byly vetsi a vazenejsi
nez dfivejsi.
Ovsem zkoumati, zdali tragedie ma jiz sdostatek druhu cili nic a
rozhodnouti tuto otazku jak samu о sobe, tak vzhledem к divadlu
jest jina vec.
10
Tragedie tedy vznikla na pocatku z improvisovanych pokusu a
rovnez tak i komedie, a to tragedie ze zpevu tech, kten zahajovali
dithyramb, druha ze zpevu tech, kten zahajovali pisne fallickd, jez
se i nyni v mnohych mSstech udrzuji. Tragedie znendhla se rozsiri-
la, jezto stale zdokonalovali plody jeji; zakusivse mnohych zmen,
zastavila se, jezto nabyla sve vlastni podoby. A pocet hercu z jed-
noho na dva zavedl nejprve Aischylos, jenz omezil ££sti sborove a
udinil dialog casti nejdulezitSjsf; tri herce a malovanou skenu za-
vedl Sofokles. Rovnez co do velikosti vzmohla se tragedie. Z
kratkych deju a z reci zertovne (jezto vznikla z pisne satyrske)
pozde zvaznSla a vers se stal z tetrametru (trochejskeho) iam-
bickym. Nebot’ nejprve uzivali basnici tetrametru, jezto byla to
basen razu satyrskeho a mela prilis mnoho tance; kdyz vsak vznikl
dialog, nasla prfroda sama vers pfihodny; jest totiz metrum iam-
bicke nejvhodnejsi к mluveni. Dukaz toho: ve vzajemnem hovoru
pronasfme velmi casto verse iambicke, hexametry vsak jen zfidka,
a to vystupujeme-li z tonu rozmluvy. Dale se rozsifila tragedie co
do poctu jednani. A ostatni veci, jako jak se v jednotlivostech podle
podani vyzdobila, pokladejmez za probranou vec; nebot’ byla by to
asi velka prace probfrati to vsecko jednotlive.
V.	Komedie, jak jsme fekli, jest napodobeni lidi chatrnejsich,
nikoliv vsak uplne spatnych; vzdyt’ smesne jest jen casti oskliveho.;
Smesne jest totiz jakasi chyba a sereda, nepusobici bolest ani sko-
du, jako na pf. smesna maska jest cosi seredneho a zkrouceneho,
ale bolest nepusobi.
Jak se tedy tragedie vyvijela a kdo к tomu pfispeli, nezustalo
neznamo, avsak vyvoj komedie zustal skryt, jezto na podatku neby-
la brana vdzne. Vzdyt’ archon povolil velmi pozde sbor basniku ko-
mickemu, ale (pfed tim) skladal se sbor komicky z ochotniku.
Teprve kdyz nabyla komedie urcite formy, pripominaji se ti, kdoz
se uvadeji jako jeji basnici. Ale kdo zavedl masky nebo prology a
6etne herce a podobne, neni znamo. Skladani deju pfislo na pocatku
11
it Sicflie, odkudz pochazeli Epicharmos a Formis; z athenskych
basniku komickych prvni zacal Krates skladati fedi a deje vseo-
becne, upustiv od smeru posmfcvadneho.
Epicke basnictvi shoduje se tedy s tragedii v tom, ze jest napo-
dobeni osob i deju rddnych; lisi se v§ak, ze ma stale tyz vers a jevi
formu vypravovanf. Dalsi rozdil jest v deice: tragedie snazf se co
nejvice, aby vystacila jedin^m obShem slunce anebo aby jej jen
malidko pfekrodila, ale epicki bisen jest dasovd neobmezeni.
PuvodnS ovsem basnici podfnali si stejne v tragediich jako v
bisnfch epickych. Z disti obou druhu nSktere jsou stejne, jine
pfisluSeji pouze tragedii. Proto kdo zna pravidla о dobre i spatne
tragedii, zn£ i pravidla о bdsnfch epickych. Nebot* co m£ basen
epickl, ma tak6 tragedie, co v§ak mi tato, nenf vsecko v basni
epicke.
12
Cast druha
13
14
О tragedii
VI.	О basnictvf napodobujicfm v hexametrech a komedii bu-
deme jednati pozdeji, ale о tragedii promluvme nyni a podejme de-
finici jeji podstaty, jak vyplyva z toho, co bylo feceno.
Jest tedy tragedie napodobenf deje vazneho a uceleneho, urcity
rozsah majfcf, reef vyzdobenou v jednotlivych castech ruznym dru-
hem ozdob, ve forme jednani, nikoliv (pouheho) vypravovanf; na-
podobenf, jez soustrasti a strachem pusobf ocistenf takovych vasni.
Vyrazem "vyzdobena fee" minim fed, ktera ma rytmus, melodii
a vers, vyrazem "ruznym druhem ozdob", ze nektere casti jsou
slozeny jen ve versich a jine opet s hudbou. Ponevadz pak basnfei
napodobuji hrou, nutne byla by prvnim zivlem tragedie scenick£
vyprava, potom hudba a slovni vyraz; nebot’ temito prostfedky na-
podobujf. Slovnim vyrazem minim spofadani slov, co minim hud-
bou, jest vsem zcela jasne. A ponevadz tragedie jest napodobemm
cinu, provadi se nekolika osobami jednajicimi. Ту musi miti nejake
vlastnosti co do povahy i mysleni - nebot’ pro пё ocenujeme i jejich
ciny. Jsou pak dve pffeiny cinh lidskych, mysleni a povaha, a podle
svych cinu maji vsichni zdar nebo nezdar. A dej (mythus) jest na-
podobeni cinu. Dejem pak nazyvam sestaveni cinu, povahami to,
podle ceho pfikladame jednajfcfm osobam urcite vlastnosti,
myslenim to, cim osoby mluvici песо dokazuji nebo sve mineni
projevuji. Ma tedy nezbytne kazda tragedie slozek sest a podle toho
ji ocenujeme. Tyto slozky jsou: dej, povahy, slovni vyraz, stranka
myslenkova, scenicka vyprava a hudba. Dve z nich tykaji se
prostfedku, jimiz se napodobuje, jedna zpusobu napodobovani a tri
predmetu napodobeni; a mimo ne neni nic. Techto tedy druhu
uzfvaji temef vsichni: nebof scenickou vypravu ma kazde drama i
povahu i dej i slovni vyraz i hudbu a myslenkovou stranku rovnez.
Nejdulezitejsf z nich jest sestaveni cinu; nebot’ tragedie jest na-
podobeni ne lidi samych, nybrz cinu a zivota a stesti a nestesti,
15
stSsti vsak i nestestf tkvi v cinu a cflem jest jakysi cin, nikoliv
nejaka vlastnost. Jsou pak lide podle povahy nejacf, podle dinu
st’astni nebo nest’astni. Basnici neusiluji napodobovati povahy,
nybrz v cinech zahmuji zaroven povahy, takze cflem tragedie jsou
ciny a dej, a cfl jest nejdulezitejsf ze vseho. Mimo to bez deje ani
by nemohla byti tragedie, bez povah vsak ano. Nebot’ tragedie
v^tsiny novych basniku jsou bez povah, a to platf о mnohych
basnfcfch vubec. Take z malifu ma se Zeuxis podobnS к Polygnoto-
vi: Polygnotos jest totiz vyborny malff povah, ale malba Zeuxidova
nejevi prazddnou povahu. Mimo to kdyby nekdo polozil vedle sebe
FeCi, vyjadrujici povahu, dobre slozend po strance slovnf i myslen-
kove, nedokaze, co jest ukolem tragedie, ale mnohem spfse to
dokaze tragedie, ktera ma tyto strdnky slabsf, ale ma dej a (nalezite)
sporadani Cinu. PodobnS jest tomu take v malfrstvf; nebot’ kdyby
nekdo nejkrasnejsi barvy nanesl bez ladu a skladu, nikterak by
nezpusobil takove poteseni, jako kdyby nastinil bilou barvou
(celkovy) obraz.
Krom toho nejdulezitejsf v6ci, jimiz dojima tragedie, jsou casti
dSje, t. j. obrat (peripetie) a poznani (anagnorise). Dalsim dukazem
jest, ze ti, kterf se pokouseji bdsniti, dovedou drive dosici presnosti
v slovnfm vyraze a v liceni povah nez sestavovati uddlosti, coz platf
temef о vsech archaickych basnfcfch.
Zakladem tedy a takrka dusi tragedie jest dej, povahy jsou na
miste druhem. Tragedie jest totiz napodobeni cinu a hlavne pro nej
napodobeni jednajfcfch osob.
Treti dasti jest stranka myslenkova, t.j. zpusobilost mluviti, co к
vSci patri a se hodf. To jest pri recech ukolem politiky a retoriky;
nebot’ start basnici nechavali osoby mluviti jako politiky, nynejsi
vsak jako retory. Povahou (v tragedii) rozumim to, co ukazuje, jaky
umysl kdo ma v pomerech, ve kterych nenf vubec nic, co by osoba
mluvfcf mohla schvalovati nebo zamftati. Myslenkovou strankou
rozumim to, v ёет osoby dokazujf, ze песо jest nebo nenf, anebo
projevujf vseobecne zasady.
16
Ctvrtou рак strankou jest slovni vyraz. Jakoz vyse jest feceno,
rozumim slovnim vyrazem vyklad pomoci slov; a to platf stejne о
versich i о prose. Z ostatnich dastf jest hudba nejvetsi z puvabu,
scenicka pak vyprava jest sice velice pusobivd, ale nejmene
umelecka a nikterak nesouvisf s poesii. Nebot’ ucinek tragedie musf
se jeviti i bez provozovanf a bez hercu; mimo to pfi provadenf
scenicke vypravy rozhoduje vice umeni reziserovo nez basnfkovo.
O deji
VII.	Kdyz jsme tyto casti rozlisili, jednejme potom, jak£ asi ma
byti sestavem cinu, jezto to jest prvni a nejvetsi ukol tragedie. Sta-
novili jsme, ze tragedie jest napodobeni deje uceleneho a uplneho,
majici jakysi rozsah; jsou totiz (take) celky, nemajfci rozsahu. Ce-
lek jest to, co ma zadatek, stfed a konec. Zacatek jest, co samo
nepfedpoklada nezbytne nic jineho, ale po nemz zcela pfirozene
jest nebo se deje песо jineho. Konec pak pravS naopak jest, co
samo pfirozene jest po песет jinem a po nemz nasleduje jind. Pro-
to jest tfeba, aby deje dobfe sestavene ani nezacinaly odkudkoli, ani
nekoncily kdekoli, nybrz aby se fidily uvedenymi zasadami.
Dale, krasny zivodich i krasny pfedmSt, jenz se sklada z nekoli-
ka casti, musf je miti nejenom spofadane, nybrz take rmti velikost
ne nepatrnou. Nebot’ krasa zaklada se na velikosti a spofadani; pro-
to nebyl by krasny ani zcela nepatrny zivocich (splyva tu totiz
videnf, blizic se nepostizitelnemu), ani pfflis veliky (pozorovanf
nemuze se tu dfti soucasne, ale pozorovatelum unikd jednota a ce-
lek z pozorovanf, na pf. kdyby zivocich mefil deset tisfc stadif).
Proto jako u teles a zivocichu jest nutno, aby meli velikost, a to
pfehlednou, tak i u deju jest tfeba, aby mely delku, a to lehce zapa-
matovatelnou. Urdenf delky pro provozovanf a divani nema co cinit
s um6nfm b^snickym; nebot’ kdyby sto tragedif melo byti
17
provozovano, podle hodin musily by byti provozov£ny, jak pry tez
kdysi jindy byvalo. A vsak ur£ujeme-li rozsah deje podle povahy
veci, vzdy jest lepsf delsi, ovsem pokud jest pfehledny. Abychom
pak to stanovili proste: v jake dobe podle pravde podobnosti nebo
nutnosti nastava zmena z nestesti v stesti anebo ze stSstf v nestesti,
takove jest nale&te urceni velikosti.
VIII. Neni sprAvne mineni nekterych, ze dej jest jednotny, tyka-
li se jedn6 osoby. Nebot’ jedn£ osob6 se muze pfihoditi пекопеёпё
mnoho, z kterychzto jednotlivosti nelze utvofiti zadny celek; a
rovnSz muze jednotlivec vykonati mnoho skutku, z nichz nepovstal
zadny jednotny dej. Proto, jak se zda, chybuji vsichni basnici, kteri
slozili Herakleidu, Theseidu a podobne bdsne; domnivaji se totiz,
ponevadz Herakles byl jedina osoba, ze take dej о nem musi byt
jednotny. Ale Homer, jakoz i v jin^ch vecech vynika, take tuto vec
dobfe postrehl bud’ umenim, nebo pfirozenym nadanim. Kdyz totiz
skladal Odysseiu, nezbasnil vsecko, co se Odysseovi prihodilo, jako
ze byl kousnut kancem na Parnassu a ze se tvafil silenym ve
shromazdenf vojska, z kterychzto udalosti zadna nebyla takova, aby
stala-li se jedna, musila nutne nebo pravde podobne nasledovati
druha, nybrz sestavil Odysseiu kolem jednotneho deje, о jakem
mluvime, a rovnez tak i Iliadu. Jako i v ostatnich umSnich napodo-
bujicich jest jedine napodobenf jedine veci, tak musi tedy take dej
dramaticky, jezto jest napodobemm dinu, byti napodobenim cinu
jednoho a celistveho a dasti musi byti sestaveny tak, aby, kdyby se
chtela pfeloziti nebo odstraniti nejaka castka, menil se a rusil celek.
Nebot’ co svou pfitomnosti nebo nepfitomnosti nepusobi prazadny
patrny rozdil, neni dulezitou cast! celku.
IX.	Z toho, co bylo feceno, jest take patrno, ze nenf ukolem
basnfkovym pfedvadeti, co se stalo, nybrz co by se stati mohlo, t. j.
veci mozne podle pravde podobnosti nebo nutnosti. Nebot’ dejepi-
sec a basnik nelisi se tfm, ze jeden vypravuje ve versich a druhy v
18
prose - nebot bylo by mozno dejiny Herodotovy pfevesti do versu a
nicmene byl by to druh dejin, at ve versi anebo bez versu - ale tim
se lisi, ze jeden pfedvadi to, co se stalo, druhy to, co by se stati
mohlo. Proto take je poesie filosofictejsi a dulezitejsi nez historic;
nebot poesie predvadi spise veci vseobecne, historic vsak jednot-
live. Vseobecnym se mysli, jakemu cloveku jake asi veci slusi mlu-
viti nebo konati podle pravde podobnosti nebo nutnosti; о to usiluje
poesie, davajic osobam jmena. Jednotlive vsak jest, co fekl Alki-
biades nebo co se s nim stalo. U komedie je to obzvlaste patrno:
basnici, sestavivse pribeh z pravde podobnych udalosti, podkladaji
potom libovolna jmena; nebasni jako skladatele posmesnych bdsni
о jednotlivci. V tragedii vsak se pfidrzuji danych jmen. Pricina toho
jest, ze vefime tomu, co je mozne. Co se tedy nestalo, о tom jeste
nevefime, ze je mozne; nebot nebylo by se stalo kdyby bylo ne-
mozne. Nicmene v nekterych tragediich jest zname jen jedno jmeno
nebo dve, v jinych vsak ani jedno, jako v Agathonove Kvetine: tarn
jsou udalosti stejne smyslene jako jmena a nicmenS se libi. Proto
naprosto neni tfeba vyzadovati, aby se basnici drzeli obvyklych
mythu о kterych jednaji tragedie. Vzdyt’ takovy pozadavek je
smesny, ponSvadz i zname my thy jsou jen nekterym zname a pfece
test vsechny. Z toho jest patrno, ze basnik ma byti spise basnikem
deju nez versu, ponevadz jest basnikem proto, ze napodobuje, a to
diny. A byt i snad zbasnil, co se skutecne stalo, neni о nic mene
basnikem; nebot’ neni prekazky, proc by nektere udalosti z t6ch,
ktere se staly, nebyly takove, ze se stati mohly podle pravde podob-
nosti nebo moznosti, a v tom jest on jejich bcisnikem.
Z jednoduchych deju a pribehu nejhorsi jsou episodicke.
Nazyvam pak episodickym takovy dej, ve kterem jednotlive casti
(epeisodia) nasleduji po sobe beze vseho zretele к pravde podob-
nosti nebo nutnosti. Takoveto deje skladaji basnici chatmi ze sve
vlastni neschopnosti, dobfi к vuli hercum; nebot’ skladajice kusy
pro zavod, roztahnou pribeh proti (vnitfni) nutnosti a jsou pak casto
nuceni prekroutiti (pfirozeny) postup.
19
Nez tragedie jest napodobenim nejen cinu uceleneho, nybrz take
udalosti strach a soucit vzbuzujicich. A takove udalosti stavaji se
nejspfse, kdyz se sbShnou mimo nadani, a to vzajemnym vyvojem
veci. Nebot’ takovym zpusobem budou v sob£ spise mfti r£z pfekva-
peni nez kdyby se staly samy od sebe a nahodou. Vzdyt’ i z naho-
dilych udalosti zdajf se nejpodivuhodnejsf ty, ktere se jevi, jako by
se staly umyslne, jako na pf. ze socha Mityova v Argu zabila toho,
kdo byl puvodcem vrazdy Mityovy; spadla na n6ho, kdyz se na ni
dival. Nebot’ se zdd, ze takove udalosti se nestaly nazdafbuh. Proto
takove deje jsou ovsem krasnejsi.
X.	Z deju jedny jsou jednoduchS, druhe zapletene; nebot jiz
diny, jejichz napodobenim jsou deje (dramatu), jsou takove. Jedno-
duchym pak nazyvame dej, ve kterem, vyviji-li se souvisle a uce-
lene, jak jsme stanovili, deje se pfechod (od sceny ke scen6) bez
obratu (peripetie) a bez poznani (anagnorise). Zapleteny pak jest,
kde jest pfechod s anagnorisi nebo peripetii nebo s obema. To vsak
se must diti ze sameho uspofadani deje, aby se to samo vyvijelo
nutne nebo pravde podobne z pfedchazejicich udalosti; nebot’ jest
velky rozdil, deje-li se jedno pro druhe, ci deje-li se to po nem.
XI.	Peripetie jest, jak jsme fekli, zmena udalosti v pravy opak, a
to, jak tvrdime, podle pravde podobnosti nebo nutnosti. Jako v
(Sofoklove) Oidipu pfisel posel, aby potesil Oidipa a zbavil ho stra-
chu. co se matky tyce, ale zpusobil pravy opak, kdyz mu zjevil, kdo
jest. A v Lynkeovi byl rek veden na smrt a Danaos sei za nim, aby
ho usmrtil, ale stalo se, ze tento byl pro sve ciny usmrcen, onen
vsak zachranen. Anagnorise pak jest, jak i jmeno samo pravi,
zmena nevedomosti v poznani, bud’ v pfatelstvi nebo v nepfatelstvi,
a to u tech, kten jsou urceni к stesti nebo к nestesti. Nejkrasnejsi
jsou anagnorise, kdyz se zaroven deji peripetie; tak jest tomu v Oi-
dipovi. Jsou ovsem i jine: n£kdy se muze stati anagnorise pomoci
pfedmetu nezivych a nahodilych a jest mozna anagnorise, zdali
20
пёкбо песо ucinil cili nic. Ale anagnorise, ktera nejvice souvisf s
dejem a cinem, jest ta, kterou jsme uvedli: nebot’ takova anagnorise
s peripetn zpusobi soucit nebo strach, a takovych pfibehu napodo-
benfm jest tragedie, jak soudime; mimo to poji se к takovym
uddlostem vysledek st’astny nebo nest’astny. Ponevadz pak anagno-
rise jest poznani osob, tykaji se nektere toliko jedine osoby vudi
druhe, kdyz jest patmo, kdo jest ten druhy; nekdy vsak jest tfeba,
aby оЬё osoby se poznaly, jako na pf. Ifigenie byla pozndna od
Oresta z posldni dopisu, aby vsak on byl poznan od Ifigenie, к
tomu bylo treba jine anagnorise.
Dv6 jsou tedy casti dramatickeho deje, totiz peripetie a anagno-
rise, tfeti cast! jest pathos (utrpeni). О peripetii a anagnorisi jsme
pojednali, pathos pak jest cin pusobici z£hubu nebo bolest, jako za-
vrazdem pfed odima divaku, pfilisne bolesti, poranem a podobne.
Xll.Cdsti tragedie, к nimz treba prihlizeti pfi tvofeni deje, prave
jsme probrali. Co pak se tyce pofadku, jsou to tyto casti, ve ktere se
deli: prologos, epeisodion, exodos, casti sborove a mezi nimi paro-
dos a stasimon. Tyto casti jsou spolecne vsem tragediim, v
nekterych vsak jsou jeste zpevy s jeviste a kommy.
Prologos jest souvisla cast tragedie pfed vystoupenim sboru,
epeisodion jest souvisla cast tragedie mezi souvislymi zpevy sbo-
rovymi, exodos jest souvisla ddst tragedie, po ktere nenasleduje
zpev sborovy.
Z casti sborovych jest parodos prvnf pfednes celeho sboru, stasi-
mon zpev sboru, ve kterem se nevyskytuji ani anapaesticke ani tro-
chejskd verse; kommos jest zalozpev mezi sborem a herci.
Pojednali jsme jiz о dastech tragedie, к nimiz tfeba prihlizeti pfi
tvofeni deje; zde jsou uvedeny casti, ve ktere se pofadem deli.
XIII.	Po tom, co jsme prave probrali, bylo by tfeba promluviti о
tom, oc musi basnik usilovati a ceho se ma varovati pfi sestavovani
dejfi, a jak vznikne tragicky dojem. Ponevadz tedy skladba
21
dokonale tragedie nema byti jednoducha, ale slozena, a ponevadz
ma pfedvadeti udalosti, budici strach a soucit - nebot’ to jest charak-
teristicka vlastnost takovehoto napodobovani - plynou z toho tyto
poudky. Pfedne tragedie nesmf pfedvddSti, jak fadni muzov6 ze
stdsti upadajf v nestestf; nebot’ to nebudi ani strach ani soucit, nybrz
odpor. Dale nesmf pfedvadeti, jak spatnf tide z nestestf pfechazejf
ve stestf; nebot’ to jest naprosto netragicke; nema totiz zadnou z
potfebnych vlastnostf, nebudfc ani uspokojeni, ani strach, ani sou-
cit. A rovnSz nesmi pfedvadeti, jak clovSk zcela spatny ze stestf
pfechazi v nestestf; takoveto uspofadani uspokojilo by sice city
lidske, ale nepusobilo by ani soucit ani strach; nebof prvy, totiz
soucit, tyce se toho, kdo nezaslouzenS v nestestf upadl, druhy, totiz
strach, tyce se toho, kdo jest stejny jako my; proto nevzbudf ta
pfihoda ani soucit ani strach. Zbyva nam tedy jako rek clovek, jenz
jest uprostfed (mezi dobrym a spatnym). A to jest takovy, jenz ani
nenf vzorem ctnosti a spravedlnosti, ani neupadl v nestestf pro spat-
nost a nicemnost, nybrz pro nfejakou chybu, a patff mezi muze,
pozfvajfcf velike slavy a blahobytu, jako Oidipus a Thyestes a zna-
meniti muzove z takovych rodu. Uspesny dej ma tedy byti jed-
notny, nikoliv dvojity, jak nektefi tvrdf, a ma miti zmenu nikoliv z
nestestf v stestf, nybrz naopak ze stestf v nestSstf, a to ne pro spat-
nost, nybrz pro velikou chybu hrdiny takoveho, jak jsme fekli, ane-
bo spise lepsiho nez horsiho. Dukaz toho podava skutecna praxe;
nebot’ nejprve probfrali bashfci latky, jake se jim namanuly, nyni
vsak skladaji se nejkrasnejsf tragedie jen о nekolika rodech, jako о
Akmeonovi, Oidipovi, Orestovi, Meleagrovi, Thyestovi, Telefovi a
komu jinemu bylo souzeno utrpeti nebo zpusobiti hrozne strasti.
UmSlecky nejkrasnejsf tragedie vznika tedy z takoveho us-
pofadani latky. Proto dopoustejf se rovnez omylu ti, kteff Euripido-
vi vycftajf, ze si tak роста ve svych tragediich a ze mnohe
nesfastne konci; nebof to jest, jak jsme fekli, spravne. A nejvetsi
toho dukaz jest, ze na jevisti a v zavodech dramatickych takove tra-
gedie jevi se nejtragictejsimi, jsou-li fadn6 hrany, a Euripides jevi
22
se nejtragictejsfm basnikem, trebas v ostatmch vecech nepocfna si
dobfe. Druhe misto patfi tragedii, kterou nekteff pokladajf za prvnf;
ta ma dvoji spofadam, jako Odysseia; konci se jinak pro dobre a
jinak pro spatne. A zda se byti prvnf pro spatny vkus obecenstva;
nebot’ basnici se jim ffdf, cinice ustupek divdkum. Ale to neni pozi-
tek z tragedie, nybrz jest vlastni spise komedii. Nebot tam ti, kten
jsou v mythu nejvdtsi nepfatele, jako Orestes a Aigisthos, na konec
stavaji se pfateli a nikdo nezabiji druheho.
XIV.	Strach a soucit muze vznikati ze sc6nicke vy pravy, avsak
tez ze sameho sestaveni prfbehu; to jest prednejsi a svedcf о lepsfm
basnikovi. Nebot’ dej ma byti sestaven tak, aby se ten, kdo sly si, jak
se udalosti vyvfjely, chvfel a cftil soustrast z toho, co se deje, jakoz
citi kazdy, kdo slysf baj о Oidipovi. Avsak pusobiti tento dojem
scenickou vypravou, jest malo umelecke a vyzaduje provozovanf.
Basnici vsak, kten scenickou vypravou pusobi ne strach, ale hruzu,
nemaji porozumenf pro tragedii; nebot nesmfme od tragedie zadati
vsechny druhy slasti, nybrz jen slast jf vlastm. A ponevadz slast ze
soucitu a strachu ma pusobiti basnik napodobenim, jest patrno, ze
to musf vkladati do udalosti samych. Vysetfujme tedy, jake skutky
budf strach nebo soucit. Takove skutky musf sobe navzajem zpuso-
biti bud’ pfatele nebo nepfatele nebo takovi, kteff nejsou ani pfatele
ani nepfatele. Jestlize tedy nepfitel песо udela nepiiteli, nepusobi
ani provedem ani umysl prazadny soucit, leda v utrpeni samem; a
totez platf о tech, kdo nejsou ani pfatele ani nepfatele; pakli vsak ty
strasti stanou se mezi pfateli, jako na pfiklad, zabije-li bratr bratra
nebo syn otce nebo matka syna nebo syn matku, anebo hodla-li to
udiniti nebo ucini-li пёсо podobneho - takove latky tfeba vy-
hledavati. Pfevzate baje nesmf se tedy rusiti, jako ze Klyteimestra
byla usmrcena od Oresta a Erifyla od Alkmeona, nybrz bdsnik ma
sam (nove latky) vymysleti a pfevzatych uzivati krasne.
Co minfme slovem krasne, tfeba jasneji vyloziti. Jest totiz
mozno, aby se cin dal s plnym vedomfm, jak dinili staff basnici,
23
jako na pf. Euripides vytvofil Medeiu, vrazdici sve deti. Ale mozno
jest vykonati hruzny din, ale vykonati jej nevedomky a teprve
pozdeji poznati svazek pfatelsky, jako Sofokleuv Oidipus. Ten to
ovsem ucinil mimo drama, ale v tragedii same to ucinili na pf. Alk-
meon Astydamantuv nebo Telegonos v Ranenem Odysseovi. Dale
jest tfeti moznost (ze ndkdo hodla uciniti пёсо vddomd, ale neucini
to, a moznost dtvrtd), ze hodla uciniti z nevedomosti skutek nena-
pravitelny, ale dojde к poznani pfed jeho provedenim. A mimo tyto
pfipady jinych neni. Nebot’ jest nutno bud’ din vykonati nebo ne, a
to bud’ vedomky nebo nevddomky. Z tdchto pfipadu nejspatnejsi
jest s plnym vedomim пёсо hodlati, ale nevykonati; nebot’ ma v
sobd odpornost, ale ne tragidnost; chybi totiz utrpeni. Proto nikdo si
tak nepodina, leda vyjimednd, jako v Antigond hodla Kreonta usmr-
titi Haimon. Na druhd misto nalezi skutek vykonati. Lepsi vsak jest
skutek udiniti bez vddomi, ale po dinu dospdti к poznani; nebot’ od-
pornosti tu neni, a anagnorise pusobi mocnym dojmem. Nejlepsf
vsak jest pfipad posledni; na pfiklad v (Euripidovd) Kresfontu chce
Merope zabiti sveho syna, ale nezabije, nybrz ho poznala, a po-
dobnd v Ifigenii (Taurske) poznala Ifigenie sveho bratra, a v Helle
syn, hodlaje vydati (na smrt) svou matku, poznal ji. Z te pfidiny,
jak jsme jiz dfive fekli, neni mnoho rodu, о kterych jsou moznd tra-
gedie. Nebot’ bdsnici, hledajice Idtky, vyzkoumali ne theoretickym
uvazovanim, ale nahodou, jak by dosahli takovdho dojmu ve svych
latkach. Jsou tedy nuceni sahati к takovym rodum, kterym se po-
dobnd strasti pfihodily.
О sestaveni udalosti a jake maji byti ddje, jest povdddno
sdostatek.
O povahach
XV.	Co se tyce povah, jsou dtyfi vdci, о ndz tfeba usilovati.
Prvni a nejhlavnejsi jest, aby byly fadnd. Povahu bude mfti osoba,
24
jestlize, jak jsme fekli (v кар. VI.), jejf fee nebo din bude projevo-
vati nejaky umysl; fadnou povahu, bude-li projevovati umysl
fadny. A to jest mozno pfi kazdem druhu lidf; nebof fadnou muze
byti zena i otrok; ovsem ze z nich zena jest horsf (nez muz), otrok
pak byva vubec spatny. Druha vdc jest, vytvofiti povahy pfimefene;
jest na pfiklad povaha muzna, ale pro zenu neni pfimefeno, aby
byla muzatkou nebo aby strach budila. Tfeti vec jest vernost; to jest
песо jineho nez vytvofiti, jak jsme fekli, povahu fadnou a pfimefe-
nou. Ctvrta vec jest duslednost. I kdyby totiz byl nedusledny ten,
jenz jest pfedmetem napodobovani, a daval na jevo takovou pova-
hu, pfece musf byti dusledne neduslednym. Pffklad spatnosti
povahy, jez nebyla nutna, jest na pf. Menelaos v Orestu, pfiklad
nevhodnosti a nepfimefenosti nafek Odysseuv ve Skylie a fed
Melanippina, neduslednosti Ifigenie v Aulide; nikterak se totiz ne-
podoba Ifigenie prosief Ifigenii pozdejsf.
Jest tfeba take pfi povahach, jako pfi sestavovani udalosti stale
usilovati о nutnost nebo pravde podobnost, tak aby bylo nutno nebo
pravde podobno, ze takovyto clovek mluvi nebo kona prave takove
veci, a aby bylo nutno nebo pravde podobno, ze tento skutek se stal
po onom. Patrno jest tedy, ze take rozuzleni deju ma se diti z deje
sameho a nikoliv, jako v Medei, pomoef divadelnfho stroje, a jako
se v Iliade deji udalosti stran odplutf. Ale stroje mozno uziti pro to,
co se stalo mimo drama, bud co se stalo drive a co clovek nemuze
vedeti, nebo co se stane pozdeji a vyzaduje pfedpovedi nebo
oznameni; nebof pfipoustfme, ze bohove vidf vsecko. Pravde nepo-
dobno vsak nic nesmf byti v udalostech, ieda mimo tragedii, jako
pravde nepodobnost v Oidipu Sofoklove.
Ponevadz tragedie jest napodobeni lepsfch povah, musime si
pocmati jako dobff malffi; nebot’ oni, ackoliv ponechavaji vlastni
podobu a verne osoby vypodobnuji, malujf je krasnejsimi. A tak i
basnfk, kdyz napodobuje lidi prchlive a lehkomyslne a ostatnf po-
dobne vady v povaze majici, m2 je vypodobnovati uslechtile, jako
vylicili Achillea jako pfiklad drsne povahy Agathon a Homer.
25
Tato pravidla tfeba zachovavati a mimo to pravidla о scenicke
vypravS, jez nutne provazi toto basnictvi; nebot’ v tom Ize casto
chybovati. О tom vsak jest s dostatek pojednano v drive vydanych
spisech mych.
Dodatek - rozlicne pokyny
XVI.	Co jest anagnorise (poznani), bylo vylozeno drive (кар.
XL).
Druhy anagnorise jsou: Prvni, nejmene umelecka, ktere basnici
nej^asteji uzivaji, kdyz si nevedi rady, vznika ze znameni. Znameni
jsou bud’ od narozeni, jako "kopi, ktera nosi ze Zeme zrozeni",
nebo "hvezdy", jichz uzil Karkinos v Thyestu, jina pozdeji ziskana,
a to nektera na tele, jako rany, druha pfedmety vnejsf, jako sperky,
nebo jako v Tyre poznani podle kosiku. Take tech mozno uziti bud’
lepe nebo hufe, jako na pf. Odysseus byl poznan po rane jinak od
chuvy a jinak od pastyfu. Jsou totiz anagnorise, zpusobene jen pro-
to, aby si kdo ziskal viru, malo poeticke, a takove jsou vsechny po-
dobne, avsak poznani z nenadani, jako na pf. v "Myti nohou", jsou
lepsi.
Na druhem miste jsou poznani, ktera byla vymyslena od
basnika. Jako na pf. Orestes v Ifigenii byl poznan, ze jest Orestes;
ona byla totiz poznana podle dopisu, on vsak sam mluvi, co chce
basnik, nikoliv co chce baj; proto blizi se to ponekud uvedene vade,
ponevadz Orestes mohl uvesti take nektere jine dukazy. Jiny
pfiklad jest mluva tkaniny v Sofoklove Tereovi.
Tfeti druh poznani zpusoben byva pameti, tim ze nekdo, uzfev
песо, uvedomi si песо pameti, jako v Dikaiogenovych Kypfanech
rek uzfev malbu zaslzel a ve Vypravovani u Alkinoa Odysseus
uslysev pevce hrati na kitharu a vzpomnev si zaslzel, a proto byli
poznani.
26
Ctvrty druh poznani pochodi z usudku, jako v Choeforach: prisel
nekdo podobny, ale podobny neni nikdo krome Oresta, ten tedy
prisel. Sem patff take poznani, ktereho uzil sofista Polyidos о Ifige-
nii: pravde podobno zajiste bylo, aby Orestes usuzoval, ze jako jeho
sestra byla obStovana, tak i jemu hrozi obetovani. A rovnez se
soudi v Theodektove Tydeovi, ze Tydeus (?) prisel, aby nasel syna,
ale ma zahynouti sdm. A podobne jest poznani ve Fineovcich, kde
divky uzrevse misto, usuzovaly osud svuj, ze jest jim totiz souzeno
na tomto miste zemfiti, jezto zde byly po narozeni odlozeny.
Mozne jest take poznani z nespravneho usudku divaku, jako v
Odysseu Izivem poslovi; fekl totiz, ze pozna luk, ktery nevidel;
avsak tvrditi, ze bude poznan podle toho, jest usudek nespravny.
Ale ze vsech nejlepsi poznani jest poznani z udalosti samych,
kdyz nastava prekvapeni z udalosti pravde podobnych, jako v So-
fokleove Oidipu a v (Euripidove) Ifigenii; nebot jest pravde podob-
no, ze si Ifigenie pfala poslati dopis. Takovato poznani jsou jedina
bez vymyslenych znameni a sperku. Druhe misto maji poznani z
usudku.
XVII. Basnik, kdyz deje sestavuje a slovne je zpracovava, nechf
si je co nejziveji pfed ocima pfedstavuje. Nebot’ takovym zpuso-
bem, kdyz se bude na ne divati, jako by byl pritomen, kdyz se deji,
poznaval by nejzfejmeji, co je vhodne, a nejmene by mu zustavalo
tajno, co tomu odporuje. Dukazem toho jest, co se vytykalo Karki-
novi: jeho Amfiaraos odesel z chramu; kdyby to divaci nebyli
videli, bylo by jim to uslo, ale v divadie propadla tragedie, jezto se
nad tim pohorsili divaci. Dale necht basnik pokud mozna hraje (v
duchu) s gesty svych osob. Nebot’ pro stejnou povahu pusobi
iicjpresvedcivejsim dojmem ti, ktefi sami maji urcite vasne, nej-
pravdiveji se zlobi rozzlobeny. Proto basnictvf vyzaduje cloveka
/vlast’ nadaneho nebo vznetliveho: prvni snadno se vmysli do si-
uiace, druhy uvede se snadno v rozcilenf. Basnik necht’ latky jiz
vyivofene i ty, ktere tvofi sam, nejprve si naznaci povsechne a
27
potom teprve nechf do nich vklada vlozky a dej sire rozvadi.
Tvrdftn, ze takovym zpusobem by se vidSla vseobecna idea, jako na
pf. v Ifigenii. Byla obetovdna divka a zmizela obetujicim beze
stopy; byla pfenesena do jine zeme, kde byl obycej obetovati ci-
zince bohyni, a stala se knezkou toho obfadu. Za nejaky das potom
se stalo, ze tam pfisel bratr te knezky. Ze mu vdstil buh z jakesi
pficiny, aby tam sei, a za jakym udelem, nepatri к vlastnimu deji.
Kdyz tam pfisel, byl zajat, a kdyz mel byti obetovan, byl poznan, a
to bud’ jak slozil Euripides nebo jak Polyidos, u nehoz rek zcela
vhodne pravil, ze vskutku nejenom sestra, nybrz i on sam ma byti
obdtovdn, a z toho jim vzesla spasa. A potom necht’ jiz basnik pod-
lozf jmena a vklada vlozky. A vlozky at’ jsou vhodne, jako u Euripi-
da silenstvi Orestovo, ktere zpusobilo jeho zatceni, a odist’ovani,
ktere ho zachranilo.
V dramatech vlozky jsou kratke, ale epos se jimi prodluzuje. Ne-
bot’ latka Odysseie neni dlouha; rek jest vzdalen mnoho let, stale na
neho ciha Poseidon a (konecne) jest sam; doma doslo to tak daleko,
ze jeho statky jsou mrhany od zenichu a jeho synovi se cini uklady.
Tu pfijde sam po bouflive plavbe, da se poznati, sam ucini utok,
zachrani se a zahubi nepfatele. To jest vlastnf latka, ostatek jsou
vlozky.
XVIII. V kazde tragedii jedna cast jest zauzleni, druha rozuzleni.
Zauzlenim jsou zpravidla udalosti mimo dej a nektere v deji
samem, ostatek je rozuzleni. Jinak feceno, zauzleni jest vsecko od
zacatku az к te casti, ktera jest hranicf, odkudz nastava obrat v
nestesti nebo v stesti; rozuzleni pak jest Cast od pocdtku obratu az
do konce. Так na pf. v Theodektove Lynkeu jsou zauzlenim
udalosti pfedchozi a uchvaceni ditete a potom jeho rodicu, rozuz-
lenim pak jest vse od zaloby na smrt az do konce.
Jsou ctyfi druhy tragedie; nebot’ tolikez jest i jejich casti, jak
bylo feceno. Prvnf jest slozita: jejim hlavnfm obsahem jest peripetie
a anagnorise. Druha jest patheticka, jako tragedie о Aiantovi a
28
Ixionovi. Tfeti jest charaktemi, jako Zeny z Fthie a Peleus. Ctvrty
druh jest vypravny, jako dcery Forkyovy, Prometheus a tragedie,
ktere se odehravaji v podsveti.
Basnik necht’ usiluje, aby mel vsechny dasti dokonale; nenf-li to
mozno, aspoft nejvice cast! hlavnich, zvlasf kdyz se nyni cini na
basniky pfepjate pozadavky. Nebot’ ponevadz se vyskytli pro
kazdou Cast basnici znameniti, zada se, aby jednotlivec pfekonal
pfednost kazdeho zvlast’.
Jest sprdvne nazyvati tragedii jinou nebo stejnou pro jeji latku,
ale tez, maji-li totez zauzleni a rozuzleni. Ale mnozi basnici, vyt-
vorivse dobre zauzleni, rozpletaji je spatne, ale jest tfeba, aby v
obem byli mistry.
Basnik necht’ ma na pameti, co jiz dastokrate bylo feceno, a at’
necinf z tragedie skladbu epickou (tfmto slovem minim mnohost
dejfl), jako kdyby nekdo ch tel zpracovati v tragedii cely dej Iliady.
Nebof tarn, ponevadz basen jest dlouha, maji jednotlive casti
pfimefenou velikost, ale v dramatech vysledek velmi casto pfinasi
zklamani. Dukazem toho jest, ze ti, ktefi zpracovali (v tragedii)
cele dobyti Troje a nikoliv jednotlive casti jako Euripides, anebo
celou baj о Niobe a nikoliv jako Aischylos, bud’ propadaji nebo ne-
maji uspech; vzdyf i Agathon pouze proto propadl. Naproti tomu v
peripetiich a v jednoduchych pfibezich dosahuji obdivuhodne sveho
cile. Na pfiklad kdyz clovek chytry, ale nicemny jest os^len, jako
Sisyfos, anebo kdyz statecny, ale nespravedlivy jest porazen. Nebot’
to jest tragicke a libi se obecenstvu a jest pravde podobno, ze se
mnoho deje i proti pravde podobnosti.
A sbor necht’ se poklada za jednoho z hercu a necht’ jest casti cel-
ku a necht’ se ucastni hry, ne jako u Euripida, nybrz jako u Sofok-
lea. U pozdejsich basniku nesouvisi zpevy sboru s dejem о nic vice
nez s jinou tragedii. Davaji tedy peti vlozky, coz prvnf zacal Aga-
thon. A pfece, jaky jest to rozdil, zpivaji-li se vlozky, nez kdyby
chtel nekdo pfenesti fee nebo cele jednani z jednoho dramatu do
druheho?
29
О strance myslenkove a slovni
XIX. О vsem ostatmm jest tedy promluveno, i zbyva promluviti
jeste о strance slovni a myslenkove. Vyklad о strance myslenkove
budiz polozen do spisu о rhetorice; nebot’ pfislusi one nance.
Myslenkovou strankou mini se to, deho se ma feci dosfci. К tomu
ucelu slouzi dokazovam a vyvracovani, vzbuzovani citu , jako litos-
ti, strachu, hnevu a pod., a take zv&sovani a zmensovam. Rozumi
se samo sebou, ze basnik musi v dramatickych udalostech fiditi se
tymiz zasadami (jako fecnik), kdyz je ma pfedvadeti jako zalostne
nebo strasne, nebo jako velike nebo jako pravde podobne. Rozdil
jest pouze v tom, ze (v tragedii) musi se udalost jeviti takovymi i
bez pfednaseni, kdezto v feci musi je fecnik takovymi delati a
pfedvadeti. Nebot’ к сети by byl fecnik, kdyby se udalosti jevily
samy tak, jak je tfeba, a nikoliv podle jeho slov ?
Co se tyce stranky slovni, mozno nejprve uvazovati о formach
vyjadfovacich, ktere musi znati umeni deklamacni a zvlaste jeho
odbornik, jako na pf. co jest rozkaz a modlitba, co vypravovani,
hrozba, otazka, odpoved’ a je-li jeste песо podobneho. Vzdyt’ zna-li
basnik takove veci nebo ne, z toho mu nevzejde zadna vytka, ktera
by za fee stala. Nebot’ jakou vadu by kdo uznal ve vytce, kterou cinf
Protagoras Homerovi, ze chteje vysloviti modlitbu, pronasi rozkaz
ve slovech "O hnevu bohyne pej"? Pravi totiz, ze vybidnouti neko-
ho, aby песо cinil nebo necinil, jest rozkaz.
Procez nechme tyto veci stranou, jezto uvazovani о tom patfi
jine nauce a nikoliv poetice.
XX. V cele feci jsou tyto casti: hlaska, slabika, dastice spojovaci,
podstatne jmeno, sloveso, ohybani, veta.
Hlaska je zvuk nedelitelny, ale ne kazdy, nybrz takovy, jehoz
skladanim vznika slovo; vzdyt’ i zvifata vydavaji zvuky nedelitelne,
ale z nichz nemohou zadny nazvati hlaskou. Hlasky jsou:
30
samohlaska, polohlaska a nema hlaska. Samohlaska jest hlaska,
ktera ma slysitelny zvuk bez pohybu jazyka. Polohlaska jest hlaska,
ktera ma s pohybem jazyka slysitelny zvuk, jako s a r. Nema hlaska
jest hlaska, ktera s pohybem jazyka sama о sobe zvuku nema, ale
spojena jsouc s hlaskami, ktere majf nejaky zvuk, stava se slysitel-
nou, jako g a d. Hlasky se lisi mezi sebou rozlicnym tvarem list a
mistem sveho vzniku, pfidechem silnym nebo slabym, delkou a
kratkosti a tez podle toho, majf-li pfizvuk ostry nebo tezky nebo
prostfedni. О tom v jednotlivostech slusi jednati ve spise о metrice.
Slabika jest zvuk, jez sam о sobe vyznamu nema, slozeny z
hlasky neme a hlasky zvuk majicf; nebot’ gr i bez a jest slabika, i s
a, jako gra. Ale uvaha о rozdilech slabik patrf take do metriky.
Castice spojovacf jest slovo, samo о sobe vyznam nemaj ici,
ktere ani nebrani ani nepfispiva ke smyslu skupiny z nekolika slov;
klade se na zacatku a uprostfed jednotlivych clenu, ale neni vhodno
klasti ji na zacatek samu о sobe; prikladem jsou slova (pev,
6e) anebo slovo, samo о sobe vyznam nemajici, ktere z vice slov
nez jedno, vyznam majicich, tvofi jediny celek smysl majicf, jako
oqaqn a nepi atd.
Podstatne jmeno jest vyraz slozeny, samostatny vyznam majicf,
ale cas neoznacujici; zadna cast jeho nema samostatny smysl, jako
na pf. ve slove Theodores "doros" nic neznamena.
Sloveso jest vyraz slozeny, samostatny vyznam majicf; zadna
cast jeho sama о sobe nema samotny smysl prave tak jako u pod-
statnych jmen. Kdezto ‘slovo "clovek" nebo "bily" neoznacuje cas,
sloveso "jde" nebo "sei" oznacuje zaroven cas, a to prvni tvar cas
pfitomny, druhy cas minuly.
Ohybani (flexe) vyskytuje se u podstatneho jmena i u slovesa, a
to bud’ na otazku di? nebo komu? a pod.; anebo, tyka-li se jednoho
nebo mnohych, jako na pf. clovek nebo lide; anebo tyka-li se
zpusobu vyjadfovacich jako v otdzce nebo rozkazu, tak jest na pf.
"sei?" nebo "jdi!" ohybani slovesa tohoto druhu.
31
Veta jest vyraz slozeny, svuj vlastni vyznam majfcf, jehoz
nektere casti samy о sobe песо znamenaji; nebot’ nesklada se kazda
veta ze sieves a jmen, jako na pf. znama definice clovfeka (tvor
dvounohy chodfcf), ale pfipousti se, ze muze byti vSta bez slovesa;
avsak vzdycky bude miti veta ddst, jez песо znamena, jako jest na
pf. Kleon ve vete " Kleon jde". Veta muze byt jednotna dvojim
zpusobem, bud tfm, ze znamena jednu v6c, anebo spojenfm vetsiho
podtu casti, jako jest jednotna na pf. Ilias. Definice dloveka jest jed-
notna, protoze znamena jednu vec.
XXL Druhy jmena podstatneho (i pfidavneho) jsou: jednoduche
nebo dvojite. Jednoduchym nazyvam to, ktere neni slozeno z dastf,
samostatny smysl majfcfch, jako "zem". Dvojite zase sklada se bud
z casti vyznamne a bezvyznamne (ale v celem slove samostatny
vyznam majfcf), anebo z casti vyznam majicich. Muze vsak byti
jmeno tak6 trojnasobne a ctyfnasobne, ba i mnohonasobn6, jako
jest vetsina slov slavnostnich, na pfiklad Hermokaikoxanthos.
Kazde substantivum jest bud obycejne, nebo dialekticke, nebo
metaforicke, nebo ozdobne, nebo umele utvofene, nebo rozsifene,
nebo zkracene nebo pozmenene. Obycejnym nazyvam to, ktereho
uzfvajf vsichni, dialektickym pak, ktereho uzivaji jen nekteff; i jest
patrno, ze totez slovo muze byti dialekticke i obycejne, ale ovsem
ne tymz lidem; na pf. ovyuvov (kopi) jest u Kypfanu slovo
obycejne, ale nam je dialekticke.
Metafora jest pfeneseni jmena z jedne veci na druhou, a to bud z
rodu na druh, nebo z druhu na rod, nebo z jednoho druhu na jiny,
anebo podle obdoby. Jako pfiklad z rodu na druh uvadim: "Zde
stoji moje lod"; nebot’ zakotvenf jest jakysi druh stani. Z druhu na
rod: "Veru deset tisic slavnych skutku vykonal Odysseus"; nebot’
deset tisic jest tolik, co mnoho, procez se slova toho ((Liupioi) uziva
nyni ve smyslu "mnoho". Z druhu jednoho na jiny druh na pf.: "ko-
vem zivot vycerpav" a "ut’av nelitostnym kovem"; zde basnik uzil
32
.lova vycerpati ve smyslu utnouti a utnouti ve smyslu nacerpati;
nebot obe slova znamenaji jakesi oddelovani.
Analogic nazyvAm, kdyz druhy clen se тй stejne к prvnimu jako
< tvrty ke tfetimu; nebot’ basnik misto druheho polozi ctvrty nebo
misto ctvrteho druhy. A nekdy pfiddvaji к metafofe, ceho se tyce.
Uvadim pfiklad: "else ma se к Dionysovi jako stit к Areovi";
basnik nazve tedy disi "stitem Dionysovym" a sti't "cisi Areovou".
Anebo staff ma se к zivotu jako vecer ke dni; nazve tedy vecer
"stdrim dne" a staff "vecerem zivota" anebo, jak fekl Empedokles,
"zapad zivota". V nekterych pnpadech nemame urditeho slova pro
analogii, ale тстёпё bude mozno vyjadfiti se zpusobem po-
dobnym, na pf. pro rozhazovani semene mame slovo rozsёvati, ale
nemame podobneho slova pro vysflani zafu ze slunce; ale to je ve
stejnёm pomeru к slunci, jako rozsCvani к semeni; proto jest
spravne feceno: "гог8ёуа]е bozstvem dany zar". A jest mozno uziti
tohoto zpusobu metafory i jinak: dati mu jin6 jm6no, ale odnfti mu
песо к nemu patficiho, jako kdyby nekdo nazval stit ne "cfsf Areo-
vou", ale "cfsf bez vina".
Umele utvorene jest slovo, ktere vubec nikdo neuziva, ale basnik
samojediny je klade - jsou, jak se zda, nCktera slova takova - na pf.
pravMi misto %ератос (rohy) epvoyec; (уё1ёуку) nebo misto "knez"
(fepeuc;) "modlitel" (dpqxqp).
ИогмТепё je slovo, uzije-li se v пёт samohlasky dels! nez je
pravidlem nebo та-li slabiku vlozenou; zkracene pak jest., je-ii z
neho песо vynato. Pfiklady slova rozsifeneho jsou tvary ябХеои; a
TtoA,qoc; , jakoz i ITqXeiSov a n.qV|id6eco, zkracene tvary ypT
(misto xptdq), (m. owua) a (m. ve versi pta
yiyverdi ap.(poTEp(Dv йц/.
Рогтёпёпё je slovo, jestlize basnik jednu Cast jeho tvaru po-
necha a druhou utvofi, na pf. ve versi Ss^vrepov хоста pa^ov je
Ss^vtspov misto Se^tov.
Ze substantiv jsou nCktera rodu muzskCho, jina rodu zenskeho a
jina rodu stfedniho. Muzska jsou ta, ktera se konci v hlasky v, p,
33
a v ty, ktera jsou s touto slozeny - jsou to dve 4/ a £ zenska, ktera
se konci v dlouhe samohlasky v a co a v samohlasku a , ktera muze
byti zdlouzena. I jest tedy stejny pocet zakonceni pro rod muzsky i
zensky; nebot’ v a jsou totez jako <;. Zadne substantivum nekonci
hlaskou nemou ani kratkou samohlaskou. Na 1 zakoncena jsou
pouze tri yeXt (med), хоцул (gumma), яетгерг (pepf). Na v konci
pet slov то ятои (stado), to vanu (hofcice), to yovu (koleno), to
бори (kopi), to aow (mesto). Substantiva strednfho rodu konci
tymiz samohlaskami a souhlaskami v, p, g.
XXII. Pfedni vlastnostf basnicke dikce jest, aby byla jasna a ne-
byla nizka. Nejjasnejsi jest, sklada-li se z obydejnych slov, ale jest
nizka. Toho dokladem jsou basnS Kleofontovy a Sthenelovy. Ve-
lebna vsak jest a vyhyba se vsednosti, uziva-li slov neobvyklych;
neobvyklymi minim slova dialekticka, metafory, tvary roztfistene a
vubec vse, co se pfici obycejne feci. Jestlize vsak uzije vsech po-
dobnych vyrazu, povstane bud’ hadanka nebo barbarismus; ze
samych metafor hadanka, z dialektickych slov barbarismus. Povaha
hadanky tkvi totiz v tom, ze ackoli se mini veci skutecne, spoji se
veci nemozne - to neni mozno ucinit spojenim skutecnych slov,
nybrz spojenim metafor - na pf.:
Spatfil jsem, jak muzi muz med’ na telo pfipinal ohnem
(t.j. jak lekaf sazel bahky) a podob. Ze slov dialektickych vznika
barbarismus.
Rec basne ma tedy byti jaksi promisena uvedenymi druhy slov;
nebot’ slova dialekticka, metafory, figury a ostatni uvedene druhy
zamezi vsednost a nizkost, obycejna slova pak zpusobi jasnost. Ne-
malou merou pfispiva к jasne a vybrane mluve prodlouzeni,
zkraceni а рогтёпёш slov; nebot’ na jedne strane jejich odchylka
od obycejnosti zpusobi prave svou neobvyklosti mluvu vybranou,
ale na druhe strane svou shodou s obycejnym vyrazem mluvu
34
jasnou. Proto nepravem vycftajf ti, kteri karajf tento zpusob mluvy
a posmivaji se Homerovi, jako na pr. Eukedes starsf, jenz fikal, ze
jest snadno delati verse, jestlize bude dovoleno slabiky prodluzova-
ti, jak kdo chce, sloziv na posmech verse v tomto slohu:
’ E7uxapT|v eibov Mapa$tnva5e PaSi^ovxa
oux av epapevot; xbv ex£^vou eXXePopov.
Ovsem napadne uzivati tohoto zpusobu je smesne, ale mirne
uzivani hodi se ke vsem druhum; nebot’ uzfval-li by kdo metafor,
slov z nareci a dalsich druhu nevhodne a schvalne pro smich, sveho
vysledku by dosahl.
Jak vsak se list uzivani vhodnych slov v basnich, mozno pozoro-
vati, vkladajf-li se do verse slova obycejna. Ze mam pravdu, poznal
by kazdy, kdo by misto vyrazu dialektickeho nebo metafor a jinych
figur kladl slova obycejmi. Na pr. Euripides slozil tyz vers jako
Aischylos, pfemeniv pouze jedine slovo, dav na misto obycejneho a
obvykleho slova slovo vybrane; jeho vers jevi se krasnym, Ais-
chyluv prostym. Aischylos totiz ve Filoktetu napsal:
A nemoc, jez ji stale z masa nohy me
Euripides vsak polozil misto "ji" "ma hody":
A nemoc,jez ma hody z masa nohy me
A rovnez by tak bylo, kdyby nekdo ve versi:
ted’ vsak takovy krecek a tintera beze vsi sily
dosadil slova obycejna:
ted’ vsak takovy maly a skrovny beze vsi sily
35
anebo kdyby tak ucinil ve versi:
pfistaviv nevelky stul a nevzhlednou zidlici к nemu
pfistaviv bidny still a osklivou zidlici к nemu
a rovnez kdyby misto "bfehy fvou" fekl "bfehy vresti1’.
Arifrades posmfval se tragickym basnikum, ze uzivaji vyrazu,
kterych by nikdo v skutecne feci nevyslovil, jako Scopaxcov ало
nikoliv ало Scopaxcov a 1A%iXXeco<; л£р1 nikoli лерг ’A%iXXeco^,
nebo vyrazu cfeSIev, syd) 5e viu a j. pod. Ale vsechny takove
vyrazy, ponevadz to nejsou slova obycejna, dodavaji feci
nevsedniho razu - to on nevedel. A jest to velka vdc uzivati nalezite
kazde z uvedenych ozdob feci, i slozenych slov z nafeci, daleko
vsak nejvetsi jest dobrym tvurcem metafor. Nebof tuto pfednost
jedinou nelze pfevziti od jineho, ba jest to znamkou dokonalosti;
tvofiti dobre metafory znamena totiz pozorovati podobnost mezi
vecmi. Slova slozena nejlepe se hodi pro dithyramby, slova z nafeci
pro bdsnd epicke, metafory pro poesii iambickou. V basnich
epickych Ize uziti s prospechem vsech druhu, о kterych jsme se
zminili, v basnich iambickych pak, jezto co nejvice napodobuji
skutecnou fed, hodi se takova slova, kterych by dlovek uzil v feci, t.
j. slova obycejna, metafory a figury.
О tragedii a dramatickem podobenstvi postaciz nam, co bylo
fedeno.
36
Cast tr eti
37
О poesii epicke
XXIII, Co se tyce basnictvi epickeho versem napodobujlcfho,
jest patrno, ze deje musi byt sestaveny dramaticky jako v tragedilch
kolem jedine udalosti cele a uplne, majlci zacatek, stfed a konec,
aby basen pusobila jako jedinecny cely organismus svou vlastni
slast. Basen nesmf byt podobna d^jepisu, ve kterem nutno vykladati
ne о jedinem cinu, nybrz о urcite dobe, co se v m pfihodilo jednot-
livci nebo mnohym, pfi demz kazda v£c ma jen nahodily vztah к
druhe. Nebot’ jako se ve stejny cas sbehla i namofnl bitva u Salami-
ny i bitva s Karthaginany na Sicilii, adkoliv nesmefovaly ke
stejnemu cfli, tak i v dobich nasledujfcich deje se mnohdy jedna
v6c po druhe a pfece z nich nevznika zadny jediny ell. Avsak temef
vetsina basniku podina si timto zpusobem. Procez, jak jsme jiz fekli
(кар.VII), jest asi take po teto strance obdivuhodnym basnikem
Homer proti ostatnlm, ze aniz se pokusil liciti celou valku
(trojskou), ackoliv mela zacatek i konec, nebot’ bisen byla by pfflis
velka a nepfehledna, anebo pfi mirnejsi deice zamotana svou roz-
manitostf. Takto vsak, vybrav si jen jednu cast, uziva mnohych epi-
zod jako jest seznam lodl a jine pffdavky, kterymi protkiva svou
basen. Ostatni vsak basnici skladaji basen о jednom rekovi a о
jedne dobe a о jedne, ale mnohotvarne udalosti, jako skladatel Ky-
prii nebo Male Iliady. Procez z Iliady a z Odysseie Ize z kazde vyt-
vofiti po jedne tragedii anebo nejvyse po dvou, ale z Kypril mnoho
a z Male Iliady vice nez osm jako Spor о zbran (Achilleovu), Filok-
tetes, Neoptolemos, Eurypylos, (Odysseus) zebrakem, Lakonske
zeny, DobytI Troje, Odpluti, Sinon a Trojanky.
XXIV. Krom toho ma epicka basen mlti tytez druhy jako trage-
die (ma totiz byti jednoducha nebo slozita, anebo ethicka nebo pa-
theticka) a nevyjimaje hudbu a divadelnl pfedvadeni ma mlti casti
stejne (nebot’ vyzaduje peripetii, anagnorisf i cast! pathetickych),
38
take myslenkovou stranku i mluvu ma miti dobre usporadanu. Ту
vsechny vlastnosti ma Homer, a to nejdnve a v mire nalezite. Ne-
bot’ z obou jeho epopei zastupuje Ilias jednoduchost a patheticnost,
Odysseia slozitost (anagnorise jest totiz vsude) a ethidnost. Mimo
to vynika Homer mluvou i myslenkovou strankou nade vsechny
basniky.
Lisi vsak se epopeie delkou sve skladby a metrem.
Co se tyce delky postacf mira, jak jsme ji stanovili (кар. VII ),
jest totiz treba, aby se mohl soucasne prehlednouti zacatek i konec.
A tomu by tak bylo, kdyby byly skladby kratsi nez stare epopeie a
blfzily se poctu tragedii, ktere se provozuji о jednom predstavenf.
Epicka basen ma veliky sklon к rozsirovani sve velikosti. V trage-
dii totiz nelze pfedvadeti nekolik casti, jako by se dely soucasne,
nybrz jen to, co se deje na jevisti a jest ulohou hercu, avsak v basni
epicke, ponevadz je to vypravovani, Ize vypisovati, ze mnoho casti
se deje soucasne; tfm se zvetsuje velkolepost basne, jsou-li to casti
vhodne. To jest vyhoda epicke basne к ucinnosti, ze posluchace
pfenasf z jednoho mista na druhe a muze vkladati vlozky ruzne
delky; nebot’ jednostejnost brzy presyti a pusobi, ze tragedie
propadajf.
Hexametr osvedcil se ze zkusenosti vhodnym metrem. Nebot’
kdyby chtel nekdo skladati basen epickou v nekterem jinem metru
nebo v nekolika metrech, jevilo by se to nevhodnym; jest totiz
hexametr metrum nejklidnejsi a nejvelebnejsi - proto pripousti vel-
mi casto vyrazy z nareci a metafory; vzdyt’ take jest poesie epicka
slavnostnejsi nez jine, Ale iambicky trimetr a trochejsky tetrametr
jsou verse pohybu, ten to je vhodny к tanci, onen к jednani. Jeste
podivnejsi by bylo, kdyby nekdo mfsil metra, jako Chairemon. Pro-
to neslozil nikdo dels! epickou skladbu v jinem versi nez hexame-
tiu, ale, jak jsme rekli, pfirozenost sama uci voliti vhodne metrum.
Homer v mnohe jine pricine zasluhuje chvaly, zvlaste pak ze je-
ll iny z basniku dobre vi, co ma ciniti. Basnik sam ma mluviti co
nejmene, ponevadz v tom smeru napodobitelem neni. Ostatni
39
basnici vystupuji totiz v cele sve basni ve vlastni osobe a napodo-
buji jine osoby jen malokdy, on vsak po kratkem uvode hned
predvadi maze nebo zenu nebo nqakou jinou bytost, a nikoho bez
povahy, nybrz kazdeho s urcitou povahou.
V tragediich jest ovsem nutno uvadeti veci podivuhodne, avsak
spise se hodi do b£sn£ epicke vec pravde nepodobna, kterou se
nejspise pusobi zjev podivuhodny, ponevadz ctenari nevidi osobu
jednajici. Nebot’ (Homerovo) liceni, jak Hektor jest pronasledovan,
na jevisti ukazalo by se smesnym, kdyby Rekove stali a nepronasle-
dovali ho a Achilleus jim to posunky zakazoval - ale v epicke basni
zustava to skryto. Ale veci podivuhodne jsou prijemne; dukazem
toho jest, ze vsichni, kdo prinaseji poselstvi, песо pridavaji, aby se
zalibili.
Nejvice pak naucil Homer ostatni basniky, jak se maji vypravo-
vati veci nepravdive. Spociva to na mylnem soudu. Jestlize totiz
kdyz jest-jedna vec, jest take druha, anebo kdyz se jedna vec deje,
deje se take druha, domnivaji se lide, ze kdyz jest druha, tak prvni
jest anebo se stala; ale to jest nespravn£. Proto se musi, je-li vec
prvnf nepravdiva, pfipojiti druha, ktera by skutku byla anebo se sta-
la, jestlize by se stala prvni. Nebot’ ponevadz vime, ze druha vec je
pravdiva, soudi nase duse nespravne, ze i prvni skutecne jest.
Priklad toho mame v Umyvani nohou.
Slusi dati prednost nemoznemu, ale pravde podobnemu pred
moznym, ale pravde nepodobnym. Dej se nema skladati z cdsti
pravde podobnych; nejlepe jest, neobsahuje-li nic pravde nepo-
dobneho, neni-li to vsak mozno, necht’ je to mimo vlastni dej, jako
ze Oidipus nevedel, jak Laios zahynul. Nema to vsak byti v dra-
mate samem, jako v Elektfe zprava о hrach pythickych nebo My-
sech, kde hrdina, aniz slova promluvil, prisel z Tegee az do Mysie.
Proto jest smesne rikati, ze by se bez takovych prostfedku znicil
cely dej; nebot’ se vubec nemaji deje skladati takovym zpusobem.
Pakli vsak jej basnik tak stanovi a zda se krasnejsim, nutno pripus-
titi i pravde nepodobnost. Nebot’ pravde nepodobnosti v Odyssei,
40
lykajici se vysazeni Odyssea na bfeh, zajiste byly by nesnesitelne,
kdyby je slozil basnik spatny. Takto vsak basnik ostatmmi pfed-
nostmi zakryva a zjemnuje, co jest pravde nepodobne.
О propracovdni feci tfeba zvlast’ usilovati v dastech, kde se nic
ned£je, a ktere ani charakteristikou ani myslenkovym obsahem ni-
jak nevynikaji; s druhe strany zase mluva pfilis skvSla zatemnuje
povahy i myslenky.
XXV. О namitkach a jejich feseni objevilo by se, ktere a jake
jsou jejich druhy, kdybychom uva^ovali takto: pongvadz basnik
jako malif nebo jiny vytvamy umelec napodobuje, musi napodobo-
vati pokazde jednim ze tri zptisobu: bud’ jake vSci byly nebo jsou,
nebo za jake se pokladajia jakymi se zdajf, nebo jake byti maji. A
to se vyjadfuje bud’ slovy obycejnymi nebo vyrazy neobvyklymi
nebo metaforami. A jest mnoho uchylek feci; nebot’ tu volnost
basnfkum davame.
Mimo to nevyzaduje se stejnd pfesnost u basniku jako v pravnim
zivote nebo v jinem umSni. A v basnictvi samem musime ro-
zeznavati dva druhy chyb, jedna se tyce podstaty same, druha veci
podru^nych. Nebot’ jestlize se basnik odhodlal napodobiti, ale po-
chybyl pro svou neschopnost, tyde se ta chyba poesie, pakli si ne-
vybral latku spravne a licil na pf. jak kun vykrocil obema pravyma
nohama, nebo udelal-li chybu v znalosti odbome, jak na pf. v
lekafstvi nebo v jine vede, anebo vytvofil-li пёсо neskutedneho,
netyka se ta chyba poesie. Proto musime vytky v namitkach fesiti
podle techto uvah:
1.	Nejprve pfihledneme к vytkam, tykajicim se sameho umeni
basnick6ho. Уёс nemozna jest vytvofena; to je chyba. Ale je to
spravne, jestlize tim basnik dosahuje ucelu sve basn6, о kterem
jsme promluvili, a to cini-li tu anebo onu cast diiraznejsi. Pfikladem
toho muze byt stfhani Hektora. Pakli vsak bylo mozno dosici onoho
ucelu vice тёпё tez podle pravidel о tom platicich neni spravne
dopustiti se chyby.
41
2.	Dale nutno se tazati, jakeho druhu jest chyba, tyce-li se pod-
staty umenf ci v6ci podruznych. Nebot’ mens! chyba jest, nevi-li, ze
lan nema rohu, nez zobrazil-li ji к nepoznani.
3.	Krom toho jestlize se vytyka, ze песо neni vyliceno pravdive,
mozno vec fesiti takto: "jest to takove, jak to byti ma", jakoz take
Sofokles fikal, ze on lief sve hrdiny, jaci maji byti, Euripides vsak,
jaci jsou.
4.	Pakli vsak to nelze vyloziti ani tim ani onim zpusobem,
mozno ffei: "tak se vypravuje", na pr. pfi bajich о bozich. Snad je
nelze vypravovati ani lepe ani pravdive, ale jest tomu tak, jak se
zda Xenofanovi - ale aspon Ize rici: "tak vypravuji".
5.	О jinych vecech snad nelze rici, ze jsou lepsi, ale skutecne
byly takove, jako co pravi Homer о zbrani:
ostepy v zemi
vbodany dolnim koncem jim treely,
nebot’ tak bylo tehdaz v obyceji, jak jest tomu i nyni u Illyru.
6.	Co pak se tyce toho, zdali nekdo песо krasne nebo nepekne
fekl nebo vykonal, treba uvazovati se zfetelem nejen к tomu, co
bylo vykonano nebo feceno, je-li to fadne nebo spatne, nybrz take
se zretelem к osobe jednajfci a mluvief, dale ke komu to bylo fece-
no, nebo kdy, nebo za jakym ucelem, na pr. zdali к vStsimu dobru,
aby se stalo, nebo vetsimu zlu, aby bylo odvraceno.
7.	Otazky hledici к slovnimu vyrazu mozno vysvetlit na pr.
nafecim, na pf. vers:
nejprve jejich mezky a ohafe napadal rychle;
snad nemini Homer mezky, ale hlidace. A pravi-li о Dolonovi:
postavou svou (еГбод) byl nehezky,
42
nemini telo nesoum£me, nybrz nepekny oblicej; nebot’ Kret’ane
uzivaji slova eueiSsg ve smyslu krasneho obliceje. A rovnez tak
slovy:
siln£jsi (^copoxepv) namichej vino,
nemfnf vmo nesmisene jako pro pijany, nybrz slovo ^copozepov
znamena "rychleji".
8.	Jine vyrazy jsou polozeny metaforicky, jako:
ostatni bohove spali, i muzove
po celou noc
a zaroven dodava:
kdykoliv na plan trojskou se zahledel, divil se
salmaji zvukum a pist’al;
je polozeno "vsichni" metaforicky misto "mnozi", nebot’ vsechno
znamena velke mnozstvi. Podobne jest tomu ve versi о Velkem
Medvedu:
koupeli Okeanovych sam jediny ucasten neni;
to jest feceno metaforicky; co jest nejznamejsi, poklada se za
jedine.
9.	Jine namitky se resi zmenou prizvuku, jako zmenil Hippias z
Thasu vers bteopev be ot v Sibopev be oi a to pev ou
ХататгоЗетаг opppco v to pev ou хатаяиЗетоа opPpco.
10.	Nektere vytky se resi interpunkci, jako na pr. Empedoklovo:
Smrtelnym ihned se stalo, co veSnym se jevilo drive,
ciste co bylo driv, se smisilo;
43
po interpukci vsak:
distym (se stalo), co bylo smiseno difv.
11.	Jine se zas fesi mnohovyznamnosti:
minula vetsina noci;
"vStsina" je slovo mnohovyznamne.
12.	Jin£ ndmitky se zase vylozf obycejem Feci; vinu s vodou rika
se "vino" a "m&iikujci" (ха^Х£Ц) slujf ti, kteri zpracov^vaji zele-
zo. Proto se pravi о Ganymedovi, ze Diovi vino nalevd
(olvoxoeuei), ackoliv bohove nepiji vina. Bylo by to mozno vy-
loziti take jako vyraz metaforicky.
Kdykoliv se bude zdati, ze nektere slovo znaci nejaky odpor, jest
radno prihlednouti к tomu, kolikery vyznam by mohlo miti na uve-
denem miste. Na pr. ve versi:
tarn se zdrzelo bronzove kopi
treba uvaziti, kolikerym zpusobem Ize zde rozumeti, ze tam bylo
zadrzeno, anebo jak nejspise by si to kdo vyklddal. To jest pravy
opak toho, co vypravuje Glaukon, ze totiz lide песо nerozvdznS
predpokladajf a sami vdc si rozhodnuvse usuzuji a pak vytykajf
bdsniku, jako by on rekl, co se zda jim, jestlize je to v rozporu s
jejich domn6nkou. Takovy pffpad jest s Ikariem. Soudi se, ze
pochdzel ze Sparty, a zda se podivnym, ze ho nenavstivil Telema-
chos, kdyz prisel do Sparty. Avsak vec se ma spi's tak, jak tvrdf Ke-
fallensti; nkajf, ze si Odysseus vybral manzelku od nich a ze se jeji
otec jmenoval Ikadios a nikoliv Ikarios. I jest pravde podobno, ze
se tato vytka zakl£dd na omylu.
Vseobecne receno, v6ci nemozne dluzno predvadeti bud’ na
pozadavky poesie, nebo na snahu po dokonalejsim, nebo na obecne
44
mineni. Pro poesii ma pfednost vec sice nemozna, ale pravde po-
dobn£, pfed moznou, pravde vsak nepodobnou. A snad je nemozno,
aby byli takovi lide, jak je Zeuxis maloval, ale je to tak lepe; nebot
vzor ma vynikati. Co se pak tyce veci pravde nepodobnych, tfeba je
braniti obecnym minSnim a tim, ze nekdy nejsou pravd6 nepo-
dobne; nebot’ jest pravde podobno, ze se deji vSci i proti pravde po-
dobnosti. Co pak se tyde veci sobe odporujicich, tfeba je posuzovati
tak, jak se vyvraceji dukazy v soudnich fedech: zdali je oboji tot6z,
nebo zdali se to vztahuje к teze v£ci a jest feCeno v temze smyslu;
proto treba pfihlfzeti tez к basniku samemu, zdali odporuje tomu,
co sam pravi, nebo tomu, co rozumni lide mini. Spravna vsak jest
vytka pro nelogicnost a spatnost, kdyz basnik bez vselike nutnosti
se jich dopustil, jako Euripides nelogicnosti pfi Aigeovi (v Medei),
nebo spatnosti pri Menealovi v Orestovi.
Vytky se tedy odvozuji z peti hledisek; vytyka se bud’ nemoznost
nebo nelogidnost nebo skodlivost nebo odporovani nebo chyba pro-
ti umeleckym zakonum. Reseni tfeba brati z uvedenych druhu,
kterych jest dvanact.
45
46
Cast ctvrta
47
48
Srovnani poesie epicke s tragedii
XXVI. Mohl by byti о to spor, zdali jest lepsi poesie epicka di
dramaticka. Nebot’ je-li napodobeni mene hrube lepsi - a takove se
obraci vzdy к lepsimu obecenstvu - jest az prilis jasno, ze hrube jest
to, ktere napodobuje vsecko; umelec soudi, ze by mu nerozumeli,
kdyby sam nepfehinel a proto dela velike pohyby jako spatni pistci,
kten sebou krouti, maji-li napodobiti diskos a tahaji sveho
nacelnika, pfedstavuji-li Skyllu. Tragedie pak jest (pry) vskutku
takov£, jakoz soudili tez stars! soudci о svych n£stupcfch; Mynnis-
kos nazyval Kallipida opici, pondvadz prilis pfehanel, a takova
povdst sla pry о Pindarovi. A jak se tito herci maji к sobe, tak (pry)
se ma cele basnictvi tragicke к epickemu. To obraci se pry к
obecenstvu vzdelanemu, ktere nikterak nepotfebuje predstaveni, ale
basnictvi tragicke se obraci к lidu obycejnemu; je-li hrube, bylo by
tedy chatmejsi.
Na to Ize odpovedeti nejprve, ze se to obvineni netyce basnictvi,
ale herectvi; nebot Ize pfehaneti pfednesem i pfi pfednaseni basni
epickych, jak to cinil Sosistratos, i pfi zpivani, jak to cinil Mnasis-
theos Opuntsky. Krom toho nelze odsuzovati kazdy pohyb, ba ani
tanec, leda lidi nezpusobilych; to se take vytykalo Kallippidovi a
nynf jinym, ze napodobuji zeny rodu svobodneho. Mimo to trage-
die i bez predstaveni dosahuje sveho cile, prave tak jako basen
epicka; nebot’ pouhym ctenim se jevi, jak jest; a vynika-li v os-
lalnich vecech, neni nutno, aby se ji dostalo provozovanf. Mimo to
zasluhuje pfednosti proto, ze ma vsechno jako basen epicka; vzdyt’
miize i tehoz metra uziti a nad to ma v znacne casti hudbu a
scenickou vypravu, cimz libe city budi nejucinneji. A mimo to jest
ucinna i pfi dteni i pfi provozovanf. Jina pfednost jeji jest, ze v
kiatsim Case dosahuje cile napodobeni; nebot’ zhustena latka jest
pn'jemnejsi nez v dlouhem case rozdrobena, na pf. jako kdyby
iiekdo Sofokleova Oidipa zpracoval v tak cetnych versich jako ma
49
Ilias. Mimo to vytvor basniku epickych jest mene jednotny. Duka-
zem toho jest, ze z kterekoliv basnS epicke mozno utvoriti nSkolik
tragedii. Proto jestlize basnici epicti zbasni jen jeden dej, bud' jest
strucne naznacen a jevi se useknutym, anebo je-li dlouhy v souhlase
s dlouhym versem, jevi se vodnatym. Tvrdim to i kdyz epicka
basen jest slozena z vice udalosti. Ilias na pr. ma mnoho takovych
casti, rovnez i Odysseia, a ty casti maji samy о sobe urditou veli-
kost. A prece tyto basne jsou slozeny co nejlepe a jsou pfedevsim
vylicenim jedineho deje. Jestlize tedy tragedie temito vsemi pfed-
nostmi vynika a nadto jeste umeleckym provedenim - basne nemaji
totiz buditi libovolnou rozkos, ale tu, kterou jsme stanovili (кар.
XIV.) - jest patmo, ze jest nejdokonalejsi, jezto dosahuje sveho
ucelu vice nez b&sen epicka.
О tragediich a basni epicke, о jejich podstate, о jejich druzich a
castech, v cem a jak se list, jake jsou priciny jejich dokonalosti
nebo nedokonalosti, о namitkach a jejich reseni tolik budiz
povedeno.
50
Poznamky
I.	Aristoteles jako zak Platonuv poklada vsechna umeni za napo-
dobovaci. Platon pricital pravou jsoucnost jen ideam; na pf. malfri,
sochafi a j., napodobujf tyto napodobeniny..Aristoteles zamitl sice
Platonovy ideje, ale souhlasi s nim, ze vsechna umeni jen
napodobujf.
Umenim, ktere dosud nemd spoledne'ho jmena, mini Aristoteles
to, co my nazyvame krasnou literaturou. Jest pozoru hodno, ze jiz
Aristoteles poznal spojitost mezi basnemi ve versich a basnemi v
prose.
Sofron a jeho syn Xenarchos ze Syrakus (V. stol.), skladali
prosou dramaticke sceny ze zivota venkovskeho.
Rozmluvami se Sokratem jsou mineny filosoficke spisy zaku
Sokratovych, zejmena Platonovy.
Empedokles z Akragantu na Sicilii (V. stol.), statnik, prorok, fi-
losof a lekar, hlasal svou nauku о ctyfech prvcich ve versich. Z
jeho basni Ilepi (puccDcq (O pfirode) a Ka^appoi (Ocisty) zacho-
valy se dosti rozsahle zbytky.
Chairemon, tragicky basnik (IV. stol), jehoz basne - aspon
nektere - hodily se spise ke cteni nez к provozovani.
II.	Polygnotos z ostrova Thasu, slavny malir, zil v l.polovici V.
stoleti v Athenach; byl prosluly zejmena svymi historickymi malba-
mi a pokusy umistit postavy do пёкоИка planu. Jeho osoby byly
idealisov^ny.
Pauson zil za valky peloponneske a vynikl svymi zanrovymi
obrazky.
Dionysios z Kolofonu byl soudasnik Polygnotuv; vytykalo se
mu, ze i bohy maloval jako obycejne lidi.
Kleofon, tragicky basnik z konce V. stoleti, jemuz Aristoteles v
кар. XXII. vytyka nizky sloh.
51
Hegemon z Thasu zil v 2. pol. V. stol. v Athenach, parodoval
basne epicke i tragicke.
Nikochares z Athen, skladatel komedii z obdobi pfechodu mezi
starou a stfedni komedii (V. - IV. stol. pf. n. 1.). Jsou zachovany
zlomky z nekolika her. Je-li spravne cteni AeiAtadot, byla to paro-
die Iliady, ale nejednala о recich, nybrz о zbabelcich (SeiXoi).
Dithyramby byly pisne sborov6 na oslavu bohu, na pf. Apollona,
Dionysa a j. Provazeny byly hudbou na dvojitou pistalu a mim-
ickym tancem.
Nomy byly pisnS, ktere pfedndseli zpevaci, doprovazejice se
hrou na kitharu (kitharodove). Mohly opevovati latky mythologicke
i jine. Casern vsak se oba druhy к sobS velice pfiblizily.
Timotheos z Mileta (z konce V., a ze zacatku IV. stol.) vynikl
zejmena jako skladatel nomu. Jeho nomos Persane, opevujici
vitezstvi Reku u Salamfny (r. 480 pf. Kr.) objeven byl r. 1902 v
Buriside nedaleko Memfidy v Egypte v rakvi nektereho Reka. Je to
nejstarsi literarni papyrus, ktery mame; pochazi z konce IV. stol.
pf. Kr. Aristoteles pfipomina v кар. XV. a XXVI. Timotheuv di-
thyrambos Skyllu.
Filoxenos z Kythery (435 - 380), skladatel dithyrambu, byl
cinny v rozlicnych mestech v Recku, Italii a Male Asii. Zvlast’
znamy jest jeho pobyt na dvofe tyranna Dionysia starsfho v Syra-
kusach, kde se vyznamenal svou svobodomyslnosti.
III.	Epichartnos, slavny komicky basnik ze zacatku V. stol., na-
rodil se na ostrove Kou a dostal se zahy do Megar sicilskych. Puso-
bil hlavne v Syrakusach. Z jeho komedii zachovany jsou cetne
zlomky.
Chionides a Magnes, nejstarsi komicti basnici athensti ze
zacatku V. stol. О prvnim svedci lexikograf Suidas (z X. stol. po
Kr.), ze dosahl prvni ceny r. 487, о druhem mame svedectvi
ndpisne о stejnem vitezsti r. 472. Z jejich komedii mame vsak jen
nepatme zlomky.
52
IV.	Margites byla stara parodie Iliady. Jednala о muzi, о nemz
se tam pravilo:
pfemnoho veci on znal, led vsechny veci znal spatne.
Marne z ni skrovne zlomky. Aristoteles se myli, dommvd-li se,
ze jiz pfed Homerem byly skladany basne podobne. Vec se ma
pr£ve naopak. Teprve kdyz Ilias byla vseobecne znama, mohl pfijit
ndkdo na myslenku ji parodovati. Od Homera vsak Margites ne-
pochazi; zadny basnik sam sebe neparoduje.
Homer vytvofil napodobenf dramatickd - mineny zive dialogovd
sceny, ve kterych se udalosti predvadeji takrka jak na divadie.
Pisne fallicke byly pisne sborove, provazene hudbou a mi-
mickym tancem. Zpivany byly na podest bozstva plodistve urody
Faleta, jehoz symbolem byl muzsky ud, fallos.
V.	Archon povolil pozde sbor bdsrnku komickemu, V Athenach
provozovala se dramata о slavnostech Dionysovych, a to ve forme
zavodu. Basnici, kten chteli, aby jejich dramata byla provozovana,
musili se hlasiti u prislusneho archonta; prosili, aby jim byl povolen
sbor. Archon poukazal ty, ktere к zavodum pfipustil, na urcite bo-
hate obcany (choregy), jejichz povinnostf bylo, obstarati pro ten
rok sbory pro ony slavnosti. Musili opatfiti vse, ceho bylo potrebi к
provozovani dramat; byla to dan, kterou jim stat v urcitem turnu
ukladal. Kdezto pro tragedii byla choregie zavedena jiz podatkem
V. stol., stalo se to pro komedii teprve r. 487.
Formis, komicky basnik, mladsi nez Epicharmos, pusobil rovnez
v Syrakusach.
Krates, jeden z hlavnich zastupcu stare komedie atticke, byl
dinny v polovici V. stol. v Athenach.
VI.	Zeuxis z Herakleie (v jizni Italii), slavny malir z konce V. a
ze zacatku IV. stol. Jak Aristoteles sam svedci v кар. XXV, ma-
loval sve postavy pfflis krasne, ale, jak pravf zde, nebyly nalezite
charakterisovany.
53
VII.	Deset tisic stadii se rovna 1776 km; velikost umyslne
premrstena.
VIII.	V Odyssei XIX. 447 nn. se vypravuje, jak mlady
Odysseus, jsa pfibran od svych pnbuznych na honbu, byl od kance
kousnut nad kolenem; jizva, ktera mu po rane zustala, jest
dulezitym prostfedkem к jeho poznani, jak u chuvy Eurykleie, tak u
pastyru Eumaia a Filoitia (XXI. 217 nn.).
Odysseus se tvdril silenym. Ve stare epicke basni та Китсрш.
(asi ze VII. stol.), kde se vypravovaly udalosti pred pocatkem
Iliady, byla fee tez о tom, ze Odysseus se tvdril silenym, nechteje
se uCastniti vypravy к Troji. Rekove vsak si pomohli tim, ze se
zmocnili jeho synacka Telemacha a hrozili, ze ho usmrti. Pak
Odysseus zanechal ovsem sve pfetvarky.
IX.	Agathon, slavny basnik tragicky z 2. polovice V. stol. Byl
naslednikem Euripidovym a sei v novotach jeste dale nez on. Zde
pfipomina Aristoteles, ze cely dej jeho tragedie byl vymyslen. Titul
neni zcela jisty, nektefi pomysleji na avdoq (kvetina), coz se hodi
dobre к latce zcela smyslene. Jini se domnivaji, ze nazev byl
’AvSeuc; (Antheus), coz jest jmeno Trojana, syna Antenorova,
ktereho podle pozdni baje Paris omylem usmrtil. Aby se z vrazdy
ocistil, odebral se Paris do Sparty, kam ho pry uvedl sam Menelaos,
jenz byl prdve v Troji navstevou. Byla by to tedy udalost z doby
pred valkou trojskou. О Agathonovi zminuje se Aristoteles jeste v
кар. XVIII., vytykaje mu, ze si vzal prilis rozsahlou latku к jedne
tragedii, ktera proto propadla, a ze zavedl misto zpevu sborovych, s
dejem souvislych pouhe vlozky, ktere se hodily do kterekoli
tragedie.
Mitys. Urcitejsich zprav о nem nemame. Z toho, co podava Aris-
toteles, zda se, ze Mitys byl zabit v boji politickych stran v Argu.
Kdyz se pomery uklidnily, byla Mityovi postavena Cestna socha,
54
ale i jeho vrah dostal casern milost, tak ze se sm61 vratiti do vlasli.
A tu byl potrestan mrtvym Mityem.
XI.	Aristoteles cituje Sofokleovu tragedii, kterou my nazyvame
Oidipus krai (na rozdil od jineho jeho dramatu "Oidipus na ko-
lone"), proste OiSiTtout;. Zde narazi na scenu, kde posel oznamuje
Oidipovi, ze krai korintsky Polybos zemrel a ze Oidipus ma tarn
prevziti vladu. Ale Oidipus nechce jfti do Korintu, ponevadz by
tarn podle vestby delfske obcoval se svou matkou. Tu obavu za-
plasuje posel tim, ze mu oznamf, ze neni syn Polybuv a Meropin,
nybrz ze ho nasel na Kithaironu jako odlozene dite. Ale tim zpuso-
bil pravy opak toho, co chtel: Oidipus brzy poznal, v jakem nestestf
jest.
Lynkeus byla tragedie Theodekta z Faselidy, soucasnika Aristo-
telova. О jejim obsahu nevime krome slov Aristotelovych zde a v
кар. XVIII. nic urciteho. Podle baje rozkazal Danaos svym padesati
dceram (Danaovnam), aby о svatebm noci usmrtily sve manzely.
Vsechny tak ucinily az na Hypermestru, ktera z lasky zachranila
sveho manzela Lynkea. Z tohoto shatku vzesel syn Abas. О tom
vsak se dovedel Danaos, zmocnil se ditete a zpusobil, ze Lynkeus
byl jiz veden na smrt. Ale najednou nastal obrat. Objevilo se asi, ze
Danaos jest vinen smrtf tolika muzu, nevole lidu obratila se asi pro-
ti nemu a byl usmrcen sam.
Theodektes byl tragicky basnik a retor. Zemrel v Athenach ve
veku 41 let. Pohfben byl na ceste do Eleusiny. Z jeho nahrobnfho
napisu se dovfdame, ze zavodil tfinactkrat a ze dostal osmkrat prvm
cenu. Aristoteles si ho velice vazil; v кар. XVI. pripomfna jeho tra-
gedii Tydeus. Theodektes byl cinny tez jako spisovatel prosaicky;
napsal mezi jinymi Obranu Sokratovu.
V Euripidove Ifigenii Taurske dava Ifigenie Pyladovi dopis, ve
kterem oznamuje, ze zije a ze byla zachranena Artemidou samou
do Tauridy; dopis ma Pylades odevzdati jejimu bratru Orestovi. Py-
lades se obratf к svemu druhu a pravf: Oreste, odevzdavam ti dopis
55
tve sestry. Orestes hlasi se hned к Ifigenii a chce ji jako sestru obej-
mouti. Ale Ifigenie nechce vefiti, ze by to byl jeji bratr, proto musi
Orestes podati о tom dukazy. Pfipomina ji, ktere sceny z osudu
rodu Atreova sama vetkala v roucho, je mu zndmo, ze byla do
Aulidy vlakana pod zaminkou, ze bude slaviti snatek s Achilleem, a
zejmena vi take, ze v jeji divci komnatS bylo chovano jako vzacna
pamatka kopf, ktere patrilo praotci rodu Pelopovi.
XII.	Kapitola tato pokladala se drive za pozdejsi pridavek.
Novejsi kritikove vsak se asi pravem rozhoduji pro jeji pravost.
Kdezto drive vykUdal Aristoteles vseobecne zasady, kterymi se
maji rfditi tragicti basnici pri skladbS deje, jedna zde strudne о
forme, kterou mela tehdy tragedie. Vyklad tento jest pro nas cenny
svou terminologii.
XIII.	Thyestes, syn Pelopuv svedl Aeropu, manzelku sveho bra-
tra Atrea. Ten se mu za to krute pomstil; zabil totiz Thyestovy syny
Tantala a Pleisthena a predlozil mu maso jejich pri hostine.
Thyestes to poznal a pojal krutou nenavist proti bratru.
Alkmeon, syn Amfiaruv. Kdyz Polyneikes chystal vypravu "sed-
mi proti Thebam", chtel, aby tez Amfiaros se boje ucastnil, ale Am-
fiaros, jsa nadan vestnym duchem, vedel, ze vyprava dopadne
nest’astn6, i skryl se. Tu Polyneikes podplatil krasnym zlatym sper-
kem Amfiarovu manzelku Erifylu, a ta prozradila jeho ukryt. Am-
fiaros pak se musil vypravy ucastniti, nechteje byt pokUdan za
zbabelce, avsak ulozil synu svemu, aby Erifylu za zradu potrestal.
Alkmeon tak ucinil, ale byl potom jako matkovrah stihan Erinyemi.
Jeho odisteni a jeho dalsi osudy poskytly tragikum feckym vhodne
Idtky, kterou volne zpracovali.
Meleagros, syn Oineuv a Althain, zamiloval se do krasne lov-
kyne Atalanty a prifkl ji cenu v lovu na kance kalydonskeho. Kdyz
mu to bylo vytykano od bratff jeho matky, zabil je, zacez vlastni
matka ho proklela; dala totiz do ohne poleno, na nem2 zalezel zivot
56
Meleagruv; jakmile shofelo, byl mrtev. Jeho osud se stal latkou
mnohych tragedii feckych.
Telefos byl plodem tajne lasky mezi Augou, dcerou Teuthranta,
krale v Mysii, a Heraklea. Byl od matky odlozen a od lanky odko-
jen. Kdyz dospel, pom&ial Teuthrantovi v boji proti nepratelum,
zacez mel dostati za manzelku jeho dceru Augu, tedy svou matku.
Ta vsak se tomu vzpira a chce Telefa usmrtiti; kdyz se to nepodan,
chce zase on ji usmrtiti, ale tu se zjevi Herakles a oznamf jim, jak
se v6ci maji. Take tato latka dala podnet mnohym basnikum
reckym к slozeni tragedii.
XIV.	Astydamas, slavny tragicky basnik IV. stol. slozil pry 240
tragedii a dosdhl tfin^ctkrate prvni ceny. Athenane postavili mu v
divadie cestnou sochu. Obsah jeho Alkmeona je zcela nezndmy.
Aristoteles nemdze zde narazeti na to, ze Alkmeon usmrtil svou
matku; nebot to ucinil s plnym vedomim. Proto pomysleji nektefi
na to, ze snad Alkmeon obcoval se svou neznamou dcerou, ktera
mu byla prodanajako otrokyne; ale vec jest nejista.
Telegonos, syn Odysseuv a Kircin. Kdyz dospel, sei hledat
sveho otce a pfisel na Ithaku. Odysseus postavil se proti nemu,
pokladaje ho za vetfelce, a byl od neho - nepoznan - v boji zabit
rohem narvala. "Raneny Odysseus” bylo nejspise drama
Sofokleovo.
V Sofokleove Antigone chtel Haimon, syn Kreonta, vladce
thebskeho, osvoboditi svou nevestu Antigonu z kobky, kde mela na
rozkaz Kreontuv zemfiti hladem. Ale pfisel pozde; Antigona se
zatim ve vezeni obesila. Kdyz pak Kreon, zmeniv sve smysleni,
pfisel sam, aby Antigonu propustil, tasil proti nemu jeho syn mec,
ale Kreon se vCas vyhnul. Tato scena se vsak neodehravala na je-
visti, nybrz о tom se divaci dovedeli jen z vypravovani poslova.
Latka Kresfonta Euripidova byla asi tato: Polyfontes zmocnil se
vlady v Messenii, zabiv tamejsiho krale. Ale kralovne Merope po-
dafilo se zachraniti sveho synacka Kresfonta do ciziny, sama se
57
vsak musila stati manzelkou vrahovou. Polyfontes boje se pomsty
Kresfontovy, stanovil velkou cenu na jeho zavrazdeni. Kdyz Kres-
fontes dospёl, soudil, ze bude moci nejlepe pomstu svou vykonati,
bude-li se vydavati za sveho vlastniho vraha. Polyfontes mu uveril,
ale vefila tomu take Merope a malem by byla sveho syna usmrtila.
Ale vcas doslo к poznani mezi nimi, nacez Kresfontes zabil Poly-
fonta a sam se ujal vlady nad risi otcovskou.
Helle. Ani autor, ani obsah teto tragedie neni znam.
XV.	Menelaos v Euripidove Orestu jest licen jako spatny clovek;
slibil Orestovi, ze se za n£ho pfimluvi ve shromazdeni lidu, ale pak
nepromluvil v jeho prospech ani slova.
Skylla, sborova basen Timothea Miletskeho, obsahovala
nedustojny nafek Odyssea, kdyz byl uchvacen od Skylly.
V Euripidove Melanippe то и dre, jednalo se о tuto vec. Hrdinka
tragedie porodila Poseidonovi tajne dvojeata a ukryla je ve staji,
kde krava kojila. Otec Melanippin chce je obetovati, jezto je
poklada za zrudu, a uklada Melanippe, aby je ozdobila jako zertvu.
Tu ma Melanippa filosofickou rec о tom, ze v prirode nic zrudneho
se nerodi, a dokazuje, ze jsou to deti nektere divky, ktera je
odlozila.
V prvni Cdsti Euripidovy Ifigenie v Aulide place hrdinka, kdyz se
dovi, ze misto snatku s Achilleem ceka ji smrt; pada к noham
svemu otci a pros! о zivot. Ale, kdyz se dovi, ze na jejim obetovani
zavisi odpluti vojska z Aulidy a potrestani Trojanu, pravi, ze jest
ochotna zemriti. Aristoteluv usudek jest v teto veci prilis pfisny;
my naopak vidime v tomto vyvoji povahy pfednost dramatu.
V Euripidove Medei jest rozuzleni provedeno tim, ze Medeia
odjede na voze draky tazenem, ktery ji poslal jeji ded Helios.
V II. zpevu Iliady Agamemnon, chteje zkouseti bojechtivost
sveho vojska, navrhne, aby odpluli domu, jezto marne dobyvaji jiz
devet let Ilia. Proti jeho ocekavani chystaji se Achajove ihned к od-
pluti, i jest tfeba, aby Athena sama proti tomu zakrocila.
58
V Sofokleove Oidipu zda se Aristotelovi pravde nepodobnym,
ze by se Oidipus po celou dobu sveho kralovani nedovedel, jak za-
hynul jeho predchhdce Laios. Ale vec ta netyka se vlastniho deje.
XVI.	Ze Zeme zrozeni. Mineni jsou nejstarsi obyvatele Theb,
ktefi se zrodili z kancich zubu, ktere Kadmos zasel, a proto se
nazyvali Еларто! (Zaseti). Meli pry na tele znamenf v podobe
kopi. Aristoteles zde cituje vers neznameho basnika.
Karkinos, nejspise mladsi, tragicky basnik ze IV. stol., nazval
bSlostne znameni, ktere meli vsichni z rodu Pelopova na rameni,
"hvezdou". О puvodu toho znameni vypravovala se tato baj: Tanta-
los, krai v Sipylu v Lydii, byl milackem bohu, ale nedovedl si toho
vaziti. Kdyz к nemu jednou bohove zavitali na hostinu, predlozil
jim maso sveho syna Pelopa, ktereho zabil, na kusy rozsekal a
uvaril. Ale bohove prohledli jeho cin a jidla se nedotkli, toliko De-
meter, zarmoucena pro unos sve dcery Persefony, pojedla z jedno-
ho ramene. Kdyz pak Hermes na rozkaz Diuv telo Pelopovo v kotli
znovu svaril, obzivl Pelops a byl krasnejsi nez drive. Na misto,
ktere chybelo, dali mu bohove slonovinu, a od te doby se vsichni z
rodu Pelopova vyznacuji bilym znamenim na rameni.
Tyro porodivse Poseidonovi tajne dvojcata, odlozila je v kosiku,
ktery zanechala na bfehu feky. Hosi vsak nezahynuli, nybrz byli
vychovani od pastyru. Dospevse, setkali se se svou matkou, ktera
byla velice tyrana zlou macechou Sidero; byli od ni podle onoho
kosiku poznani a osvobodili ji. Sofokles slozil dve tragedie о teto
latce; jedna z nich jest zde minena.
Odyssea poznala jeho chuva Eurykleia po jizve, kdyz mu
umyvala nohy, kdezto pastyfum svou ranu Odysseus sam ukazal.
Tereus, krai thracky, dostal od krale athenskeho Pandiona,
odmenou za pomoc ve valce jeho dceru Proknu za manzelku.
Ackoli mu porodila syna Itya, zahofel laskou к jeji sestre Filomele,
znasilnil ji, ba vyrizl ji jazyk, aby nemohla prozraditi, ceho se na ni
dopustil. Avsak Filomela vetkala svuj osud do roucha, ktere tajne
59
poslala sve sestfe. Obe se pak pomstily Tereovi tim, ze zabily jeho
syna a pfedlozily mu jej к hostine. Potom byli vsichni promeneni v
ptaky, Tereus v jestfaba (nebo dudka), Prokne v slavfka a Filomela
ve vlastovku.
Dikaiogenes, dithyrambicky a tragicky basnik IV. stol. V jeho
Kypriich (oi KuTipioi) byla scena, ve ktere Teukros, od sveho otce
Telamona ze Salaminy vypuzeny, vratil se po jeho smrti nepozo-
rovan z Kypru do vlasti; uzfev obraz sveho otce zaslzel a tim byl
poznan.
Vypravovdm и Alkinoa nazyvaji se zpevy Odysseie IX. - XII.,
kde Odysseus na zadost krale Alkinoa vypravuje knizatum
faiackym sva pfedesla dobrodruzstvi.
Odysseus u Homera slzi, kdyz pevec Demodokos peje о
dfevenem koni a dobyti Troje a pfi tom jej sama vyslovne jmenuje
(Odyss. VIII. 521 nn.).
V Aischylovych Choefordch soudi Elektra dosti naivne z toho,
ze nasla na hrobe Agamemnonove kadef, ktera se podoba jejim
vlasum a ze stop, ktere se podobaji jejim noham, ze pfisel do Argu
jeji bratr Orestes, aby pomstil smrt sveho otce.
О Theodektovi a jeho tragedii Lynkeus v. pozn. ke кар. XI. Co
bylo pfedmetem tragedie о Tydeovi, nevime.
О divkdch v basni о synech Fineovych neni nic znamo.
Kdo slozil tragedii Odysseus Izivy posel, neni znamo, take
nevime, о jake poznani tam slo. Text tohoto mista jest ostatne ne-
jisty; jeden rukopis (Riccardianus c. 46.) podava text rozsifeny, ale
ani z neho nejsme moudfejsi.
XVII.	О Karkinove tragedii Amfiaraos nevime nic blizsiho.
Chyba, ktere se Karkinos dopustil, byla asi v tom, ze nechal sveho
reka pred ocima divaku odejiti z chramu, ackoliv se v pozdejsich
sc^n^ch pfedpokladalo, ze tam dosud jest.
V Euripidove Ifigenii Taurske' dostal Orestes od Apollona roz-
kaz, aby se ouebral do Tauridy a pfinesl odtud do Attiky
60
starobylou, s nebe spadlou sochu Artemidinu; pak teprve, ze bude
konec jeho utrapam. Sflenstvf Orestovo, zpusobene Erinyemi,
slouzi u Euripida к tomu, aby mohla Ifigenie krali Thoantovi nam-
luviti, ze Orestes i Pylades musi byti drive, a to na mori, oCisteni z
vrazdy, jinak, ze by obCf nebyla bohyni mila.
XVIII.	Jak bylo receno. Zde musime uznati nejspise nedopatfeni
Aristotelovo; nebot’ v kapitolach predeslych nic takoveho neni.
Tragedie о Aiantovi a Ixionovi slozili mnozi basnici recti. U
Aianta byl pfedmetem tragedie jeho spor s Odysseem о zbran
Achilleovu, kterou po smrti Achilleove venovala jeho matka Thetis
Rekum s tim, aby ji dali nejstateCnejsimu rekovi. Rekove ji dali
Odysseovi, jezto svymi radami zpusobil nejvetsi skody Trojanum.
Ale tim byl urazen Aias, jenz se pro sve Ciny valeCne pokladal za
nejstatecnejsiho. Zesilel a pak se sam usmrtil. Z tragedii о Aiantovi
zachovana jest jen Sofokleova.
Ixion byl typem nasilnika, jenz byl za sve Ciny v podsveti prisne
potrestan. Telo jeho bylo vpleteno v kruh, jenz se stale otaCel. Tra-
gedie о Ixionovi davaly moznost predvesti hruzne sceny z podsveti.
Zeny z Fthie byla tragedie Sofokleova, jednala о Achilleovi,
avsak nic blizsiho о ni nevime.
Peleus byla tragedie Sofokleova, ktera jednala о osudech, ktere
stihly otce Achilleova Pelea, kdyz byl ve star! vypuzen ze sve rise.
Dcery Forkyovy jsou obludy Graie a Gorgony, s kterymi musil
zapasit Perseus. Zda se, ze jest tu mineno spise nejake drama sa-
tyrske nez tragedie.
Z tragedii о Prometheovi zachoval se nam Aischyluv Pro-
metheus upoutany, jenz byl Casti trilogie. Ten jest dobrym prikla-
dem tragedie, ktera vynika bohatou scenickou vypravou. Hned na
zaCatku jest privleCena na jeviste obrovska figura Titana Prorne-
thea, jenz jest ke skale upoutan, pak se objevi na okfidlenem voze
sbor Okeanoven a potom Okeanos sam na okridlenem koni, po jeho
odchodu prijde tarn silena Io, od zarlive Негу v kravu рготёпёпа, a
61
na konci propadne se Prometheus i s Okeanovnami za hfmeni a
blyskani do podsveti.
Co jiz castokrate bylo receno - opetne nedopatreni Aristotelovo
anebo spise dukaz toho, ze zachovany spis predpoklada ustni
vyklady.
Ktera tragedie Agathonova vsak pro uvedenou vadu propadla,
neni znamo.
Sisyfos byl starym typus prohnaneho a nicemneho cloveka.
XIX.	Protagoras z Abdery, nejznamenitejsi ze sofistu V. stol.,
zil v Athendch, prftel Perikluv. Zabyval se statovedou, vychovou,
teorif poznani, matematikou. Byl prvnim filosofem, jenz se pocal
obirati grammatikou. Neni divu, ze v leccems pochybil.
XX.	Ctouce kapitolu tuto a nasledujfci, mejme na mysli, ze jest
to nejstarsi, nam zachovany pokus о soustavnou grammatiku, jenz
nam ovsem nemuze jiz vyhovovati.
XXI.	Hermokaikoxanthos, slovo slozene, znacici tri feky v Male
Asii, z nichz Hermos tece v Lydii, Kaikos v Mysii a Xanthos (nebo
Skamandros) v Troade. Co vsak touto slozeninou bylo mineno,
nevime; rovnez neni znamo, kdo jest jejim puvodcem.
Metafory z druhu jednoho na jiny druh. Pfiklady vzaty jsou z
Empedoklovy filosoficke basne Ocisty. V druhem doklade se jedna
о nacerpani vina z mesidla bronzovou naberadkou, coz je vyjadreno
velmi smele tak, jakoby naberacka ufezavala nebo utinala vino.
XXII.	Sthenelos byl basnik tragicky; nezazivnosti jeho versu
posmival se Aristofanes.
Hddanka о sazeni banky pripisovala se Kleobuline, dceri Kleo-
bula, jednoho z t. zv. sedmi mudrcu.
О Eukleidovi starsim nevime nic krom toho, co zaznamenal zde
Aristoteles. Jeho vers s umyslnymi metrickymi chybami paroduji
62
volnost Homerovu; jsou obsahove prazdne, druhy dokonce v te
forme, jak jest zachovan, neni srozumitelny.
Arifrades, muz jinak neznamy. Vytky, ktere cinil basnikum,
pravem odmita Aristoteles; nebof takova byla fee bdsnfku feckych
jiz od Homera.
Filoktet, syn Poiantuv, byl na vyprave Reku proti Troji ustknut
zmiji; ponevadz rana hnisala a Filoktet svymi narky rusil obeti, byl
opusten a zanech^n na ostrove Lemnu. Teprve ke konci desateho
roku valky, kdyz padl i Achilleus, rozpomenuli se Rekove na neho,
ponevadz byla dana vestba, ze bez jeho luku, ktery patfil drive He-
rakleovi, neni mozno Troje dobyti. Avsak Filoktetes rozhneval se
na Reky, ze ho v nestesti opustili, a nechtel jim poinoci. Jak Ais-
chylos, tak Euripides a Sofokles slozili tragedie, ve kterych se jed-
nalo о pokusech Reku pfimeti Filokteta, aby se odebral к Troji.
Vers Homeruv prvni jest z Odysseie IX. 515. Kdyz se Polyfem
dovf, ze Odysseus to byl, jenz ho oslepil, pravi, ze mu ten osud byl
davno vesten, ale ze si pfedstavoval Odyssea jako reka velkeho,
krasneho a silneho, nikoliv jako nepatrneho clovicka. Druhy vers je
z Odyss. XX. 259, kde Telemachos vykazuje svemu otci Odysseo-
vi, v zebraka promenenemu, skromne misto v hodovni sini.
XXIII.	Bitva s Karthaginany. Minena jest porazka Karthaginanu
u Himery, kterou jim zpusobil Gelon, samovladce syrakusky, s
Theronem. Podle Herodota (VII. 166) byla tato bitva svedena tyz
den, kdy byli porazeni Persane u Salaminy (r. 480 pf. Kr.).
Kyprie, stara epicka basen о jedenacti knihach asi ze VII. stol.
pf. Kr., opevujici kruh baji trojskych od toho okamziku, kdy se
Zeus rozhodl vzbuditi valku trojskou, do pocatku desateho roku te
valky, a to az do toho okamziku, kdy pocina dej Iliady. Za sklada-
tele jejiho pokladal se Stasinos (neb Hegesinos), ale pficftala se tez
Homerovi.
Maid Ilias, epicka basen asi ze VI. stol. opevala udalosti z konce
valky trojske.
63
XXIV.
Pocet tragedii. О Velkych Dionysiich provozovalo se v dobe
kvetu poesie dramaticke tri dny po sobe po tfech tragediich (a jed-
nom dramate satyrskem).
Prondsledovdni Hektora Achilleem popisuje Homer v XXII.
zpevu Iliady.
Umyvdni nohou nazyva se ta cast Odysseie, kde stara chuva Eu-
rykleia umyva na rozkaz Penelopin nohy neznamemu zebrakcvi a
pozna v nem podle jizvy na noze sveho pana Odyssea. Je to nynejsi
zpev XIX. Zde vsak jest minena jina scena tehoz zpevu (v. 164
nn.), kde se Odysseus vydava Penelope za Aithona, kretskeho
pfitele Odysseova, a popisuje jeho sat tak vSrne, ze Penelopa oprav-
du ven, ze se setkal s jejim manzelem.
V Sofokleove Oidipu pdtra rek teprve po mnoha letech, jak za-
hynul jeho pfedchudce Laios.
V Sofoklove Elektfe dovida se Klytaimestra о tom, ze Orestes
zahynul pfi hrach pythickych, od zvlastnich poslu, ktefi pfinaseji
popelnici (s domnelym) jeho popelem, ackoli se mohla о jeho
smrti; kdyby byla pravdiva, dozvedeti mnohem drive od kterehoko-
li ucastnika onech her. Ba z toho, ze ji о smrti Orestove nic nebylo
pfed tim oznameno, mohla dokonce nacerpat neduveru к poslum.
V Aischylovych Mysech pfisel Telefos, jenz zabil v Tegei (v Ar-
kadii) sve stryce, do Mysie, aby se tarn zvlastnimi obfady z vrazdy
odistil. Po celou cestu nepromluvil ani slova.
V XIII. zpevu Odysseie se vypravuje, ze plavci faiacti vynesli
Odyssea spiciho z lodi na bfeh Ithaky. Aristoteles se pozastavuje
nad tim, ze se Odysseus pfi tom neprobudil.
XXV.	Omyl s parohatou lani pfihodil se nekolika basnikum
feckym: Anakreontovi, Pindarovi, Sofokleovi a Euripidovi..
Xenofanes z Kolofonu v Male Asii, filosoficky basnik VI. stol.,
pfedchudce elejske skoly, tvrdil, ze nemuzeme nic urciteho о
bozich vedeti.
64
Resent 5. Ostepy ... trcely - Narazi se tu na II. X. 152n., kde se
vypravuje, ze druhove Diomedovi, hlfdajfcf v noci tabor reeky,
meli ostepy do zeme vrazene nikoli hrotem, ale dolejsim koncem
ratiste.
Resent 7. Minen jest Iliady I. v. 50. Zde se Aristoteles myli.
Homer mluvi о moru, ktery seslal na Reky Apollon, protoze byl
tezee urazen Chryses. Mor zachvatil nejprve zvifata (mezky, psy),
pak teprve lidi.
О Dolonovi je rec v II. X. 316; zde je vyklad Aristoteluv
spravny.
Recent 8. Zde se jedna о zacatek X. zpevu Iliady, kde pravi
Homer о Agamemnonovi, ze kdezto ostatnf spali, on starostf spati
nemohl. Zde zadneho odporu neni a vyklad, ze by "vsichni" melo
vyznam "mnozi" je nejen zbyteeny, nybrz zcela nemozny. Mimo-
chodem feceno, Aristoteles, cituje nejspise zpameti, uvadf nejprve
podatek II. zpevu Iliady, kde jsou podobna slova recena о Diovi.
Resent 9. Hippias z Thasu, vykladaC Homera, jinak neznamy.
Prvni zmenou mel byti Zeus sprosten vytky, poslal Agamemno-
novi Izive poselstvi; nebot’ pak presla vina na Sen. Tento vers hodi
se jen na zacatek II. zpevu Iliady, ale v nasich rukopisech neni.
Resent 11. Tyce se Homerovy Iliady X. 252 n., kde se pravi zce-
la jasne, ze minula vetsina noci, totiz dve tretiny, tak ze zbyva jen
tretina. Nekteri vykladaci staroveci vsak mylnym spojovanim slov
prikladali tomu mistu smysl: "minuly vice nez dve tretiny noci" a
pak ovsem se divili, ze se dale pravi, ze zbyva jeste tretina.
Aristoteles ma na mysli II. XX. 267, kde se pravi о kopi Ai-
neove, ze nemohlo proraziti stit Achilleuv, ponevadz je zdrzelo zla-
to, dar Hefaistuv. Nicmene prorazilo kopi pfece dve vrstvy stitu a
zbyly jeste tri vrstvy nedotcene. I pozastavovali se nekteri nad tim,
ze by zlata vrstva, ktera zajiste byla stitu okrasou, lezela uprostfed.
Ale slova Homerova nemohou miti jiny smysl, nez ze na prvni,
vrehni zlate vrstve zeslabila se sila kopi tak, ze prorazilo pouze dve
vrstvy, totiz prvni zlatou a druhou bronzovou.
65
Glaukon, vykladac Homera, jinak neznamy.
Telemachos, patraje po svem otci, pfisel podle Homera (Odyss.
zp. IV.) tez do Sparty, kde£ byl hostem krale Menelaa. Divili se
kritikove, proc se nezastavil u sveho dedecka Ikaria, otce sve
matky, jenz pochazel ze Sparty. 1 vymyslely se proto rozlicne
vyklady.
Osoba Aigeova v Medei je zcela zbytecna, protoze Medeia jeho
pomoci nepotfebuje, majic po race okndleny vuz Heliuv, na kterem
odjede.
XXVI.	Mynniskos z Chalkidy na Euboi, slavny herec tragicky.
Hral v tragedifch Aischylovych a jeste r. 422 byl cinny. Jako
zastupce stars! generace herecke dival se s pohrdanim na herce Kal-
lippida, soucasnika Sokratova a Alkibiadova.
66
Editorska poznamka
Pro reedici Poetiky jsme se rozhodli pouzit prekladu Frantiska
Groha, ktery vysel roku 1929 ve Spolecnosti pfatel anticke kultury
v Museionu - sbirce prekladu redigovane Otakarem Jiranim. Tento
pfeklad je dodnes srozumitelny, navic je dopln£n i zakladnimi
pojmy v fecke alfabete. Ponechali jsme proto prakticky vsechny
terminy i vlastni jmena v puvodmm stavu, pouze slova tragoedie,
komoedie a rhythmus byla prepsana jako tragedie, komedie a ryt-
mus. Beze zmeny je tez takfka cely puvodni poznamkovy aparat.
Bude-li zajem a financni prostfedky, radi samozfejme vydame i ko-
mentafe к Poetice jako zvlastni publikaci.
67
V esletickl гаЛё dosud vyslo:
Friedrich Nietzsche: Zrozenf tragedie
Vlastimil Zuska: Temporalita metafory
V estetickl radS dile vyjde:
Dusan Prokop: Obecna umenovSda
William Blake: Snoubem nebe a pekla
Mimo estetickou radu vyjde:
Jin Cieslar: Filmove zapisky
Cinemapur 4
Aristoteles
Poetika
Pfelozil Frantisek Groh.
Podle vydiinf Spolednosti pfdtel antick6 kultury i roku 1929
vydal Karel Stibral, nakladatelstvf a vydavatelstvi GRYF,
P.O.Box 26, 181 00 Praha 8.
Editor LuboJ PUCek.
Graficki tiprava Karel Stibral.
PoCitaiovd zpracovdni Petr LitoJ.
Sazba zhotovena v BEZKu.
Tisk WIPO, Geologicka 2, Praha 5.
Srpen 1993, Praha.
ISBN 80-85829-01-0
Aristoteles se narodil r. 384 pf. n. 1. ve Stageife v Thrakii. Dva
cet let studoval u Platona, pozdeji se stal vychovatelem Alexandra
Velikeho a v Athenach otevfel vlastni filosofickou skolu Lykeion.
Po nahlem Alexandrove skonu byl obzalovan z bezboznosti, ale
rozsudku se vyhnul utekem. Zemfel r. 322 pf. n. 1. v osameni v
exilu. Krome spisu logickych, pnrodovedeckych, metafyzickych a
etickych se venoval take problemum teorie literatury, retoriky a es-
tetiky, о kterych pojednava ve sve Poetice, Retorice a v nekterych
knihach Politiky.
Tribecska kniznica vTopol’canoch